Nejste přihlášen/a.
Mám manžela flegmatika. Sice naše děti miluje, ale výchovu rád přenechal mě. Nedobrovolně jsem tedy dělala mámu i tátu. Jenže naše pubertou zatížené dítě, jak svému tátovi může skoro skákat po hlavě, tak je oproti jiným dětem v jejím věku velmi drzá, nechce se jí učit a vůbec je "hipísácká", jak o ní říkají příbuzní. I oni vidí hlavní problém v manželově nevýchově. S manželem o tom mohu mluvit horem spodem, ale on asi díky svému temperamentu to má zase za chvíli na háku.
Ale já již zjištuji, že začínám svou dceru nenávidět, protože celý den je jen o křiku a jejích ksichtech a neochotě zvednout se ze židle. Nevím, jak dál. Řekla jsem si, že se budu muset na dceru vykašlat, ale nejde mi to úplně. Vím, že se Vám to nebude líbit, ale je to o tom, zda se já ocitnu v blázinci či si něco snad i udělám, jak mi to přijde bezvýchodné. Manžel, ikdyž na mě zařvat umí, tak zřejmě nedokáže u dětí překonat typický rys flegmatika "milujte mě všichni" a na dceru nezařve. Musím prvně se hádat s ním, aby on viděl, co jeho dcera dělá (tedy nedělá). Samozřejmě měla nějaké větší problémy i ve škole, byli jsme u různých psychologů a všichni tvrdili, že dcera je "pohodlnější" a potřebuje více "biče". Z mé strany má již biče tolik, že náš vztah je dost v kýblu. Nevím si rady- je mi jasné, že řeknete "mluvte s manželem", ale to já dělám POŘÁD a už ani to už nemohu. Je to k ničemu- on dva dny funguje jako táta napolovic, takže v principu se stejně nic nezmění. Buď budu STÁLE "kopat" do manžela nebo do dcery. Dcera je na cestě do záhuby, je jí všechno jedno, jen aby se právě dnes měla dobře a co bude zítra je ji téměř úplně jedno, natož co bude za rok! I její zdraví ji neskutečně málo zajímá. Vidím kolem sebe i horší teenagery, ale většina je mnohem, mnohem rozumnějších. Někdo mi doporučil hledat radu v rodinných centrech, jenže já v tom východisko nevidím. Taky nemám na to sílu a chut a omlouvám si to navíc tím, že proč mám všechno řešit ZASE JÁ! Dokud dcera jednou nebude třeba bezdomovkyní, manžel na rady neslyší. Bohužel se potkal otec flegmatik a dcera flegmatička.
Je to buď moje psychické zdraví nebo dceřina budoucnost, jak to vidím já -a sobecky si v sobě chci vybrat své zdraví. Páč když se zblázním, tak stejně stáhnu i to druhé dítě dolů. Občas mě napadá i rozvod (neudělala bych to ale), že by to trochu mi pomohlo tak nějak psychicky - manžel mi svou nedůsledností a naivitou výchovu vlastně kazí.
Mrzí mě, že dceři je jedno, že má ve škole čtyřky, jí by snad nevadilo ani propadnout. Mluvení s ní ani křičení nepomáhá, učit se nebude a nebude. To musím půl hodiny ječet, aby se pak půl hodiny s odporem učila. Jenže s takovou morálkou prostě nemůže v životě uspět! Kam až sahá má zodpovědnost - já si přece tak líné dítě nevybrala! To druhé je v pohodě, učí se, pomáhá..není flegmatik.
Pokud se neshodnete s manželem, dcera nemá proč se napravit. Nemůžete se na měsíc odstěhovat s druhým dítkem třeba k rodičům nebo do nájmu a nesposlušnou dceru nechat na starost otci? Tím bych jen zjistila ( a nejen já) jak by se jim žilo beze mne, po rozvodu. Než se zbláznit a nebo začít nenávidět dceru, tak jí raději přenechám otci, když si spolu rozumí. Za vámi může přijít nebo i bydlet s vámi kdykoliv, ale za mých podmínek. Pouvažujte o tomto řešení..
Tenhle nápad je úúúžasný! Myslím, že by i manžel hodně moc věcí pochopil. No, ale v praxi je to pro mě bohužel neprůchodný, nemám v okolí nikoho, ke komu bych se mohla na čas nastěhovat. Jinak je to naprosto bombastická rada, určitě by velmi pomohla! Jo, mít tak aspoň nějakou chatičku poblíž
Hele paní vystresovaná, hledáte důvody jak to nejde ! Kam byste se vrtla, kdyby vám vyhořel byt, dům? Také byste nezůstala pod mostem.
Dovolenou potřebujete jako sůl - na 14 dní bych jela někam na čerstvý vzduch i s mladší dcerkou a na dalších 14 dní bych si v okolí našla ubytovnu, hotel, penzion nebo je spousta nabídek k pronájmu apartmánu. Domů bych si chodila pro čisté prádlo jen v době, kdy bych nikoho doma nepotkala.
Máte ještě nějaký problém?
Nechci rozebírat to, co jsi tady a v předchozích otázkách napsala. Přečetla sis to po sobě pečlivě a zamyslela se nad tím? Vzala sis něco z odpovědí, které jsi dostala? Tam není hlavní problém v dceři, ale v tvém přístupu. Celý den je o křiku. Proč, když víš, že křik je k ničemu a všichni si na něj prostě zvyknou? Na druhé dítě nekřičíš, proč k téhle dceři nepřistupuješ stejně? Najít spíš důvod ji pochválit. Píšeš o spoustě zákazů. Proč zákazy, když stejně nikdo nedohlédne na jejich důsledné dodržování? Zkus se v první řadě zamyslet sama nad sebou, nad tím, jakou roli v téhle domácnosti vlastně hraješ. A jestli by třeba nebylo vhodné ji hrát trošku jinak, víc podle představ ostatních členů domácnosti.
dobrý den, chápu vaše "nervy" a pocit bezmoci... má rada je: uvědomte si, že vy jste ten, kdo jí všechno platí a poskytuje, a když ona nechce spolupracovat, máte "zbraně", které na ni můžete vytáhnout - zákaz televize, počítače, chození ven, zvýšit povinnosti v domácnosti, a to "bez diskuzí" - vy jste ten, kdo rozhoduje... vím, že je to těžké, ale nenechte se zahnat do kouta, vy jste rodič a dospělý, ona jen dítě, to si opakujte - držím pěsti, vím jak je to těžké...
Chyba je ve vas, ne v dceři. Křik, nadavani, zákazy nefungují, tak zmente přístup a nevymlouvejte se na ne spolupracující ho otce. Spousta matek vychovává děti sama bez otců a zvládne to. Pokud je druha dcera v pohode a vy na ni křičet nemusíte, tak ji evidentně mate raději. A to si jako myslíte, ze to ta neposlusna dcera nevyciti? To jste vázne tak naivní? Když nosí dcera ctverky ze školy, nepomohlo by ji, kdybyste si s ni sedla a učila se s ni? A dala ji taky trochu pocítit, ze ji mate rada? Podle me je toto hlavni problém.
Prosím, doplňte věk vaší dcery. Ona je opravdu flekmatik na vše? Jak reaguje na zabavení mobilu, žádné kapesné, odstavení od PC? Také je jí to jedno? A nebo má vše k dispozici a jen povinnosti má na háku?
Píšete, že jste si tak líné dítě nevybrala. Je třeba si uvědomit, že ani dcera si nevybrala své rodiče. Pokud nedokážete být s manželem ve výchově dětí jednotní, pak to také může být příčinou, proč je dcera taková, jaká je. Rodiče by si neměli vzájemně podrývat autoritu..To bych začala řešit v první řadě.
Jinak Vám žádná z rad nepomohla v předešlém vlákně? Viz.
Děkuji všem za podnětné rady a reakce! Já jsem samozřejmě ze současného stavu neštastná, proto tu hledám stále radu..Druhé dítě má 7let a je naprostý opak flegmatika, je puntíčkářka, tak je snadné s ní vycházet. A není ještě v pubertě. Ta starší ovšem už odmalička byla "jiná". Měla být původně jedináček, takže do 8 let byla naprosto rozmazlovaná a byla by i dál, kdyby má sestra neupozornila, že dcera je velice drzá a nejvíc na svého tatínka. Což jsem manželovi už nějaký pátek říkala, ale on ode mně neslyší. Manžel konečně to trochu víc pochopil, ale i dnes se dcera stále nejvíc "pouští" do manžela, protože u něj jí to projde často i bez povšimnutí. Postupem času se stalo, že já tu musela začít fungovat jako otec (hlava rodiny) ve výchově a manžel to očividně uvítal s otevřenou náručí. Jenže já zjistila, že na to nemám-jsem asi konzervativní typ- nějak cítím, že dcera mě nebere, jakoby cítila, že to, co dělám, má dělat táta.
Mě to řvaní také vůbec nebaví a proto chci s tím skončit. Jenže cesta po "dobrém", která tu předtím byla , nefungovala. Tedy pokud dcerka nemá stále propadávat a žít ve svých "zvratcích a výkalech" v pokoji (ona opravdu by tam měla shnilé věci a naprostou popelnici) pro svou nepřekonatelnou pohodlnost. Pokud ji neteče na hlavu a má vodu a chléba PRÁVĚ DNES nevidí žádný důvod k zvednutí malíčku Zítra je zítra a to je mi úplně jedno.
At to dopadne jakkoliv, chci právě opustit to řvaní a nadávání, které nás obě jen ničí. Zřejmě bude muset jeden z nich (můj muž či dcera) rychleji dospět. Kéž by to byl muž. Chápu, že mě tu někteří vnímáte jako zlou maminu-a já se taky tak teď už vnímám- to je právě ten důvod, proč chci po tom roce řevu a beznaděje změnu. Ten narušený vztah s mou dcerou má vliv i na mě. Víte, já si myslím, že není nad to, když je to třeba, že muž jednou za čas vejde do dveří a pořádně zařve a věci se na nějaký čas zase srovnají do latí. Věřím totiž ve spravedlivý hněv a v to, že výchova není někdy příjemná ani pro jednu stranu, ale někam vede.
doplněno 19.10.14 17:25:Ještě snad bych chtěla říci svůj názor, že si myslím, že kdybych byla svobodná (rozvedená) matka, tak bych byla tátou a mámou v jedné osobě. Tak bych se MĚLA chovat jinak než teď v manželství. Moje kamarádka je samovychovávatelka a její děti jsou příkladné. Vidím na ni, že dělá mámu i tátu, umí a nebojí se v případě potřeby vejít do těch dveří a zařvat. Má to srovnané- je něžnou a naslouchající mámou, která je vždy po ruce, ale i tátou, který dává nejen zázemí a pocit bezpečí, ale i řád.
Paní je vidět, že už máte nervy na pochodu, já bych vám radila na čas vypnout. Jestli máte našetřeno, vezměte si dovolenou a jedte na 14 dní někam relaxovat do lázní, at se tatínek stará, vy si odpočinete a uvidíte, jak a kdo komu bude chybět a budete mít čas na přemýšlení jak dál.
Děkuji Mili, je to tak- přesně! Odpočinek bych potřebovala jako sůl. A pohled z větší dálky nebo jiného úhlu. Nervy mám docela naprosto v kýblu Něco s tím rozhodně dělat musím. Děkuji, že všem za podporu, rady, názory, všechny mají něco do sebe, některé jsou naprosto namíru šité (i ty, co se mi třeba nepříjemně poslouchají) a hodně mi pomáhají ) !
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.