Jen ze zkušenosti: kopřivkou jsem jako dítko trpěl velice - na rozdíl ode mne, všichni mohli krásně červené jahody, rajčata, ba i vajíčka atd... já se jen škrábal a postupně strupil ( za což jsem byl pak kárán rodiči i dochtórem)... Nějak jsem se naučil tyto dobroty baštit s mírou, ale časem se to nějak srovnalo a tak jsem se stal opět (konečně) jedlíkem dříve nepřípustných dobrot). I tak se mi ale stává, že na něco zareaguji opět onou nepříjemnou vyrážkou, ale to již nějak z praxe vím, že je třeba probrat to, co jsem v nedávném čase jedl, k tomu pak přihlížím a tím jaksi eliminuji nepříjemné následky. Kopřivka je jen reakce našeho věčně nespokojeného organizmu na něco nevhodného... Není, a jsem o tom přesvědčen, úplně vyléčitelná. Pokud ji však člověk neprovokuje, dá se s ní žít... Jak jsem již řekl, je to má zkušenost...