Partnerovy děti

Jedině snad najít si bezdětného partnera. Když děti má a je správný táta, měl by je mít rád bez ohledu, že s bývalou paní nežije. Je to lepší, než kdyby je mlátil, nebo o ně nejevil zájem. Jsou to jeho děti, chce si je užít a užít si i své tátovské role.

Vy nejste dosud na děti zvyklá, zatím je zřejmě ještě nemáte a tak k nim nemůžete nalézt přístup. Jak trefně píšete, jste z doby strávené s nimi otrávená.

Táta zůstane vždycky tátou. A Vy v těch vztazích můžete nadělat rozbroje. Cestu k cizím dětem asi těžko budete hledat. Když už to začalo dosti chladně, těžko to časem bude lepší.

Pokud má partner děti, musí žena mít velkou dávku tolerance. Když pak mají děti spolu, mnoha ženám třeba vadí, že partner kupuje dárky svým dětem, místo aby více zajištoval to jejich společné.

Proto Vám vážně radím, že by pro Vás byl lepší bezdětný partner. Pokud byste měli dítě či děti pak spolu, pohlížela byste na ně jinak. Věřte mi, už moje babička říkávala, že: Co není od srdce, není k srdci. Jistě chápete, co jsem chtěla říct. Jaga.

Partnera přece musíme brát absolutně se vším, co k němu patří. Pokud k někomu patří něco, co nejsme ochotni tolerovat nebo s ním sdílet, tak si ho přece nevybereme za partnera.

Buďte ráda, že jste si našla partnera zodpovědného, že si svých dětí hledí a má je rád. Moje rada je - mezi děti a partnera nezasahujte a už vůbec nesuďte, jak jsou děti vychované. Vy jste se na jejich výchově nepodílela a děti to také nemají jednoduché, pokud se rodiče rozejdou..Mohlo by se to obrátit proti Vám. Pokud máte partnera ráda, berte ho se vším, co k němu patří. Měla byste mít ráda i jeho děti a vážit si ho proto, že se jim jako táta snaží hodně věnovat. Co se Vás týče, pokud se necítíte na to, pokračovat ve vztahu s mužem, který lpí na svých dětech a otravuje Vás, že s nimi trávíte občas čas i Vy, pak jednejte s partnerem na rovinu a otevřeně mu to řekněte. Možná máte jiné představy o společně stráveném čase, o výchově dětí, vadí Vám, že partner dělí svůj čas mezi děti a Vás atd...Chybí Vám potřebná dávka tolerance a pochopení, což neberte ve zlém. Pokud sama ještě děti nemáte, nedokážete si zřejmě ani vytvořit vztah k jeho dětem. To také nejde ze dne na den..Na druhou stranu – pokud byste byla matka jeho dětí Vy, určitě byste se na to dívala jinak. Byla byste ráda, kdyby se jim věnoval často, choval se k nim dobře a byl dobrý táta? Já bych si takového muže vážila, protože děti by neměly doplácet na rozchod rodičů a mají právo na oba rodiče. Tohle nejspíš nejste ochotna akceptovat. Pouvažujte o tom, jestli táta od dětí, je pro Vás skutečně ten pravý. Protože děti k němu patřit budou, at jsou jakékoliv a Vy s tím neuděláte vůbec nic. Musíte tento fakt prostě přijmout, smířit se s ním, ale protože se na to díváte vyloženě negativně, myslím, že byste si měla najít vhodnějšího partnera. Protože pokud Vám toto vadí již nyní, bude Vám to vadit čím dál víc a mezi Vámi a partnerem to nebude, podle mne, dělat dobrotu nikdy.

Máte partnera s jeho dětmi? Máte. Tak buď to nějak zkousnete, nebo jděte dál. Ty děti tu byly dříve než vy. Nebo chcete být takovou tou macechou z Popelky? Myslíte si, že VY se jeho dětem líbíte, když mají vlastní maminku? Jaký vliv má rozvod na děti, na to jste asi nepomyslela, že. Co si musely prožít a co asi taky prožívají. Dvě maminky, možná dva tatínci... Nenutte svého partnera, aby se kvůli vám vzdal svých dětí. Jednou by se to mohlo stát i vám. Jo a takové to "ne vlastní vinou" rozvedený... na rozvodu mají podíl vždycky oba dva partneři, jeden menší, jeden větší. Tak to prostě chodí.

Utéct?

Pokud máte ten pocit už ted, co bude za x let.

Zkuste o tom s partnerem promluvit.

Ale on je miluje, tak není co resit.

Jen si zkuste domluvit nejaka pravidla styku jeho deti s vámi. Nejspíš vam neni mile s nimi travit moc času.

A obávám se, ze toho moc nezmuzete. Co se tyce jejich chování.

Hlavně nepočítejte s tím, že by se to vlastními dětmi - myšleno vás dvou - změnilo. Naopak by to mohlo nabrat ještě horších obrátek, kdyby měl pocit, že jim to musí vynahradit, tuto "zradu". Jestli je nevychovává, jenom rozmazluje, je to pitomé, ale dokud pocit problému nebude mít on, skoro určitě nic nenaděláte, jenom získá dojem, že ho chcete rozeštvat... tyhle situace nemívají dobré řešení.

a jak vlastně velké jsou ty děti? s pubertáky je komunikace těžká ...