Nejste přihlášen/a.
S přítelem jsme spolu dva roky a z toho přesně rok bydlíme. Já už včera na něj vyjela, co se děje a proč se mnou odmítá spát a nevšímá si mě. Začala tedy hádka. Říkal mi, že to je hlavně únavou ale taky tím, že už to není jako dřív, že mě miluje ale že náš vztah upadá do stereotypu a že se potom dva lidi okoukají ( já jsem se mu prý neokoukala) já jsem mu řekla, že tohle je život...Sbalila jsem si pár věcí a ještě ten večer jsem chtěla jet domů. Ta bolest, že ho ztratím byla velká...on za mnou běžel ven a volal mi, kde jsem, že mě potřebuje a že každý vztah projde krizí. Další důvod je ten, že mi nemůže dát to, co chci já. ( jsem více citovější a on nedává svou lásku tolik najevo, jeho povaha je chladnější). Probrali jsme to a já se vrátila domů. Pak jsme si povídali a na mě to celé působilo, že neví co chce - nejdřív navrhl pauzu,kvůli utřídění.Tahle věta mě nejvíc bolela.
Pak jsme to ještě nějak probírali a dostali jsme se k tomu, že jsem na něj byla nepříjemná a že si kolikrát říkal, zda ho vůbec miluju. Je pravda, že je to i má chyba...když příšel nevšímala jsem si ho a raději jsem si něco dělala na počítači. Rozumně jsme to probrali a řekl, že chce být se mnou, že mě miluje a potřebuje, ale že chce aby ten vztah byl jako dřív...Jenže to nebude, protože i moje povaha se změnila. Nedostala jsem od něj ani ještě prstýnek a tím vším, jak jsem byla naštvaná, že zapomněl na můj svátek, moje 20 narozeniny se mnou neoslavil atd. jsem ho nechtěla ani nikam pouštět s kamarády, mrzelo mě, že si na ně čas udělá. Další má chyba, kterou jsem mu řekla a nevěděl to. Pak jsme náš rozhovor ukončili s tím, že mě prosil at s ním zůstanu a že bych mu chyběla ale, že potřeboval abych k němu byla upřímná a občas se otevřela. Spoustu věcí nevěděl...
Co si o tom myslíte? Napadla mě samozřejmě myšlenka zda někoho nemá, ale to můžu vyloučit. Spiš se chci zeptat zda to má cenu, jsem z toho nervozní a bolí mě to. Hlavně se bojím, že udělám něco špatně a ... je to z mojí strany napjaté a nedokážu se uvolnit.
No, on se váš vztah už posunul. Opadla ta zamilovanost, spadly růžové brýle a musíte se naučit žít spolu jako "manželé".
Musíte spolu komunikovat - to je základ, probrat co se vám líbí a co ne, dělat si plány do budoucna na dloho i na krátko. Snažte se podnikat něco spolu, nějaký společný zájem ale nazahazujte své vlastní koníčky. Snažte se dát jeho a svoje kamarády dohromady a utvořit partičku, pak se můžete společně setkávat a být u toho oba dva...
Držím vám palce, abyste se stali partáky ne jen milenci...
Zda má váš vztah smysl, si musíte ujasnit jen vy dva. Problémy jsou od toho, aby se řešily, když přijdou. Nemají smysl hádky a výčitky. Na vztahu se podílíte oba dva. A oba dva jste nespokojení. Již nyní si nevíte sami se sebou rady. Co bude za rok, za dva? Pravda, lidé se mění, mění se třeba i jejich priority. Jedna věc je to, co jeden druhému dokážete v afektu říci, druhá věc je ta, jak se k sobě chováte. Pokud s Vámi přítel nespí a odmítá Vás, pak Vás nemiluje, i když Vám říká opak. Z počátku je každý vztah jiný. A čím déle trvá, tím více by se měl utužovat. Pracovat na něm musí oba dva. Co do vztahu dáváte, to se vám vrací. Zamyslete se nad tím, kde je láska, touha, tolerance, úcta, respekt, důvěra? O čem je vlastně nyní celý váš vztah? O nespokojenosti, výčitkách, pochybnostech? Váš přítel chce pauzu a Vy se bojíte, abyste něco neudělala špatně? At se rozhodnete jakkoliv, máte na to právo - je to přece Váš život. Každý svého štěstí strůjce. To je můj názor.
Myslím že tento "vztah" je perspektivní...pravděpodobně vám na sobě záleží...mimochodem, souložit lzer i jinde než doma s a partnerkou-partnerem...v tom problém nevidím...no a že lidé občas zapomínajkí a na někoh a na něco zapomenou...to je lidské, nebo ne?
Doporočuji číst brožurky psychosexuologů...jak se k sobě nastěhujete, je to jen otázkou času kdy jeden druhému přestane být vzácný...
Mimochodem, moje parnerka, která mi pere, vaří, žehlí, uklízí atd by mi asi také hodně chyběla..urob si sám by v tomto pžípadě bolelo..
"no a že lidé občas zapomínajkí a na někoh a na něco zapomenou" - tohle říkají především muži, kteří nejsou s to věnovat minimum úsilí a na partnerčiny narozeniny si vzpomenout. Když už nic jiného, je to přinejmenším slušnost, která ukazuje, že na mě partnerovi (rodičům, známým) aspoň trochu záleží. Ne, že se na to s prominutím vy.ere a omlouvá to špatnou pamětí, případně, že "on na tyhle věci není"
".mimochodem, souložit lzer i jinde než doma s a partnerkou-partnerem"... radíte tazatelce nevěru?
Jak píše Asmenow, není důležité, zda to bude napané v kalendáři, nebo si to partner bude celý rok pamatovat. Důležité je, co s tím udělá. Osobně si nepamatuji narozky táty, ale mám to pečlivě uložené v mobilu, abych si vzpomněla včas.
No, já osobně jsem nikdy nechápala, proč by si měl někdo takové věci pamatovat. Stejně jako výročí atd. Na to jsou přece kalendáře - tam by to mělo být napsané. Osobně si nepamatuju ani datum narození nejbližších členů rodiny...
Tak ono je jedno, jak si na výročí/narozeniny vzpomene, není důležité, jestli se podíval do kalendáře, nebo to nosí v hlavě, ale jak je slaví... Jestli pořeje, nebo udělá něco hezkého, nebo jestli se chová, jako by to byl stejný den jako ty ostatní. To pomatování si není klíčové, ale je důležité se v daný den patřičně chovat.
Co chcete dělat, pokud Vás už opravdu nemiluje? Takové věci se ve Vašich letech stávají docela běžně - horší by bylo, kdyby Vám to řekl po 20-ti letech manželství. No, asi mne zase vymažou.
doplněno 20.05.13 13:53:Neumím to říci tak hezky a ohleduplně jako "kapka naděje". Ale naprosto s ní souhlasím.
Přítel Vás už možná nemiluje tou první "slepou" láskou. Ale má Vás rád, záleží mu na Vás, je mu s Vámi dobře, myslí to s Vámi vážně. A to je pro společný život cennější...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.