Nejste přihlášen/a.
Ahoj, přitele rok zpět vyhodili z práce s tím že podnik nemá peníze a je přebytečný, dostal nějaké peníze jako kompenzaci, podnik nějakou dobu potom uplně skončil. Hledal práci a nenašel, založil si tedy živnost v oboru v kterém pracoval, je to řemeslník. Ze začátku to bylo těžké a vlastně všechny peníze co dostal investoval do začátku, něco šlo i z mého nepříliš vysokého platu. Přitel je pracovitý, tak říkajíc se umí otáčet a ikdyž si nemůžeme vyskakovat a každou utratu počítáme 2x tak už je to lepší a zlepšuje se to. Jenže přítel je na telefonu pořád a to opravdu nonstop 24hodin denně, 7 dní v týdnu prostě pořád, na výletech jen zvoní a zvoní telefon, na nic není čas, víkendy nejsou, svátky nejsou - cesta k rodičům, možná když někdo nezavolá ... áá už volá, tak nic snad příště. Čas není na nic, vím že podnikání je časově náročnější než práce že prostě není směna a potom nic, ale chtěla bych jednou za měsíc klidný společný víkend a cestu do obchodu bez zastávek typu tady hodím jen fakturu a nechci aby si děti přítele pamatovali jako člověka co nemá čas a energii. Jak s přítelem mluvit, zažily jste něco podobného?
Ano, mám zkušenost. Z pohledu Vašeho manžela. Neřekla bych snad ani, že je workoholik, ale znám ten pocit, když se chytáte každé možnosti vydělat nějakou korunu. Nechci učit o víkendu, ale když někdo chce, tak mu vyhovím. Jsou to pro mě peníze. A skončila jsem tak, že učím v neděli dopoledne u žáka a odpoledne doma 2 hodiny (před 15 minutami jsem skončila). Nikdo mi nezaručí, že příští týden mi 5 žáků hodinu nezruší (ruší pravidelně, i firemní kurzy) a já nebudu mít o dost peněz méně, tak proč odmítat práci, když je. A myslím, že stejně to má Váš manžel.
Ale nechci říct, že je to tak v pořádku. Vymezte se vůči jeho práci, samozřejmě přiměřeně, abyste jeho podnikání neházela klacky pod nohy. Když bude věnovat svou energii jen práci a ne Vašemu vztahu, tak tím vztah začne trpět. A možná není ani od věci připomínat si a být vděčná za to, jak je to úžasné, že máte doma pracovitého chlapa. To je totiž nade vše, ne?
Jak by reagoval na prosté sdělení ve smyslu: "Tvoje práce tě hodně zaměstnává, chtěla bych, abychom 1 víkend za měsíc strávili pouze spolu bez ní, abychom měli i čas sami na sebe." podpořené pochvalou, slovy uznání a vděku za to, že je schopný?
Není workoholik, ale rozjíždí firmu. Z vašeho povídání mi vychází, že nepodniká ani rok a daří se mu. Dejte tomu čas, ještě rok, dva. Jistě jsou věci v podnikání přítele, kdy mu můžete pomoct. Berte to jako rozjezd vás dvou. Nyní i na víkend telefon vypnut nemůže, ale za čas se naučí říkat, ano ano ano, ale momentálně nejsem přítomen. Volejte v pondělí... a víkend bude jen váš. Podaří-li se mu dobře rozjet firmu, zajistit spoustu zakázek, časem může někoho i zaměstnat a více času mu zbude na rodinu.
Znám to, 24 hodin v pohotovosti, 6 let bez víkendu, bez dovolené atd a vyplatilo se. Těžko se z toho kolotoče vystupuje a mohla jsem omezit daleko dříve. Ale naučila jsem se to a vyplatilo se mi to. Funguje vše v podnikání i doma.
Nebo byste chtěla mít přítele na pracáku? Podpořte jej, on vám to časem vrátí.
Znám to z pohledu Vašeho přítele. Když jsem začínal s podnikáním vyjížděl jsem na firmu v 5:00 a mnohdy se vracel až po půlnoci. Usínal jsem s namazaným chlebem v ruce. Měsíčně jsem najezdil tisíce km. Během toho 3-4 h spánku jsem přijmul několik telefonátů a sms zpráv. Pak se to trochu zaběhlo a rozjel jsem podnikání ještě v jednom oboru, což byl masakr. Přesně po dvou letech jsem se zamyslel, že jsem za tu dobu neměl jediný den volna a všichni okolo nás jezdili na dovolené a výlety. Bylo to těžký a bylo to super. Chápu ho.
Zdravím, zažila jsem to z "druhé ruky". Otec expřítele podnikal, a jak píšete - svátky, víkendy.. neexistovaly. Hlavní bylo vydělat na dovolenou za 100 000,- a tři auta. Osobně bych takového manžela nechtěla, raději budu žít bez dovolených all inclusive a jezdit ojetinou, ale budu s ním.
Na začátku podnikání je ale bohužel potřeba brát všechno, co se namane, aby si člověk udělal jméno a vydělal na sebe. Nějaký čas se to přežít, ale pokud by to mělo trvat déle, než pár počátečních let, tak je to na pováženou. I odpočinek je důležitý, ale extrémy jako rušit dovolenou (případně nerušit, ale celou ji strávit u telefonu nebo notebooku, nebo se vracet z cesty na návštěvu mi přijde docela přehnané.
Zkuste se domluvit, že opravdu jeden dva dny v měsíci se telefon vypne (o víkendu třeba), a uděláte si ty dny jen pro sebe.
Já osobně si myslím, že nic se nemá přehánět. Pocit nepostradatelnosti je návykový, a může vést až k vyhoření. Odpočinek potřebuje každý, at už podniká rok nebo deset let.
Promluvte si s přítelem o tom, jak se cítíte. Víte, ono vás to také jednou může přestat bavit, a budete třeba hledat útěchu v jiných vodách... Vysvětlete mu, že se pomalu, ale jistě připravuje o rodinu (včetně rodičů). Existují přece SMS zprávy, záznamníky, e-mailové schránky... Já když se nedovolám řemeslníkovi, pošlu zprávu. Anebo když je to o víkendu, počkám na pondělí. Také se mi porouchala pračka, a opravář mi sice zvedl telefon, ale řekl, že je na dovolené, že musím týden počkat... A já se z toho nezbláznila, a týden počkala
Nedokáži si představit uzavírat zakázku přes SMS. Já na smsky nereaguji vůbec, nedělala bych nic jiného než odpovídala a navíc za volantem mi zprávy moc psát nejdou. Kdo něco potřebuje, at si zavolá. Limosko, dotěrný dotaz . Pracovala jse nebo pracujete sama na sebe a nebo jste něčí zaměstnanec? Já bych řekla, že to druhý a těžko můžete posoudit. Ale váš názor vám neberu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.