Moje matka je noční můra

Také zdravím. Hned na začátku jí řekněte, at se chová jen jako host. Na nic at Vám nesahá, nic neorganizuje. Že máte bydlení podle sebe a nechcete na tom nic měnit. Zaměstnat jí třeba procházkou, nebo posedět venku. Záleží na tom, jaké máte možnosti. Když jí nedovolíte měnit Vaši domácnost, neudělá to. Vy jste tam doma, ona je host, tak at to respektuje. Asi to nemáte jednoduché, ale nastavte si svá pravidla a dejte jí najevo, že přes to nejede vlak!

- pokud je to jenom návštěva, tak bych matku zkusila tolerovat a přizpůsobit se jí (pokud Vám zrovna nebude házet věci z okna) - stejně ji už nezměníte, kdybyste jí svoje "pravidla" nastavovala stokrát.

Pokud je to Vaše matka a ne tchyně, mělo by pro Vás být snazší pokusit se ji spíše pochopit tak, aby návštěva proběhla v klidu a ne v hádkách a v atmosféře napětí ! Nechte ji být a spíše si s ní povídejte - a upřímně - pokud by mi např. vyžehlila prádlo, jak zde zmiňujete, tak bych jí spíše "ručičky líbala" nežli jí to zazlívala.

A pokud je Vám 50 - už byste mohla brát věci trochu s nadhledem, nakonec - jak dlouho ještě budete maminku mít ! - moje matka taky ráda věci řídila - ale jak teď lituju, že jsem jí tu radost mnohdy nedopřála, a místo toho se s ní hádala ! Tak zdravím.

- a nevěřím, že by všechny "panovačné" matky byly takové "bestie" , že by vám udělaly z dětství peklo ! - jistě se o své děti s láskou staraly. Nakonec všechny ženy si rády věci dělají obvykle po svém - jak se např. chováte ke svým dcerám vy (myslím všeobecně) !? , že své matky tolik odsuzujete !

Dobrý den, těžko tady vyřešíme problém, který jste Vy nevyřešila za padesát let. Zdravím!

P.S. Možná je to stručné, ale chyba není pouze ve Vaší matce.

No, tak zhruba před třiceti lety jste měla říci své matce: "Mám vlastní domácnost, jsem už dospělá a budu si to u sebe doma dělat po svém. Pokud se u nás nebudeš chovat jako host, tak k nám nebudeš jezdit." Neudělala jste nic, tak co asi vymyslíme nyní? Trpíte, tak už to jiné nebude. A Vy sama píšete, že stejně nic neuděláte - přišla jste si jen ulevit a postěžovat.

Píšete, že Vám bude skoro padesát. Matku znáte zřejmě také padesát let. Myslíte, že se nyní nějak změní? Ale, rozumím tomu, že se Vám má odpověď nelíbí - není líbivá, protože by mohla být pravdivá. Píši mohla, protože neznám Vaši matku ani Vás. Tak si počkejte na odpovědi, které budou jen empatické a takové, které chcete slyšet. Zeptala jste se, tak jsem Vám napsal svůj názor.

Dobrou radu jistě dostanete, ale bude Vám k ničemu. A po Vašem doplnění mám pocit, že Vaše matka je třeba docela milá paní, která má ráda pořádek a také ho vyžaduje od (u) své dcery. Jinak, zde to bude spíše o názoru.

Tady asi žádná rada nepomůže. Generál zůstane generálem. Návštěvu prostě přetrpět, poznámky ignorovat a rozdělanou práci raději schovat. Moje babička byla to samé. Pomohly jedině zamčené dveře (kytky také zalévala a přemistovala, kontrolovala prádlo a utřený prach ). Organizování života celé rodiny bylo na denním pořádku. Vy máte tu výhodu, že jezdí jen na návštěvu a teď si představte, že ji máte v baráku... Věře mi, nic nepomůže. Žádná dobře mířená slova nezafungují, jen se na chvíli urazí a půjde do toho znovu. Tak zatnout zuby a dělat slepou, hluchou... Mona

Někdy mám pocit, že tyto ženy nejsou nikdy spokojené.Vidí, že jejich svět není dokonalý a tak se to snaží napravit alespoň v nejbližším okolí. Myslím, že si vůbec neuvědomují (přestože je jim to stále říkáno), že dělají něco nevhodného. Vždyt to přece myslí dobře...že? A opravdu myslí. Je to těžké, ale s odstupem času už to trochu chápu. Ale ty nervy...

Po přečtení příspěvku se nemohu zbavit dojmu, jestli nepíšete o mé matce. Naprosto vše sedí. Tak takoví lidé asi mezi námi existují. Otázka je, jestli si to necháme líbit.

Jediné co mě napadlo, obětujte dva dny a hurá na výlety, domů jen na přespání. No ale kdyby přece jen chtěla mermomoc něco dělat, ráda vám dám adresu, co bych za to dala snad i nějaké její kecy bych vydržela.

...většina masových vrahu si nesla trauma ze svých matek,proč asino dost srandy,ta moje je dost podobná ,takže radu nemám jen jsem ráda,že v tom nejsem sama.Po každém setkání(1krát týdně cca 15min)mám trauma zbytek týdne a myšlenky je na ni,co jsem ji udělala.Proč mě netoleruje,co dělám špatně...někdy si říkám,že by bylo lepší nežít.Jedina moje výhra je,že teď čekám dvě děti a konečně (budu zlá a neustupná)a nenechám ji do toho mluvit a ani ji nechci potom navštěvovat.Už se začala chvástat jaké jsem měla supr dětství díky ní a kdo ví jestli budu taky tak dobrá matka...no a to byla ta poslední kapka.Kdo nezažil,tak nepochopí...a obrany na to není,protože se snažíme chovat k matkam s úctou ,ale ony nám to vrací ve zlém.Jedině se vidět co nejmíň a když tak zapomenout na úctu a ve zlém se ozvat.Léčba šokem,at si uvědomí,že nejste žádná nicka.

Já si myslím, že největší problém je v tom, že se stále cítíte dítětem, které matka prohání. Můžete mít let, kolik chcete a stále vám bude záležet na tom, "co tomu řekne máma". Já asi vím, že je to tak, protože to sama takhle mám a přitom maminka s tátou jsou mnoho let po smrti. A já stále mám pocit, že se mi dívají přes rameno a nesouhlasí s tím, co dělám a jak to dělám. Je mi naprosto jasné, že proto není vůbec žádný důvod, jsem už prababičkou, má dcera je babičkou, obě dcery jsou vzdělané, hodné, životaschopné, tedy že jsem je vychovala dobře. Ale přesto mi záleží na tom, co by rodiče řekli. No řekněte, není to na hlavu?! Udělejte všechno pro to, abyste se tohohle pocitu zbavila. A pak vám budou všechny nesouhlasné pindy vaší matky úplně a naprosto ukradené. Budete je umět přejít smíchem.