Napadení na silnici,co byste dělali vy?

Od: krystof007 25.02.15 01:16 odpovědí: 23 změna: 25.02.15 12:50

Dobrý den.
Dnes jsem zažil poměrně nepříjemnou situaci. Přestalo mi jet auto a tak jsme ho s kamarádem táhli do servisu. Ten leží asi 300 metrů od hlavní,která je poměrně rušná a cesta zpátky je zajištěna širokou,opravdu širokou jednosměrou ulicí. Protože kamarad byl poprvé v životě za volantem vozu,které bylo na laně,nefungoval mu posilovač brzd ani řízení,tak jsem rozhodl,že tu hlavní opustíme dřív a dojedeme tam tou širokou jednosměrnou silnicí. Sice v protisměru,ale často tam parkujou kamióny,kolem kterých projede i náklaďák,tudíž je to opravdu hodně široké. V tom najednou proti nám vyjelo auto a když nás míjelo,začalo na nás troubit,tak jsem mu ukázal dozadu,že táhnu auto. Dojedeme skoro k servisu,když v tom najednou nás dojelo to auto,které na nás troubilo a smykem před námi zastaví. Vystoupil nějaký chlap, a začal mi mlátit toho mého kamaráda,že prý na něj dělal nějaké ksichty. Potom mi kámoš řekl,že prý jen kroutil hlavou,nic víc. Začal ho prostě mlátit,držel ho pod krkem,připlácl ho na kufr od auta a začal mu dávat pěstí do hlavy. Kamarad se teda kryl,takže to schytal na krk. Ač jsem vyrostl na bojových sportech,musím říct,že jsem vůbec nebyl nevěděl,jestli mám toho chlapa začít mlátit nebo ne. Pořád mi v hlavě lítalo,je to evidentně rapl,co se pere rád, a nevím,jak by to dopadlo. Kamarad byl zmrzlý,protože mu v taženém autě nešlo topení a já byl trochu vyklepaný,abych neurval lano a vůbec jsme proto v té chvíli nevěděli,co dělat. Já měl pepřový sprej v bundě v autě a měl jsem jen holé ruce,kamarad také. Držel ho,bil ho pěstí a já se to snažil urovnat slovy,že jsem říkal,že je kamarad debil,když dělal ksichty,že se za něho omlouvám a podobně,on ho pak pustil vždycky, ale začal ho zase bít. Křičel jsem,že jdu volat polici,ale když jsem šel pro telefon,tak on ho pořád mlátil a já se musel vrátit,aby přestal. Jednou chytil i mě,ale pak mě pustil. Nakonec jsem to ukecal a chlápek odjel. Ale celý večer jsme to pak spolu řešili,protože oba děláme bojové sporty,chodíme do posilovny,umíme se prát slušně,ale i tak jsme ani jeden nebojovali a snažili se to uhrát slovně,což se nám podařilo. Mám z toho ale špatný pocit,že jsme nic nedělali. Ale ne proto,že to neumíme,ale proto,že to byl obrovský moment překvapení. Prostě najednou přijel chlap a začal nás mlátit. Sice se to uhrálo,nikomu se nic nestalo,chlap odjel,ale já se cítím,že jsem se měl bránit a několika boxerskými údery ho dostat k zemi,což umím,ale tady jsem to prostě neudělal. Bylo to správné? Co byste dělali na našem místě Vy? A hlásili byste to potom policii? Děkuju za odpovědi

Odpovědět na otázku Skočit na nejnovější odpověď

23 odpovědí na otázku

Řazeno dle hodnocení

naufrago®

25.02.15 10:15

Před pár týdny jsem na rušném náměstí šla po chodníku. Kolem hafo lidí. Nějaký otrhanec (bezdomovec?) tam nadával jinému a strkal do něj, očividně byl strašně v ráži a byl schopný mu jednu vrazit. Vzpamatovala jsem se až poté, kdy jsem uslyšela, že mu tváří v tvář, pořádně z blízka, hrozím zavoláním policie. Fakt to ze mě tak "vylétlo", že jsem se nepoznávala. Tyhle věci totiž NEJDOU poté, co člověk začne přemýšlet - pak se bojí. Kdybych nejdřív začala přemýšlet, tak asi projdu kolem a dělám, že nic nevidím, jako všichni ostatní.

Ten pocit poté "stojí za to", jak se strach dostaví... klepala jsem se ještě pár hodin a doma jsem si dala oddychovku s knížkou, abych se uklidnila. Něco podobného se mi stalo před asi 2 rokama, to už bylo pozdě večer a útočník měl daleko větší sílu a útok byl agresivnější a už probíhal, ten napadený už jen seděl a nechal do sebe mlátit. Jen přijít blíž k nim (původní plán byl přiblížit se k tomu hajzlovi s vytrvalým nebojácným pohledem z očí do očí), vytáhnout z kapsy telefon a volat policii mi sebralo nějakou odvahu, doma jsem pak večer bulela jak želva a bylo mi z toho psychicky na nic ještě pár dní.

Nechci se Vás zastávat, kdyby mi někdo mlátil do kamaráda, tak bych ráda tu odvahu sebrala - ale znám ten paralyzující pocit strachu. Pracujte na tom - jednou může být hůř a litoval byste.

kryftof007

25.02.15 10:35

Bohužel,je to přesně tak,jak říkáte. Já měl trochu času na přemýšlení,když mlátil kamaráda a řekl jsem si,že je lepší do toho nejít a zavolat policii. Bohužel kdykoliv jsem odešel k autu,on pokračoval. Lituju toho,zpětně z domova vidím,že jsme se měli bránit. Ale jak říkáte,protože jsem nad tím moc přemýšlel a k tomu všemu se ze mě poslední dobou stal pacifista,tak jsem to neudělal,ale moc mě to mrzí,protože vím,že by toho ten chlap nechal. Bohužel kamarad je fyzicky menšího vzrůstu, a proto ho začal mlátit jako prvního.