Nejste přihlášen/a.
Moje mamka vždycky vařila, pekla...Po letech kdy má vnoučata a je sama (tatka před 15-lety zemřel) kašle na všechno. Do práce chodí cca 2x týdně na 4 hodiny a veškerý ostatní čas tráví u počítače hraním her. Už vloni na vánoce nepekla ani jeden druh cukroví, že prý na co když je sama, vy mi dáte do krabice. A tak jak jsem měla ráda vánoce, začínám je nenávidět. Přiletím z práce, pouklidit, s dětmi úkoly, letím do práce ještě navečer a po nocích peču cukroví. Rodina ho má rada a babička si vezme 4 kila Na štědrý den salát div ne do vany protože babička si přinese mísu aby měla ještě na dva dny Kdysi dostala malý zelák, ale proč by si nakládala zelí když u nás je už hotové. Celé dny jen mastí hry na Pc Jak mě to všechno štve, říct se ji nic nemůže.
Souhlas a axusem -- mám 5 kg cukroví a je nás 5, tak babička dostane kilo. A nemusí mě vůbec pomáhat, ráda to udělám. Když stihnu udělat méně, tak babi také dostane méně. Jak můžete napsat "ona si vezme". Snad máte svou domácnost a pokud jí to dovolíte, tak at si bere. Pokud máte společnou domácnost, tak jí rozdělte a bude jen na vás co babičce nabídnete. Vždy t je to tak jednoduché.
Nesouhlasím s některými rádci, že máte babičce co oplácet. Láska se neoplácí, buď se daruje nebo ne. Ráda komukoliv pomohu, ale být vděčná za to, že mě někdo porodil, to ne.
Souhlasím s Vámi, Usko. "Splácet" babičce to, že se o mě "musela starat", to ne. To je špatná cesta. Jak píšete, člověk musí chtít, ne ne nechat někam dostrkat a ještě útrpně mlčet, protože máma mě přece vychovala a tak teď může všechno.
Já bych jí připravila už nabrané jídlo, nebo oddělila pro rodinu a mamka at si vezme to, co zbyde (jistě toho nebude málo). Anebo nabírat osobně do jejích misek. Mně by tedy bylo dost hloupé se nahrnout k jídlu a honem honem si nabrat plné mísy všeho (třeba rodiče přítele vždycky počkají, co jim babička nabere).
A jak - říct jí nemůžu? Ona Vám také jistě v pubertě, dětství i dospělosti řekla, co jí vadilo, co nesmíte apod. Vy tedy teď máte stejné právo se ozvat, když se Vám něco nelíbí. Samozřejmě s citem A vůbec, co si jednou vyšetřit odpoledne hodinku. dvě a to zelí pomoci mámě naložit?
No, já myslím, že se už okolo Vás naskákala dost a předpokládá, že konečně může dělat to, co jí baví. Nemáte pocit, že jí cosi dlužíte? A zkuste si taky položit otázku, zda budete stále radostně poskakovat okolo svých dospělých dětí...
No, naskákala se kolem dětí, to ano. Od 18 se starám sama o sebe a o svou rodinu. Neumím si představit, že budu sedět u počítače a čekat až děti mezi zaměstnáním a vlastní rodinou napečou, navaří...Pak naběhnu s nádobami a odnesu si stejné množství. To není o troše, salátu dělám jednou tolik než pro nás (4 lidé), babička si vezme stejné množství. Totéž cukroví, máme cca 4 kila a 4 kila si odnese babička. Mezitím v kousku volnu vozím babičku po obchodech, tady levné máslo, támhle tohle...Aby si to hodila do košíku a já ji rozdíl zaplatila to ne.
Tak ji toho salatu naloz do kastrulku sama, kolik uznas za vhodne a kdyz si rekne o vic, rekni, ze uz by nezbylo dost pro vas.
A je to. Je to tak tezke?
Ale vždyt nedělejte na mámu se vykašlete a je to! Myslím, že je to přesně to, co od nás chcete slyšet...
Doufejte jen, že se o Vás jednou stejně jako Vy dnes, nevyjádří Vaše děti.
Moje babička taky zůstala sama, tak jsem jí sehnal notebook + mobilní Internet a začala surfovat a následně skypovat, chatovat, facebook a najednou je každou chvilku na nějaké akci od několika komunit, které zná přes Internet a je úplně jiná. Jestli bych tušil, že se moje babča bude přes mě zajímat o nějaký IT vychytávky a vše kolem Internetu. Prostě jsem jí asi tím otevřel úplně nový obzor a ona aktivně vyplnila si volný čas. Všem doporučuji jako nástroj pro své rodiče či prarodiče.
Já to chápu, ale máme je 59let, nikam nejde kromě cesty do a z práce cca 10minut. Jinak nic, hraje nějaké on-line hry do kterých dává i 2000kč měsíčně. Je to její věc. Pokud ji Pc nefunguje tak dupe jak malé dítě že ji chcípnou zvířata a přerostou kytky...Proto si myslím, že by si třeba tu krabici cukroví mohla upéct. Hlídat vodu na zeláku taky není extra náročná činnost.
Když jsem pracovala na agentuře, zprostředkovala jsem výchovnou přednášku o sexu a AIDS, který se začínal stávat problémem, se špičkovým psychiatrem a sexuologem. Pak jsme šli na kafe. On, jeho manažerka, zvukař a já. A tak jsme si povídali. Pan dokrtor najednou zvážněl a povídá: Jste čerstvá babička, děti máte zajištěné. Doufám, že si uvědomujete, že existuje život, který si budete žít bez nich. Že se neupnete na ně a nebudete žít jen pro své dospělé děti a pro své vnuky. A nebudete jen čekat, až vám půjčí vnuky anebo si příjdou pro jídlo a buchty k vám. Věřím, že své děti začnete brát jako dospělé lidi, kterým už nemusíte být k dispozici. A také je necháte žít podle jejich představ a ne podle svého přesvědčení. Že je necháte na pokoji a nebudete jim radit. Takováhle žena, jakou jste vy, si musí najít cestu životem sama a žít si ho podle svých představ. Velice často si na ta slova vzpomenu a snažím se řídit se jimi, protože pan doktor měl velikou pravdu. Svým mladým něco nabídnu a když se tváří jakože neslyší nebo odmítnou, zařídím se podle toho. Ale většinou řeknu, že, když budou cokoliv potřebovat, musí si říci. A buď si řeknou a já ráda udělám a když si neřeknou, občas mi cuká rukama, ale přemohu se. V podstatě jsem jim vděčná, že se to pomalu překlápí a oni pomáhají více mi, než já jim. Překvapuje mě, že zdravá, mladá žena, která chtěla být dospělpou, chtěla rodinu a děti, teď je vytočená, že jí maminka nepomáhá. Jo, kdybyste byla na vozíku, tož to by bylo o něčem jiném. Ale takhle? Vám by určitě vadilo, kdyby vám vaše mamka do vašeho života kecala. Vadilo, že?! Tak proč do jejiho života kecáte vy? Dala vám život, vzdělání, výchovu. Co ještě chcete? Aby vám šlapala zelí? To snad ani nemůžete myslet vážně!
Ale to ne, špatně jste mě pochopila. Mamka je zavřená doma, mastí hry a nic jiného ji nezajímá. Já po ní vůbec nic nechci, jen mám pocit, že ona chce po mě až moc. Stačí na hodinu vypnout hry a má upečeno, jednou za den kouknout na vodu v zeláku taky není moc. My si zelí našlapeme a ona si pro půlku přijde, fajn, s tím není problém. Ale když dostala zelák 5l (my máme 12l), dostala do něj už nakrouhané a připravené zelí tak se ji nelíbí, že by to měla doma mít a hlídat si ho.
Souhlasím Jethrem (babička si už své odpracovala a ke hrám bych ji naučila i něco dalšího) i s Vaší babičkou - pro jednoho opravdu nemá smysl péct cukroví, nakládat zelí, někdy i vařit (míním časově a finančně náročnější jídla).
Ale pokud o cukroví, bramborový salát, nakládané zelí apod. stojí, mohla by se nějak přičinit nebo alespoň přispět.
Co je složitého na napěchování soudku zelím? Zelím, které ji nabízíme už hotové nakrouhané, jen ho dát do sudu.
Ahoj,
celkem tvou mamku chápu. Po letech, kdy se o všechny starala a teď už nemusí a objevila kouzlo počítačových her, si chce dělat, co sama uzná za vhodné. Pořád je lepší, když hraje hry na počítači, než kdyby chodila na automaty a prohrála majlant (vždy může být hůře, než si myslíme).
Myslím, že problém je v tom, že doma jen hraje hry. Jestliže tatínek umřel už před 15 lety, co dělala v mezidobí od jeho úmrtí do předloňska, kdy přestala péct vánoční cukroví. Kdy a proč nastal takový zlom? Jak staré máš děti, jsou to školáci nebo už náctiletí? Její zájem o ně samozřejmě s jejich vyšším věkem klesá.
Vracet jí její péči je samozřejmě v pořádku, ale nic se nemá přehánět.
Já bych hlavně všechno nenechala jen na sobě. Všichni můžou pomáhat s úklidem, nepředpokládám, že doma děláš nepořádek jen ty, ale i tvé děti a partner. S cukrovím ti děti mohou taky pomoci, většinu jich to i baví. A není potřeba ho péct (a pak o vánocích kynout, jak vánočka) na krabice. Klidně stačí jedna krabice se třemi až čtyřmi druhy cukroví pro tvojí rodinu a poloviční dávka tohoto množství pro tvou mamku. Právě tak salátu, jen tolik, co ho sníte za 2 dny a třetinová dávka pro mamku.
Možná bys neměla čekat na to, až si tvoje mamka přinese sudy, abys jí je naplnila, ale rovnou pro ni připravit sama do plastových dóz, co jí chceš dát a pokud přijde se "sudy" tak jí tvoje dózy do nich dát. Pokud pak bude mít zájem se k tomu vyjádřit, je ta pravá chvíle jí "něco říct". A co by to mělo být? Co nejslušněji sdělit, že prostě více času jsi neměla a nebylo v tvých možnostech to zařídit jinak, že když nemáš nikoho, kdo by ti pomohl děti pohlídat a pomoci s nimi, že nemáš ani čas si dojít ke kadeřnici (apod.), tak už nevíš jak to udělat.
Já vím, ono se to lehko říká, je to přeci jen mamka, ale tady nejde jen o ní, ale taky o tebe. Za prvé tě tato situace neskutečně rozčiluje, což podněcuje stres, za druhé nestíháš. To všechno by při stejném postupu během dalších pár let mohlo znamenat takovou změnu tvého chování (agresivita, labilita, vznětlivost), že by tě mohl partner opustit a děti začít nenávidět a to přeci nechceš. Musí prostě tuto situaci ukočírovat tak, aby pro tebe byla snesitelná.
Zdravím Kláro. Rodiče pomáhají dětem dle svých možností. A děti by to měly dělat také. Vy své možnosti znáte lépe, než třeba Vaše máma. Třeba jí vůbec nedochází, jak to vnímáte Vy, když jste jí to nikdy na rovinu neřekla. Je soběstačná a co dělá, nebo nedělá, je jen její věc. Neodsuzujte jí za nic. A vycházejte jí vstříc jen do té míry, která je pro Vás únosná. Myslím si, že pokud se u Vás najde vždy jedna porce čehokoli navíc pro ní, že i tak ji přijme s vděčností. Není třeba se nervovat, je třeba si promluvit s mámou a nastavit především své vlastní hranice vstřícnosti, pokud Vás tak moc omezují a vadí Vám to...Já jsem ráda, když rodičům mohu cokoli dopřát a co mohu, to dám a udělám...A jsem ráda, že jsou soběstační a mají své koníčky, at již jsou jakékoliv...Berte to z té druhé stránky - může Vám to být jedno, čím si Vaše máma krátí čas. Buďte ráda, že se jinak o sebe postará a vystačí si...Ostatní si musíte nastavit hlavně Vy sama, protože jak jste si mámu naučila, tak k Vám také přistupuje...
Nechtěla jsem se moc zapojovat, vše už bylo řečeno. Přesto napíšu jen jedno:
Jsme dospělí a svou lásku splácet nemusíme, tu předáme zase svým dětem a tak dál.To ale neznamená,že svou mámu nemám ráda. Pořád si jí budu vážit. I když nebylo vždycky všechno jen růžové.
Ale: mamka /82 let/ žje sama v domku na vesnici, 15 km od nás. Je vdova, zdraví jí u moc neslouží, přestávají jí sloužit nohy a to je zlé. Nechce k nám, ani k druhé dceři do města. Chce být tam, kde se narodila.
Občas jí vozíme jídlo, aby si nemusela vařit. Z vyvařovny obědy brát nechce. Vařím dobře. Podle matky je ale vše moc slané, moc mastné. /vím, že to není pravda/. Naposledy jsem jí vezla koprovku s bramborami a vajíčky. Kvůli předchozím zkušenostem jsem ji moc nesolila a neochutila, at si ji mamka dochutí podle svého.
Brzy mi volala. Když to nebylo slané, vymyslela si další protiúdery.
1/ Proč jem jí toho dovezla tolik? /2 porce/ Když sem jí řekla, že si polovinu může dát zamrazit, řekla, že ano, že to už udělala. Tak proč o tom kafrá?
2/ Proč jsem prý dala tak málo kopru? Ona, že dává daleko víc. Prý asi nemám , dala by mi, ona že v mrazáku má.
Kopru jsem dala přiměřeně, je hodně aromatický a není dobré to přehnat. Přesto ho tam bylo dost.
Bylo mi to líto. Na všem vidí chlupy, nic nepochválí. Jak by mě těšilo, kdyby zvolala, že si pochutnala. Ne, pochválí jenom to, co jí doveze moje sestra.
Můj manžel jí vždyky přál: Vezmi jí toho dost, ten veliký řízek atd. Teď už říká, abych tam s jídlem nejezdila, že mě jen trápí.
Jenže ona pak vykládá lidem ze svého okolí, že kdyby jí druhá dcera nepřivezla, neměla by co jíst. Mám doma navíc dementní tchyni 24 hodin denně a teď ještě tohle, už nevím často, kudy kam. Dneska tam potáhnu s silnou hovězí knedlíčkovu polévkou a svíčkovou na smetaně. Kdoví, co na tom zase najde za mouchy.
A tak buďte ráda, že babičce od Vás chutná, ale dejte jí jen tolik, kolik uznáte za vhodné. Aby se najedla ale aby zbylo i Vaší rodině.
Co bych za to dala ,kdyby mamka řekla: Dneska jsi to měla moc dobré. Ale jak to vidím, asi se nedočkám. Přesto ji mám ráda. Jaga.
Jak je to možné, že matky mají rády jedno dítě víc, než to druhé? Já jsem to měla v rodině také tak.Sestra,která bydlela v Praze, byla matce vzácnější, matka se v ní viděla i když se k ní nechovala vždy nejlíp. Přesto jsem měla mámu ráda a byla jsem nad věcí. Akorát mě mrzelo, že jí sestra neoplácela stejně. A stejně i dnes, po tolika letech co matka už nežije, se zamýšlím čím to bylo. Pravdivá bude verze, že se matka sestry bála. Proto o sestře mluvila jedině dobře. Takže tě Jago chápu, vím o čem mluvíš.
Jinak postrádám v tvých příspěvcích tvůj osobitý humor, se kterým si vše řešila, ale nedivím se ti.
Já bych k tomu dodala, že dokud je na koho nadávat , je to dobré. Jako mladá jsem zažívala podobný případ , tenkrát jsem byla vznětlivá, dnes bych se k tomu stavěla jinak. Jedním uchem tam, druhým uchem ven, jako-by to nebylo vysloveno . Dnes mě mrzí, což je pozdě, že jsem nebyla trochu klidnější , nebo více zticha. mary
Na rozdíl od vás mě by na vašem místě neznepokojovalo že si máma bere ode jídlo d zásoby. Víc by mě znepokojovaly ty příčiny. že sedí celý den u PC mastí hry a strká do toho dost peněz. Znám jeden případ - takhle začalo gemblerství u jedné známé. Nemít jiný zájem než hry je trochu divné a navíc dost nebezpečné. Nehoňte se tolik s vařením a úklide vyzbyde vám čas na to abyste se jí víc věnovala (nebo vaše děti). Popovídat, přiúravit program na víkend,zapojit jí do vaší dmácnosti s nějakou banální pomocí najít prostě jiné zájmy. Odoutat jí od celedenního vysedávání u her.
.
Nedá mi to, musím se vrátit. Asi ve vém prvním příspěvku, jsem kapku udělala přešlap. HOdně jsem přemýšlela a musím vám říct, že to vidím stejně jako naoko. Stalo se to, že když vaší mamce vyletěly děti z hnízda, smysl života se změnil. A ona nenašla jiný. Tak zasedla k pc. Tam se jí v hlavě utvořila jiná realita, kdy nemusí nic řešit, nic komplikovat nebo rozplétat. A tak u toho pc zůstala. Je to pohodlné, nikomu to neubližuje. Ona nemá sílu cokoliv změnit. A také nemá dost peněz na kulturu, případně jiné akce a na doplnění šatníku k těmto příležitostem. Prostě nemá na to, nechce, z nějakého důvodu nemůže. Je na vás, začlenit ji do činnosti rodiny, ne jen používat na to, co potřebujete vy. Společně cokoliv udělat, společně si pak vypít kafe a vést holčičí řeči a zasmát se. Život i pro ni, by neměl být jen o uklizeném bytě, čistých dětech a prostřeném stole. Měl by být o těch, se kterými jsme rádi.
Nevím, jestli Vám jde o to cukroví, salát a zelí, nebo zda máte obavu o to, jak babička tou jednotvárnou činností asi upadá do nezájmu o cokoli. Možná byste jí mohli přizvat na výlet a jiné aktivity s rodinou, aby se od hraní her odpoutala. - pt
To, ze si od tebe bere mamka jidlo, je az druhotne. Prvotni problem podle me je ten, ze ma asi deprese z toho, ze je uz dlouho sama, vnoucata uz ji nepotrebuji tak, jako kdysi, cele dny a tydny ji nikod nepotrebuje, nema se o koho starat a tak nasla tu hru (asi nejake FarmCity, kde se stara o virtualni zviratka a zahradku), protoze doma zviratka pestovat nemuze a tato pece o nekoho ji plne naplnuje do takove miry, ze jeto pro ni dulezitejsi, nez si pro sebe uvarit a upect. Misto toho si to vezme od vas a vydrzi na tom nekolik dni, kdyz nemuzi varit vubec nic.
Resenim je pomoci ji zapojit se do normalniho zivota. Travit vice casu s jeji (tedy vasi) rodinou, s jejimi prateli (pomoci ji najit nove pratele - at uz v praci, v jine praci, vedlejsi praci, v nejakem klubu podle jejiho zajmu, treba i ty diskuze na Internetu, socialni media, ukazte ji, jak si to na pocitaci najit a nastavit atd.). Proste vytahnout ji z tech jejich depresi a najit pro ni novy smysl zivota. Prece jen je od svych asi 44 let sama. Najit nekoho, u koho bude videt, ze jim na ni zalezi, ze maji radost, kdyz ji vidi a ze jsou radi, ze je s nimi.
rozumím naprosto tazatelce, a nevidím problém tak černobíle jako většina zde diskutujících
názor, že mámam má "odpracováno" takže nemusí nic, se mi zdá trochu zavádějící
nikdo tu nepojal to téma například z té strany, že vztah rodiče-děti nebývají a nemůžou být z podstaty symetrické
stejně jako máma když byla malá, dostávala lásku a materiální zázemí "zadarmo" od svých rodičů, pak následně lásku a materiální zázemí dávala svým dětem. Dá se tady spekulovat nad tím co z toho bylo nebyo nebylo na oplátku a podobné zvěrstva?
Stejně jako ona se nějak chovala ke svým rodičům, tazatelka se po svém chová k svým rodičům a nějak se budou její děti chovat k ní, je velká šance že tyto vzory se odkoukají, ale nemusí být.
No a podlě mě v každém vztahu dospělých, samsostatně výdělečných lidí MUSÍ existovat něco jako rovnováha. Nemyslím si zrovna že by měli koukat na to kdo komu co dal materiálně, ale lidi by si měli být "v jistém nějakém smyslu" užiteční.
Jestliže tazatelka píše že matka sedí u her a uzavřela se jekémukoli svcětu a nijak se nesnaží být v tom vztahu užitečná i ve smyslu že by řekněme "zdarma" ve svém volném čase dělala radost vnoučatům tím, že by s nimi blbla, něco je opravdu špatně.
Samozřejmě tu nikdo nemůže vytahovat že se musí tazatelka postarat o nemohoucí atd atd. to kdo co musí nebo nemusí by bylo na dlouhou diskusi, a nikomu nepříslušní tu moralizovat nad cizím životem. Samozřejmě že na všechno se dá koukat ze dovu strana ta horší stránka představit si že je nemocná ... ok.. ale s tím co tu nadnesla paní to nemá tolik společného.
Podle mě, když se ztratí rovnováha ve vztazích, vede to například k tomu že jedna ze stran stýále více nějak "nemá čas" apod. zkrátka vztah se tímto samoreguluje, kontakty minimalizují apod. což nevím jestli ti, kdo to tu tak sebejistě připomíénkovali, si uvědomují. Proto naprosto chápu co jste se ptala, ale bohužel sám nemám recept jak 100 hoven.
přeju at se rovnováze podaří aspoň přiblížit
Teď se to na vás před vánocemi moc navalilo - pečení, úklid, shánění všeho, co k vánocům patří a chodit přitom do zaměstnání, starost o děti. Chápu vás, že by jste nyní přivítala pomoc od matky. Vaše matka "propadla" počítači, baví jí to, dává přednost počítači před pomocí vám. Jak již tady psáno, když nemá matka slušnost a vzít si to, co jí sama nabídnete, tak jí oddělte, s tím, že jste víc upéct cukroví nestihla. Starost o děti a vše s tím spojené také odplácí generace generaci. Tady by měly mít děti v nás vzor. Jednou, až budeme my staří, tak nám to oplatí (snad). Myslím, kdyby si matka vymezila denně čas, který bude počítači věnovat a to dodržela, bylo by to dobré. Ale s tím asi u ní nepochodíte. Je smutné, když potřebuejte v této době pomoct, padáte obrazně řečeno "na ústa" a matka nevidí, neslyší. Rodina si má pomáhat.
ony ty rodinné vztahy jsou po čertech složité
často to vidí obě strany z různých pohledů
o to petřejší, že po světe chodí různí exoti
například jsem slyšel o "babičce" která nechápajíc situaci (matka na mateřské, jeden příjem na čtyři lidi, padá na hubu s nervama v kýblu, bere prášky na nervy, po infarktu, starosti s rodinou) tak si v klidu napíše o dárek typu kožich co chce od ježíška a rozčiluje se a poštve proti dané osobě rodinu, když v rámci odpočinku si zdravou vitální babičku odmítne vzít ten rok na štědrý den na "návštěvu" (spočívající v tom, že babička sedí dva dny u televize, kritizuje cokoli se udělá a vnoučata nezájem, spíš opruz)
podobných dost pitoreskních situací daných nějakými lety zažitými zvyklostmi, nedosatatkem empatií apod by se dalo vyprávět hodně a hodně samozřejmě i z té druhé strany
jak těžko se některé do očí bijící zvěrstva odmítají apod., jakou úlohu v tom hraje partner a vliv rodičů na partnera, vliv partnera na dceru atd atd.
ona rodina s malýma dětma, příjmem od jednoho člena, prochází krizí a testem sama o sobě a jestliže jsou rodiče zdraví, (nutit pomáhat je nikdo nenutí), tak by se měli snažit aspoň neškodit, nezatěžovat v daném období a chovat se trochu empaticky...
jestli jsou děti trochu větší, příjumy dva, situace stabilizovaná atd atd rodiče starší nemohoucí, pak se přesouvá ta tíže opačně
nejde ale vyřkávat soud na dálku
Myslim,ze pocitac vyuzivaji jak mladi,tak i starsi.Nevim co vasi maminku dovedlo az k hrani her.Mozna samota,nebo vnoucata k ni nechodi,nevim.Ja vyuzivam pocitac taky,ale s jinym umyslem.Platim ucty pres internet,chodi mi faktury od telefonu,vypisy z banky.Kupuji prez internet.Na hry opravdu nemam cas,protoze vnuci prichazeji ze skoly a pisou si ukoly a spolecne se ucime.Nekdy nam vyjde cas si neco zahrat,ale maji i sve zajmy.Dvakrat tydne vnuk chodi na treningy,vnucka do krouzku.Bydlime na vesnici tak je lip venku nez v byte.I kdyz jsem 20let po CMP ,jsem ochrnuta na pravou stranu.Nechci se litovat,protoze i tak se da zit.Kdybych asi nemela hodne pratel,tak bych se nudila a privedlo by me to asi k hrani her na PC.Skuste si nekdy pri kave pokecat.Mamka muze i na facebook,tam jsou pratele taky.Hodne stesti a sil -uspech se urcite dostavi. Kaja babicka 6 ti vnoucat/24,20,18,14,14,10./
Mam trosku jiny poblem.Jsme pocetna rodina a sesli jsme se prvni svatek cast 13 osob,hned v sobotu 7 lidi a 4.1. kdy mel manzel narozeniny opet 10lidi.Oslavy se vydarily.Byly s obedem,dalsim pohostenim a veceri.Kdyz vam povim,ze jsem se rozhodla ,ze zadne takove chvile nebudou,reknete asi proc?Vsichni se rozloucili a odesli.Po odchodu me rodiny mi zabylo smutno.Zustalo mi hafo nadobi.A ja si rikam: jsou to vubec me deti,?Sedli jsme si s manzelem nachvili a hledeli na sebe.Ne dlouho -museli jsme prece delat poradek.Jenom podotknu vyrok me 14 lete vnucky:"proc si nekoupis mycku?"Tak co?Mladi,stari vsichni stejni. Kaja
clayman, já to mám také tak. Když mladí začnou řeči jakože "už půjdeme" a kluci se začnou shánět po svých věcech, začnu rozdělovat úkoly: Ty odnes to a ty tohle a vy tamto. Dokonce jeden stojí u myčky a přinášené do ní skládá. Když odejdou, pustím myčku, přeleštím stůl a vyvětrám. Vyluxuju druhý den. Krepelindo, každý si dovolí tolik, kolik je mu povoleno. A na narozeniny si přejte, at se vám mladí poskládají na myčku. Vy si jen dodejte. Ceny nejsou tak strašné, ušetříte na vodě, na Jaru a když máte karmu, tak na plynu. Na elektřině zvýšení nepoznáte. Mám tuhle zkušenost. A to jsem sama.
Nadáváním a naštvaností nic nevyřešíte.
Nejdřív si zjistěte, co vlastně vůbec hraje, tj. jakou hru či jaké hry, o čem ta hra je, jestli je to singel player hra (jen na počítači) nebo online hra.
Pokud je to on-line hra, tak zda člověk hraje jen sam za sebe příp. tam jsou jen náhodne aliance jako např word of tanks.
anebo jsou tam velke aliance jednotlivých hráčů, které bojují proti sobě navzajem (travian). Napadený hráč, na kterého útočí např. až 50 nepřáelských hráčú si musí sám vyhodnotit které útoky jsou klamné a které skkutečné, organizovat a vykomunikovat si podporu od svých spolubojovníkú tj. čas příchodu počet jednotek, typ jednotek, vyhodnotit způsobené škody (tabulky s čísly). Útok na hrače může probíhat celý týden i déle a to je pak práce na plný úvazek (tj. 24 h denně).
Buďto se ubráníte nebo jste zničeni nebo to nevydržíte a vzdáte to. Prostě něco jako skutečné řízení válečných operací nebo šachy proti mnoha hráčům najednou. Aliance je něco jako rodina a když vám 50 lidí pomáhalo vás bránit je těžké se na ně jen tak vykašlat a tím přivést jejich úsilí a jednotky ve hře vniveč. To je prostě zrada aliance a tak to i většina hráčů cítí a proto je tak těžké odejít. Pokud je babička úspěšná, tak má pracně vybudované postavení a o to je pak rovněž těžší odejít. Co je proti tomu nějaké zelí?
Zjistěte si v jaké fázi hry je, třeba už brzo dostaví div světa nebo ji už zcela zničili a mele z posledního nebo je na vrcholu.
Pokud už končí, tak nasměrujte na nějakou jinou činnost nebo hry nevyžadující tolik úsilí nebo tolik spolupráce s ostatními hráči, kde si jen zahraje a může hru opustit bez toho aniž by ve hře něco ztratila.
Nejlepší by bylo poradit se o tom s někým, kdo hraje hry.
Nepřijde mi to tak složitá situace. Příděl pro babičku bych určila sama, rozhodně bych ji nedávala tolik. Argument, že toho máte tak tak pro sebe a víc nemůžete, mi přijde logický. No a určitě bych ji zkusila na počítači ukázat i jiné věci než hry. Obecně si nemyslím, že je špatné, že se naučila s počítačem, jen je třeba ji asi trochu usměrnit.
To je prostě život. Člověk stárne a stává se opět čím dál větším dítětem - u někoho dříve, u někoho později. Rozdíl je ovšem v tom, že když nastane krize, dítěti jednoduše nařežete a navíc obvykle časem zmoudří. Dospělý už ne. Tchán má ještě pár let do 70 let a už dnes je na přeražení. Tchýně si jej navíc neskutečným způsobem rozmazlila, skáče kolem něj už několik posledních let a tchán akorát fňuká, jak je starý, všechno jej bolí a jaký je chudák. Přitom je mezi nimi věkový rozdíl ani ne 2 roky.
V současné době není většinou problémem rodiče podarovat . ale věnovat jim nějaký čas. Měli by mít pocit, že jsou ještě k něčemu dobří, že někomu na nich záleží. Vaše babička se utíká k počítači, protože ten jí umožňuje nemyslet na spousty hloupých věcí, které ji v samotě napadají. Možná také na začátku čekala, že řeknete, že bez jejího skvělého cukroví by vánoce nebyly ty pravé, že to její zelí je nějak zajímavější, tak at s ním přijde a porovnáte ho. Babička žije mechanicky. Věřte, že když jí teď něco takového, jako zapojit se navrhnete, určitě to odmítne. Vezměte to jako hru. Kdo zvítězí jestli ona stagnovat, nebo vy- zapojit ji. Přesvědčujte ji furt, aniž byste čekali kladnou odpověď a možná uslyšíte, jak se svěřuje sousekám, jak ji moc potřebujete. Mně je 70 let a problémy samotné vdovy se mě dotýkají denně.
Druhá možnost je odvážná a přínosná. Uspěla jsem s ní u své matky, ale jen nakrátko, zvládla sice PC, ale ve svých 85 letech mi umřela. A jaká je to možnost? Poprosit ji o to, aby každý den napsala na PC kousek svých vzpomínek (memoáry) z mládí i ze života s dědečkem, nebo z mládí svých dětí. Přesvědčit ji, že to co nenapíše ona, už nikdo z rodiny nebude vědět a cena každáho rodu se přece zvyšuje znalostí její minulostí. A choďte si to k ní vždy na skok přečíst.Vždycky někdo jiný a stačí chvilka, protože bude mít jistotu, že je to důležité a že to její poslání, že to dělá pro rodinu. Uvidíte, co všecko se dovíte, co jste v životě nestačili pochytit. Je to ovšem obratnost, jak ji k této aktivitě přemluvit, aby si na ni troufla. a tak se ukažte, co umíte!
Kdyby se vám to podařilo budu moc ráda, když mi to napíšete. Zdraví vás babka z moravy
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.