Datová schránka vs. Poštovní doručení

Z § 19 odst. 2 správního řádu a z § 17 odst. 1 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů vyplývá, že má-li v konkrétním případě osoba zřízenu datovou schránku, je správní orgán povinen doručovat jí písemnosti do datové schránky.

Lze vycházet z toho, že pokud si fyzická osoba požádá o zřízení datové schránky a tuto si zpřístupní, pak legitimně očekává, že jí budou ve správním řízení doručovány písemnosti do této datové schránky. V řadě případů pak ani reálně není schopna poskytnou dostatečnou součinnost k tomu, aby jí mohla být písemnost doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Nesprávný postup správního orgánu při doručování tedy nemůže jít k tíži adresáta. Fikce doručení podle § 24 Správního řádu by neměla být uplatněna. Pokud byste ovšem písemnost ve lhůtě 10 dní od uložení na poště převzal, má se za to, že je doručena, přestože správně měla být doručena datovou zprávou. To však nic nemění na tom, že se jedná o nesprávný úřední postup, nebot není postupováno v souladu se zákonem.

Správní orgány musí při doručování písemností postupovat v souladu s příslušnými právními předpisy, tj. zákonem o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů a správním řádem.

Správně podle zákona by měly být úřední písemnosti doručovány do datové schránky. Nejlepší na tom je, že majitelé datových schránek mají povinost podávat daňové přiznání na fin. úřed pomocí datovky a pokud tak neučiní, tak hrozí pokuta 2 000 - 50 000Kč. Pokud však úřad nedoručí poštu datovkou (což je jeho povinost), tak to je v pořádku a neřeší se to.

Máte-li datovou schránku, je státní orgán povinen si tuto skutečnost zjistit a doručovat vám toliko do datové schránky. Nicméně, pokud doručenou písemnost převezmete a měl jste možnost se s ní osobně seznámit, postupují soudy obvykle tak, že se zásilka považuje za doručenou, i když Vám mělo být doručováno datovou schránku. Zkusím Vám k tomu najít aktuální judikát.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 1 As 90/2010-95 ze dne 16. prosince 2010:

"v posuzovaném případě správní orgány nerespektovaly zákonem stanovená pravidla pro doručování, nebot doručovaly svá rozhodnutí zástupci stěžovatele prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, ačkoliv měl zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku. Nejvyšší správní soud proto dále zkoumal, zda uvedené procesní pochybení mohlo mít vliv na zákonnost vydaných rozhodnutí, resp. na platnost jejich doručení. V tomto ohledu je významnou skutečností, že jak rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tak napadené rozhodnutí žalovaného byla obecnému zmocněnci stěžovatele doručena jiným nezpochybnitelným způsobem (prostřednictvím provozovatele poštovních služeb), on se s jejich obsahem seznámil a následně proti rozhodnutí žalovaného podal včas správní žalobu. Materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti, tak byla naplněna. Uvedené pochybení proto nemůže mít vliv na platnost doručení ani na zákonnost vydaných rozhodnutí. "

Ještě doplním výše uvedené rozhodutí NSS aktuálním rozhodnutím téhož soudu, který citový judikát vpodstatě "dovysvětlil":

4 As 6/2013-28 4 As 6/2013-28 ze dne 10.4.2013:

Nejvyšší správní soud v této souvislosti shledává nepřípadným odkaz krajského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, čj. 1 As 90/2010-95, nebot ve věci řešené citovaným rozsudkem sice bylo obdobně jako v nyní souzené věci nesprávně doručováno poštou, ačkoli adresát měl zřízenu datovou schránku. Podstatný rozdíl spočívá ovšem v tom, že adresát ve věci sp. zn. 1 As 90/2010 si doručovanou písemnost osobně převzal, zatímco v nyní řešené věci dovozuje žalovaný fikci doručení v důsledku toho, že si stěžovatel doručovanou písemnost nepřevzal ani nevyzvedl v úložní době a následně mu byla vhozena do schránky. Soud se ztotožnil s argumentací stěžovatele ohledně smyslu právní úpravy způsobů doručování. Zásadně se předpokládá, že každý je povinen zajistit si na adrese trvalého pobytu (adrese pro doručování) přebírání písemností zasílaných orgány veřejné moci a v opačném případě je povinen nést příslušné negativní následky včetně případné fikce doručení písemností, o kterých se případně adresát ve skutečnosti ani nedozvěděl. Pokud si však adresát zřídí datovou schránku, povinnost kontrolovat poštu na adrese trvalého pobytu (adrese pro doručování) zaniká, nebot je oprávněn spoléhat, že orgány veřejné moci v souladu se zákonem budou veškeré písemnosti doručovat do datové schránky. V takovém případě je tedy uplatnění fikce doručení podle příslušných procesních ustanovení (v případě správního řízení podle § 23 odst. 4 správního řádu) vyloučeno. Z obsahu správního ani soudního spisu nevyplývá, že by si stěžovatel doručovanou písemnost (napadené rozhodnutí žalovaného) převzal, a závěr o doručení nelze učinit ani z pouhé skutečnosti, že podle záznamu poštovního doručovatele byla zásilka po uplynutí úložní doby vhozena do poštovní schránky stěžovatele.