Nefunkcni vztah nebo cela rodina?

Zdravím, na škole jsmě měli bezpočet sezení s dětskými psychology, a ačkoli dříve se hodně lidé drželi hesla "budeme spolu kvůli dětem", tak se psychologové shodují v tom, že je pro děti lepší, když rodiče po domluvě bydlí každý jinde. Samozřejmě se to týká vztahů, které jsou problematické, funguje v nich vydírání, hádky, vztek, nenávist apod. I velmi malé děti toto všechno brzy - a to dost brzy - vycítí, a rodinné prostředí, kde se rodiče hádají, napadají, pomlouvají, nebo mají psychicky náročnou tichou domácnost, prostě poznají. A věřte, že se za čas budou ptát, proč jsou vlastně rodiče spolu.

Obecnou radu co je lepší nedostanete, nebot neexistuje. Každý případ je jiný a je nutné ho posuzovat s ohledem na všechny okolnosti. Při rozvodu bývá, bohužel, každé řešení špatné. A je nutné vybrat to nejmíň špatné.

Co poradit vám? Za prvé takový obecný tlach, že čas to srovná a děti si zvyknou. 2 týdny jsou opravdu málo. A vy se snažte, aby se děti těšily jak k otci, tak i nazpět k vám. Nějaký pěkný program snad zvládnete vymyslet a sem tam nějaké překvapení také.

Dobrý den,

pokud mají děti svého otce rády a chvíle s ním si užívají, budou při návratu smutné a to taky proto, že doma je čekají povinnosti a v pondělí škola. Myslím, že to bude pro Vás obtížné, ale upřímně, nepočítejte, že se to nějak výrazně změní, akorát časem to pro Vás bude rutina a už si to nebudete tak brát. Napoprvé je to těžké, ale časem pochopíte, že s tím stejně nic udělat nemůžete a zvyknete si.

David

Naši se rozvedli, když mi bylo 15. Důvodem bylo to, že máma už nebyla ve vztahu dostatečně spokojená. (To je ten známý problém, když chlap chce pohodu, klídek, setrvalý stav, kdežto ženskou takový stav dovádí k vzteku). Také byla nějakou dobu spokojená, že se táty zbavila, dnes, když se sejdeme u jeho hrobu (dá se říct, že rozchod neunesl, přišly psychické i zdravotní problémy a zemřel v 58 letech ) přiznává, že byla hloupá a že lituje. Ani jeden už si později trvalého partnera nenašel, navíc i ekonomicky to byla dost katastrofa. Tehdy se zdálo, že je to spíš dobře. Dnes vím, že to dobře nebylo. Ani pro moji výchovu, a ani proto, že dnes moje děti mohli jezdit k babičce a dědečkovi, místo toho tu zbyla moje nezajištěná máma, která nikoho nemá a o kterou se budu muset postarat. Píšu to proto, že nejde jen o to, jak to bude teď, ale i o to, k čemu budete dobrá vašim dětem a vnoučkům později.

Abych pravdu řekl, jeden pozitivní dopad to mělo. Mnohem víc si vážím svojí vlastní rodiny a manželky a jsem ochotem udělat maximum pro to, aby se nám toto nestalo. Címž si samozřejmě nemohu být jistý, protože když ženskou posedne druhá míza a rapl...

mohly

Dobrý den podruhé,

vidím, že Vám kolegové rádci namazali dost pozitivního medu okolo úst, ale realita není klišé o tom, že vaše rozhodnutí muselo být správné. protože děti by v takovém vztahu zaručeně trpěly.

Rozchod byl asi pozitivem pro Vás osobně, ale pro děti to nemusí automaticky znamenat něco pozitivního. Pokud jste měla svého muže za manipulátora, byl to spíš problém vztahový a nikoli takový, který by se projevoval do vztahu rodičů s dětmi. Je možné, že jste vyřešila své vztahové problémy, ale nové se tím vytovřila. Rozchodem jste udělali dětem ostrou čáru do života a jen ony mohou rozhodnout, zda by se jim žilo lépe s tou čárou nebo bez ní.

David

a proto má rada byla, že teď už s tím nic nenaděláte, takže buďte co nejlepší mámou, protože jedině tím mužete svým dětem pomoci překonat složitou situaci

Děti nejsou takovým slepým obtiskem rodičů, aby automaticky v dospělosti dělaly totéž a to se týká jak negativních tak i pozitivních věcí, které viděly o rodičů. A pokud jde o domácí násilí, tak takovým rozchodům děti rozumí a pochopí je snadněji, než rozchody, kde jde o spíše "vnitřně" vztahové problémy rodičů.

Tak jak to popisujete, tak to není vnitřně vztahový problém. Dosud jste mluvila o manipulátorství, což se může vyložit i mírně. Podle Vašeho dodatečného popisu se ale jednalo spíše o týrání a to fyzické i psychické a tak jste to mohla popsat již na začátku.

Ve skutečnoti ale nejde o to, abych já nebo kdokoli jiný udělal nějaký soud nad tím, zda jste se měla nebo neměla rozejít. Já si myslím, že ano, ale diskuse měla být o tom, že jste v nějaké porozchodové fázi, kde se vrací Vaše děti od otce. Přečtěte si můj původní příspěvek nahoře. Všichni se zabývají tím, aby Vás konejšili, že jste se rozhodla správně, ale teď už přece nejde o to řešit, zda to bylo správné nebo špatné rozhodnutí, a pořád dokola se k tomu vracet, ale jak zvládnout aktuální fázi, kterou procházíte tj. návštěvy dětí u otce a jejich vliv.

David