Nejste přihlášen/a.
Proč jsou lidi a kamarádi takový sv...? Proč nikoho nezajímá, co druhého trápí? ... Proč se lidi rádi mstěj?... Proč všichni chtěj mít krev na rukou? ... Proč se všichni chovaj k druhým tak odporně?! ... Proč ku... žiju, když tu nemám co dělat? ... Proč jsem se narodil, když se musím všeho a všech jen bát? ... Proč ... Proč... proč...?
Asi Vám někdo šlápl do kytiček - vítejte v realitě.
Buď je Vaše zklamání z něčí zrady příliš čerstvé, nebo je to u Vás trvalý stav navozený přecitlivělostí. Pomůže 1) čas, nebo když ne, tak 2) psychické sebeotužování (sport, nová láska, dělat to, v čem jste dobrý,...) nebo pak 3) dobrý psycholog.
Je taky dobré zkusit být někomu užitečný (podporovat psí útulek a chodit venčit psy, pracovat jako dobrovolník v nemocnici - třeba číst dlouhodobým pacientům, určitě by se toho našlo dost), to Vás psychicky nesmírně pozvedne.
doplněno 26.11.14 10:53:Jako první krok doporučuji - přestaňte se litovat, je to nekonstruktivní a jen se v tom víc a víc ňahňáte.
Jozífku, uvědomuješ si, že vedle tebe, kousek od tebe je také někdo, kdo je tak strašně neštastný a opuštěný? I ty patříš k tomu bezohlednému davu. Každý, stejně tak, jako ty, vidíme svoji bolest a svůj problém a u druhých si nevšimneme. Ikdyž si všimneme, neumíme, mnohdy, pomoci! Přestaň se mrskat, narovnej se, najdi si jakoukoliv práci, své bydlení a svého partnera. Tyhle problémy nemáš proto, že jsi gay, takové problémy máme všichni. Staří, mladí, zdraví, nemocní, krásní i obyčejní. Všichni! Život je jednorázový dar a jak s ním naložíš, je jen tvá věc! Nikdo to za tebe neudělá! Věř mi, neudělá, musíš sám!
doplněno 26.11.14 11:57:Fakt si myslíš, že pro ženu je snadné si najít muže ne na jednu noc? A pro muže ženu na dlouho, ne jen na jednu noc? Věř mi, máme to složité všichni! Ale všichni s tím musíme umět zacházet.
Kdyby bylo tak jednoduchý najít si partnera, tak už jsem dávno štastný... Navíc, většina, skoro všichni gayové hledají sex na jednu noc, atd... a to já nehledám, připadá mi, že pokud nejsem děvka, tak nemám šanci si najít kluka...
Tak si zkuste najít přítele-partnera zatím jen na psaní. Určitě jsou i tací, kteří touží po vzájemné lásce a citu (vzájemném svěřování) a ne jen po sexu. Zkuste si zatím jen dopisovat-dát si inzerát přesně v tom znění, že toužíte po komunikaci se stejně založeným chlapcem, nebo mužem, ale zatím bez osobního setkání, že toužíte napřed poznat jeho duši a srdce. Třeba se s ním časem sblížíte natolik jen s dopisů, nebo po telefonu, že mu budete moci důvěřovat a nakonec budete partneři. Zkuste to.
No - to já taky ! - nechtěla jsem se narodit ! - a už mne nebaví koukat na samé zabíjení (zvířat, stromů, atd.) kolem.
Ale - chtěla bych umřít hezky zničehonic ve spánku, bez bolesti, strachu a trápení. Nevíš, jak to udělat? Takže mi nezbejvá nežli žít a alespoň trochu si to "užít". Žádnej jinej smysl to nemá - třeba si pro sebe ještě nějakej smysl najdeš a budeš na světě rád. Tak hodně štěstí. Marcela.
Mé důvody proto, abych žil jsou: Láska, jak přátelství, tak vztah... Ale jelikož nemám ani jedno, tak zatím nemám pro co žít, už několik let... Mám smůlu na lidi, bohužel
Nikdo "nemá smůli na lidi". Každý máme ve svém okolí takové lidi, jaké si zasloužíme. Co jste udělal pro zlešení své situae (míním kromě fňukání)?
doplněno 26.11.14 13:57:Joezífku, já se Vás neptám na obhajobu a netvrdíme ani já ani nikdo jiný, že to bude jednoduché.
Ptám se Vás, co jste pro změnu (kromě fňukání) zatím udělal. Od toho se totiž dá "odpíchnout" a případně se pokusit Vás někam nasměrovat.
Ale to hlavní – chtít změnu a udělat ji – budete muset Vy sám.
- vúbec to není jednoduchý ! - ale počkej, ještě jsi moc mladej a třeba láska přijde, ani to nebudeš čekat.
Co takhle chodit na nějaká shromáždění gayů a trochu více se v této komunitě orientovat. Nepomohlo by to? Musíš se asi sám trochu rozhlédnout, dneska máš dost možností (na netu, anevímkde ještě - za našich mladých let takové možnosti nebyly).
Ne každý je lhostejný k druhým lidem. Ne všichni chtějí mít krev na rukou. Ne každý se rád mstí. Neházejte všechny lidi do jednoho pytle. Záleží jen na Vás, s kým se stýkáte a jaké kamarády si vybíráte. Proč se všeho a všech bojíte? Myslím, že trpíte depresemi, které je třeba léčit, abyste na to nebyl sám. Mohl by Vám pomoci psycholog, nebo psychiatr. Ale věřte, že každý se s životem pereme, jak umíme a snažíme se to zvládnout a ustát. Tak se snažte i Vy, život máte jen jeden a jaké si to děláte, takové to máte. Nestyďte se a vyhledejte odbornou pomoc, pokud to nezvládáte a propadáte často depresím.
joezifku - žiješ kvůli jediné věci - Máš jít pomáhat lidem, být na ně hodný, chovat se slušně vůči všem (i nepřátelům) a všem tak ukázat, že i oni se můžou chovat slušně a oni si můžou pomáhat... Přestože je svět štve a všichni jsou proti nim...
To je tvůj úděl. Pokud se na to chceš vykašlat a nebudeš nic takového dělat právě proto, že ostatní jsou špatní - jsi tu k ničemu a můžeš umřít.
doplněno 26.11.14 12:44:Já si to myslel hned - jak někdo napíše takové bláboly, jde mu jen o sebe - všichni ostatní jsou prý sobci a potvory... ale že ten pisatel je úplně stejný, že nedokáže zaměřit sebe na pomoc jiným... to raději bude dál tlachat o smrti a že je neštastný,... Světe zboř se, jsem tu já a ty na mne kašleš !
Že se s ním vůbec mazlíte a chcete mu pomáhat...
Jozífku, tato tvoje věta mne dostala ...a teď ještě nucení do práce (jsem na pracáku)
Chceš lásku, přátelství ...jsi jak 3 leté děcko já chci, já chci atd. Co jsi pro to udělal? Kdo tě má živit? A nebo kdo tě živí doposud? Začni makat, nebuď vyžírka a lenoch. Kdo nepacuje, at nejí !
To o té práci není myšleno tak, že do ní jít nechci, ale že se bojím tam jít sakra! ... kvůli těm lidem, kvůli tomu, že bych něco posral, atd! tak se z toho třeba poser!
Tak se neboj. Všechno se naučíš, kolegové a kolegyně tě nenechají napospas. Co umíš? Jsi vyučený, čím? Nebo máš maturitu? Existuje dost povolání pro takové jemnější, citlivé typy lidí.
no ale to je docela dobrý povolání, kuchaři dnes prožívají (díky Pohreichovi aj.) boom ! Nebo se mýlím? Pokud budeš dobrej, tak se třeba i "podíváš" do světa.
Kuchařina je krásné řemeslo a těžká práce. Ale když se na ni necítíte – co se pokusit přejít na cukrařinu? Ta je i pro jemněji založené lidi ... ÚP by s rekvalifikací nepomohl?
joezifku-Zatím jsem se nikde nedočetl kolik je vám roků,jste sám,máte rodinu? Napište něco víc.
ale v tomhle věku si člověk ještě může dovolit "plýtvat" životem. Horší to bude tak v 60-ti, kdy mu "zubatá" začne pomalu šlapat na paty. Ale třeba se do té doby "vzpamatuje".
Každé řemeslo, pokud ho člověk ovládá je dobrá volba.
To že máš špatné období chápu. Stává se. Hlavně na podzim-zimu je takových více. na kamarády se nemůže člověk spolehnout ani kdybych jich měl na každém prstu deset. Člověk se zpovídá jen sám sobě a možná na konci cesty bohu. Takže vše co děláš, neděláš, chceš dělat je pouze na tobě a pro tebe. Chce to myslet pozitivně. Usměj se. S novou prací může začít nový život, než živoření doma. Hodně štěstí.
Od poslední reakce "tazatele" uběhlo více dní, takže buď se vykašlal na fórum nebo se mu povedlo ukončit trápení.. V každém případě už tu není a nechápu trochu aktualizaci dalšími lidmi, co chtějí pomoct...
Zaměřte se všichni na žijící a potřebné
Dobrý den, protože máte depku jako sviňa. Protože to není pravda, ale jen Vaše vidění světa a lidí. Protože Vám někdo ublížil - měl jste smůlu na špatné lidi. Protože jste jen pesimista a nevidíte nic hezkého kolem sebe. Protože si vše moc berete k srdci a chybí Vám nadhled. Protože jste jiný a myslíte si, že všichni jsou jako Vy. A tak dále. Zdravím!
Nová láska? .. Jsem gay, nemám nejlepšího kamaráda a nikdy jsem neměl, ani kluka, můj táta je idiot, nemám se komu svěřit, nikdy jsem nebyl štastnej a teď ještě nucení do práce (jsem na pracáku) , teď ještě otřesná zpráva, že by zase byla vojna, kamarádka se mi chce pomstít... atd... je toho hodně. Já už prostě nemůžu, kdybych se nebál smrti, tak se zabiju, bojím se smrti a bolesti, a taky nechci umřít bez lásky, neštastnej. Byl jsem už i u psychologů, ale nepomohl ani jeden, prostě nic... Vím co potřebuju, potřebuju někomu věřit... ale není komu, potřebuju obejmout, je mi 20, nikdy jsem nebyl štastnej a nikdy jsem nikoho neměl, nikdy mě vlastně nikdo neobjal, no asi jednou na silvestra, to bylo krásný,, a jednou mě mů hetero kamarád držel za ruku a procházeli jsme se, to bylo taky krásný,, oba jsem o ty věci požádal.. ale ty kamarády už nemám, ten co mě držel za ruku, toho jsem měl hrozně rád, ale byl to podrazák, nevidíme se, nescházíme se, nepíšeme si,už několik let ...Jen potřebuju mít někoho, kdo mě bude mít rád a neodsoudí mě, ale já jentak někomu věřit nedokážu a už vůbec nedokážu mít jentak někoho rád... Je toho moc, to snad ani nejde napsat, to by z toho byla KNIHA...
V životě to tak chodí, jednou jsi dole, jindy nahoře. Věřte, po bolesti přichází štěstí, po smutku radost. Své nyní špatné období zkuste přežít s představou, že jednoho dne skončí a vy budete štastný, milovaný a milující. Třeba už zítra.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.