Nejste přihlášen/a.
Ahoj, je mi 18 a zamilovala jsem se do jednoho kluka, kterýmu je 23 a měl by o mě také zájem. Což by nebyl takový problém, ale s jeho bývalou byl pět let a zůstalo mu tří roční dítě. On pracuje, zároveň studuje, máme se možnost vidět v podstatě denně a je schopný si zařídit hlídání, abychom spolu mohli být jen my dva. I tak ale váhám, jestli do toho jít nebo ne..
Pokud váháte a máte pochybnosti o takovém vztahu již nyní, pak se do takového vztahu nepouštějte. Dítě je závazek na celý život, potřebuje zázemí a milující rodiče...Pokud se necítíte na to, přijmout ho se vším, co k němu patří, nejděte si někoho, kdo je bez závazků. Je Vám 18 let, užívejte si života a nevažte se. Píšete, že o Vás má zájem, ale nepíšete, že byste ho milovala...
Sice jsem matka s dítětem, ale zkrátka pro mě je chlap s malým dítětem synonymum pro prašivý a být nezadaná a bezdětná tak do takového vztahu nejdu. Jo leda by mi bylo tak 40 a ten chlap by pro mě byl poslední možnost, jak si pořídit vlastní dítě. Zkrátka jsem příliš sobecká na to, abych se o čas a peníze dělila ještě s něčím dítětem. Ale je Vám jenom 18, takže s největší pravděpodobností to bude vztah jen na kratší dobu, než vyprchá zamilovanost a než zjistíte, že bezdětných chlapů po světě běhá.
Pro "coklit"-
ze žádného z příspěvků jsem nenabyla dojmu, že by chlap s dítětem byl vnímán jako prašivý . !
Spíše byly vyjádřeny pochybnosti, jestli je 18-ti letá dívka natolik zralá, aby dokázala zodpovědně přijmout závazky, které pro ni z takového vztahu vyplývají - tak, aby v budoucnosti svému partnerovi, anebo jeho dítěti neublížila. Nic víc.
pro "martinaa"
- Martinko, omlouvám se, asi čtu jenom příspěvky, které mne zajímají - tento jsem přehlédla.
- mluvím tak trochu ze zkušenosti - ve 29-ti letech jsem se zamilovala do muže, který měl (nikoliv ve své péči) dvě holky - 6- 12- let . Všechno dobrý - holky dobrý - braly mne - mužskej hezkej, chytrej, rozumnej, zodpovědnej, ve vedoucím postavení a rozvedenej už několik let - asi 3-5 let - nevím přesně) .
- ale - asi po 2 letech vztahu, kdy jsme se už málem vzali, jsem se osudově zamilovala do ženatého muže. Tento vztah mne stál hodně nervů a zavinil mi dost hodně životních "průserů" - ale ani já, ani on jsme se nedokázali rozejít. Po 11. ti letech se rozvedl a od té doby spolu žijeme (i když nejsme "vdaní").
a s tímto partnerem žiju dodnes (už ca 35 let), obdivuju ho, miluju - a třebaže se ke mně nechová vždy příjemně, jeho názory i nálady toleruju. Třeba mne "pánbůh" potrestal. !
Tím jsem chtěla říct, že nikdy není na škodu, myslet do budoucnosti, uvědomit si, čeho jsem schopna a počítat s tím tak, abych nikomu neublížila. Nevím, jestli je toho člověk v 18, nebo 20.ti letech schopný - já jsem nebyla ani ve 30-ti letech - a pokud to může být přijato jako omluva - měla jsem v té době za sebou děsnou manželskou krizi, která mne psychicky dost rozhodila, takže jsem začala "blbnout".
Pokud ho opravdu milujes dite nebude problem. Ano, mnoho sobeckych matek zde pise jak by se s nejakym cizim ditetem nedelili o jeho cas. Pokud nejsi zlatokopka jako ony, kterym jde jen o penize, vse si zvas. Pokud mas srdce na spravnem miste a mas ho opravdu rada, budes milovat i jeho dite a nebude ti vadit travit s nim cas. Ja pritelovo dite miluju, je to prece pulka jeho a nikdy by me nenapadlo na neho zarlit Zalezi opravdu jen na tobe. Ja bych do toho sla. Nevidim zadny problem.
Sáro, není nutné soudit druhé ženy proto, že mají jiný názor, než Vy. Vy máte jinou zkušenost, ale to neznamená, že je vhodným řešením i pro někoho druhého. Já Váš názor plně respektuji, ale to, že jste nazvala ženy s jiným názorem zlatokopkami a sobeckými matkami, se mi vážně nelíbí. Názory na stejnou věc mohou být odlišné, ale to neznamená, že je některý z nich špatný. Tak proč hned soudíte podle sebe? Tazatelka mimochodem neřekla ani slovo o tom, že by jí ten muž přitahoval, či k němu cokoliv cítila...
doplněno 02.12.13 18:08:Dovysvětlení: Ono zamilovat se ještě neznamená milovat a být připravená nést odpovědnost...A pokud by byla skutečně zamilovaná, pak by se neptala cizích lidí, jestli do takového vztahu jít...
Ve 20 jsem začala chodit se starším mužem, tehdy měl asi 9-10 letou dceru, přesně už nevím. Holka byla skvělá, dost jsme si padly do oka a po rozchodu byl smutek z obou stran. Sice nevím, jak by to dopadlo za pět, deset, patnáct let, ale tehdy to byl fajn vztah.Takže já v tom problém nevidím. Jak ale bylo psáno, počítejte s tím, že se budeš přizpůsobovat ty a dcera bude většinou vždy na prvním místě.
Do vztahu klidně jít můžete, ale musela by jste přijmout myšlenku, že vždycky budete prostě vy tři..Že ne on, ale vy budete muset přizpůsobit svůj život těm dvěma. Že nemůžete po něm chtít aby se rozhodoval mezi vámi a svým dítětem, komu dá kousek svého volného času, obzvlášt, pokud díky zaměstnání a studiu ho moc zbývat nebude. To vede akorát k žárlivosti, hádkám, výčitkám a výčitkám svědomí.. Pokud o toho muže stojíte, musíte ho brát se vším všudy a přemýšlet nad tím z velmi dlouhodobého hlediska, právě proto, že je tam to malé dítě. Zasáhnete do života i jemu a pokud mu z něj za pár měsíců zase odejdete, bude to pro něj patrně opět bolestná a nepochopitelná ztráta.Takže pokud nejste připravena, žít v podstatě rodinný život tak do toho nechoďte.. Jak jsou v tom děti, končí všechna legrace pokud jim nechcete ublížit.
Ahoj-
- jak zde všichni píší - starat se o dítě, je závazek na celý život - jsi na to připravená.?
- pokud je Ti 18-let - je namístě otázka - co bude, až se "odmiluješ"? - Kdyby zde nebylo dítě - žádný problém. Pokud jsi mateřský typ, tak to asi zvládneš, ale to musíš vědět sama - hlídání nebude napořád. Marcela.
Jděte do toho a čas ukáže. Rozhodně bych se nebál o chlapa, který se dokáže starat o dítě, dokáže pracovat a studovat, zajistit si hlídání atd. Je vidět že to není žádný chudáček, ale sebevědomý muž a má to už v hlavě srovnáno. Však s ním hned nemusíte mít taky dítě a nemusíte se brát.
Tam to další dítě je spíš na místě - prvnímu jsou 3, když do toho hned praští tak mu s dalším budou 4... Vychází mi že není na co čekat...
Oboje má výhody i nevýhody, mně vychází líp když jsou sourozenci věkově blíž. Ale záleží to na konkrétní rodině. Přijde mít lepší život mít rozdělený na období výchovy dětí a po něm hlídání vnoučat, než mít oboje najednou po většinu života... Pokud jsi normální ženská, tak jestli mu budeš pomáhat tak brzo budeš chtít i vlastní. Děti jsou moc fajn, až je budeš mít tak pochopíš že není na co čekat.
Dítě je jeho závazek, pokud se dáte dohromady tak i s tím závazkem. Pokud je dobrý táta tak se bude dítěti maximálně věnovat. Pokud ho máte ráda tak na to můžete být dva. Jíto to toho s tím že dítě bude odkládat na hlídání aby jste byli sami je špatně, to fungovat nebude. Pokud chcete založit rodinu a mít dítě tak do toho jděte. Jestli zvládá studium, práci a dítě tak to je správný chlap.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.