Touha vlastnit milovanou osobu

Dobrý den,
chtěla bych vás poprosit o radu nebo jakoukoliv reakci na tuto situaci:

Žárlivost je důkazem lásky, říká se, ale co když už je ta žárlivost naprosto nesmyslná a nedá se nijak potlačit?
Je mi 18 let a před rokem jsem se seznámila s úžasným klukem. Zamilovala jsem se a začali jsme spolu chodit. Ze začátku bylo vše úžasné, trávili jsme spolu mnoho času a nikdy jsem neměla důvod žárlit, nebot přítel neměl, nemá a nechce mít kamarádky-holky. Tvrdí, že chápe ženskou žárlivost a jediná dívka, s níž by měl chlap trávit volný čas je jeho přítelkyně. Byla jsem štastná.. Však která holka by nebyla štastná, kdyby jí přítel takto ujistil, že nemá nejmenší důod k žárlivosti. Ale nic netrvá věčně a mi se po čase něco zbláznilo v hlavě a já si uvědomila, že na světě nejsou jen holky. Stále více jsem si začala všímat, že přítel tráví dost času se svými kamarády. Že není jen můj, že se o něj musím dělit s jaho přáteli. Vím, že je to naprosto absurdní, ale umírám pokaždé, když jde s kamarádem ven, pokaždé když mu kamarád napíše, jako by mi do masa zajela ostrá čepel. Nechci o tom příteli říkat, nechci, aby si myslel, že jsem blázen a rozhodně nechci, aby omezil kontakt s kamarády. Vím, že chyba je ve mě, jen nevím jak to vyřešit.

Děkuji za přečtení