Nejste přihlášen/a.
Neumím vést takový ten nezávazný rozhovor s cizími lidmi. Vlastně se umím bavit jen s rodinou a kamarády. I když někoho znám třeba od děctví (sousedi na chalupě) tak si s nimi prostě nedokážu jen tak popovídat o ničem. Často z toho pak vznikají takové křečovité situace. Lidé si o mně musí myslet, že jsem psí čumák, i když opak je pravdou. Jsem z toho docela rozmrzelý. Myslel jsem si, že se to věkem trochu spraví, ale už mi je přes 20 a pokrok takřka žádný.
O komunikaci musí stát vždy obě strany. Naslouchejte těm druhým, jistě se najde mnoho témat, ke kterému máte i Vy co říci. Nebojte se rozpovídat, ale začátek Vaší komunikace by měl vycházet z toho, o čem hovoří druhá strana. Abyste dal najevo svůj zájem, popřípadě znalosti. Pak se snažte zavést řeč směrem, v kterém se cítíte uvolněný zase Vy a snažte se najít vždy téma zajímavé, nebo zábavné. Chce to prostě trénovat a o komunikaci se snažit. I když se něco pokazí, můžete se z toho poučit a příště se toho vyvarovat...
Tak pokud dokážeš komunikovat s rodinou a přáteli, tak v čem vidíš problém? Já s cizímy tak netchlachám půl dne, řeknu co potřebuju a nashle. Když mi padne do oka popřeju k tomu třeba ještě hezký den, když ho/ji budu chtít poznat, tak se zajde na kafe a samozřejmě to chvílí trvá, než se oba lidi uvolní a otevřou a co se týče sousedů nebo nějakých známích, tak se zeptám sem tam jak se mají a to je vše, nijak to nehrotím, proč taky vždyt to není rodina a ani přátele. A co si lidi o mě myslí, je mi celkem jedno s výjimkou těch, které mám rád, tam mi na tom samozřejmě záleží.
Někdo potřebuje štamprlku, někdo lahvinku... Viděls Teorie velkého třesku? Ten Ind byl neschopný mluvit s holkama... pak to šlo i bez chlastu.
Někdy je "mlčeti zlato".. A pokecat "násilím" s každým - to není to pravé ořechové. Mluvit umíš, na otázku odpovíš, na pozdrav také ... na ty bláboly si počkej na důchodový věk
Nj, takle nějak vznikají sociální fóbie. Ještě jsi mladý, takže se na tom dá určitě pracovat, ale musíš být přístupný pomoci. Osobně bych navštívil psychologa (nezaměňovat s psychiatrem !) a podělil bych se o svůj problém. Určitě společně vymyslíte řešení, které bude vyhovovat. Hodně štěstí
Taky si myslím, že bys měl navštívit nějakého odborníka přes psychologii. A párkrát zajít na psychoterapii. Kdybys byl spokojený, tak bys to neřešil.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.