Nejste přihlášen/a.
Zdravím,
je mi skoro 19 let a už přes rok a půl mám stálého přítele, který je o dva roky starší. Je to můj první vážný vztah, pro něj druhý, předtím měl 3 roky přítelkyni, kde to v sexu klapalo. Bohužel ale ani po tak neuvěřitelně dlouhé době my dva nemáme sex. Není v tom nic náboženského apod., prostě to nejde. Když jsme to zkoušeli kdysi po třech měsících chození poprvé, bylo to fiasko. Zanedlouho mě sice přítel odpanil, ale ta zkušenost byla tak neuvěřitelně děsná, že ji před sebou vidím už napořád. Jakékoliv další pokusy od té doby vždycky končí stejně - absolutní bolestí, soulož tedy nemožná. Na gynekologii mi poradili samé blbosti jako "víc lubrikujte" a "změňte polohu" a to jsem byla u dvou lékařek. Výsledek netřeba komentovat - žádný se nedostavil.
Co je ale horší, v poslední době už mám problém i s čímkoliv jiným. Přítele se mi často uspokojovat nechce, ani na nic sexuálního nemívám náladu. Jsem hodně časově vytížená, on je ve svém věku hodně při chuti a i když ho neuvěřitelně miluju, dělám to spíš opravdu kvůli němu, aby byl veselejší a ne tak frustrovaný. Nejhorší je ovšem fakt, že nějakou chut na to, aby uspokojoval on mne mám v průměru jednou za měsíc a jeho dotyky mi převážně vadí (ne, že by v tomhle ohledu byl nějak nedostačujicí, dříve to problém nedělalo). Nechci o přítele přijít, snažíme se o tom mluvit a to často, kolikrát už jsem zvažovala konec, on mě však odradil, jenže stejně se kvůli tomu sem tam hádáme,... občas mám pocit, jako by všechno říkalo, at už to skončí. Přitom v jiných ohledech si sedíme báječně, povahou, názory,...
Je tady někdo, kdo by mohl poradit, v čem je chyba, říct svoji zkušenost, apod.? Jakýkoliv názor zvenčí se hodí...
Díky
Já si myslím, že strach před prvním sexem a možná i nešikovné provedení, zapříčinilo blok. Něco jako havárie, po které se někdo bojí znovu sednout do auta. A jiný ví, že musí sednout co nejdříve a získat jistotu a tím zahnat strach, obavu, nejistotu, pocit nedobroty. Někdo do auta sedne jen v sebeobraně, jiný ihned, ale stále mu bliká výstraha někde vzadu v hlavě. Možná, že když se sejdete s nějakým jiným, šikovnějším, rajcovnějším mužem, že zjistíte, jak sex může být úžasný, je-li přítomna vášeň a ne jen povinnost a pocit, že se to tak má. Že se to očekává a mají to tak všichni. Ze srdce vám přeji, at to poznáte.
Každý člověk je jiný, někdo by uvítal sex každou chvíli, jiný o něj příliš nestojí. I takoví lidé jsou a nejsou proto horší než ostatní.
Nemá cenu se přemáhat a dělat něco s odporem či bolestí. To by bylo jen přilévání oleje do ohně aprohlubování problémů.
S partnerem bych si o všem pravdivě pohovořila, stejně, jako jste se tady otevřela nám. At posoudí sám. Nechci být špatným prorokem, ale myslím, že tento vztah skončí. Přítel má sex rád, s předchozí partnerkou si užíval a tak si myslím, že bude hledat někoho, s kým by to bylo stejné. I přesto, že Vás má rád. Bylo by to daleko lepší, než kdyby s Vámi zůstal a potěšení hledal jinde.
Pro Vás bude lepší najít si takového partnera, který je na tom podobně, jako Vy, nevyžaduje sex často a je takový zdrženlivější. Byli byste naladěni na stejnou strunu a myslím, že byste byli spokojeni oba.
Ještě mě napadlo - nemáte třeba nějaké negativní zážitky z dětství? /zneužití apod./ Takový blok se pak hodně těžko překonává a je logické, že ze sexu nenastane potěšení, ale spíš trauma. Jaga.
Upřímně si myslím, že takového partnera, který je natolik zdrženlivější, je asi dost nemožné najít. A navíc i tak to neřeší problém té bolestivosti.
Nicméně blok z dětství bych možná mohla mít z toho, že kam až má pamět sahá, mí rodiče spolu nikdy nic neprovozovali, přede mnou si ani nijak lásku neprojevovali a dodnes jsou spolu spíš už tak ze zvyku a z materialistických důvodů. Navíc s otcem jsem měla vždycky velice špatný vztah.
A co masturbace, ta jde jak? Jak znáte a vnímáte svoje tělo? Když chodíte na gynekologii, tak nejspíš probíhá i vaginální vyšetření za použití zrcadel, takže to jde.
Viděla bych to buď na návštěvu sexuologa, nebo si najdete nějakého asexuála (jsou i tací), s kterým budete souložit jen za účelem plození dětí.
Po třech měsících to byli fiasko. No jistě, bylo to velice brzy, pokud to mělo být pro Vás poprvé. A dále říkáte, zážitek na poprvé děs a běs. Je to vina partnera, myslel především na sebe. Nežijeme ve středověku, přítel by si mohl hodně načíst a ne, brát "mustr" například z nějakých filmů, či pornofilmů. Nepřišel Váš čas a pokud bude přítel samé hrrr a pokaždé bude mysle jen na své uspokojení, tak to vždy dopadne špatně. Podle mně mu chybí cit, který Vy potřebujete. - pt
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.