Nekomunikativní - proč? Jak se změnit?

Dobrý den. Nevím, jestli jde tento povahový rys příliš změnit. Jsou totiž lidé na světě, a je jich hodně, stejní jako vy. Někdo je introvert, to vypadá na vás, a někdo je extrovertní, hned s každým komunikuje, komunikaci vyhledává. Já jsem taky introvert, tudíž taky nejsem moc ukecaná. A věkem se to příliš nezlepšilo a ani po tom vlastně netoužím. Kdyby byli všichni lidé stejní, byla by na světě nuda. Všechno jako přes kopírák. Proč se vám nelíbí být spíše tichá? Činí vám to nějaké problémy ve společnosti?

Jsem na tom podobně. Abych se víc otevřel, musím druhého člověka do určité míry znát. To samé s lidmi v kolektivu. Nijak zvlášt to neřeším - prostě vím, že takový jsem a že to nejspíš nezměním. I když je fakt, že se to časem lepší - krůček po krůčku.

Pokud by Ti to hodně vadilo, můžeš navštívit psychologa a probrat to s ním...

Jsem na tom úplně stejně, jak říkáš Ty. Dokážu se bavit jen s "vyvolenými" :D

Ale musím říct, že to je tebou jen zpola. Proč bys jinak byla schopná zajímavého rozhovoru s některými lidmi? Je to tím, jak moc ti ten druhý "nahrává". Pokud to on neumí, pak je potřeba se naučit komunikovat tak, aby si oba dva účastníci (nebo tři a víc, pokud je to skupina, ale o to těžší to samozřejmě je!) vzájemně nahrávali, ptali se nebo hovořili o tématu, které zajímá oba dva.

Za sebe, dlouho jsem se potýkala s problémem, jak být komunikativnější, otevřenější. Dnes jsem ale konečně (díky tátovi) pochopila, že to není někdy až tak důležité. Vem si třeba skupinu o 5 lidech. Pokud jsi zapojená do rozhovoru, vnímáš snad, že je tam ve skupině někdo, kdo nic neříká? Nevnímáš. A pokud patříš sama k těm "tišším", tak ti ty ostatní nevadí. Ba naopak, dá se z toho jednoduše vybruslit. Pokud jsi spíš na konverzaci ve dvou než ve skupině, tak to zkus naaranžovat, abys měla jednoho člověka jen pro sebe. Při větší skupině je to v pohodě. Ostatní se baví a vás si nevšímají, tak se třeba taky nějak vyjádři k tomu tématu, ale jen polohlasně a dívej se jen na toho člověka, který vypadá, že se taky moc nezapojuje. Časem se odpojíte a nikomu to nebude nepříjemné. Pokud jste třeba tři, tak to nejde, ale tam se zase dá lépe zapojit.

Nevím, jestli jsem Ti úplně pomohla, protože jsem spíš nastínila něco, jak se s tím "smířit". Pokud Ti tahle tvá vlastnost opravdu vadí, pak nezbývá než se do toho vrhnout po hlavě. :/ Vyhledávat cíleně skupinové debaty. Ale jako holka nemusíš být moc aktivní, to se naopak považuje za příliš dynamické a pro dívčí roli nevhodné. Takže si toho klidně můžeš vážit. Budeš pro někoho určitě zajímavá

Tak já jsem na tom stejně a to už nejsem nejmladší. Hrozně dlouho mi trvá, než začnu s někým komunikovat, musím ho nejdřív víc poznat. Jde spíš o komunikaci ve věcech, které se týkají mě, mého soukromí apod. Jsem člověk, který je nerad středem pozornosti, radši si jen vyslechnu druhé a moc se nezapojuji. Třebas i kolega v práci mi řekl, že jsem mu přišla nafoukaná, ale že když mě poznal, že jsem fajn. Asi to tak bude, že můžu působit nafoukaně, ale taky s tím nic neudělám. Každý musí poznat sám jaký ten druhý je, nemá cenu se do něčeho nutit, stejně by to působilo nepřirozeně. A navíc vždycky budou lidé, se kterými si nebudeš mít co říct ani po deseti letech, někdy si lidé zkrátka nesednou

Lidi, řeknu vam to tak - byl jsem uplně stejny, ale vše se změnilo. Ted mi neděla problem si začit povidat s kymkoliv a kdekoliv.

Změnil mě hodně nevlastní otec, ale taky jsem si pomohl i sam.

Musite pohledat na netu - jak začit mluvit s lidmi a přestat se jich bat.

Jsou tam ruzne hry, jak třeba chodit venku a ptat se lidi na ruzne zajimave hlouposti-tim rozesmějete lidi a taky pobavite i sebe - tim ale zlepšite komunikaci s cizimi.

Hodně uspěchu

Dámy a pánové, tímto bych ráda odpověděla na svoji otázku, protože jak vidím, tak nejsem jediná s tímto problémem. Takže, jestli Vás to také trápí mohu Vám pomoci - mám osobní zkušenost.

Všechno to začalo tak, když jsem nastoupila do práce, kde musíte do kontaktu přijít se stovky lidma za den. A to Vás rozhodně změní, jelikož se s lidmi budete muset bavit, budeme muset dělat svoji práci a přesně tímto způsobem si zvyknete se lidí nebát a mluvit s nimi úplně v klidu.

Další věcí, co mě změnila je škola. Přišla jsem do nového kolektivu, který je mi blízký, mezi kterými si připadám dobře. Chtěla bych i dodat, že tohle celé je také hodně o sebedůvěře, jelikož když si nevěříte a nebo máte strach, že řeknete nějakou blbost, že se zakoktáte - logicky raději nic neříkáte. Ale to je právě, že ta chyba. Nebát se toho. Každý někdy řekne nějakou blbost a každý se občas zakoktá, ale čím víc budeme rozpovídanější, tím méně se budeme zakoktávat. Takže si věřte a nebojte se říkat blbosti, dělá to každý.

V neposlední řadě bych měla i dodat, abyste častěji četli, abyste měli větší slovní zásobu a uměli se před lidmi správně vyjádřit a následně pak se nebát mluvit s nimi.

A co je důležité, bavte se s lidmi, kteří jsou Vám blízký, s kterými si rozumíte a jste si tak nějak podobní. A méně se bavte s lidmi před kterými jste uzavření, jelikož oni jsou úplně jiní, mají jiné názory a přístupy než vy a především Vám nedají ani prostor se vyjádřit.

Děkuji za pozornost. Doufám, že někomu toto ještě pomůže.

Opět jsem se vrátila k této otázce, díky tomuto problému. A když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně ano, ano dělá mi to problémy ve společnosti, protože vždy se najde někdo, kdo se na mě zaměří a řekne: "Proč nemluvíš?" "Pověz nám taky něco."

A to je pro mě úplně nejhorší ubíjející pocit. Od té doby se začnu cítit v té společnosti úplně hrozně a nepromluvím už vůbec nic.

Neviem koľko máte rokov, ale často sa to vekom zmení. U mňa určite, asi do 22 rokov som bola tichá, komunikovala som len s rodinou, aj to málo a neskôr sa to zmenilo. Povedal mi to aj jeden kolega v práci o svojej manželke, tiež mala ten problém. Teraz už niekoľko rokov nemám problém komunikovat. Verte si, buďte optimistická, a ono sa to zmení.