Přehnaná empatie?

Ahoj. Já si myslím, že u Tebe hraje roli i Tvůj věk. V době dospívání jsi prostě citlivější, zranitelnější, možná i náladovější. To jsou prostě hormony..

Ahoj, je rozdíl mezi empatií a sympatií. Empatie neboli vcítění označuje porozumění citům a motivům druhého člověka. Sympatie je je sdílení toho pocitu se druhými. Zatímco empatie je nezbytná, sympatie už něco navíc, co ne vždy je žádoucí. Někdo je tak silně založený, že se vypracuje v profesionální litovačku, která by mohla chodit i na nádraží litovat lidi, že jim ujel vlak. Přitom to je k ničemu, protože to nikomu nepomůže.

Např. ve zdravotnictví nemůžeš plakat s každým pacientem, který je na tom špatně ap. On přišel, aby se o tebe opřel a potřebuje pomoci. Většinou se lidi obrousí časem a ta nadbytečná sympatie se změní v žádoucí empatii. Sympatii si ponech pro ty, na kterých ti opravdu záleží a chceš jim pomoci.

Určité přecitlivělé založení osobnosti je už částečně vrozené, blíž slzám je melancholik, ale závisí i na momentální situaci, ve kt. se člověk nachází. Takové stavy popisoval u sebe třeba hudebník Michal Pavlíček, který o sobě řekl, že by mohl být profesionální plačkou, že ho vše dojme.

Když se ti nedaří, jsi nemocná, pak jsi náchylná k tomu, aby se tě smutné věci více dotýkaly. Zejména ty, které jsou nějak sepjaté s tvým problémem. Je to též typické pro lidi v depresi a pak zas odezní.

Typické je to též pro ženy, které jsou v hormonální nerovnováze kolem menstruace, v těhotenství, v pubertě.

Jak řekla kapkanaděje, hodně velkou roli v tom hraje tvůj věk, částečně se to zklidní v dospělosti. A já bych ještě doporučila, aby sis svou citlivější nervovou soustavu chránila a snažila se vyhýbat zbytečně nějakému drásání a prožívání něčeho, co nemůžeš změnit.

Nauč se jednu velmi důležitou vlastnost pro život. Posoudit, jestli to, co k tobě přichází a vadí ti, můžeš změnit nebo ne. Pokud ne, odlož to stranou a nezabývej se nad tím, protože to by ses utrápila nad smutnými osudy všech možných lidí a zvířat po celém světě. A pokud ano, přemýšlej, jak můžeš pomoci a určitě ti pomoc přivodí lepší pocit, než stranou prolévat slzy bezmoci.

Pokud se hádají rodiče, těžko s tím něco uděláš a je jasné, že se tě to dotýká, ale nejlepší je se sebrat a odejít, než se situace uklidní, protože tím, že se doma budeš nervovat a poslouchat to a zvažovat slova, která nemyslí ani jedna strana příliš vážně a padnou v afektu, si akorát ubližuješ a jim to nepomůže. Pokud nemůžeš odejít, zkus si nasadit sluchátka a poslouchat nějakou hudbu. Já vím, je to moc a moc těžké, když je to doma. Ty to nezměníš, leda můžeš udělat trochu něco se sebou, aby ti to neubližovalo a nejlepší je po tu dobu hádky zmizet, jít si zaběhat, se psem, za kamarádkou ap., když to jde.