Zase nic

Ahoj, nevím, jestli mi to pomůže, ale třeba mi poradíte.

Něco málo o mě : Je mi skoro 19 let, většinu času věnuji sportu a škole, nekuřák, abstinent, nemám rád disco a podobné věci a nejsem moc společenský, spíše samotář, pěkny (podle mnoha holek).

Můj problém je ten, že v 17 letech si kamarádi začali nacházet své první lásky a protějšky a začali spolu sdílet krásné chvíle, některým to vydrželo déle, některým méně, někteří jsou stále spolu, avšak já jsem nikoho neměl a postupem času asi v 17 letech jsem si začal uvědomovat, že něco podobného potřebuji. Že potřebuji někoho obejmout, někoho mít rád a všechno kolem toho, ale holky jsem se za svůj život ani nedotkl. Navíc mám docela velké nároky a zaujme mne asi 1 holka z 1000? . Byl jsem z toho docela smutný, protože mi to opravdu chybělo, ale potom jsem začal potkávat jednu pěknou holku v metru, jezdili jsme spolu každé ráno a já si našel i na fb co dělá, její koníčky apod. jméno jsem zjistil podle školy, kde chodí a prostě jsem hledal. Překvapilo mě to, ale měla docela stejné koníčky jako já a zdála se i stejné povahy, tak jsem si řekl, že to může být jedna z možností pro mě, jak navázat svoji první známost, přece jenom na žádné disco nechodím a ani chodit nehodlám, ale právě toto je místo, kde se nejvíce lidí seznamuje, ale já nejsem ten typ a také si myslím, že holku, kterou hledám nenajdu tam. Po měsící společného vídání se v metru a po dodání si sebevědomím s tím, že se nic nemůže stát jsem ji při výstupu zastavil, kupodivu na eskalátoru zrovna nikdo nebyl jenom my 2, tak jsem ji pozdravil a chtěl jsem se s ní začít bavit, potom mi řekla, že spěchá a když jsem se ji zeptal na facebook, že si můžeme napsat, tak řekla "promin ale spěchám" a utekla. Připadal jsem si, jako kdyby mi někdo dal dvě facky a následně se mi vysmal do obličeje. Byl jsem z toho dost vedle ještě měsíc a potom jsem to nějak vstřebal, bylo mi 17. Rok jsem se díval jak si přátele užívají, jak se objímají se svými protějšky a jak na mne mají pořád méně času,ale potom jsem při výstupu na jednu horu se dal do řeči s jednou holkou ani nevím jak, ale dost jsme si rozuměli a byla jedna z 1000 holek, které mě dokáží zaujmout ( musím podotknout, že mi hodně holek v průběhu 17-18 let psalo na fb, ve škole mi projevovaly náklonnost apod.,ale tyto holky se mi nelíbí a navíc jsou totálně odlišné a ne, opravdu nechci, vím, že jsem asi vybíravý, ale prostě se mi nelíbily a byly navíc dost odlišné a také měly něco podstatného, co mi vadí, jen pro info, že nevypadám jak netvor ) Vyměnili jsme si kontatky na sebe a potom jsme si ještě jednou vyšli někde, myslel jsem, že to mezi námi jde dobře, ale asi ne, z ničeho nic mi přestala odepisovat, v tuto chvíli jsme pochopil, že asi se mnou je něco špatně, asi mám v sobě něco co všechny odpuzuje ( ironie, snažím se o sebe dbát ) bylo mi 18 let. Půl roku jsem pokračoval s tím co dělám celý život, nijak speciálně už jsem se nesnažil, po předchozích zkušenostech vím, že to nemá cenu (nebo možná má, ale já nemám sílu) holky v MHD už oslovovat nehodlám, to co jsem zažil, to mi stačilo ( ano odmítnutí je běžná věc, ale už ne) O prázdninách jsem si dohodnul výpomoc na jedné Eko Farmě v Nizozemí, byl jsem tak 14 dnů před týdnem jsem se vrátil. Nejel jsem tam z finančních důvodu ani nic podobného, jenom jsem chtěl vypadnout někde a změnit trošku myšlenky, protože když jsem doma, tak mé myšlenky jsou jak to nazvat..? smutné? Kupodivu když jsem tam přijel tak tam byli další 2 kluci a další 3 holky. Detaily o práci vám psát nebudu, podstatné je, že jedna z těch holek byla opravdu pěkná a měla jak dobrou povahu tak i vzhled, přesně něco takového jak bych si to představoval vlastně se docela podobala té první holce jenom, s tím rozdílem, že se se mnou ráda bavila a také vyhledávala mou přítomnost. První týden jsme byli jako nejlepší kamarádi pořád jsme se bavili smáli se druhý týden jsme mezi sebou měli i nějaký fyzický kontakt ( poprvé v mém životě co jsem se dotknul holky nakonec jsme se potom objímali mazlili se a užívali si poslední týden tam, poslední den, mi řekla, že mě má ráda a leželi jsme vedle sebe na seně drželi se za ruce a jen tak se dívali na nebe. Při cestě domů jsem si uvědomil, že to byly nejlepší 2 týdný jaké jsem v životě zažil a tá holka, nejlepší člověk, jakého jsem kdy v životě potkal kdyby byla ze stejného města jako já, vím určitě, že by to dobře pokračovalo, ale je to pryč. Já jsem doma a ona je v Belgii, dělám zase to stejné co předtím a mé myšlenky jsou zase špatné a smutné, citím se smutně a zoufale. Se slzami v očích Smutný snílek Chtěl bych dodat, že hodně lidí zažilo prázdninovou lásku nebo něco podobného, ano, ale tito lidé jsi jsou schopní někoho najít, já né.