Tumor plic

Můj tatínek, v podobném věku zemřel na rakovinu plic. Neměl bolesti, jen slábnul. Sama jsem prodělala rakovinu prsu tak, jako moje maminka. Vlastně se v posledních cca 20ti letech s rakovinou setkávám v rodině, u lékařů, v čekárnách, v poradnách. Nemá cenu zjištovat, jak nemoc probíhá, co komu pomáhá nebo co někoho uzdravilo. U každého to probíhá jinak, ulevuje jiná léčba, hraje roli jiný čas. Co jednoho skolí během měsíce, jiný se trápí dlouho. Jen jestli stojíte o radu, pak tatínkovi nijak neraďte a proboha neříkejte: Nesmíš, neměl bys, škodí ti to. Neopravujte ho při omylech, nic mu nevysvětlujte, nejednejte s ním jako s dítětem. Ponechejte mu jeho důstojnost a pocit, že je chlap. Nemocný, umírající, ale stále chlap! Buďte jen laskaví a dejte mu na co má chut, co chce dělat. Podpořte ho v jeho přáních, splňte mu i nesmysly. Poohlédněte se po hospicu, kdyby bylo třeba, at jste v pořadí, protože i tam se čeká. Je tam laskavá a odborná péče s léky proti bolestem. Chtěla bych vás všecky pohladit, protože to je nesmírně bolestné období, ale úleva nikde není. Vám všem, tatínkovi a celé rodině přeji hodně odvahy a sil.

Otec na tom byl podobně. V řádu cca 8 měsíců zhubnul, zeslábnul a umřel. Průběh měl bez bolestí, několik měsíců fungoval relativně bez problémů, předposlední měsíc ležel, byl schopen dojít na záchod, poslední měsíc ležák, pak dva týdny v nemocnici a umřít jsme ho vzali domu. Hodně síly vám i jemu...

Umřít musí každý, at si užije zbytek života dokud může. Vývoj v léčbě jde ale rychle dopředu, je možné že to už jde vyléčit.