Nejste přihlášen/a.
Hezký dobrý den všem!
Před nějakým časem už jsem sem několik příspěvků vložila, ale nyní bych Vás chtěla moc poprosit o náhled na mou aktuální situaci. Začnu od začátku - to bude stručné a aktuální stav napíšu obšírněji.
Je mi 32 let, brzy 33, žiji s rodiči - oba jsou už několik let v důchodu, máme rodinný baráček a psa - štěně-9 měsíců. Jsem jedináček.
Dětství jsem neměla úplně špatné, ale také ne jednoduché - od mamky se mi dostávalo snad všeho, čeho mělo, ale táta mě myslím dost podceňoval a lásku, pochvalu apod. mi neuměl dávat najevo. To se na mě asi podepsalo, že si málo věřím.
Jinak jsem asi jako dost lidí zažívala už od mala - od školky šikanu v různých podobách - ve školce, když mě fackovala učitelka, na ZŠ, když mi několik lidí nadávalo - tenkrát se mě to opravdu hluboce dotýkalo a bylo dlouho ve mně, na SŠ to byla také myslím psychická šikana a na VOŠ, kde jsem tedy byla jen rok, tam jsem si to zavinila sama, ale také jsem to těžce prožívala. Pak v mém prvním zaměstnání jsem si také užila "svoje" - nezapadla jsem ani mezi kolegyně, ani s vedoucími jsme si nesedly,..tedy v životě jsem neměla a nemám na růžích ustláno, vše si musím vybojovat, ale jsem za tyto všechny zkušenosti ráda - posílilo mě to.
Teď můj vztah k tátovi:
mám k němu takový zvláštní vztah - svým způsobem ho mám ráda,..asi před rokem a půl ho postihla mrtvice - to jsem i brečela - mimochodem jsem kvůli němu brečela i nedávno, ale jinak ho už celou dobu tak nějak NEMUSÍM.
I dříve jsem byla vždy ráda, když byl z domu pryč - zkrátka, když tu nebyl a čím déle byl pryč, tím lépe. I teď mi na jednu stranu vyhovovalo, že není doma, že za ním jezdíme do nemocnice a moc jsem se netěšila na jeho příchod domů.
I dříve jsem si vždy přála, aby s námi nebydlel, abychom tu žily jen s mamkou samy.
Když jsem byla mnohem mladší, tak mě táta asi dost podceňoval, nikdy mě moc nechválil, neuměl dát najevo svou lásku - tu mi projevoval vždy svým způsobem. Teď už si od něj ty věci tolik neberu, vše už mnohem lépe snáším.
Dalo by se říct, že teď máme mezi sebou vztah, kdy se vzájemně respektujeme a řekla bych, že až na tyto mé pocity, je mezi námi vztah dobrý.
A teď tedy více k tomu, co se v mém životě dělo v posledních letech: od 21 let jsem měla "přítele", se kterým jsem byla 6 let - tedy do 27 let a už skoro 6 let spolu nejsme, ale já od té doby si ještě nenašla nového přítele, se kterým bych měla vztah už se vším všudy - musím VÁM na sebe prozradit ještě jednu věc - jsem stále PANNA, protože mám i v této oblasti nějaké bloky, ale je to asi i tím, že jsem stále ještě nepotkala toho PRAVÉHO, který by mě přitahoval - ten předchozí mě právě vůbec nepřitahoval, pro mě to byl spíše takový kamarád, ale to teď není důležité, důležité je, že stále ho mám hodně zakořeněného v sobě, a i když na něj už tolik nemyslím a čím dál tím víc bez něj dokážu žít, tak možná ještě úplně vyřešeno to s ním v sobě nemám - nevím. Možná i proto nemám od té doby chlapa, když nepočítám jednu několikaměsíční známost asi před rokem a půl. Jinak tento můj předchozí "přítel, partner" už má partnerku a dítě. Já po dětech momentálně netoužím. Já bych ráda našla toho CHLAPA - SPŘÍZNĚNOU DUŠI,..ale možná mě v tom MÍT CHLAPA brzdí i to, že na jednu stranu chlapa chci a na druhou je mi dobře samotné, tak to je jen několik důvodů proč asi nemám už tak dlouho chlapa - asi vše z tohoto tam má nějaký vliv.
Dále a to už se dostáváme k aktuálním záležitostem: už asi více jak 3 roky docházím k psycholožce a "léčím" se na psychiatrii - mám obsedantně - kompulzivní poruchu a trpím depresemi. Že se na psychiatrii léčím se nedá až tak říct, protože tam docházím jednou za půl nebo čtvrt roku, léky také bohužel neberu pravidelně. Táta díky tomu, co jsem VÁM popisovala výše, neví, že docházím na psychiatrii a k psycholožce. Obojí mi tedy celkově moc nepomohlo.
A tady už se dostáváme k mým nynějším největším problémům:
Tím, že veškeré poplatky v domácnosti platí rodiče, tak já se v těchto věcech vůbec nevyznám - nevím co vše se platí a kolik to stojí. Vím jen, že něco se platí měsíčně, něco ročně. A i když jsem se na to mamky už ptala, něco mi k tomu řekla, ale já už si to opět nepamatuji. Dále se ani nevyznám ve "svých" papírech - myslím tím různá spoření apod. - když mi přijdou nějaké takové papíry - vůbec jim nerozumím - nevím co v nich po mně chtějí. Tedy to dávám našim at se na to podívají a pak mně "přeloží".
Nerozumím ani PC - používám ho jen uživatelsky, ale třeba už nevím jak si přehrát fotky z fotáku do Pc apod., neuměla bych si sama nastavit Tv apod. - toto vše zvládám vždy až poté, co mi to někdo ukáže.
V těchto věcech si připadám nepraktická, nepoužitelná.
Co se týče domácnosti apod., tak tam je to podobné - neumím prát, protože doteď prala mamka, žehlím jen něco, takové ty ženské ruční práce - to mě nikdy nebavilo. Asi neumím pořádně zašít ani knoflík. Nějaké řemeslné práce v domě, nebo když by se něco porouchalo, tak to bych musela asi také vždy někoho zavolat. Je to vše asi tím, že za mě dříve, ale trochu i teď všichni všechno dělali - rodiče i tenkrát přítel.
I když musím říct, že zase "venku" si umím zařídit vše sama - tedy úřady, banky, doktory apod. Také jezdím všude sama - myslím tím vlakem a že jsou to dálky. Zařizuji si sama i veškeré pobyty a na ty pak jezdím.
Tedy spíše mám problém jen s tím co je "doma", jestli mi rozumíte?
Celkově se mi zdá, že to vše krásné už jsem si prožila, nejenom tedy to krásné a že už jsem tu zbytečně. Spoustu věcí bych chtěla, měla, potřebovala změnit - CHTÍT s tím něco udělat, ale mně se právě do ničeho NECHCE a to je ten problém. Vím, že musím spoustu věcí změnit, pokud chci být štastná, ale mně se do ničeho NECHCE, proto bych radši z tohoto světa odešla - to by bylo jednodušší - jo, někdy mě takové myšlenky napadají.
Celkově jsem NESPOKOJENÁ, nemám nic a nikoho - ani pořádnou kamarádku. S těmi stávajícími kamarádkami je to tak nějak NANIC.
Dále mi velmi vadí má váha - na dřívějších fotkách mě nikdo nepoznává, tam jsem byla ještě hezká a štíhlá holka. Teď vypadám jako velryba - přibrala jsem cca 40 kg za 10 let. No, i když v oblečení to zase až tak hrozné není - spousta lidí mi netipuje váhu, kterou mám, ale tak o 20 kg méně. Takže s váhou jsem nespokojená též, ale bohužel nejsem schopná s tím něco udělat - jíst mi chutná.
A teď konečně k práci - tedy, abych to vzala zase nějak od začátku: zatím jsem v životě moc nepracovala - dohromady za svůj život jsem pracovala když vezmeme práci jako takovou - cca jen 3 roky - vím, že je to hrozně málo. Po těch školách co jsem VÁM jmenovala jsem totiž byla dohromady asi 3x na Úřadu práce - dohromady cca 7, 8 let. Brigády jsem nějaké měla, nejdelší trvala asi také rok. V první práci jsem byla rok a čtvrt, v té nynější jsem už rok a 7 měsíců.
Má nynější práce je tedy jen na zkrácený úvazek, vydělávám tam jen okolo 7 tisíc měsíčně. Je to Chráněná dílna - z toho co jsem VÁM psala výše, mám invaliditu 1. stupně, ale důchod žádný nepobírám, protože ještě nemám odpracovaná léta - ale brzy už budu splňovat ten počet let, který mám mít, tak pak požádám znovu.
Jinak - předtím, než jsem tuto poslední práci sehnala, jsem byla přes 4 roky na Úp - tedy bez práce. Byl to pro mě velký BOJ po tak dlouhé době do této práce nastoupit a pak ještě tam vydržet tak dlouhé šichty apod., ale VŠE jsem zvládla a teď jsem za to moc ráda a věřím, že teď už budu stále nějakou práci mít - budu se o to vždy snažit.
Jen problém je, že od té doby, co mám tuto práci, tak rodičům moc nepřispívám. Tedy prakticky od začátku skoro nic - platím si z toho tel. a net, párkrát jsem mamce přispěla nějakou tisícovkou, ale vesměs jsem to utratila za své potřeby. Navíc od srpna loňského roku jsem začala jezdit na pobyty - byla jsem doteď už na 5ti - 2 týdenní, jinak kratší - tedy jsem potřebovala peníze na to a ani z mé výplaty mi na to samozřejmě nestačilo, tak jsem musela sáhnout na spoření, které mi naši šetřili na byt apod. Také jsem od listopadu loňského roku měla moc vysoké výdaje, tedy jsem zase vzala zase z těch peněz na spoření - to je zase na další téma - pokud by VÁS to zajímalo.
Vím, že to, že rodičům přispívám tak málo nebo vůbec v posledních měsících, tak není vůči nim fér, také s tím nejsem spokojená, ale zkrátka teď jsem si něco po těch letech co jsem byla hlavně doma bez práce, bez peněz,.."dopřála", tak jsem dala peníze do toho a už mi navíc z toho mého malého platu nezbylo na příspěvek pro rodiče. Já vím, že mi napíšete, že jsem si tedy mohla odpustit ty pobyty a další moje "záležitosti" a určitě alespoň něco málo rodičům přispívat - a máte PRAVDU. Však to chci také napravit. Ještě musím zmínit, že za tu dobu, co jsem byla předtím na Pracáku, tak tím, že pak už jsem od státu žádné peníze nedostávala, tak tel. a net a další věci, které jsem potřebovala, mi platila mamka a tak mám u ní také velký dluh - odhaduji za celou dobu tak 50 tis., možná i víc.
Tak vím, že je to moc dlouhé, proto budu končit a jsem vděčná všem, kteří to dočetli až sem. Děkuji za VÁŠ čas a za případné podněty, názory, reakce.
Dobrý den. To nejlepší, co pro sebe můžete udělat je to, že se konečně sama na sebe hodně naštvete a začnete se sebou něco dělat. Potřebovala byste se osamostatnit a vést svůj vlastní život. Abyste získala přehled o tom všem, v čem máte mezery. Vám se do ničeho nechce, starají se o Vás rodiče, čímž Vám usnadňují život, ale neuvědomují si, že Vám tím vlastně hrozně škodí. Zapojte se do péče o domácnost, at se od mámy naučíte vše, co neumíte. Přispívejte měsíčně na provoz domácnosti ze svého platu. Donutte se začít něco dělat se svojí leností, pohodlností a také váhou. Jste ve věku, kdy byste se spíše Vy měla starat o rodiče, ne naopak. Nechtějte být pro druhé přítěží celý život. Až rodiče jednou nebudou, nebudete se umět o sebe postarat. Partner, který by zastoupil péči rodičů o Vás se Vám bude jen těžko hledat. Píšete, že jste nespokojená. Tak s tím začněte něco dělat a chovejte se konečně jako dospělá ženská. Převezměte zodpovědnost sama za svůj život a přestaňte se chovat tak sobecky!
Je napováženou, aby 33 leté ženské prala nejen spodní prádlo maminka. Já bych se styděla do morku kostí. Neumíte prát - tak se to naučte. Je zcela normální, že 10tiletá slečna pere celé rodině. Tedy pere pračka. Umíte číst? Tak si návod k pračce přečtěte a nebuď LÍNÁ ! Ona také pračka sama prádlo nepověsí, neuklidí, nevyžehlí. Když to zvládne dítě, tak proč vy ne? To by se vám ale muselo chtít. Co kdybyste mamince zaplatila lázně místo vašich pobytů a 3 týdny se starala o domácnost? Dlužíte jí to.
Ve vašem věku svádět vaší nechopnost a lenost na důvodu z mateřské školky je ubohé. Hledáte všude viníky za vaši neschopnost. I když vaše mamka by také zasloužila, že vás v dětském věku nevedla k práci.
Nemám sílu dál odpovídat, nebylo by to nic hezkého. 100% jsem si byla jistá, že taková ženská na světě neexistuje, ufff.
Řekla bych, že jste velké dítě. To je váš problém. Jste jedináček a ochranitelská rodičovská ruka má pořád nad vámi svoji moc. A vám se to líbí. Proč by ne? Nemáte žádnou zodpovědnost. Maximálně tak za sebe. Vlastně to bude dost velká chyba vašich rodičů, protože nepoznali hranici, kdy je jejich dítě opravdu dospělé. Vás za dospělou asi nepovažují. Nakonec, všechny své problémy si uvědomujete, to je dobře. A jestli chcete na svém životě něco změnit, tak rodiče to za vás neudělají. Musíte chtít sama. Vezměte to tak, že rodiče tu věčně nebudou a vy zůstanete úplně sama pro vás v neznámém světě, pokud nevíte, jak se vede domácnost. A ve třiceti vašich letech váš otec opravdu nemusí vědět nic o tom, že chodíte k psychiatrovi. Je to jen a jen vaše věc. A když budete čekat na toho pravého, tak pannou zůstanete do konce svého života.
Chtěla jsem napsat v podstatě to samé , ale ztratila jsem nic a v tom románu jsem už nenašla návaznost.
Slečna je holt zvyklá, že rodiče udělají všechno za ni... za což si mohou oni sami. Mají doma v podstatě tak trochu vyžírku, co používá peníze jen na svoje vlastní záliby. No, s takovou by mě táta hnal, až by mi byly futra malý.
A z toho pramení i vše ostatní. Neschopnost přijmout dospělou roli, nechut měnit pohodlnou rolu vydržovaného dítěte. Čím budete starší, tím to bude horší. A žádný chlap nechce holku uvázanou na růžové mašličce u maminky.
Maminka tu nebude věčně, to přece víte. Přemýšlejte o tom, co budete dělat, až jednou v tom domě zůstanete sama a už se nebudete moci někoho zeptat, jak se dělá tohle a tamto. Co pak? Myslíte, že se zhroutíte a vezmou vás někde v léčebně a tam se budou o vás starat? Ne! I hodně nemocní lidé – schizofrenici, mentálně retardovaní ap. se učí žít v domech chráněného bydlení sami, právě proto, aby jednou byli schopni se o sebe postarat. Není nic smutnějšího, než když sedmdesátiletý rodič vede své padesátileté dítě za ruku a to není schopno ničeho.
Doporučuji se přestat v sobě hrabat a přemýšlet, jak nemůžete atd. a začít něco dělat. Vy jste si doma zvykla v pozici opečovávaného dítěte a obranný reflex únavy, že vše, co děláte, nemá smysl, protože to stejně někdo udělá lepší a taky lenost, protože ono je to tak příjemné, z vás udělaly závislého tvora.
Nemáte tak závažnou diagnózu, abyste toto nezvládla. A abyste nechápala, jak velký průšvih to bude, až jednou vy se budete muset o vše starat, takže buď se odstěhujte a začněte sama s tím, co máte, proberte i možnost chráněného startovního bydlení s lékařkou, nebo začněte doma.
Udělejte si plán, co se začnete učit jako první. Všechna spoření, všechny spotřebiče, počítač, všechny domácí vychytávky, jako je třeba nastavení termostatu, oprava toho či onoho, vše si pište do sešitu. Naučíte se to časem, až to budete používat, zezačátku se můžete opřít právě o ty poznámky, jak na to.
Řekněte si, že jednou týdně aspoň všude vytřete, vyluxujete a utřete prach, to zvládnete jistě i nyní. Pak si přidejte jednou týdně něco uvařit. Najděte si v kuchařce, co chcete vařit. Poproste maminku, at vám poradí, ale kdyby to nešlo a stresovalo vás to, tak to vařte sama jen podle kuchařky. Jednoduchá jídla zvládnete, když si nebudete vědět rady, dojdete se jí zeptat. Naučte se mýt okna. Venčete každý den ráno a večer aspoň hodinu na procházce svého psa, ráno si přidejte rozcvičku, pustte si rychlou hudbu, která vás probere.
Základ je jen jeden, musíte chtít, to za vás nikdo neudělá. A chtít byste měla, protože právě tohle vám může zachránit život, až jednou budete sama. Jestli myslíte, že za 20-30 let, kdy tu matka nebude, se to jaksi sama naučíte, tak nenaučíte, co neuděláte teď, to už pak nedoženete. A bude to mít ještě jeden efekt - až začnete kmitat, začnou padat dolů i nechtěná kila a bude z vás zase kočka. Ještě není pozdě! A uděláte radost i mamince, ji to musí taky trápit, když vidí, jak jste v životě nepoužitelná a dělá si určitě starosti, co s vámi bude, až tu nebude.
doplněno 21.01.15 22:08:Je moc dobře, že pomáháte, udělejte si tedy ten sešit, kam si vše kolem domácnosti, spotřebíčů aj. pište a udělejte si plán, co se chcete naučit. Až si budete jistější, zkuste si představit, že jsou rodiče nemocní a zkuste na týden, jestli byste je zastala a dělala vše. Promluvte si s matkou a svěřte jí své obavy a plány a poproste ji o pomoc, aby vás podpořila a dala vám prostor se o sebe starat.
Nezlobte se, neurážím Vás, ale musím napsat, že jste sobecká a nezpůsobilá pro normální život. Žijete s rodiči, jsou už v důchodu, takže když přijdete z práce, maminka má asi už uvařeno, pere, žehlí, uklízí, Vy se jen litujete, jíte, tloustnete.
Zamyslela jste se někdy nad tím, co by se stalo, kdyby rodiče zemřeli? Jak byste pečovala o chod své domácnosti? A když už nepomáháte, docela by se mi příčilo vysávat ty důchodce finančně. Ten důchod určitě nemají nic moc, aby mohli dotovat dospělou neschopnou dceru.
Mamince dlužíte asi 50 tisíc. Jak jí tuto částku splácíte? Dáváte jí každý měsíc aspoň 1.000 Kč, aby dluh ubýval, nebo jste to hodila za hlavu?
Jste sobecká. Moc. Sama si jezdíte na dlouhé pobyty, tam se máte jako prase v žitě a rodiče necháte dotovat své potřeby. Proč? Být Vámi bych raději našetřila a poslala někam zase jednou na pobyt rodiče. At si také trochu odpočinou.
A když na pobyty nemám, odpustím si je a nebudu přece sahat do železné rezervy na byt. Není to věc pro život nezbytná a tak si nechám zajít chut, případně pobyt oddálím, až si vydělám.
A že jste loni v listopadu měla velká vydání? Jaká? Rodinu nemáte, sourozence taky ne a že byste nakupovala nákladné dary pro rodiče k Vánocům? Vybavila mamce třeba novou kuchyň? K vašemu chování mi moc nesedí, že byste jim chtěla koupit něco drahého. Myslíte jenom na sebe. Nic mi po tom není, ale docela by mě zajímalo, jak jste ty peníze rozfofrovala, když nemáte nikoho, komu byste chtěla udělat kapku radosti.
Měla byste se předělat od základů. Spočítat si, co stojí chod domácnosti - jídlo, drogerie, voda, plyn, elektřina, odvoz odpadů, nájem apod. A dělit to třemi. Platit třetinu. Rodiče jistě nemají důchod nijak horentní a nechat si to platit od nich, připadala bych si jako tlustá pijavice.
A koukat matce splatit dluh. Po tu dobu se vykašlete na vaše pobyty, stejně Vám nejsou k ničemu, nehubnete a partnera jste si tam taky nenašla. Připadá mi, že jste si svůj život nechala protéci mezi prsty, navíc jste velice vyčuraná. Odpustte, ale je to tak. Co z toho života vlastně máte, pro koho žijete?
Podobně žil kdysi pán v sousedství. Měl jen rodiče, bez sourozenců, bez partnerky, bez dětí. Maminka ho neusále opečovávala a milovala ho opičí láskou. Rodiče časem zemřeli, pán žil ještě asi 20 let v úžasném nepořádku, bez vaření, bez praní...Nádobí nemyl, talíře a hrnky vytíral kusy toaletního papíru. Dneska si na něj už nikdo nevzpomene. Jen já, když zajdu na hřbitov, zapálím pokaždé té neštastné rodině svíčku a zavzpomínám. Jaga.
V domácnosti trochu pomáhám - když jsem doma, tak myji nádobí, luxuji, vytřu chodbu a docela často i vařím - v poslední době mě moc BAVÍ vařit dle různých receptů, které si najdu na NETU - hlavně polévky. Tedy tímto mamce pomáhám, VÍM, že by to chtělo více. A večer chodím s naším psem ven - také vím, že by to chtělo chodit na delší procházky. Rodiče mají důchodu cca 22 tisíc dohromady - z toho tedy živí nás 3. Polepším se, budu méně myslet na sebe a dál budu zase přispívat. O tom velkém vydání bych Vám napsala, ale za to mě zase nepochválíte - vím, že jsem to dělat neměla, ale BOHUŽEL, stalo se - pro mě zase ZKUŠENOST..
Teda, takhle dlouhý text tu už dlouho nebyl.
Podle mně jsi zanedbaná, pokud se týká praktického žití. Jestli ve svém věku "víš, že se doma cosi pravidelně platí, ale nevíš, co", je to docela na pováženou. Nemyslím, si, že bys na to neměla, když jsi udělala ty školy. Dokonce ani nevím, proč zrovna ty pracuješ ve chráněné dílně. Ale připadá mi, že se o tebe mamka stará, tobě to vyhovuje a tak se nepokoušíš to změnit. Stačilo by rozhodnout se. Svět by byl mnohem krásnější (hlavně pro tebe), kdyby ses začala starat o nějaké povinnosti. Přestaň si u všeho říkat, že to nevíš a nepochopíš.
Bylo by to s tebou na hodně dlouhou odpověď. S tou se rozepisovat nebudu, ale stručně: Začni financemi. 7 tisíc (hrubého? čistého? jestli nevíš, zjisti si to) je ve tvé situaci dost na to, aby sis nemusela brát z úspor, když vlastně žádné normální výdaje nemáš. Na "kapesné" ti bohatě stačí 500 Kč měsíčně. Takové 3000 začni dávat na domácnost. Zbytek použij na to, abys doplnila vybrané spoření na původní výši. A zajímej se, za co, kdy a kolik doma platíte. Pravidelně se zajímej, ne jeden dotaz. At máš představu.
Jste abnomálně líná ženská. Jste líná doma pomáhat, jste líná si přečíst papíry, abyste věděla oč se v nich jedná a zapnout mozek, jste líná něco dělat, uvařit, dělat na baráku. Hlavně, že vám chutná, ale vydělat si na to svejma rukama neumíte, radči budete chodit po psychiatrech, vydělávat v chráněný dílně pár korun, jenom ne namáhat mozek a vysávat stát na pracáku a hrát to na invalidní důchod. Myslím že za to také můžou vaše rodiče, že už vás dávno nevykopli z baráku, abyste se věděla zač je toho ve světě loket. Protože jste jim na nic, jen přítěží, chudák chlap, který by si vás uvázal na krk, nechci domyslet jeho rodiče. Jestli vaši rodiče budou nemohoucí, a potřebovat pomoct, tak začnou nadávat sami na sebe co si to vychovali. Kamarádku, když chcete tam taky musíte něco vložit, kamarádky se nazískají snadno a když je máte musíte je něčím udržet, imponovat jim a o přátele pečovat, to by bylo nad vaše síly, ani by museli pečovat o vás že. Sníte o chlapovi, který by vás přitahoval, musíte nejdřív přitahovat vy jeho a taky pro to něco udělat.
Ne, to není Vysoká škola ekonomická Mám jen SŠ s maturitou. Myslela jsem to tak, že bylo opravdu TĚŽKÉ po více jak 4 letech do nějaké práce nastoupit a ještě do této, která je "špinavá" a samá dřina. Ale rozhodla jsem se, tak to šlo a tak je to se vším - musím se rozhodnout a jít do toho, jiná možnost není jak věci rozpohybovat. Díky VŠEM ZA NÁZORY.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.