Nejste přihlášen/a.
Ahoj,
píšu si deník už pár let a strašně mě to baví. Ale chci se vás zeptat na pár otázek:
Píšete si deník?
Do velkého nebo malého sešitu?
Kam ho ukrýváte?
Od kolika let si ho píšete?
Děkuji za odpovědi...
doplněno 22.05.13 17:09:Omlouvám se, zapomněla jsem dát do ankety Ne a ani nechci. Když chcete odpovědět takto tak dejte Ano, ale chci s tím přestat.
čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Ano, baví mě to.
pokud to nejsou super tajné a intimní věci je nejlepší blog. Další lidé to mohou komentovat a dát zpětnou vazbu jak to vidí oni popř něco doplní. Je to taková památka. Jednou za x měsíců něco prolistuju pár let zpátky. Pokud člověk píše o dětech, tak pro ně to bude celkem atraktivní až vyrostou - uvidí jak je rodiče viděli a co s nimi prožívali. Jako děti toho spousty zapomenou.
Ano, baví mě to.
zdravím, deník si píši od svých cca 15 let, není to nic pravidelného ale když se v mém životě stane něco významného tak si to napíšu.. píší si i všechny rozchody jejich průběh a proč jsem se s tím oným rozešla nebo co se stalo, ona totiž lidská pamět ráda zapomíná na špatné věci a po letech když se člověk ohlédne no prostě může se stát že začne litovat skončeného vztahu.. v tu chvíli sáhnu po deníku, připomene se mi vše a dušička má klid ...
Pokud mohu, tak za sebe mi chybí v anketě odpověď nepíši a ani nebudu. Už jsem o tom mnohokrát uvažoval, psal jsem ho na PC, nebyl důvod ho ukrývat, jelikož jsem na něm pracoval stejně pouze já, bratr hrál hry a otec se pouze díval na internet. Každopádně důvod proč ho nepíšu je např. ten, že jsem to mnohdy nestíhal a byly v něm velké prodlevy, dále ten, že bych se v něm zbytečně pozastavoval a rozčiloval nad věcmi, které stejně nijak nemohu ovlivnit ani vyřešit. Např. politická situace, přerozdělování peněz, mezilidské vztahy, chování lidí v určitých situacích apod. V podstatě si však takovýto deník píšu, ale pouze ve své hlavě, někdy když jsem na něco doopravdy naštvaný tak si to v hlavě různě probírám, pokládám sám sobě otázky a sám se na ně snažím najít odpověď. Je otázkou do kolika let mi mé "paměti"vydrží. Viz. např. pěkný film "Zápisník jedné lásky" csfd.cz/...
Mladší dcerka si deník píše , starší ne, já také ne
Píše ho do takového, jaky dostane dárkem, většinou formát cca A6 plus mínus par cm a stranky od 100 a výše.
Neukrývá ho
Píše si ho asi od 10
a týmpadem ještě reakce na "neukrývá ho" : Nikoho by nenapadlo do něj nakukovat. Je to její osobní prostor, který respektujeme a je to založeno na důvěře
Píšu si občas "náměty na deník", takové extrémně stručné jednořádkové záznamy, obsahující událost + myšlenku + pointu, s tím, že to někdy možná někam napíšu. Obvykle to jsou ale strašné kraviny, největší blbosti, co mě vůbec dokážou napadnout. Bláznovy zápisky, eh?
A samozřejmě do souboru na pc.
zdravím, deník jsem si psala od mých 15 let když jsem nastoupila na internát a to trvalo čtyři roky, byly to velké sešity plné tajemství , radosti i slziček. Moje lásky, kamarádky , učitelé a v neposlední řadě moje rodina. Měla jsem i problémy s jeho uschováním , dvakrát se stalo že mi na něj přišly holky s pokoje a jednou vychovatelka a celý si ho přečetla a zapřela mi to. Ukrývala jsem ho mimo intr , od té doby mi ho nikdo nenašel.Po ukončení školy jsem nastoupila do práce a k deníku jsem se zachovala macešky.Přišlo období kdy mě to přestalo bavit a asi 8 silných sešitů zkončilo v kotli. Sedla jsem si k němu a list po listu pohlcovaly plameny. Moje starší dcera si svého času též psala deník , je to asi dědičné , ale má to svůj půvab...
Když jsem jezdil po montážích, musel jsem denně psát deník pracovní :D.
Soukromý deník jsem si nepsal, nepíšu, ani psát nebudu. I když to není tak docela pravda. Z mládí mám několik alb s fotografiemi svých lásek (doplněných kresbami a popisky), z pozdější doby řadu DVD (původně VHS) s natočenými videi z výletů a dovolených se svými blízkými. Taky mám 2 malé knížky na stejné téma, které jsem si sám napsal, doplnil fotografiemi, vytiskl a svázal. To bylo v době, kdy videokamery běžně neexistovaly. Když to spočítám, nechal jsem na zpracování těchhle "médií" pěkný kus života. Smutné na tom je, že asi moje dílo nikoho nezajímá a že ho jednou moji potomci hodí do popelnice .
Hrozně rád bych si ho psal, už jen proto, že se zapomíná, ale nikdy se mi to nepodařilo. Nakonec není ale nejlepší to co právě prožíváme?. Před pár lety, když jsem začal jezdit na kole, tak jsem chtěl zapisovat všechny trasy, které projedu, ale nakonec to skončilo tím, že si radši všechno pamatuju.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.