Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
již delší dobu mi hlavou vrtá následující věc: znám pár lidí, kteří o sobě říkají, že jsou homosexuální. Kamarádka je lesba, dřív ale spala a chodila s muži, ok to ještě chápu, hledala sama sebe. Ale teď mi řekla, že přiopilá chtěla odejít z baru s jedním chlápkem a klidně s ním spát. Tak si říkám, kde je chyba. Podle mě není tak úplně 100procentně homo, jinak by přece pro ni bylo fyzicky nemožné a nevzrušjící spát s opačným pohlavím. Pořád říká, jak jsou muži nechutní, jak je nesnáší atd. Ale potom by vlastně přistoupila na sex. Nejsou tyto ženy tak trochu zhrzené špatnou zkušeností s muži a tak hledají útočiště u žen s nadějí, že alespoň někde se nezklamou nebo ne tolik? Já sama žiji s partnerkou, ale předtím jsem měla delší vztah s mužem a nezanevřela jsem na ně, i když mě i on zklamal. Prostě se nebráním ničemu a je mi jedno, zda je člověk muž, žena nebo třeba transsexuál. Proto když mě někdo označí za lesbu jen proto, že nyní mám partnerku, okamžitě vše uvedu na pravou míru, protože tohle ,,škatulkování´´ mi přijde občas dost klamavé od spousty lidí, kteří sami sebe takhle zařadí a pak vlastně vyjde najevo, že jim taky nevadí ani jedno pohlaví.
Jaký na to máte názor?
Možností je několik pokusím se nastínit ty základní, v pro mně bližším mužském rodě
1) 100 % heterosexál - není co dodat prostě většina, byt asi cítíme všichni, že těch 96% již dlouho pokulhává.
2) homosexuál, s sexuální orientací se rodíme, nelze ji změnit, lze ji sociální poptávkou potlačit a to buď celoživotně, nebo dočasně s tím, že obě možnosti jsou zatíženy možností vědomosti, či nevědomosti.
takže tu dvojku si rozdělíme na
a) homosexuál, kterému to dojde již v pubertě, případně tak cítí od mala, okolní prostředí a jeho silná psycho stránka nahrává tomu aby vyšel z pravdou ven (coming out). Takový gay (lesby prominou jeden rod) si v pohodě může najít partnera s kterým žije téměř plnohodnotný život (za tím téměř hledejme další otázku, kterou sem nyní netaháme, a to jsou potomci). Život gay páru, rozumného gay páru, je plně srovnatelný s životem heterosexuálním.
b) homosexuál, kterému to dojde sice již v okolí puberty, ale sociální prostředí jaksi nenahrává jeho orientaci, zde začíná poměrně složitý psychologický proces, který může vyůstit v akceptaci většinové orientace, jakési přetvářce, s různým průběhem (svatba, potomci) a různě štastnými a něštastnými konci. Občas to končívá stejně jako c)
c) homosexuál, kterému to díky zejména socální poptávce dojde pozdějizpravidla ve středním věku, občas bývá navázáno na těžké životní trauma. Takový homosexuál, který to o sobě neví žije v téměř normálním heterosexuálním svazku, plodí děti, občas je partnerkou vyzdvihován jako jeden z jejich nejlepších sexuálních partnerů. Někdy mívá jisté poruchy sociální přizpůsobivosti, kterým jeho povědomí maskuje skutečný "problém". Homosexualita jako taková problémem není, ale pochopitelně jak mnozí tuší se jím stane, v případě, že vyjde najevo v heterosexálním vztahu. Poté se zpravidla z takovýchto rádoby heteráků stávají (oni jimi byli už od narození, jen prostě to delší vedení) čistokrevní gayové.
d) nouzovky, typu vězení, vojna atd. tedy homosexualita nepravá, či spíše dočasné homosexuální chování heterosexuála, sem dejme úlety při flámu atd, bádání v dětství a dospívání.
e) bisexualita, tedy česky řečeno beru všechno...zde bychom si mohli povolat na pomoc Mudr Freuda (z hlavy možná komolím) jehož názor zní" existuje jen teoreticky 100% heterosexál a 100% homosexuál a my všichni jsme něco mezi tím. Je spousta jiných definic bisexuality. 100% bisexál, přesně půl na půl existovat ani nemůže. Do bisexuality se neprávem řadí asexualita (jednoduše nemá nikdy chut na sex) ale i takový jedinec může být heterák, gay, či bi. Dost Bisexuálů používá tuto "orientaci" za přechodnou fázi přiznání sebe sama, tedy ve finále jsou z nich čistí gayové. Dost dnešních bisexuálů a homosexuálů, zejména mladé generace je zlákáno "módností" menšinových orientací.
Přísluší se dodat, že i hodně psychicky porouchaných jedinců svádí svoji poruchu na tvrzenou homosexualitu.
Já osobně jsem přesvědčen o tom, že pro každého z nás je podstatné žít svůj život s někým, s kým mu je dobře, s kým každé ráno vychází nové, krásnější slunce.
Zvláště v dnešní době válek, a násilí a teroru je mít rád, či milovat 1000 krát důležitější, než to koho milujeme. Podívejme se kolem sebe, kolik lidí okolo nás je opravdu štastných, a kolik naopak, žije v nějakém pseudo vztahu, kolik okolo nás chodí utrápených žen a mužů.
Proto si myslím, že je každého věcí, jestli bude zítra s Pavlem nebo s Marcelou, at je to kluk nebo holka. Podstatné je štěstí, a to si ani přikloněním k většině, ani naopak jak tady tazatel naznačil přikloněním k módní vlně homosexuality nikdo z nás nekoupí. Jedinou správnou cesto je být sám sebou. A pokud i pro něko být sám sebou, znamená experimentovat napříč pohlavním světem, je to jeho volba, jeho život, jeho možná štěstí.
Já si myslím, ale možná úplně špatně, že každý vyrůstá v nějakém prostředí, které se prolíná s jiným. Rodina, škola, zájmy, party. A v každém tom prostředí se najde někdo, kdo nechápe, nerozumí a velice snadno zavrhne, bude pohrdat. Buzerant, to je taková velmi častá nadávka. A tak se stane, že mladý člověk v hrůze, že ho rodina odmítne, všichni dookola odsoudí, si svou odlišnost ani sám sobě nepřizná. Ne tak rodině a už vůbec ne kamarádům. Vždycky v něm osten nepatřičnosti zůstane. Právě proto se stává, že manželství zkrachuje a ten "jiný" se přizná nebo že jeden z partnerů zahýbá s někým stejného pohlaví. Vztah pak bere jako normalitu, normu a nevěru jako úlet. A tak mu to v hlavě vždycky nějak zbytkově zůstane. A ostatní lidé nechápou. Vlastně ani pochopit nemohou. Tihle lidé to nemají vůbec snadné! Proto si myslím, ale úplně jistě, že je to každého věc. Jeho, jeho přirozenosti, jeho morálky (ne že je 7%, ale že to tají a lže), jeho síly unést odsouzení. A nám je do toho kulové, s přehazovačkou. Nic po nás nechtějí, my jim nic nedlužíme a buď je příjmeme takové, jací jsou nebo se jim vyhneme.
asi je bisexualni a tihne vice k zenam citove, ale sex s muzem se ji libi nebo co ja vim, jako by to prece nebylo uplne jedno jak to ma prijde mi, ze vlastne skatulkujete spis vy. Jen jestli se vam ta kamaradka nelibi Nemyslim si ze normalni heterosexualni zena, jakkoli je zhrzena, by se hned vrhla do naruce zeny, mozna ze zvedavosti, ale i to je sporne. Po blbem rozchodu jsem se sice mnohem vic stykal s muzi, ale dal nez podani ruky pred hospodou na pozdrav jsem to teda hrotit nepotreboval
Určitě je tohle chování spojeno i s věkem.V pozdějším věku už lidé ví co čekají od života,od partnera,tudíž ví i jakého partnera chtějí.Myslím si,že alkohol v kombinaci s porozumněním(a to vše v pravou chvíli)potom vedou k sexu nebo sblížení.Takže mohlo to být tím.Lidé někdy hodně mluví a někdy i přehání,než jaká je reálita.Taky se mi nelíbí škatulkování,tak bych to neřešila.
Na vejšce na privátku jsem měla dva spolubydlící, ráno jsem šla do koupelny a oni se v předsíni objímali a líbali... mě je tohle opravdu jedno, jen jsem se omluvila, že vyrušuju. .. ale po pár letech, teď na FB a oba mají přítelkyni a jeden 1, druhý 3 děti.. :D.. Tak nevím, jestli to byl jen experiment,..?..
No tak ono je tohle asi tak. V dospívání, kdy se tělo probouzí, ale nejsme ještě ani věkem připraveni na nějaký milostný vztah, mluvím tak o věku 10 -12 let, tak to prostě zkoušíme i s kamarádkou, nebo s kamarádem. To jsou hormony, které nás nutkají ke hrám na milence. Také jsem to zažila. Ale v patnácti mne to teda úplně přešlo a raději jsem se líbala s klukem. Největší sranda na tom je, že tenkrát jsme ani nevěděly, teda já a moje kamarádka, že existuje nějaká homosexualita. To bylo přibližně v roce 1960. Dnes je jiná doba a homosexualita se stala běžným pojmem. Co se týče transsexuálů, tam jde o něco jiného. Jde o změnu pohlaví a ne všichni jsou pak schopni normálního sexuálního styku. Ale o tom se nebavíme. Takže já si myslím, že Vaše kamarádka je úplně "normální", teda že není lesbička, jen jí je někdy jedno s kým a hlavně proč. Možná, že bude nymfomanka, tedy že jednoduše potřebuje sex ve větší míře, nebo prostě nikoho na vážný vztah nemůže najít a tak si to kompenzuje jednou tak a podruhé onak. Nebo je jí prostě smutno samotné a říká si, že je lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Nemá kluka, vezme zavděk holkou a naopak. Anebo to ještě nemá v hlavě pořádně srovnané, a až najde tu pravou, tak se zklidní. Berte na vědomí, že tohle tápání způsobila dnešní moderní doba a mladí lidé se uchylují k hledání alternativ i ve vztazích. Opravdová lesbička nemá milostný a sexuální vztah s mužem. Zrovna tak jako homosexuál. Ale to neznamená, že to o sobě ví hned a tak mu to v počátcích hledání sama sebe vůbec nevadí. A jsou známy i notorické příklady a případy hlavně u mužů, že se klidně ožení a mají děti a třeba i po dvaceti letech si najednou svou homosexualitu uvědomí natolik, že celý dosavadní život zbourají a od rodiny odejdou za mužským partnerem. Většinou jsou to životní dramata, která mají těžký dopad na rodinu. Je zajímavé, že tohle se u lesbických žen nestává. Žena si svou sexualitu uvědomí daleko dříve. Alespoň jsem nikdy neslyšela, anebo nečetla případ, že by žena založila normální rodinu, měla děti a po letech to všechno opustila, aby následovala lesbickou partnerku.
Např. paní Jitka Smutná. Mě ti lidé nevadí, pokud neprudí, ale všeho moc škodí a poslední době mám pocit, že kdo se neprezentuje jako 4%, tak neuspěje. Někdy mám pocit, že některé tv stanice , nebo pořady, fungují jako 4% klany.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.