Adopce vs kdo vlastně jsem

V první řadě je nutné si uvědomit, že rodič není ten, kdo dítě zplodí. To je pouze biologický rodič. Takže i když máš s tátou a mámou odlišné "cizí" geny, oni tě vychovali, oni tě přijali do rodiny, oni tě milují. Chápu, že červíček v hlavě vrtá, ale svým pátráním leda ublížíš - ony se happyendy v podobě 17 let ztraceného syna k náhle milující biologické matce moc nekonají. Ano, možná tě také chce poznat. Jenže co když ne? Co když netouží vidět dítě, které jí zkoplikovalo život? Chceš od ní slyšet, co vše tomu předcházelo a proč se tak rozhodla? Určitě?

Také jsem kolem 16-16 roku chtěla poznat pravého otce, aspoň podobu nebo jestli mám od něj nějakého sourozence. Poté, co jsem se dozveděla, že se mě zřekl a opustil rodinu, protože se nenarodil kluk, ho poznat nechci. Nikdy. Mám skvělého tátu a to mi bohatě stačí.

Vím pouze jméno, jinak nic. Nikdy jsem neviděla žádnou fotku apod., takže to něco jsou dvě informace, které jsou v zásadě o ničem. A ta druhá informace, že opustil rodinu, protože neměl kluka, je zrovna ta informace, kterou by možná tazatel nechtěl zjistit. Protože ihned za ní se vloudí další otázky a vlastní podceňování - proč mě nechtěl, byla jsm špatná apod.

Takže takové zjištění vyvolá více otázek, než odpovědí...

Osobně mi informace v ničem nepomohly. Spíš me rozlítostnily, proč mě otec nechtěl apod. Dneska už to neřeším, myslím si svoje. Ono znát příjmení je fajn, ale co když se u toho tazatel nezaství? Bude znát příjmení, pak bude chtít tedy vědět, kdo jsou, kde bydlí. A může se mu dostat velmi nepříjemného překvapení jako kamarádce mé známé, která si takhle našla otce. Ten už měl však jinou rodinu a když ji uviděl, řekl, že byla jeho velkým omylem a at už nikdy nejezdí. Že jí nic nedluží a ze života ji vymazal.

Nedělala bych to. Máš milující rodiče i další příbuzné a těm bys tím mohl ublížit. Říkali by si: Co děláme špatně, že syn chce poznat ty pravé?

A možná bys byl i zklamaný. Promiń, že to tak píšu, ale kdo ví, kdo Tví rodiče doopravdy jsou. Slušní lidé se jen tak lehce dětátka nezbaví. Možná tam hraje roli třeba alkohol, střídání partnerů a kdo ví co ještě. Tak to nech spát.Kdyby měli o Tebe zájem, zkontaktovali by Tě třeba i později, když se jim třeba už žilo lépe.

Jedno děvče nedaleko od nás bylo adoptované. Chtělo také poznat rodiče. Dělalo pro to všechno možné, až poznalo matku. Poběhlice nejhrubšího zrna. Když zjistila, že dcera už vydělává, začala za ní jezdit a snažila se z ní pumpovat peníze. Jen k tomu ji byla holka dobrá, vychovat ji ale dala jiným. Naštěstí to dobře dopadlo, Jana další styky s matkou odmítla a měla dál moc ráda své nevlastní rodiče.

Tak se nesnaž otevřít tu třináctou komnatu. Kdyby bylo tehdy před 17 lety všechno v pořádku, žil bys s vlastními rodiči. Něco se tedy stát muselo a pěkné to asi moc nebylo. Proto děkuj osudu, že máš hodné náhradní rodiče a věnuj jim svou náklonnost a lásku. Zaslouží si to. Jaga.

Na tvém místě bych to taky chtěla vědět. S tím, když otec/matka opustí rodinu po roce nebo tak, se to nedá přirovnat - pořád je tam ten druhý rodič, pořád se dají najít třeba fotky nebo informace z rodného listu atd. Když je ale dítě adoptované, tak ví, že někde venku jsou dva lidi, kteří ho stvořili a ono o nich absolutně nic neví. Chtěla bych vědět, jestli byli alkoholici nebo jen chudí nebo třeba nábožensky založení. A kdybych zjistila, že se mě vzdali, protože tu v tu chvíli bylo pro dítě nejlepší (třeba byli bezdomovci nebo měli jiné problémy), tak bych chtěla mít možnost jít za nimi a říct jim, že vše dobře dopadlo, že mám skvělou a milující rodinu, jak si přáli.

Osobně si myslím, že by mělo být právem každého adoptovaného dítěte vědět, kdo jsou jeho praví rodiče. Bohužel, většinou ti adoptivní rodičové se bojí, že je dítě nemá rádo a chce je opustit a podobně. Přitom to není absolutně žádná pravda. S nimi to vůbec nesouvisí a takováto reakce je sobecká. Každý má právo vědět, odkud pochází a adoptivní rodiče mnohdy neví, jak moc to člověku snižuje sebevědomí, když ví, že je adoptované. Takové setkání (ani to být nemusí, stačí nějaká zpráva na papíře), kdy zjistí, jak to bylo, co s nimi bylo "špatně", že se jich někdo vzdal, může určitě hodně pomoci,

Je to stejné, jako kdyby mladá matka, nezaopatřená a s problémy, dala miminko k adopci, protože pro něj chce to nejlepší. Po x letech se vyhrabe z toho nejhoršího a založí rodinu. To, že začne toužit po setkání s dítětem, které před lety odložila, neznamená, že svoje malé děti, které měla už jako člověk schopný se o ně postarat, už nemá ráda nebo něco takového.

"...nechci život převrátit vzhuru nohama ..."

Pokud myslíte tuhle větu vážně, přestaňte do toho štourat. Kdyby se Vám to povedlo, ublížíte pravděpodobně jim i sobě.

Dobrý den, v ČT je pořad "Pošta pro tebe". Tam se takové věci řeší, ale nevím, zda by to bylo řešení i pro Vás - takto veřejně. Můžete zadat i své údaje na stránkách toho pořadu a třeba se někdo ozve.

Zdravím!

ceskatelevize.cz/...

Rozumím - jenom nápad.

Mému synovi je 30 let. Svého biologického otce viděl naposledy ve 4 letech. Má možnost ho kontaktovat, ale sám říká: Proč bych to dělal? Neznám ho, pro mě je to cizí člověk.

Můj druhý muž svého otce neviděl od dvou let. Když mu bylo 18 vzal si příjmení táty, co ho vychovával. A až tak po 20ti v něm začal hlodat podobný červík. Zjistil si kde bydlí a jak žije.

Neustále se v podstatě zabýval dvěmi otázkami - mám ho navštívit a poznat jaký je? Proč mně nenavšítvil, nikdy nenapsal, když si mohl také zjistit, kde jsem?

Tohle není adopce, já vím...

Z mého života - rozvedla jsem se s prvním mužem když byly dětem 3 a 1 rok. Dělal šílené scény jak o děti nechce přijít a já mu nikdy nezakázala aby za nimi zašel nebo se o ně nějak chtěl starat. Nikdy jim nenapsal, jednou přijel (asi po 3 letech, když bylo třeba řešit něco kvůli bytu, co jsme měli) a od té doby nic. Věděl kde děti žijí a nic. Celé roky se neukázel, neozval, nic. Děti dospěly.

A najednou je kontaktoval... Dcera mu napsala dopis, dala mi ho přečíst a já si pamatuju akorát větu - kde jsi byl, když mně bylo zle?

Bylo jí skoro 25 a já měla co dělat abych jí nechala ten dopis poslat. Má geny svého biologického rodiče, ale svět miluje po svým tátovi.

Ahoj. Kdybych byla adoptovaná, také bych chtěla zjistit, proč se to stalo. Co rodiče vedlo k tomu, aby se mě vzdali. Nemusí za vším být jen ten nejhorší úmysl, kdoví co jim bránilo v tom, aby se o dítě mohli postarat a vychovávat ho..Třeba pro své dítě udělali to nejlepší v danou chvíli, co mohli.. Kdoví, ale hlodalo by to ve mě stejně. I za cenu toho, že se dopátrám toho, co mě zraní bych chtěla znát pravdu. Každý na to může mít jiný názor, protože jsme každý jiný. Ale začala bych u rodičů, kteří mě vychovali. Někde musí být originál rodné listy atd. Není na tom nic špatného, rodiče budete milovat dál a myslím si, že s tou možností, že jednou budete chtít vědět o svých bio rodičích a budete se na ně ptát, museli počítat vždy. Mrkněte do této diskuze, již se to zde probíralo, je tam pár tipů na postup. Třeba Vám budou užitečné. Ale protože nejste ještě zletilý, požádala bych o pomoc, podporu a porizumnění v této věci rodiče. Jen můj názor, Vám přeji hodně štěstí.

poradte.cz/...

opr. porozumnění..

Ahoj, buď opravdu opatrný a diskrétní, svým nešetrným zásahem do soukromí rodin svých pokrevních příbuzných bys mohl napáchat mnoho škody.
Ale jinak Tě naprosto chápu, přeji Ti, aby Tvoje pátrání dobře dopadlo, opravdu by asi bylo nejlepší začít rozhovorem se svými adoptivními rodiči, věřím, že jsou rozumní, pochopí Tě a pomohou Ti.

I z praktického hlediska je dobré znát své pravé příbuzenstvo, před několika lety médii proběhl příběh ženy a muže, kteří se do sebe zamilovali a založili rodinu, pak se teprve dozvěděli, že jsou pokrevní sourozenci. Vím, že je to velká náhoda, ale také to už je docela velký průšvih. Nevím, jak to dopadlo, ale pokud se dva lidé mají rádi, mají spolu (naštěstí zdravé) dítě a podle zákonů spolu nesmějí sexuálně žít, tak to fakt není jednoduchá situace...