Nejste přihlášen/a.
Myslím, že se situace spíš uklidní a najdete k sobě cestu, až se odstěhujete a budete se vídat jen občas. Zkuste s rodiči v klidu probrat, jestli by byla nějaká cesta, abyste si třeba s dalšími děvčaty platila společný podnájem. I je ty neustálé hádky s vámi musí vysilovat.
Až se postavíte na vlastní nohy, leccos z jejich chování pochopíte a když k nim budete docházet jen občas, též i oni se budou snažit se chovat slušněji. Taky až uvidí, že jste schopna se o sebe postarat, chodit do práce, zařídit si byt ap., už se nebudou tak bát a budou vám víc věřit, a tím pádem nebudou neustále kritizovat a řvát ze strachu, co s vámi bude a kam to spějete.
V žádném případě ovšem nemyslím, že je rozumné třísknout dveřmi a přerušit kontakty a odstěhovat se k příteli, i když se toto řešení nabízí.
doplněno 23.12.14 09:37:Přesto si s nimi promluvte a zkuste jim to navrhnout jako jednu z možností. Chtějte od nich taky seznam prací a povinností, co od vás čekají. Možná budou brblat, že jste velká a měla byste to vidět automaticky, ale holt se tak neděje a řekněte, že to prostě nějak nefunguje, takže to potřebujete přesně slyšet i s tím, jak se to má dělat často. Myslím, že domluvit se s nimi, že třeba 1x týdně děláte večeři a gruntujete koupelnu, žehlíte či další věci a že to automaticky bude ve vaší kompetenci, aby vám to nemuseli připomínat, by mohlo pomoci.
Když je nějaká práce, udělej ji a neptej se. Ale tohle znám, máma taky neustále měla řeči, že nic neudělám, ale kdykoliv jsem něco udělala, tak to bylo špatně. Chtěla mít vše udělané přesně do detailu tak, jak to dělá ona. Jen tak drsné jako u Vás to nebylo.
Přetrpte ten čas do dokončení školy, najděte si co nejdřív práci a odstěhujte se. Jiné řešení nevidím. Ono dospělá dcera s mámou, to je prostě někdy na kordy. U nás to není jinak, jen se z nás staly diplomatky a vídáme se jen na kratší časové úseky. Takový víkend u nás doma na baráku - to už nehodlám riskovat, to by dopadlo špatně
hold rodiče vidí děti jak chtějí,málokdy respektují že se osobnost vyvíjí a mění,prostě si nás představují jako 5-ti leté nemotory nebo hloupé batolata a myslí si že jen oni mají recept na úspěšný život.prostě nerespektují osobnost dítěte.Já měla to samé a nejsem sama,málokterý rodič je osvícený a vidí dítě jako osobnost a né jako svou kopii i když tomu tak není.Vydržet a jít svou cestou s hlavou vztyčenoukdyž znáte své schopnosti naučíte se nevnímat kritiku či nepravdy.Mě už to rozhodí jen někdy.
Budoucí tchýně mi taky dává najevo jak by bylo lepší žít v domečku,hlavně kvůli dětem...a s nima...a přitom sama žila v hnusném domě, malém bytě bez balkonu,kde kouřili s manželem a na děti nikdo nebral ohled a teď co zdědili domek tak poučují.Takže netrápit se s tím a dělat jen správné a dospělé kroky a netrápit se kecy.Jak je člověk spokojen se sebou,tak jej to nerozhodí.
Pokud máš kde jít a možnost uživit se sama, nejsi na nich finančně závislá tak odejdi, Bude tě deptat a podepíše se to na tobě, v podvědomí bude, že jsi neschopná a doplatíš na to... (a co její předci?).
Nemůžu odejít nemam dostudováno. Můžu jenom utéct k přítelovi ale to se mi nezdá jako řešení akorát by se ti všechno zhoršilo...a bohužel myslím že už se to na mě podepsalo. Mam dost nízké sebevědomí byla jsem kvůli tomu i u psychologa a co jsem mu tak říkala tak i on řekl že to bude kvůli tomu jaký to mam doma...
Týno, zatněte zuby a vydržte to. Dostudujte a dokažte rodičům, že si za svým vztahem stojíte a jste štastná. Zdolávat překážky musí člověk celý život. Berte to, jako životní zkoušku. Máma se s Vaší volbou partnera možná nesmíří nikdy úplně, ale určitě jí záleží na tom, abyste Vy byla spokojená a štastná. Uklidní se to mezi vámi třeba až časem. Ale dveře od domova si úplně nezavírejte. Může se stát leccos a pak budete třeba ráda za to, že vás rodiče nezavrhnou. I když si možná neodpustí připomínky typu – my jsme ti to říkali. On se svár mezi lidmi snadno vyvolá, ale někdy se těžko urovnává. Třeba se na to s odstupem času budete dívat všichni jinak. Vy osobně, až třeba budete mít své děti a budete ve stejné situaci, jako jsou Vaši rodiče nyní. Je to nápor na psychiku pro obě strany, ale pokud nejste schopná se postavit na vlastní nohy, být soběstačná a nezávislá na rodičích, nezbývá Vám stejně nic jiného, než je respektovat a brát je takové, jací jsou. Nekažte si vánoční čas, lidé v tomto období by k sobě měli mít blíže. Tak se držte a vydržte!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.