Miluju jí... Cobrák

Ahoj kolegové...

Prosím Vás o cenou radu v mé situaci.

Měl jsem 3 roky slečnu, měli jsme se spolu krásně, bydlel jsem už napůl u ní, všechno jsme prožívali spolu, přišlo mi, že jsme už jako manželé. Její rodiče mě brali jako vlastního syna a měli ve mně obrovskou důvěru a nikdo si nedovedl představit, že by to jednou moho skončit. Bylo to prostě krásný. Jenže bohužel potřech letech se rodiče mé bývalé slečny postupně dostali do větších finančních problémů a jí to zasáhlo finančně také, protože jim půjčovala peníze, aby jim pomohla. Já jsem jim také pomáhal, ale ne finančně, třeba jsem jim půjčil auto nebo tak, když potřebovali nakoupit. Bohužel všechno začalo být strašně napjaté, přítelkyně začala být pořád hrozně nervózní a začala se na mě postupně čím dál víc utrhovat a nedokázala ocenit, co všechno jsem pro ní dělal. Ale chápal jsem to a říkal si, že to zase přestane a dopadne to dobře a zase všecno "splaskne." Snažil jsem se jí být obrovskou oporou. Snažil jsem se jí být co nejvíce po ruce a snažil se jí být co největší oporou. Takže jsem každý den dojížděl 30km za ní, aby mohla být se mnou. Byla ráda, ale prostě se začala chovat čím dál víc podrážděně a křičela na mě kvůli maličkostem, které by za normálních okolností přehlédla. I její matka říkala, at se srovná, že by měla brzdit koně. Bohužel se stalo, že jsem po nějaké době přišel na to, že musím odejít. Hrozně jsem nechtěl, ale říkal jsem si pořád, že je na mě nepříjemná a to, že všechno vydržíme spolu, už je prostě nesplnitelné. A také jsem myslel na budoucnost a říkal si, že pokud si jí jednou vezmu, budou naše děti mít obrovské problémy, protože je jen otázkou času, kdy se dluhy matky mé přítelkyně svalí i na ní a potažmo na naše děti. Tak jsem prostě odešel... Myslel jsem si, že zlstaneme kamarádi a budu jí pomáhat, když bude chtít i dál, ale že prostě pro vztah už to asi není. Byla z toho strašně špatná, protože ač jsem jí před tím varoval, že to udělám, tak si to stále nechtěla připustit. Bylo to pro ní, ale i pro mě velmi těžké... Ale udělal jsem to, pčičemž jsem doufal, že to bude takhle lepší. Po asi dvou měsících jsem se dal dohromady s jednou kamarádkou. Měli jsme se rádi a všechno, ale prostě jsme si nerozuměli. Byla na mě hodná a všechno, ale já si uvědomil, že ten koho miluju, není ona, ale moje přítelkyně předchozí. Během našeho vztahu, co nám to úplně neklapalo, jsem té první napsal, že miluju jí a ona psala mě, že mě také hrozně moc miluje. Ale nechtěl jsem té nové ublížit a tak jsem se snažil to pořád nějak vylepšit a zapomenout na tu bývalou a začít milovat tu novou. To jsem nedokázal a rozešli jsme se po krátké době. Bohužel přítelkyně bývalá už v té době měla nějakého muže, ale i tak mi psala, že to není jako se mnou, že jsem byl úplně jiný. Dokonce jsme se párkrát sešli, zase jsem byl u ní na návštěvě a dokonce u ní přespal. Samozřejmě její přítel se to nedozvěděl. Cítil jsem, že ke mně cítí něco, dokonce mi před tím i psala, že mě miluje, že nemiluje jeho...Prostě si našla někoho jako "utěšovadlo." Dokonce jsme spolu jednou spali a já cítil, že ke mně cítí lásku... Říkal jsem jí, že hrozně moc lituju toho, co jsem udělal a že jí chci zpátky a být zase s ní štastný! Řekla, že tomu klukovi, kterého sice nemiluje, ale má ho ráda, nemůže takovou věc udělat. Ale viděl jsem na ní, že je z toho neštastná, že by byla nejradši se mnou, ale prý se bála, že bych to udělal zase. Tohle všechno se stalo v zimě, přičemž jsme se splu rozešli na začátku září. Řekl jsem si, že jí nechám být a nebudu jí vstupovat do života a začal se zase snažit o tu kamarádku, ale prostě to nešlo, ač se máme hrozně rádi, ale na vztah to není. Máme rozdílné názory a nemůžeme spolu být. Byl jsem teď nedávno a včera na návštěvě u rodičů té bývalé přítelkyně, kteří byli strašně rádi, že mě po půl roce zase vidí, viděl jsem na nich, že je jim to všechno hrozně líto, ale říkali, že se ke mně opravdu chovala hrozně špatně před tím koncem. Říkali, že ten její nový kluk je nějaký zvláštní, má snad jen základní vzdělání, hrozně pije (což mi říkala už v zimě bývalá přítelkyně) a je úplně jiný, než jsem byl já a tak nechápou, že s ním může být. A já mám ted obrovský problém... Nemůžu si nikoho najít, protože miluju bývalou přítelkyni. Nemůžu koukat na naše společné fotky, nemůžu jezdit přes město, kde bydlí, nemůžu se pohybovat po místech, kde jsme se poznali a kde jsme chodívali spolu, nemůžu jezdit na dovolenou tam, kam jsme jezdili spolu (bylo jich požehnaně!) a v srdci mám obrovskou bolest. Jsem strašně neštastný a nevím, co mám dělat. Vím, že jsme si byli souzeni a já jsem odešel, protože mi to v té chvíli přišlo nejlepší, ale zpětně vidím, že to byla chyba. V mém srdci je jen ona a já se hrozně trápím. Když si naní vzpomenu, což je několikrát denně, tak brečím. Slyším nějakou písničku, co mi jí připomene, protože jsme jí poslouchali spolu a musím se rozbrečet. Chtěl bych jí zpátky, chtěl bych s ní být, chtěl bych si jí vzít, její rodiče mít jako svého tchána s tchýní, její sourozence jako švagry a švagrové a chtěl bych s ní žít. Pořád si vzpomínám, jak mi v zimě říkala, že byla štastná se mnou, že s ním to není ono, dokonce uvažovala, že se s ním kvůli jeho vysedávání v hodpodách s kamarádama od pásu rozejde a také si vzpomínám, že říkala, že má strach, že bych jí to udělal znova. Když jí napíšu, tak nereaguje. Z jara jsem přemýšlel nad tím nejhorším, protože on mi pomáhala ve všem, všechno jsme prožívali spolu.

Přátelé, moc Vás prosím, jsem zoufalý, co mám dělat? Nekritizujte prosím nikdo mé chování, vím, že jsem udělal chybu...Pomozte mi prosím, co mám dělat, mám v srdci obrovskou bolest...