Je možné žít ve dvou, ale za svoje peníze?

pokud muž žije s ženou ve společné domácnosti, musí počítat s tím, že už nikdy nic neuspoří

"culdo", myslím si, že záleží, jak byl zvyklý kamarád žít v minulých vztazích, či vztahu. Pokud si vždy hrál každý na svém písečku, asi to nezmění ani nyní a pravděpodobně se za čas odmiluje, pokud jeho hru na písečku nepřevezme i jeho přítelkyně. Ale zase se mi nezdá, aby jeho přítelkyně využívala peníze sobecky pro sebe. Pokud se oba domluví snad to může fungovat, ale myslím, že k vyčítání dojde, nevím. Já si totiž takovou hospodárku vůbec neumím představit. My jsme vždycky, po celý náš společný život dali všechny příjmy na jednu hromádku, z toho oddělili na poplatky a výdaje a ostatní se šetřilo, a měli jsme radost, že každý měsíc něco přibylo, i když to bylo pár stokorun, jinak bysme si v životě nic nepořídili. Je pravda, že k holiči jdu asi 4x do roka ostříhat a koupím si za rok jednu rtěnku, za parádu neutrácím, kupujeme, když je něco potřeba. Jen teď, když už nejsou děti doma, tak si dopřejeme výlet a dobrý oběd. Mám ráda pořádek a čisto, ale ne za nesmyslně vysoký peníz. Tak nevím, no každý to máme jinak.

Zdravím. Ano, je to možné. Sama jste toho důkazem, že lze mít vztah, ve kterém si každý hradí své náklady. Pokud kamarád s přítelkyní žije ve společné domácnosti, pak je to zase jen věc domluvy a nastavení si pravidel. O náklady na bydlení se podělit a jinak si každý žít ze svého vlastního rozpočtu. Je dobré si toto vyjasnit hned na začátku a nebát se o tom komunikovat. Dělat mrtvého brouka a pak "zplakat" nad výdělkem není zrovna dobrý přístup. Na rovinu a slušně lze říci naprosto všechno. I to, že má člověk, co se financí týče, svůj vlastní systém, který mu leta vyhovuje a nemůže si dovolit být sponzorem nákladnějšího životního stylu někomu druhému. Pokud přítelkyně Vašeho kamaráda nechce využívat, ani zneužívat, měla by to pochopit a měla by být ochotná ke kompromisu. V každém případě je to každého věc. Jak si to ve vztahu nastaví, takové to má...Ale ano, myslím si, že i takový vztah, ve kterém si každý hradí své náklady, může spokojeně klidně fungovat, pokud se na tom dva lidé dohodnou.

Marcelo, pokud Váš kamarád již nyní zatíná zuby, pak si myslím, ve vztahu spokojený nebude. Byl zvyklý žít sám, neomezovat se atd. a teď si zřejmně již zvykat ani nechce. Kdyby o ten vztah tak moc stál, myslím si, že by tuto věc již řešil. Tak, aby nedocházelo ve vztahu k omylům a zbytečným konfliktům. Namísto aby to řešil s partnerkou, chodí se svěřovat přátelům. Ale nikdo jiný to za něho nevyřeší a čím déle bude jen zatínat zuby a nic neřešit, tím spíše vztahu moc šancí nedávám. Je to ale zase jen můj pohled na věc.

Nevím,ale z mojí vlastní zkušenosti to možné není, protože podle mě jde o neupřímnost a pochybování o vztahu jako takovém.Pokud se dva mají rádi, důvěřují si a jsou k sobě tolerantní, tak by měli společně i hospodařit.Měla jsem vztah s hladovcem, který mě přemluvil k tomu, abych se k němu přistěhovala z města vzdáleného 150 km a po pár týdnech jsem se nestačila divit.Peníze na jídlo mi dávala na celý měsíc 200 Kč a jinak se nepodílel vůbec na ničem a dělal si ze mě dojnou krávu, sám byl později na ID a válel se doma, ačkoli mu zase tak moc nebylo a myslel si, že všechno budu financovat já z vděčnosti, že u něho bydlím, ačkoliv pocházím z rodiny, která vlastnila RD a místa v něm bylo dost.Jenomže jsem byla hrozně důvěřivá k neupřímnému a vypočítavému člověku a doplatila na to.Proto si myslím, že to možné není, jsou výdaje, které se musí započítávat, jako jsou hyg. potřeby apod. a neumím si představit mít každý svoji roli toaletáku.U nás to tehdy tak bylo, nikdy si nekoupil ani pastu na zuby a bral zásadně tu moji jako že to je společné...Nikomu neberu jeho názor, ale praxe je pak trochu jiná...

Podle mne by se Váš známý měl spíše zamyslet nad tím, co vlastně (ne)chces akceptovat.

Jeho přítelkyně má vlastní prostředky a do toho, jak a za co utrácí nikomu nic není!

Považuje-li Váš známý utrácení přítelkyně za rozhazovačné, může jí maximálně říct, že se na něm nebude podílet (že jí na to nebude přispívat).

Oprava: ... nechce...

I já si myslím, že je možné dohodnout: společné výdaje (nájem, energie, ...) hradit na půl, zbytek si každý hradí sám podle svého uvážení (a podle svých možností).

Myslím, že to lze, pokud se partneři rozumně dohodnou - nejlépe předem, pokud jsou jim navzájem známy finanční možnosti a nároky toho druhého.

Jediný problém vidím právě ve společných záležitostech, které se těžko dělí. Jeden se třikrát denně koupe v plné vaně a druhý se ráno omyje a po práci se osprchuje v zaměstnání. Jeden si rád v obýváu zatopí na vyšší teplotu, druhý si raději vezme svetr a sinější ponožky. Zde mohou vynikat zpočátku malicherné spory, které mohou vést až k rozchodu, znám i takový případ...

Dělat mrtvého brouka není dobré, je lepší problémy řešit. dokud je čas, dokud nám nepřerostou přes hlavu...

Myslím si, že to možné je. Vedeme to tak s manželem a oběma nám to vyhovuje. Na domácnost a bydlení dáváme každej půlku a zbytek výplaty má každej pro sebe. On má dost náročnýho koníčka a já se ráda parádím, takže si nemáme co vyčítat . Když je potřeba koupit něco dražšího, tak holt každej musí vytlačit trochu víc a nebo se domluvíme kdo na co našetří . Nedokážu si představit, že bych nešla na kávičku, koupit si kosmetiku, nějakej hadřík nebo že bych se musela ptát či oznamovat, že utratím za to nebo ono.

Nechápu co přesně váš známý řeší. Pokud spolu plánují bydlet nebo už bydlí, tak se přece budou podílet finančně na chodu domácnosti oba. A at si klidně spoří a ji at nechá at si svoje "kapesné" rozhazuje. Nikdy asi nedokážu pochopit, že se někdo dokáže omezovat. Na co konkrétně spoří? Pokud už jsou fakt ve starším věku, tak snad jen, promiňte mi to, na pohřeb. Myslím si, že peníze se mají točit .