Nejste přihlášen/a.
Potřebuji se vypsat, potřebuji pocítit, že mi někdo rozumí, i když ani tak se nemusí stát.
Jde o to, že jsem se v životě dostala do nepříjemné situace, do situace, kterou jsem nikdy nechtěla zažít. Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych něco takového mohla udělat, nebo na to jen pomyslet. Sama vím, jak láska bolí, i když jsem ještě mladá a většina z Vás řekne, že vím prd, ale někdy mladí dokážou milovat víc, než Ti starší.
Je to 3 roky, co jsem úplně chladná. Bez života, hledám něco co mi udělá radost, někoho kdo mě potěší pouhým pohledem. Naražím celý život na samé hajzlíky, kromě své první lásky, díky které jsem teď, tam kde jsem..
Víte myslela jsem, že už se to nemůže stát, že nepotkám nic tak silnýho, jako dřív.
Poznala jsem kluka. Kluka, který mě zaujal už při prvním pohledu. Spolužáka. Nedokážu ani popsat, jak šíleně to mezi náma jiskří. Nedokážu popsat tu touhu, kterou cítím, když ho vidím. Nedokážu popsat, jak ze mě dokáže udělat štastného člověka, ze vteřiny na vteřinu. Ten pocit, když se podívám do jeho očí a nemusí povídat vůbec nic, protože vím, že je semnou rád. Je semnou štastný a všímá si toho celá třída. Je to kluk mých snů. Má všechno, co jsem si kdy přála. Máme stejné zájmy, stejný cit pro hudbu, pro sport. Jsme úplně stejní. Tak stejní, že z toho jde strach. Dokážeme spolu bláznit celé hodiny, dokážeme se smát jak hloupí úplně obyčejným věcem.
..ale musí tam být nějaký problém, že.
Má slečnu. Nechci nikomu lézt do zelí, nechci nikomu ublížit. Nechci být sobecká. Říkám si, že to vzdám, že musí být nějaká cesta ven. Jenže, kdykoliv si povím, že to bude dobrý, tak vidím jen jeho a náš společný život. Kdykoliv chci poznat nějakýho novýho kluka, nejde to. Vidím jen to, že je kluk s kterým funguju naprosto skvěle. Kluk, který mi zase rozsvítil život. Někdo ským to funguje. Nikdy jsem nezažila, takový soulad dvou duší.
Jsem z toho smutná a nevím, jak dál. Nevím jestli mám dělat, že je všechno v pořádku, nebo se snažit aby mi neutekla životní šance, i když to bude to nejšpatnější, co jsem kdy udělala. Citím, že nastal můj čas. Líbím se mu - řekl mi. Ale já nemám sílu..
Pokud by to on cítil stejně, pak by se se slečnou čestně rozešel a snažil by se o Vás. Můžete si rozumět, může vám být spolu fajn, ale nejste jeho vyvolená. Vždycky člověk nemůže mít vše, co by chtěl. A do vztahu dvou lidí, když se připlete někdo třetí, nikdy to nic dobrého pro vztah nepřinese. Představte si sebe sama na místě toho jeho děvčete...Nedělejte nic, co sama nechcete, aby někdo dělal Vám. Píšete, že jste oba stejní. Říká se ale, že se přitahují opaky. Vaše životní šance Vás tedy určitě ještě čeká.
Rozhodně doporučuju se o chlapce (o sblížení a chození s ním) pokusit (naštěstí to není ženáč s dětmi a dokud v tom nejsou děti, tak to není nikterak sprosté, on není její majetek). A proč Ti to radím? Protože když to nezkusíš, bude touto zbytnělou modlou v Tvé mysli trpět každý Tvůj budoucí partner. To, co prožíváš, je natolik patetické, že už je to docela blízko hysterii. Takže když to nezkusíš, budeš ho mít možná naždy zidealizovaného, a přitom i on je jen člověk s chybami - které bys ale uviděla až později, teď je nevidíš. A další důvod, proč Ti radím to zkusit, je ten, že možná on, až bude postaven před výběr, si stejně vybere svoji stávající slečnu a Tebe si bude chtít nechat jen jako kamarádku; Tobě pak odpadne to morální dilema, pak si prožiješ sladkobolný půlrok, ponoříš se do sebelítosti, odbrečíš si to a pak se zas vynoříš a budeš už mít pokoj. A promiň to tykání, nějak mi to přišlo blízké - prožila jsem také takovouhle "šílenou zamilovanost" - slzy a básně za mne tryskaly, kudy jsem kráčela
Ježíš, přítelkyně není nemoc, normálka jí ho přeber a užívej si. Mladá seš jen jednou a v tomhle věku on s ní stejně celej život nezůstane a jednou by se s ní stejně rozešel, tak co. A když to neuděláš, tak si to budeš celej život vyčítat - mnohem víc, než si budeš vyčítat, žes způsobila jejich rozchod. Jdi do toho!
Buď ráda, že to tak je. Buď vděčná té okolnosti, že má přítelkyni, nebot to znamená, že s ženami už umí, čili že mu to můžeš klidně vyklopit, a nestydět se - za co? Jen mu ale nelez do zelí, neovlivňuj ho, buď jen dobrá kamarádka. Můžeš sebou někdy vzít nějakého kámoše, a můžete jít ve čtyřech něco podniknout, tedy později, až se s ním už budeš bavit.
Některé věci se prostě nedělají. Nebo byste stála o kluka, který by se tak snadno "nechal přebrat"? Mohla byste si jej pak vážit a mít k němu důvěru, bez níž se žádný vztah neobejde?
Mohla byste si být jista, že Vám totéž za pár dnů až týdnů neprovede jiná?
Jinak souhlasím s Kapkou: Kdyby o Vás stál, rozešel by se s přítelkyní a byl by s Vámi.
Ten kluk asi za mnoho nestojí. Má slečnu, což je určitý závazek, ale nic mu nebrání, aby to nechal mezi vámi jiskřit, abyste spolu celé hodiny bláznili. Pokud se se slečnou kvůli Vám rozejde, kde vezmete jistotu, že to samé neudělá za půl roku i Vám, až mu přeběhne přes cestu ještě nějaká pro něj atraktivnější?
Jste mladá, žijte. Ale nebořte cizí vztahy. On prostě svou dívku má, tudíž to není nic pro Vás, má k ní určitá pouta a závazky. Představte si, jak by bylo Vám, kdyby se s Vámi chlapec rozešel. A pak to neuděláte.
Je hanebné stavět své štěstí na smutku druhého. Neblázněte s ním celé hodiny, nenechte ho švitořit, že se mu líbíte. Jenom zpovzdálí pozorujte. Kdyby se náhodou časem rozešli /nemyslím kvůli Vám/, můžete to s ním zkusit. Ale nevyhazovat ze sedla jeho současnou dívku, to se nedělá.
A nebo hledejte někoho podobného, jako je on. Já vím, namítnete, že on je jenom jediný, ale není na světě sám. Jistě jste si schopná najít někoho, s kým Vám bude dobře a budete si rozumět možná víc, než s tímto, který už je zadaný.
Je nepříjemné stavět své štěstí na bolesti někoho jiného. Vžijte se do kůže té případně odkopnuté dívky . Jak by Vám asi bylo? Proto hledejte, určitě najdete někoho, kdo bude daleko lepší, než současný "pan vyvolený". Jaga.
Buď ráda, že jsi mladá a užívej si to, protože až budeš starší, tak milovat třeba nebudeš. Protože nebude třeba koho. Všichni budou přebraní. Jsem ráda, že mám toto období, kdy jsem byla immer vere zamilovaná a jen naivně doufala a trpěla, za sebou. Když jste zamilovaní, moc toho nenaspíte a jen trpíte a doufáte. Dneska nemiluju a je to možná lepší. Líbí se mi, jak jsi to napsala. Tak bych to napsala i já před několika lety. Třeba vám to vyjde a když ne, tak neházej flintu do žita. Jsou i jiné krásné věci. Jiné náhražky lásky. Vždy je pro co žít. Nechápu tu poslední větu. Na co nemáš sílu? Jsi mladá, tak sílu máš, ne? Co mají říkat ti starší?
A nenarazila jste náhodou zase na dalšího "grázlíka". Ten kluk má slečnu, ale hodiny blázní s vámi. To vám přijde normální? Jinak, dokud není ženatý a nemá děti, tak nikde není napsané, že nemůžete o něho bojovat. Ale abyste si nenaběhla...
Lidi, neblázněte s moralizováním. Jestli je slečna ve věku cca 17 let, tak přeci nelze mluvit o nějakém "vážném" vztahu. Jistě jsou vyjímky, kdy se dva potkají ve svých patnácti letech a prožijí spolu celý život. Ale v tomto věku to je spíše o poznávání se, o letmých láskách a vůbec. Když já si vzpomenu na střední školu, co se tam utvořilo dvojic a posléze se zase rozešly. A opět se vytvořily nové lásky. I ten boj o jednu slečnu (či jednoho kluka) tam byl. To přeci patří k životu v tomto věku.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.