Nejste přihlášen/a.
Kamarádství je dvoustranný vztah, nemůže fungovat jenom z jedné strany.
Nejde-li o vzájemný vztah, nelze mluvit o kamarádovi, natož nejlepším. Kamarádství neznamená mít toho druhého pro sebe, kdykoliv potřebujeme, nýbrž být tady pro druhého, kdykoliv potřebuje on.
Přestože Vy "nového kamaráda" považujete za svého nejlepšího kamaráda, může to on vnímat úplně jinak.
Vaše snaha být s ním co nejvíce mu může být nepříjemná. Také nemusí mít zájem o žádné svěřování. Možná, že vycítil, že máte problémy, a necítí se na jejich řešení.
___ Už zde byl zmíněn psycholog. Myslím, že by to nebyla špatná volba.
Každý jsme, jací jsme. Možná se odlišujete od většiny lidí, ale proč z toho mít mindrák. Jinak za sebe budu tvrdit, že nejlepšího kamarádskou a pomocnou ruku najdu na konci svého ramene. Kamarádi dokážkou zradit, i když se jim svěříte se svým nitrem. Ne každý ustojí být zpovědní vrbou. Toto je moje životní zkušenost. Netvrdím, že krásné kamarádství neexistuje, asi existuje. Kamarádství, kdy si člověk s tím druhým může naprosto věřit. Já jsem toto nikdy nepoznala, většinou jsem narazila. Řekla bych, že do kamarádství vy investujete víc, než kamarád. Možná byste měl trošku zmírnit, i když máte velkou potřebu se svěřovat, aby se to neobracelo proti vám. Nepřemýšlejte tak moc nad svojí povahou. Takovým jste se narodil, takový jste a proč byste se měl měnit? Ke změnám ve vašem životě asi dojde tím, jak budete stárnout, nabírat životní zkušenosti. Ale měnit se násilím fakt nemá cenu. Takže jak bych to celé uzavřela? Na vašeho kamaráda je toho možná hodně, neumí být psychologem, neumí tak moc naslouchat nebo neumí vám poradit. Nezkusil jste někdy svoje city vyjevit na papíře? Vést si deník, psát si, co vás štve, co vás trápí, a pak se k tomu občas vrátit a zjistit, jak někdy bláhovým jste mohl být a že jste už někde úplně jinde?
Nemáte se zač stydět. Každý se vyvíjíme nějakým směrem a na té své pouti životem, děláme i chyby. Poučte se z nich, ale nevyčítejte si je. Kamarádství je záležitost oboustranná, nevyloudíte si ho na nikom. Pokud chcete s někým rozebírat svůj život, svěřit se atd., co se obrátit na psychologa? Tam máte jistotu, že to, co se dozví, nikomu nepoví a rozebere to s Vámi. A jinak si myslím, že Váš problém nejspíš bude ten, že se skamarádíte těžko, ale když už, pak se na druhého upnete až nezdravě moc...Člověk musí dát druhým i trošku dýchat a nechtít je mít pro sebe pořád. Zkuste ke kamarádství přistupovat trochu volněji, nechtějte mít ihned z kamaráda toho nejlepšího, který by patřil jen Vám a byl zde jen pro Vás...Takových je moc málo. Jste asi opravdu hodně citlivý a tyto věci se Vám takto na dálku, myslím, nedají moc dobře vysvětlit...Víte, důvěru si musí člověk získávat někdy moc pracně a trpělivě a Vy zřejmě od druhého očekáváte až příliš. Pak jste zklamaný atd. Změnit chování ale nejde ze dne na den...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.