Nechut k životu vs ztráta práce

Dobrý den.

Vše, co popisujete jsou příznaky deprese - nechut k životu, beznaděj, izolace od okolí , celkový špatný stav. Deprese trvá tak dlouho, než se vyléčí. Čím později začnete depresi léčit, tím déle bude trvat, než se z ní dostanete. Proto Vám radím vyhledat odbornou pomoc, promluvit si. Dnešní antidepresiva jsou už velice moderní, nejsou návykové, mají minimálně vedlejších účinků. Až se dáte dohromady psychicky, zlepší se i Váš zdravotní stav po stránce fyzické. A věřte mi, žádný člověk není k ničemu. Naučte se mít ráda sama sebe, každý den udělejte nějaký krok k lepšímu. Začněte návštěvou lékaře, postupně Vás začne opět zajímat okolní svět. Známí a kamarádi se ve Vašem životě znovu objeví. Určitě máte i nějaký koníček, zábavu, na který jste dříve neměla čas. Oprašte jej. Každá radost, každá příjemná chvilka pomůže. Jen je potřeba si uvědomit, že pomoci si můžete jen Vy sama tím, že to nevzdáte. Nepřemýšlejte už o minulosti, nelitujte se. Bude zase líp, věřím Vám a Vy si také musíte věřit.

Mas deprese a je treba se zacit lecit,jinak je to zacarovany kruh.Nemyslim si ze je tojen kvuli praci.Ono stripek po stripku a kdyz neco pretrvava dlouho,vznikne onemocneni.Chce to lecit se zavcasu,nebot se vse jinak prohloubi.Co me pomaha,ze existuje zakon,ze nic netrva vecne.Tim chci rici,ze kdyz ztatite praci,zase se karty obrati,ale take zachvili zas muze byt ouvej.je treba si uvedomit,ze takhle to v zivote chodi a my si nesmyme dovolit negativne myslet.Vsechno ma svuj cas ,nesmime si pripustit,ze neni vychodisko z nejake tizive situace.Prave,kdyz si to budeme rikat,tak si v te situaci pochodime dyl.Vsemu jde pomoci a nemusime hned veset hlavu,ze momentalne nas nenapada,jak z toho ven.Strasne se oslabujete timto myslenim,je to potreba zmenit,pak jste i onemocnela depresi.Nyni doporucuji zacit brat leky predepsane odbornikem a dochazet na terapie,aby jste zmenila svuj postoj k zivotu.snazte se nepripustit si slovo problem,je to jen zivot.Mozna namitnete,ze sakramentsky blbej.Ale tak to neni,je to vse mylenim a pristupem kazdeho z nas.

Nepíšete věk, ale zmiňujete kamarády, myslím, že jste mladá. A ti kamarádi, co Vás opustili, nebyli kamarádi, ani přátelé. "synscs", v prvé řadě se objednejte u psychiatra, nebudete první ani poslední. Všechno mu povykládejte, napíše Vám léky a za pár týdnů budete mít lepší náladu. Určitě hledejte dál zaměstnástní a evidujte se na ÚP. Víte, jednou jsem měla v evidenci pána, který dostal rok před důchodem výpověď. Víte co, dělal? Byl u mně denně na ÚP a chtěl doporučenku na volné místo, chodil a bral by jakékoliv místo a podařilo se. Byl nesmírně rád. Já obdivovala jeho velké úsilí, které jsem neviděla ani u mladých. Tak se držte, místo bude, nebojte. - pt

Dobrý den, je mi líto, že jste v komplikované situaci. Myslím ale, že vaše situace se sama nevyřeší, trvat může klidně do nekonečna. A tím nemyslím jen nalezení práce a blízkých lidí, ale hlavně to, jak se cítíte a že máte pocit, že za nic nestojíte. Zvažte, zda je to jen malé sebevědomí, se kterým zvládnete sama něco udělat (protože dokud si nebudete vážit sama sebe, jiní si vás vážit nebudou také), nebo zda je váš stav skutečně nepříjemný, omezuje vás, nevíte, kudy z toho - pak stojí za to dojít k psychologovi, překonat možný ostych a za pár sezení vyřešit to, co by se s vámi jinak mohlo táhnout leta. Návštěva psychologa není pro nemocné - naopak, zdravý člověk pozná, kdy je potřeba udělat něco, aby si duševní zdraví udržel. Možno i na pojištovnu.

Bojujte! I když je život občas pěkná potvora, stojí za to ho žít. Pracák zevnitř zná hodně lidí, já to už zažila taky a uvidíte, že se něco najde. Oni toho mnoho nenabídnou, spíš se chodit ptát sama, shánět, právě ti známí často vědí o nějakém místě, které se na ÚP ani neobjeví.

Nestahujte se do ulity, sejděte se občas s kamarády. Vím, že nemáte nazbyt na posezení někde v kavárnách, ale můžete se s kamarádkou jen tak projít kolem řeky, popovídat si. I to člověku pomůže.

Mám ráda country a folk. Pustte si písničku Wabiho Daňka NEVADÍ a uvidíte sama, jaký kus pravdy v sobě skrývá. Je o člověku, kterému se, podobně jako Vám, nic nedařilo. Občas si ji ráda jen tak pro sebe zahraju. Tady je poslední sloka:

Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou, se tě nedotýkaj, měl jsi byt,

všechno už jsi vzdal a postavil se stranou, vzal sis dovolenou, chceš mít klid.

Osamělý dům na rychlíkové trati, oči za záclonou zapranou,

vlaky jedou dál a málokdy se vrátí, život nemá brzdu záchrannou.

Tak řekni, sakra, to svý: NEVADÍ, ZASE BUDE LÍP!

Je to velmi těžké, ale nikdo to nezmění, jen Vy. Nikdo to za Vás neudělá, nikdo Vám neporadí, jak máte žít, protože to je jen Vás život. Vy se musíte rozhodnout, jak CHCETE žít, a pak začít postupně tyhle představy naplňovat. Když si budete říkat, že jste k ničemu a že si Vás nemůže nikdo vážit, tak to tak také bude. Přátelé Vás mohou nějakou dobu podporovat, ale pokud je člověk "škarohlíd", a sám sebe shazuje, tak to okolí časem přestane bavit mu to neustále rozmlouvat. Takže hlavu vzhůru, najděte si nějakou psychologickou podporu, třeba i na netu, přečtěte si o problému nějakou literaturu, a hlavně se zaktivujte, je to jen a jen na Vás.

Pokud se budete uzavírat a stranit ,tak se to jen a jen zhorší- musíte vyjít a snažit se proto něco udělat a začlenit se zase do společnosti .

Ahoj tezko radit nepises kolik te je roku jinak se to resi ve 20 a jinak v 60...?

Snad bych ti jen poradil, nevzdavej se nadeje, ze muzes praci najit. Misto odpovidani na inzeraty spise aktivne vyhledaej firmy, kde by jsi chtela pracovat nebo kde by mohli potrebovat nekoho, jako jsi ty (kvuli tve odbornosti nebo zkusenostem nebo co se ocenuje v tve konkretni pozici/oboru).

Hodne stesti! Zamer se na svetlo na konci tunelu, ne na tmu v tunelu.