Nejste přihlášen/a.
Proč mají děti méně práv než rodiče? Proč může říct rodič dítěti hrubé slovo nebo své dítě dokonce fyzicky napadnout, ale dítě si to nemůže dovolit? Proč jsou děti podřazené? Proč nemůžu vyjádřit svůj negativní, vulgární názor na druhého,ale rodiče můžou? V tomto duchu jsem vychováván, rodiče vůbec nemají úctu k pravdě, vždy jsem já ten špatný, pokud nadávám a mám vztek na určitého člověka a použiji přitom sprosté slovo, tak začnou rodiče vyvádět a nadávat mi do blbců. Co si o tom upřímně myslíte? Pokud by někoho zajímal můj věk, tak je mi 17 let.
Tak to je. Rodiče jsou něco jako Tvoji nadřízení a ty je máš ctít a poslouchat. Oni tě vychovávají a živí. Je otázka jak hodně to ve výchově přehánějí. Jak byly vychováváni oni, tak vychovávají Tebe. Jinak se to nenaučily. Taky jsem byla podobně vychovávaná. Byla jsem pro ně jen blbec a oni ti starší a moudřejší. Mají být dítěti vzorem, tak pokud Ty nadávat nesmíš a oni můžou, je to špatné. Vnímáš to správně. Sama jsem to zažila, tak tě chápu. Může to být psychické týrání. Omezování svobody dítěte. Hranice mezi přísnou výchovou a týráním jsou tenké. A následky jsou celoživotní.
doplněno 28.12.14 20:17:Já si myslím, že stejně, jako děláme testy na řidičský průkaz nebo maturitní zkouška, měly by se dělat testy na to, jestli budeme správnými rodiči. Kdo neprojde, neměl by být rodičem. Každý na to nemá. Kéž by někdo v budoucnosti něco takového vymyslel a zamezil tím týraní a zneužívaní dětí. Je to mé největší přání.
"Kdo neprojde, neměl by být rodičem. Každý na to nemá. Kéž by někdo v budoucnosti něco takového vymyslel a zamezil tím týraní a zneužívaní dětí. Je to mé největší přání."
Nevím, jestli je to tak jednoduché. Kdyby se človíček, který nemá právě ideální rodiče nebo dokonce i takové, kteří jej zneužívají zamyslel nad tím, zda mít takové rodiče nebo se vůbec nenarodit. Myslím, že většina by se narodit přesto chtěla. Neberu teď v potaz extrémní případy týrání ale ty se tak jako tak celkem často odhalí neb jsou zjevné i okolí.
Já si myslím, že stejně, jako děláme testy na řidičský průkaz nebo maturitní zkouška, měly by se dělat testy na to, jestli budeme správnými rodiči.
Zajímavá myšlenka. Vtip je v tom, že takové testy již dávno existují - jsou jim podrobování všichni žadatelé o svěření dítěte do náhradní rodinné péče - tedy pěstouni a žadatelé o adopci. Ovšem dokážu si v barvách představit, jak by asi prosazování podobného legislativního kroku vypadalo v praxi zejména například u utiskované menšiny
Jen malý dodatek pro tazatele - je fajn, že s testováním vyjadřuješ naprostý souhlas. Ale to, že někdo prošel testy, že je vhodný k výchově, to neznamená, že se na dítě permanentně přiblble culí a povolí dítěti naprosto cokoliv, co si potomek vymyslí. Já jsem těmito testy prošel opakovaně a pokud si pamatuji, tak tam jde mj o to, že dítě musí mít pevné hranice. Tím nemyslím dítěti nadávat, nebo ho urážet, to ne. Ale prostě řečeno - něco v duchu bezvadné hlášky z jednoho seriálu - ,,Můj dům, má pravidla´´
Děti nejsou podřízené. Všichni lidé, bez ohledu na věk, mají stejná práva. Tví rodiče zneužívají toho, že jako dítě jsi slabší, ovšem dělati by to neměli, ono se jim to totiž vrátí.
Mám kamaráda, kterého jeho matka od malička bila. Cholerická, zlá ženská, když měla nervy, tak prostě vzala pásek a řezala do něj a řezala. Když mu bylo 14, tak jí ten pásek vytrhl z ruky, a řekl jí, že jestli ho ještě někdy uhodí, tak jí to vrátí. Už ho nikdy neuhodila, od té chvíle se ho bála. On je teď dospělý, a ona už nemá syna, nemá nikoho.
Tví rodiče jednou budou staří a nemocní, oni budou ti slabší, ty silnější, a oni tě budou potřebovat. Dlouho si počkáš ale, pak se jim za všechno pomstíš.
Pomsta ale není vždy řešením. Oni nemůžou za to, jak byly vychováváni. Je taky rodiče řezaly. A jinak se to nenaučily. Nemůžou za to, že jsou tyrani. Mělo by se jim to odpustit a ne se na ně úplně vykašlat. Odpuštění přináší teprve pokoj v duši. Ale vykašlání se úplně na ně, není nejlepším řešením.
Že mají děti méně práv, než rodiče? I ty jedno mládě ...
Rodiče především musejí své dítě vychovat, musejí ho naučit žít v okolním světě. Musejí ho tedy především naučit řád a pravidla naší společnosti. A musejí se o něj starat: musejí ho krmit, zajistit mu obydlí, oblečení, vzdělání, ... a to až do té doby, dokud nebude schopno se osamostatnit (a to je hodně let). A při tom všem musejí respektovat minimálně jeho základní práva, ale samozřejmě pro něj zpravidla dělají i spousty věcí, které vůbec dělat nemusejí.
A dítě toto vše přijímá jako samozřejmost. A jen ve chvíli, kdy se po něm něco vyžaduje (což je nezbytná součást výchovy), má najednou pocit, že je strašně utiskované. Že máš taky ten pocit?
No - nejspíš se vám rodiče snaží naznačit, že o druhých lidech byste se měl vyjadřovat slušně. A že jsou děti podřazené? Ono tomu je tak i ve volné přírodě. Nebo si snad myslíte, že např. ve vlčí smečce neexistuje přísná hierarchie? A lidi zase nejsou tak moc vzdálení od ostatních živých tvorů na Zemi. No jo, mají větší inteligenci, tedy jako lidi.
máte na věc pohled úměrný vašemu věku, až budete ve věku rodičů a budete mít doma tak starého syna, budete se patrně chovat stejně jako nyní vaši rodiče, takový už je život
Takový způsob výchovy teda vůbec praktikovat nebudu, své dítě budu mít rád a budu se snažit, abychom si byli rovnocenní. Nepatřím k těm lidem, kteří budou své děti ponižovat a permanentně jim vštěpovat, že jejich názory jsou blbé. Dítěti se přece musí vybudovat zdravé sebevědomí, aby bylo v životě štastné a netrápila by ho celá řada problémů.
Nemůžeš být svému dítěti rovnocenný. Ponižovat ho, to ne, ale musíš být ten, kdo mu sdělí pravdu o světě, kdo ho naučí, co jak má být. A protože je naprosto nutné ho to naučit, budeš to muset udělat i případně proti jeho vůli. Když to neuděláš, vyroste z něj hajzl.
Takový způsob výchovy teda vůbec praktikovat nebudu, své dítě budu mít rád a budu se snažit, abychom si byli rovnocenní.
To zní hezky! Určitě by bylo zajímavé popovídat si o tom s Tebou až budeš OPRAVDU v situaci, že budeš zodpovědný za pubertáka, který se staví na zadní. Asi by bylo zajímavé znát na současný stav ve vaší rodině názor i druhé strany - tedy Tvých rodičů. Svbět nebývátotiž tak černobílý a věřím, že oni to vidí třeba úplně opačně. A co se týče té výchovy a rovnocennosti - ono to může i fungovat tehdy, když dítě poslouchá. Ale představ si třeba situaci, kdy jdeš po frekventované silnici, a Tvé dítě pár kroků před Tebou prostě změní kurz směrem do silnice. Budeš v té chvíli rovnocenně diskutovat situaci, jestli je vhodné takto činit? Nebo prostě zařveš? Já jsem otcem mj i pubertáka - takže tuším o čem píšeš. Ale věř, že každé dítě musí mít mantinely, které se musí držet. Prostě dítě musí poslechnout, jinak je celá výchova v háji. Vůbec to nemá nic společného s tím jestli mám/ nemám rád dítě. Ono by bylo jednodušší na vše rezignovat a nechat pubertáka dělat co chce. To ano, ale problém je v tom, že mnozí puboši nejsou schopni v plánování dohlédnout dál, než dva dny dopředu a vůbec neřeší, že teď jsou v situaci, kdy musí vyvinout nějaké úsilí, aby pak mohli v životě fungovat -tedy třeba dát školu. Navíc puboši mají snad povinně nějaké školení ve vysírání - a jsou v tom velmi, ale velmi dobří ! Takže ač mám syna rád, přesto se někdy slušně zhádáme, protože jeho hierarchie je na prvním místě FB -tam by dokázal trávit 25 h denně, pak dlouho nic, pak nějaké akcičky s kamarády - pak dloooooouho nic a teprve někde v zadu je škola. Jenže ta škola je příprava na život, aby byl schopen postavit se na své nohy a řídit si pak svůj život. Takže - nevím ,jak to máte v rodině, to skutečně ne. Ale zkus použít trochu empatie a zamysli se nad tím, PROČ se k Tobě rodiče tak chovají. Možná to prospěje k rodinné shodě...
Domnívám se,že ve vaší rodině nebude vše v pořádku.Proto jsi z toho zdrcený a smutný.Budeš se snažit,abyste byli rovnocenní? Hmm,zajímavá myšlenka...Takže,v praktickém pohledu,ty řekneš svému synovi dejme tomu,že je blbý,protože rozbil památnou vázu po babičce a on ti odpoví,abys držel hubu a šel si po svých?...To tě tedy upřímně lituji,také tě může pohlavkovat,dirigovat,abys mu uvařil to a to,aby ses za něj učil,abys mu dělal úkoly,abys mu dal finance na oblečení,na mobily,na compy,na cigarety a ty mu to všechno bez mrknutí oka splníš...Prosím tě,sedni si s rodiči a v naprostém klidu se jim snaž vysvětlit tvé postřehy a problematiku,která tě momentálně trápí.Měli byste se domluvit,už přece nejsi dítě,za rok se staneš plnoletým...
doplněno 28.12.14 19:50:Nebude se chovat stejným způsobem.Bude k tobě drzý,nebude mít žádný respekt a ani úctu...Říkám ti znovu,máte v rodině problém,tak běž do obýváku a v klídku vše rodičům pověz,popovídejte si spolu o všem,co tě trápí ! ! ! Oni tě přece mají rádi,krev není voda !
Psal jsem rovnocenný vztah, ne že bude dítě nadřazené. Já jako rodič bych se choval ke svému dítěti slušně, zbytečně bych ho nekritizoval, nenadával mu, prostě správná výchova není o věčném napomínání a kritizování, toto si spousta rodičů myslí, ale není to pravda, toto Vám potvrdí každý psycholog. Takže bych se k němu choval víceméně jako ke kamarádovi, s tím, že bych se ho snažil naučit spoustu činností a samozřejmě, že bych mu nastovoval určitá pravidla, ale určitě bych mu je neříkal formou: To nesmíš, to nedělej atd. nebudu se k němu chovat jako ke psovi. Spíše bych si s ním o různých věcech a záležitostech úměrně jeho věku popovídal a sdílel bych s ním různé názory. Pak bych očekával, že se ke mně bude chovat stejným způsobem.
> Spíše bych si s ním o různých věcech a záležitostech úměrně jeho věku popovídal a sdílel bych s ním různé názory
Chacha! Ten byl dobrej! Při tomhle přístupu tě bude malé dítě ignorovat, větší tě rovnou pošle do p... Dítě se nenarodí rozumné. Dítě se narodí jako živočich. Velmi vnímavý. A když zjistí, že prakticky nemá pevně ohraničené jednání, tak se podle toho zařídí.
To nepomůže, už jsem to několikrát zkoušel, na pár dní se to změnilo, ale pak se vše vrátilo do původních kolejí. Už jim nedůvěřuji.
Pěkně to vysvětlil učitel ve filmu Sněženky a machři, hrál ho Brzobohatý.
Aplikuju to na Tebe:
Protože oni jsou za Tebe zodpovědní, Ty za ně ne.
Až Ti bude 18, můžeš si začít žít po svém a ve svém a za své a rodiče Ti v tom nesmí bránit - těšíš se?
Až Ti bude 18, můžeš si začít žít po svém a ve svém a za své a rodiče Ti v tom nesmí bránit - těšíš se?
Hlavně se bude ale muset postarat sám o sebe a potom si možná vzpomene, co pro něj a taky za něj, jeho rodiče všechno dělali. Možná se bude divit, co je nutné každý měsíc zaplatit, že je nutné si vyprat, uvařit, umýt nádobí, uklidit atp.
Ahoj. Jak tu píše Vamp, ve tvé rodině, není určitě všechno v pořádku. Někteří lidé, vůbec neumí naplňovat své lidské poslání v pořízení dětí a jejich péči o ně. Splodit je, to umí od přírody i zvířata. Jak tu někdo radil. dát rozhovor s rodiči na tohle téma? No, nevím. Asi bude pro tebe nejlepší, se co nejvíce vyhýbat střetům s rodiči a nezavdávat jim, pokud možno, žádný podnět k nějakému střetu s nimi. Tak to prostě je a moc s tím nenaděláš. Některým dětem, pomůže až dosažení věku plnoletosti k jejich osamostatnění. Jasně, musí to být potom určitě, šíleně náročné. Je mi líto, takových dětí a mladých lidí. Jestli by jim měl nějak pomoct stát, v jejich rozjezdu, do dalšího života?
doplněno 28.12.14 19:56:Ještě jsem se vrátil a podíval se na ty poslední příspěvky nade mnou. Zvláštní? Ne, v každém je něco pravdy? Život není zrovna jednoduchý. Držím palce. Ahoj.
Tak už to je, že nikdo není dokonalý, ani tvoji rodiče, ani ostatní, ani ty ne. Ale naučit se dobře chovat, to může každý a je pravda, že to velmi usnadňuje žtivot. Takže tvoji rodiče mají v zásadě pravdu, když se jim nelíbí, že mluvíš o ostatních hrubě, ubližuješ totiž především sám sobě a mimo to taky nemusíš mít vždycky pravdu. Sice to prosazují možná trochu kontraproduktivním způsobem, ale jak říkám, nikdo není dokonalý a oni to prostě buď jinak neumí, nebo jsou z tebe "zoufalí". Zkus si z jejich stanoviska vzít to racionální a dobré, ostatní jim pokud možno s trochou shovívavosti promiň, myslí to s tebou dobře. Taky si uvědom, že každý máme jenom ty jedny rodiče a že jsme si je nevybrali. Tak jako tak pro nás ale udělali hodně a jsou to naši nejbližší, takže je mnoho důvodů, proč si jich vážit. A uvidíš, že když se začneš vyjadřovat rozumněji, že to ocení, třeba to přímo neřeknou, ale přestanou se zlobit. Je to těžké, ale jde to, držím palce.
Na 17 let opravdu hloupe nazory. Asi u vas v rodine neni vsechno uplne koser, ale pokud vam otec neustale nadava do blbcu, mozna se nemyli... ackoli jiste neni zapotrebi to neustale rozmazavat.
Jen bych k tomu dodal, ze dokud vas rodice zivi, sati a poskytuji vam strechu nad hlavou, muzou si klast urcite podminky a jste jim v mnoha ohledech podrazeny. Pokud se vam to nelibi, do roka se jiste zvladnete plne osamostatnik... pak uz vubec nemusite udrzovat s rodici zadne styky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.