Jaká je nejideálnější pracovní doba?

Přesně tak. Přál bych si chodit do práce tehdy, když se mi chce, a být tam tak dlouho, jak se mi chce. Bohužel jsem takovou pracovní dobu nikdy neměl a nikdy mít nebudu. V pořadí druhá nejlepší varianta (není v anketě) je pružná pracovní doba s rozumně určenou pevnou částí. Pružnou mám, ale upravil bych to povinné jádro.

Také dělám sama na sebe. A nejideálnější doba je pro mě od 21- 02

7:00-15:00

Já jsem zamlada dělal v turnuse 12 - 24 - 12 - 48, a to mi tehdy velmi vyhovovalo. Mít volno ve všední dny znamenalo, že člověk si toho mohl dost zařídit. Naopak blbě se koordinovaly akce s přáteli, co měli třeba volno jen o víkendu.

Jinak nejlepší pracovní doba je ta nejkratší.

Po 72 hodinách jdete na noční? Můj nejlepší turnus byl jeden týden 4x12 a další 3x12. Nádherných 15 volných dnů v měsíci. Nemuselo se tolikrát vstávat a ušetřil se i čas na 6 cest do a z práce. K tomu dovolená. Už to bohužel nemám.

Ideál jo? A jak mají rodiče pracovat od 6, když musí dopravit dítě do školky a dostat se do zaměstnání?

6:00-14:00

Ono to je vzpomínka někdy z 60. let, kdy tato směna byla stejná pro všechny podniky. Podle toho jezdily i autobusy.

Navíc, dneska je trendem, aby mladí žili sami. Chápu to, občas se názory mohou střetnout a tudíž jim do života nikdo "nekecá". Ale my měli doma babičku. Byla to matčina matka, vdova. Ta se o nás děti, postarala. Za mě školka nebyla. Otevírali ji s ohromnou slávou přesně v den, kdy já nastupovala do 1. třídy. Takže jsem ji nestihla. Ale babička se o mě starala dobře. Naučila mě plno básniček i písniček, třeba i rozpustilou: Pan domácí pro legraci posadil kohouta na slepici. S tím jsem se ale nesměla chlubit rodičům. Chodila se mnou na nákup, do lesa na šišky či na klestí. Naučila mě plést věnečky z pampelišek. Také byla vynikající kuchařka. Dodnes vzpomínám třeba na její jahelník. Jenže s prodlužovaným odchodem do důchodu dneska málokoho může vychovávat babička. A když někdy v 65 skončí v zaměstnání, je ráda, že obstará sama sebe.

Když byla na školku zralá mladší sestra, vodila jsem ji já. Škola a školka byla totiž v jedné budově. Ona capkala do šatny v přízemí, já pokračovala do 1. patra.

Autobus jezdil ráno tak, aby pracující byli na 6 hodinu v práci. Týdenka stála 5 korun, trasa asi 10 km. Zpátky jezdil autobus zhruba v 14,30 až 14,45. A když se autobusy s pracujícími odpoledne rozjely do vesnic, bylo město takřka vylidněné. Je zajímavé, že tehdy nikdo nejezdil do práce 50 a více km, každý, opravdu každý našel práci poblíž svého bydliště. V obci byly prodejny s potravinami a průmyslovým zbožím, řeznictví, hospoda, zahradnictví, 2 muži z naší vsi jezdili právě s linkovými autobusy. V obci byl kravín a vepřín, bylo tu JZD, kde hodně lidí našlo obživu. Navíc v obci byla kasárna, proto zde žilo hodně rodin "lampasáků", kteří také měli práci doma. Dneska tam není nic. Ani prasata, ani lampasáci, ani řezník.

Nezpomínám na tyto doby s růžovými brýlemi, to opravdu ne, ale práci měli všichni, dokonce i ti, co ji nechtěli! Všichni ji měli blízko bydliště. Všichni si vydělali. Nevím, jak to lidé dělali, ale nebyli exekutoři, nebyly půjčky s nemravnými úroky, lichvy, které by stáhly lidi až na dno.

Za celé své mládí /do 20 let, kdy jsem se vdala a následně odstěhovala/ se v okolí řešila pouze jedna sebevražda. Těžký alkoholik, umřela mu stará matka, neměl se o něj kdo starat, uvařit mu. On jen pil a pil. Tak se oběsil.

Myslím, že těch problémů život lidem přinášel daleko méně, než dnes. Ale možná jsem to viděla tehdy dětskýma očima. Je fakt, že jsme třeba nikdy neměli auto. Rodiče adaptovali starý domek /původně bez vody, záchoda, koupelny, topení.../ a peníze šly na opravy. Nemohla jsem mít všechno, co jsem viděla u kamarádek. Ale nikdy jsem netrpěla hlady, jídlo bylo chutné a bylo ho dost. A nikdy jsem nechodila v hadrech, i když poslední módní výstřelky mi rodiče neřídili.

Byl to prostě takový život tenkrát, žili jsme ho tak, jak to šlo. Přesto si myslím, že lidé k sobě měli tak nějak blíž, nebylo tolik vulgárností, arogance. Nebo se mýlím? Co myslíte? Jaga.

Pracovat od šesti, tak mi švihne :D. Zatím dělám od sedmi a i to je vždycky ráno boj :D

Zajímalo by mne, kdy se z práce stalo nutné zlo, které je potřeba minimalizovat, aby se člověk mohl flákat a utrácet peníze, které tou trochou práce vydělá.

Asi to bude někdy v době, kdy práce přestala být prostředkem obživy. Když si tak vezmu člověka v pravěku, starověku, středověku - měl volný čas, nebo pracoval od nevidím do nevidím, aby se on a jeho děti najedly a měly nějaké oblečení a střechu nad hlavou?

Někdy nastala doba, kdy práce nerovná se obživa. Kdy se člověk přestal prací živit, ale získal víc, než dokázal sám spotřebovat. Asi tehdy nastoupily reklamy, protože ten přebytek člověk může do něčeho vrazit - tak je třeba jej přesvědčit, že to může vrazit do mého výrobku.

Neberte to prosím jako útok na Vaši reakci, jen tak přemýšlím. V žádném případě nechci říct, že by člověk dnes měl pracovat tak, jako ten před ním, to by určitě bylo dost kontraproduktivní (z důvodů, které uvádíte, a i jiných). Jen si vzpomínám na jednoho rodilého mluvčího, který se mnou vedl jeden tříměsíční kurz. Byl tam chlap, kterému se vůbec ale vůbec nevedlo, neměl na ten jazyk buňky a zrovna nejchytřejší celkově také nebyl. Ale snažil se jako nikdo, neskutečně na sobě makal. Ten Američan ho zdarma doučoval, a to poměrně často. Já mu sem tam dala krátkou konzultaci, ale celá odpoledne jsme spolu fakt netrávili, ta práce byla sama o sobě dost vyčerpávající (cca 10 hod. denně + neděle odpoledne, za patnáctku). Pak mi jednou vysvětloval (divila jsem se, že se mu chce), že to dělá proto, že to má smysl. Že mu nevadí vložit svůj čas a úsilí do něčeho, v čem vidí pokračování, v čem je píle, snaha a čas jiného člověka, se kterým směřují k cíli. Docela mně to inspirovalo a odprostila jsem se od myšlení ve smyslu "za tohle nejsem placená, to dělat nebudu". Snažím se tedy vložit svůj čas, peníze nepeníze, do něčeho, co má smysl.