Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
už nevím jak dál. Pracuji 4 roky v jedném firmě. Do práce chodím na stánek uprostřed chodby OC. Dělám 12 hodin denně krátký-dlouhý týden. Moje práce funguje asi tak : ráno přijdu na stánek,sednu si k počítači.Nemám si dát kam nohy,jsou tu všude skříňky,sedím teda celá zkřivená a příšerné židli,mám tedy problémy se zádami. Z každého obchodu na mě řve jiná muzika,do toho řvoucí děti ... 12 hodin v kuse... Celý den čumím do počítače a můžu si dělat co chci. Já ale právě nechci. Nebaví mě nic nedělat,nebaví mě brouzdat po internetu... Dříve mi to tolik nevadilo,ale teď jsem na pokraji zhroucení. Už to nezvládám...řev,nic nedělání,tisíce lidí co na mě koukají když jím... Když se mi chce urgentně na WC tak se musím modlit abych stihla přeběhnout celé OC. Nemám si kde ohřát jídlo,pořád jen rohlíky...Dříve se to dalo zvládat ale cca. 3 měsíce už to nedávám. Každé ráno se mi chce zvracet,každý den v práci pomalu brečím...Mám pocit že se zblázním,že musím od tich lidí utéct... Chtěla bych z toho centra vyběhnout a nadechnout se vzduchu a už se navrátit. Snažím se to vydržet,protože se bojím,že nenajdou dobrou práci,nebo to bude v něčem ještě horší. A hlavně nemám moc ráda změny. Ale tohle už se prostě nedá vydržet ... Chtěla bych poprosit o radu. Dá se to ještě nějak zachránit? Mám zůstat a prdeli a být za práci ráda? Nebo mám odejít? Děkuji moc za Vaše rady.
To máte pravdu. Děkuji za Váš příspěvek. Kašlu na to. Tohle mi za to nestojí. Umím dobře AJ,dobře umím na PC,mám řidičák... snad se pro mě něco najde. Jinak inzeráty sjíždím furt a zajímavé nabídky jsem už viděla,ale doteď jsem nechtěla prostě odejít. Furt jsem si říkala "nebuď fňukna,to musíš zvládnout..." ale teď si uvědomuji,že tohle mi fakt ničí celý život...
Holka ty umíš dobře AJ, zvládáš výborně excell a word a děláš v nějakém stánku jo!? To je vtip? Holka co tě to tam drží. Máš založený profil na jobs.cz? Například, můžeš ho mít kdekoliv...třeba i linkedin... vždyt ty můžeš být úplně někde jinde a za jiné prachy. Pakuj se odtamat nebo zapláčeš. A těch kámošek co ti závidí net v pracovní době...to je na zvážení ale jako kamarádky bych je nebral. Kamarádi ti pomůžou z brindy a nakopnou když je potřeba.
No právě že umím. To mi říká vždycky táta,že mám navíc. Ještě ke všemu jsem prý velmi sympatická. Já vím,že bych si práci asi našla. Jen mi brání ten strach. Všude se teď mluví jak je málo práce atd. Mám strach,abych se nedostala do nějakého problému s penězmi. Ve firmě mě mají hodně rádi,já je beru taky,takže to odcházení je pro mě těžké. Ale dnes jsem se rozhodla. Z toho "příšerného" stavu kdy to tady chci rozmlátit se uvolním dovolenou a budu si hledat práci. Pokud nenajdu nic,kde by mi počkali 2 měsíce,dám výpověď,budu zatím na brigádě u mamky a hledat si intenzivě práci. Děkuji moc za otevření očí!
Už cca 3 měsíce to nezvládáš a můžeš být na internetu neomezeně dlouho.. To už sis za ty 3 měsíce mohla zkusit najít novou práci, přečíst všechny inzeráty a absolvovat pár pohovorů..
Já osobně, bych si nemohla dovolit dát výpověď v práci a teprve až potom hledat jinou. Lépe hledat při zaměstnání a dát výpověď až bude v "kapse" lepší nabídka... Ale pokud ti to finanční situace dovolí, můžeš skončit hned.
doplněno 03.08.15 15:04:Myslím, že se svojí hlavou, máš rozhodně navíc. Já bych vůbec neřešila, jestli z práce odejít, jen bych řešila kdy a jak. Jestli podat výpověď hned a až pak si hledat práci nebo si nejprve hledat práci a až poté podat výpověď.
Absolvování pohovorů a růzých assessment center, jsou pro mě téměř muka. Ale je to prostě nutné "zlo", které člověk musí přetrpět, aby se měl v budoucnu lépe. Chce se to prostě "kousnout" a konat, ne před problémy utíkat a jen oddalovat nevyhnutelné.
Ta současná práce stojí ve všech směrech za prd. Není o co stát.
Děkuji. Je mi jasné,že na práci asistentky apod. nebude stejný pohovor jako na tuhle práci,i když,divili by jste se,co je všechno zajímalo a jak "dobrá" jsem v jejich očích musela být,abych tu 12 hodin denně seděla na prdeli. Tady asi spíš záleží na tom obličeji a sympatičnosti. I tak to byl ale jak pohovor na ředitele zeměkoule.
Jsem rozhodnutá,dám to,budu se mít líp a nebudu se muset bát,že přijde další vlna otázek na obchod Takko a WC...
S každým nezdarem přece rostem...to je z jedné písničkyProstě si najděte novou práci.Kdo má rád změny?!Každý s tím má problém,ale zustat neštastná nebo jít do nové práce a poprat se s tím?Budete nakonec mít radost sama ze sebe,že jste to dokázala.Nebylo by lepší pracovat klidně i někde ve fabrice,oddělat si svoje hodiny a zbytek dne se věnovat sama sobě,svým koníčkům...Určitě Vás neplatí tak vysoce,že stojí za to se omezovat a ničit sama sebe.
Asi ano. Asi odejdu. Tohle nemá vůbec význam. Nejradši bych se zavřela někde v kanclu,kde nebude ani noha. Já vím,že jsme všichni lidi. Ale mě po téhle práci tak strašně se... Já chápu,že jdete do OC a nevíte kde co je a protože jsou lidi líný tak si nevyhledají infocentrum,ale předastavte si,že odpovídáte 100x denně lidem na to kde je WC. Já už fakt nemůžu.
Milá ttt,
asi ti úplně neporadím, jen ti chci napsat, jak ti rozumím a že v tom nejsi sama. Fascinuje mě, kam až zašla dnešní konzumní doba a prozákaznický přístup. Také mě fascinuje, když v různých diskusích čtu příspěvky jak všechno jde a že třeba jíst 5x denně není problém... a mít teplé jídlo není problém... asi jak pro koho, v kanceláři to zřejmě jde. Dělala jsem na dvou takových místech.Prní bylo prodávání jízdenek pro českého dopravce na autobusém nádraží. Seděla jsem v budce 2x2 metry, za sklem, mikrofon rozbitý, 12h denně jsem hulákala na lidi, abychom se slyšeli. Dělala jsem jen víkendové směny od 6.30 do 19h. Měla jsem pauzu 30 minut. K dispozici v budce nebyl ani konvice, ani lednička. S sebou jsem tedy mohla mít jen rohlíky atp., prostě jídlo co se nezkazí (v létě věčně nefungovala klima, takže 40°C) a takové, co se neohřívá. Odejít na puzu byl boj, lidi nechtěli chápat a pořád chodili - ještě já, ještě já... a spousta keců kdy jsem je neobsloužila. O víkendu je vše v okolí autobusáku zavřené, jediné možné jídlo byla bageta z trafiky, v docházkové vzdálenosti nebyly ani potraviny. Možnost jít se v neděli, kd jezdí studenti, vyčůrat prakticky nulová. Pak dodržuj pitný režim.
Pak jsem dělala v OC v obchodě. Byla jsem na směně sama, také 12ky, pauzu jsme si museli psát ale vybírat jsme si ji nesměli (obchody se nesměly zavírat). Opět bez konvice, klimošky, lednice... My nesměli ani na ten PC, ani tel., nic. Já tomu rozumím, že je špatně když jsou zákazníci a prodavačka chatuje. Ale v neděli dopoledne nepřijde prostě nikdo. NIKDO. Neměli jsme ani židli, sedět jsme nesměli. Podle managerky jsme měli stát v pozoru a usmívat se do prázdného krámu. Vím že to nejde, Je to nemožné. At si někdo zkusí stoupnout na hodinu do chodby civět. Do toho rádio, pípání pokladet, křik dětí... až se mi kolikrát točila hlava a měla jsem pocit, že se zalknu. Někdy jsem prostě zavřela a běžela se ven nadýchat a nemohla jít zpátky. Nejhorší byla zima, kdy člověk šel v půl 8 ještě skoro za tmy a končil v půl 9 zase za tmy... první přirozené světlo jsem viděla po 4 dnech (Kauflandy nemají okna). Stejný problém s jídlem - donesené z domova nevydrží, navíc ho není kde ohřát, jít si něco koupit do Kaufu bylo na dlouho, takže zase rohlíky, sušenky.
Měsíčně jsme dělali kolem 200h, za plat 11tis. čistého. Přesčasy se prostě škrtaly, neproplácely, nekompenzovaly. Na jakoukoliv stížnost vedení byla odpověď - jděte. Za hodinu najdu 10 takových.
Bohužel situace na trhu práce tomuto nahrává. Skutečně najdou hned další, která to vezme, protože 11tis. je pořád víc než nic. Ale to zachízení s lidmi, to ja fakt k blití. S prominutím. Fascinuje mě, že obě firmy jsou ryze české. Tohle dělají češi čechům.
Rozumím i tomu, že se blbě odchází. Pokud nejsi u rodičů, tak podpora nepokryje ani nájem a z čeho má člověk žít? A z čeho měl našetřit při 11.000?
Přeji ti pevné nervy... opravdu v tom nejsi sama. Poradit pořádně neumím, ale držím ti palce. Je mi z toho fakt smutno
Mám pocit,že za mě někdo píše z druhého kompu. Úplně Vám rozumím a přesně vím,jak jste se cítila.
Jíst 5x denně? To se snažím doma,ale v práci to prostě nejde. Jediné co sem můžu nosit je právě rohlík,sušenka... Nemám konvici ani mikrovlnku. Kupovat si tady ty ... ve Fast Foodech? Ne díky. Tohle dělat každý den tak mám zachvíli 150 kg. I to blbé kafe si musím deně kupovat. Mám 2x půl hodinovou přestávku. Stihnu jen tak tak si dojít na WC a třeba pro tu kávu. Natož abych se někde ještě stihla najíst. Takže jím rohlíky na stánku uprostřed chodby. Všichni čumí,prostě všichni. Nikoho nenapadne,že by mi to mohlo být třeba nepříjemné. Já se vlastně ale asi ani nedivím.
O tom denním světle taky nemluvě. Já vůbec nevím jak je venku. Vždy se večer dozvím,že celý den sněžilo,pršelo... Ze tmy do tmy...
Peníze tady jsou teda trochu lepší (14 tis.) ale bez stravenek atd. Zaplatím s manželem nějaké platby a neušetřím ani korunu.
O volnech jezdím k mamce do práce na brigádu. Jde o stánek s rychlým občerstvením. Jsem venku,pořád něco dělám,hýbu se. To mi vyhovuje. Tohle mě fakt deptá. Kdyby se ta práce v občerstvení dala dělat celý rok tak to beru všemi deseti. Ač je to třeba "obyčejná práce".
14000kč.čist.je málo.utečte od tamtud.tento druh práce je pro mladé holky co hledají první práci po škole.12hod.?to je celej zabitej den.
Ona naše majitelka jednou prohlásila " nebudu se s tima holkama nějak moc seznamovat,tady v té firmě stejně nikdo dlouho nevydrží"... Říkala jsem si,to snad nemyslí asi vážně. Přece raději budu mít stálé zaměstnance,kteří budou vykonávat kvalitní práci,bude na ně spoleh,než abych co půl roku sáněla nové lidi. A je pravda,že jsem tu ze všech nejdéle. Většina holek to vzdá tak po půl roce. Vždy si ale říkám,jak jsou nezodpovědné. Teď mi ale došly už taky síly.
Když se mi to nelíbí, odejdu, nejste tam přivázaná, vy tam chcete být. Pokud něco umíte a najdetete si lepší, na co váhat?Je to jen a pouze na vás.
ono tady jde také o vzdělání,a pak také strach výpovědi ve zkušební době.proto se lidé bojí .
Ono se někdy neodchází úplně snadno. Pokud ještě člověk žije u rodičů nebo je s partnerem, který jej podrží, tak to jde. Mám takhle známou - udělala poštovní školu, na poště místo nebylo, šla do Kauflandu na pokladnu. Mladá holka, už nechtěla být s rodiči a o 10 let mladším bratrem ve 2+1. Pronajala si garsonku. Běžná cena v našem městě 7,500,- K tomu nějaká karta na dopravu, základní jídlo... Plat pokladní v Kaufu je kolem 12tis. Aby vyšla, chodila brigádničit do továrny. Myslím si, že pokladní je zaměstnání jako každé jiné. Potřebujeme je, abychom si vůbec nakoupili. A nepřijde mi v pořádku, aby člověk, který dělá plný úvazek si musel ještě přivydělávat jen proto, aby tak nějak vyšel. Jednoho dne slečna omarodila s ledvinama na skoro 3 měsíce a najednou byla v totálním průšvihu, nemocenská jí nestačila ani na nájem. Proto je plno lidí, co se drží práce, i když blbé. Ono dát výpoveď a nemít nic jiného není moc vhodné. A když by Vás jinde vzali,málokdy počkají 2 měsíce výpovědní doby. Tak cenný zaměstnanec na nějaké běžné místo není. Větěinou přijímají "ihned" počkají třeba 2 týdny,kdež se jim člověk líbí, ale ne 2 měsíce
Vy jste slečno vyhořelá - unavená z nicnedělání, hluku, davu lidí. Je to velká zátěž na lidský organismus a psychiku.
Musíme si uvědomit, že to tělo a duše volá o pomoc. Jste na kraji sil, můžete se zhroutit. Je pravda, že každý máme tu hranici jinde.
Co Vám chybí? Klid, svoboda, ticho, příroda.
To, v čem žijeme a pracujeme, není na co si organismus po staletí zvykal a vyvíjel se.
Můžete zajít k lékaři a jít marodit, psychikou to začne a fyzickými bolestmi pokračuje.
Po delším odpočinku možná budete zátěž zvládat lépe.
Můžete požádat zaměstnavatele o vystřídání. U více firem se dělá takové kolečko. Zaměstnanci střídají na určitých pozicích, to je dobrá věc, mohou zastoupit i druhé v době nepřítomnosti a též se tolik psychicky nevyčerpají, učí se nové věci.
Můžete jet do lázní a tam si odpočinout.
Každé dlouhé volno vyrazit do přírody a opravdu se v té přírodě aktivně hýbat.
Zkusila jste plést? To by asi neprošlo, možná.
A nejlepší rada bude opravdu, že tam už jste dlouho, ta práce nic nového nepřinese, nikam Vás neposune /pokud by nebylo to střídací kolečko/, tak po 4 letech je zřejmě nejlepší čas se poohlédnout po jiné práci, nabídek je dost, jenom sebrat odvahu.
Taková věc se nedá moc překonat, říká se tomu i ponorka. Najděte odvahu na změnu.
Já vím,že si dokážu najít práci,ale popravdě,mám strach. Ze všech stran slyším jak je to dneska těžké. Tohle je moje druhá prácě v životě. První byla 3 roky jako asistentka ředitele jedné firmi,která boužel zkrachovala,jinak bych tam byla asi doteď. Strašně nerada v životě něco měním,proto tu pořád ještě jsem. Nejsem nemakačenko,práce se nebojím,myslím,že právě naopak. Ale tohle nemá žádný význam. Nikam se neposouvám. Kamarádky mi pořád říkají,že at jsem ráda,že můžu být na netu. Já nejsem ráda. Co tam mám poroboha pořád dělat? Může mi to někdo vysvětlit? Já to totiž nechápu. Nehledě na to čučet 12 hodin do kompu je naprostá šílenost.
Mám už někdy takové vzteklé stavy. Nejdřív brečím,potom bych nejradši došla pro sekeru a celý stánek rozflákala na malé kousíčky a utekla. Přemýšlela jsem si zkusit vzít delší volno,pořádně si odpočinout. Volný čas strávit třeba v té přírodě,která mě nabíjí energií. Ale bojím se,že návrat bude stejný...
Ještě poradím jak vylepšit (duši)psychiku.Lék Tebokan(nejsou to žadný psychofarmaka)bez předpisu.Obsahují veliké množství gingo biloba(ginkgo bilobae)každý den 2 ,a po cca 30dnech uvidíš rozdíl.Pochopitelně se porad se svým lékařem nebo lékárníkem.stojí jak kde 290kč+-(100tablet)máš pak pocit jako by se ti rozsvítilo v hlavě-psáno bez urážky
Děkuji za tip.
Já když jsem doma,uvařím,uklidím,jdu ven se psem,jsem s manželem...je mi fajn. Ale jakmile se otevřnou dveře OC je mi prostě strašně..
No oni to jsou kamarádky nekamarádky... spíš známé ... Jako nějakou zpřízněnou duši asi nemám kromě manžela.. Práce asistentky mě lákala vždycky.Baví mě mluvit AJ,ráda bych se naučila i jinou řeč (NJ,FJ). Tvorba tabulek,práce ve Wordu,tohle mě fakt baví. Tatka pořád říká,jak jsem hezká a chytrá,že mě musí vzít všude. Já to možná i někde ve skrytu duše vím,jen ten strach mě pořád nějak drží. To spoustu lidí v mém okolí nechápe. Že jsem pěkná,chytrá a mám tak málo sebevědomí. A mám... už od mala. Snažím se si vždycky říkat,že mám být ráda za to co mám,že jiní lidé nemají ani to.., Snažím se být pokorná. Jen mi nějak stávkuje už psychika a asi to bude odrazem toho...
To jsme dva. V pohostinství už dělám 30 let. To je už docela dobrá schíza. Zatím si hosté chválí, tak zaplat pán bůh. Hlady nestrádám. Pracovníky mám různé (někoho bych zabil hned, někoho bych i mučil). Jenže odbory jsou odbory a každý je taky jenom člověk.
No 30 let v pohostiství bych teda asi taky nedala... Stačí mi jeden den v tom stánku s občerstvením. Vy nemáte Svijany? Ne nemáme. Já chtěl ten sýr v housce. Ne nechtěl,říkal jste s hranolkama. Neříkal. Vy nemáte nic jiného k jídlu? Ne nemáme. Prosím ještě o tatarku. Do toho další lidi ve frontě co na mě pořvávají co všechno si ještě dají a nejlépe se rozmýšlí hodinu,když je za nimi fronta dalších 20-ti lidí. Nevadí mi to. Je to lepší než být v OC kde je tisíc lidí kolem ale já jsem vlastně tak strašně sama. Ale dělat to 30 let? To je asi taky oříšek. Klobouk dolů
Moje rada zní - nikdy si to nezvošklivujte. prostě lidé jsou různí, a někteří to ani nemysli špatně. jen nehledí na okolí. Dobrá rada - nikdy zákazníkovi neříkejte - nemáme , neděláme, neumíme. Spíše je lepší říci - tento druh jídla nepřipravujeme, to není v naší nabídce, Já si lidi kolem sebe obecně idealizuji, je mě pak lépe. A na některé to pak i sedí.
Týýý joooo, toto jsem si nikdy neuvědomila! Normálně práce pro vraha místo kriminálu. Šílené! Neumím vám poradit, ale z duše vás lituji. Hodně štěstí přeji při hledání novbého zaměstnání
Mě vždycky kolegyně říká,že nechápe,jak na ty lidi můžu být tak milá. Já se snažím. Protože vím,že ta chudák babička co hledá WC neví kde to infocentrum je. Neví že jsem za dnešní den na její otázku odpověděla dalším 50-.ti lidem. A tak si na ní nechci vylévat vztek. Co mě okáže nasr... je člověk který přijde a ptá se mě na něco bez pozdravu! V tu chvíli jen ukážu rukou směr a to ještě za to může být rád. Ono to nějakou dobu jde,ale 4 roky pořád dokola s pitomým internetem... Vždyt já vím předem co vše se stane,jak furt sjíždím Novinky. Mažel si vždy dělá srandu,že jak je někde kolona tak ví kam zavolat,mě...protože já to určitě vím... ona to ale až taková sranda není. Ráda bych pracovala,něco vykonávala,k něčemu tu byla.
Neberte to ve zlém, ale já se přiznám, že na rozdíl od jiných rádců, Vašemu povídání moc nevěřím. Nicméně zdraví máte jen jedno, tak se nebojte otevřít se novým možnostem a hledejte si práci, kterou psychicky lépe zvládnete. Hodně štěstí!
doplněno 03.08.15 22:52:Nezkoušela jste si s vedením promluvit o lepší náplni práce, o zlepšení Vašeho pracovního prostředí atd.? Nebo je tomu, kdo Vás zaměstnává, jedno, že Vás platí vlastně za nic nedělání? Umíte dobře AJ, dobře umíte na PC, máte řidičák...Takových lidí je ovšem spousta. Je zvláštní, že jste se ani slůvkem nezmínila o svém vzdělání však. Schopnosti leckdy nestačí, ale proč je nezkusit nabídnout? Třeba by pro Vás i firma, u které děláte několik let a kde Vás mají rádi, jak píšete, našla lepší uplatnění, než to co děláte nyní, než aby o Vás přišli...
Jinak píšete - tatka pořád říká, kamarádky říkají, kolegyně říkají...Jako byste neměla svůj vlastní názor a neuměla používat svůj rozum. Píšete, že jste (dle druhých) hezká, chytrá, sympatická, milá... Ale pozor na Váš slovník a vyjadřování se, to o Vás též něco vypovídá... V neposlední řadě máte strach, abyste se nedostala do nějakého problému s penězi. To chápu, protože to není zase tak dávno, co jste zde řešila právě problém kolem toho, že nezvládáte splácet dluhy...Myslím si tudíž, že problém Vaší špatné psychiky nespočívá jen ve Vašem zaměstnání... Zda máte na víc musíte zvážit Vy sama a pak posoudit ti, kteří Vás budou chtít zaměstnat.
Asi jsem prudič - promiňte - ale když jsem na inkriminovaném místě ( a lidem se chce fakt čůrat) tak radím a poradím. Někteří lidé jsou také líní mluvit o jiných problémech, než o svých - tam se to rozpráví!
Já taky radím a s úsměvem. Ale jakmile ty lidé odejdou tak ten úsměv prostě sundám,protože odpovědět na to 5x za den je něco jiného než 50x za den a více... Ale s tou lenostní to tak je. Vidí první stánek,první holku,která určitě bude vědět a už je prostě nezajmá,že ona není placená za to,že jim poradí. Přitom tady je infostánek,kde je ta slečna placená za to,že poradí. Já poradím,bez keců,bez xichtů. Ale nedivte se mi prosím,že mě to nebaví...
Souhlasím že je to obrovský opruz muset být někde celý den a nemít do čeho píchnout, nicméně buďte ráda alespoň za ten PC.
Osobně bych veškerý volný čas na stánku věnoval samostudiu a hledání nového pracovního místa.
Píšete že jste celý den na internetu, tak není přeci problém nabídky procházet a hledat cokoli lepšího.
Tý jo a co v tom stánku vlastně máš dělat? Já myslel, že to info, ale asi ne, jak jsem se postupně dočetl.
Ale k odpovědi: odejdi.
Asi ani nemusím psát víc. Zdraví máš jen jedno, duševní i tělesné. Zmiz, než ti tam z toho hrábne. Slušná práce se sice hledá těžko, ale podobně dobrou činnost, jako děláš teď, asi najdeš leckde.
Již jsem na tuto otázku odpověděla výše.
Jen mě nejde do hlavy, když tak pročítám vaše odpovědi, napište nám, co vlastně v tom stánku prodáváte?
Píšete, že informační stánek nejste a celý den sedíte zkroucená u PC na internetu. Nemáte obsluhovat zákazníky a aktivně nabízet nějaké zboží? Nejde z tržby nějaké procento na Váš plat? Pokud prodáváte, tak se nemůžete nudit, předvádíte zboží, uklízíte neprodané. Podle Vás nic na stánku neděláte, ale musíte tam být a máte problém jíti na WC? Jste pod neustálým dohledem a nemůžete dát cedulku, že třeba 11.15 otevřete? Jestli chcete odpovězte, děkuji.
Jinak pokud jste první stánek u vchodu, tak jste prostě nárazníková přepážka a lidi se budou tát pořád.
To je dneska klasika. Zaměstnavatelé-vykořistovatelé nás vykořistují co to dá a když se nám to nelíbí, tak nám začnou vyhrožovat vyhazovem a chudobou. Pevně však věřím, že jednou budeme ty otrokářské darebáky věšet na kandelábry za jejich zločiny proti národu. Zamlouvám si manažéry z Penny Marketu.
Přesně tak, dnes je to normalní, tazatelka to popsala PŘESNĚ. Dělala jsem podobnou práci a měla stejné pocity. Nevím co to je dnes za trend zaměstnávat lidi na 12hod., přece normální je pracovat 8 hodin, nikdo nevydrží být 12 hodin stejně fit,
pořád v dobré kondici s úsměvem na tváři. Obchodní centra jsou galeje, bez čerstvého vzduchu, bez denního světla, věčný hluk, často bez možnosti si sednout, zkuste si to. Kapkananaděje - kde to žijete? Promluvit si se zaměstnavatelem o lepších
pracovních podmínkách? Nikdo se s vámi bavit nebude, jste mimo realitu! Máme kapitalismus, na lidech nezáleží!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.