Musím zaplati sejmutí otisků prstů?

To asi těžko, ale musela bys nahlásit krádež s podezřením na jistou osobu a pokud by se ty otisky našly, předvolali by ji k výslechu či vysvětlení. A když bude tvrdit, že pod ní jen utírala prach, tak má ostudu ona i ty. Pokud s ní jsou problémy, měli byste je urychleně řešit, ale jestli zrovna přes policii... to záleží na různých vztazích v rodině a náturách účastníků.

Trošku zmatečné, je třeba zajít, zavolat na P ČR, oznámit tr. čin krádeže (dle ceny náhrdelníků). Zatím to máme zadarmo (no.. z našich daní)! Pomáhají... No a nechytat do ruk tu dózu!

No a je vnučka vůbec trestně odpovědná? Tedy má na to léta? A chcete ji nechat trestně stíhat? Co s otisky nechte na policii, odeberou je vám všem domácím popř. těm kdo v bytě byl.

To je špatně položená otázka. Policie není firma, která by se zabývala placenými službami pro veřejnost. Máš dvě možnosti: podat trestní oznámení a postup vyšetřování nechat na policii nebo možnost druhá, své věci a byt/dům si lépe zabezpečit a zamezit přístupu nežádoucích osob. Pro hodně bohaté by ještě připadala v úvahu možnost využít služeb některé soukromé agentury.

Já si myslím, že problém máte někde jinde a otisky, at už sejmuté policii nebo izolepou, nic nezmění. Vyvolají jen další vlnu diskuzí. Důkaz o krádeži nic nevyřeší, mladou nezmění. Na to musí zafungovat něco jiného.

Také se dá koupit čtečka otisků prstů ale nevím zda ta cena není větší než ty náhrdelníky. Manžel říká, že "domácí" zloděj se usvědčoval velmi špatně a když už se usvědčil tak babičky a maminky vždycky obvinění stáhly. Pokud krádež nenahlásíte tak PČR nic neudělá, pokud nahlásíte tak taky může vnučka nakrásně dostat nějaký trest a vás to pak bude mrzet. Kolik má vnučka roků? Proč krade?

Je to velice nepříjemné, když člověk uvažuje o pachateli z okruhu svých příbuzných, ale i to se, bohužel stává. Nejsme všichni jen andělé.

Být Vámi, podala bych trestní oznámení. Jinak byste si sama před sebou připadala jako senilní babka, která si nechá vše líbit. Vnučka by mi už nesměla přes práh. Prostě pobertu je třeba klepnout přes prsty.

Nemám zatím takové zkušenosti s vnoučaty, díky bohu, ale kdo ví, co život přinese. Nikdo z nás nemůže soudit a říkat, že nikdy...

Když si pomyslím, jak jsme ty růžové uzlíčky vítali nadšeně do života a dneska jsou z nich držkující pubertáci, tak Vás plně chápu. Jaga.

Mám 3 vnoučata, od dcery 14, 12 a od syna 5 let. Ta malá je ještě roztomilá, ale ti dva velcí - to už je na palici. Jako brouci Pytlíci - všude byli, všechno vědí, všechno už viděli, jen babka a děda jsou, slušně řečeno, nemožní bloudi. I když naštěstí neřešíme podobný problém, jako Vy, už jsme se od nich tak trochu oprostili a žijeme si po svém. Rádi je přivítáme, rádi je pohostíme, ale pak už at si zase jedou. Je to lepší, než kdyby nám neustále někdo připomínal, jací jsme to pitomci. Že nemáme empétrojku ani tablet. /tablet mám, mimochodem až až, na diabetes a hypertenzi!/ Loni jsme je ještě měli na týden na Sázavě a pak jsme se dohodli, že už nikdy. Minulé roky všechno ještě jakž takž. Letos už narážela kosa na kámen. Děti i vnoučata by měli mít rodiče a prarodiče rádi /máme/, ale současně by si měli zachovat své určité soukromí, o kterého jim žádný 12 či 14 letý ušák nebude mluvit. Asi tak.

Opravuji se: kosa na kámen narážela loni, při dovolené na Sázavě. Děti už s námi jet nechtějí /chtěly samy jít večer přes kolej do hospody!/ a my to s dědou odmítli. A my s nimi už po zkušenostech taky nechceme.

Letos jedeme sami. Pokud někdo z vás bude putovat Posázavskou stezkou od 20. 7. , at se u nás zastaví. Zahrajeme si, zazpíváme, připijeme si limonádou! A určitě nám bude fajn!

Paní nám v rodině se to taky stalo, holka měla kluka a aby s ní chodil tak mu kupovala dárky a fet, sama asi taky brala až jí vyhodili ze školy. Co jsme mohli dělat, vykradla nám všechny šperky značné ceny, některé unikáty, na které jsme měli osobní vzpomínky... Dále kradla peníze. Kluk se s ní stejně rozešel, musela jít do práce, našla si jiného, kterého si vzala. Nikde jsme s tím nebyli na policii. Jednou se mi ztratilo 500 z peněženky a říkám naval je a ona že je nevzala. Když jí nevěřím, tak sama k nám zavolala policisty do domu, aby vyšetřili krádež, hotový divadlo. Přijeli a nic, že si to máme doma vyřídit mezi sebou. Za nějakou dobu přišla a 500 mi vrátila. Šperky jsou navždy ztracený bůh ví kde jsou. Dneska je jí 40 a má miminko, už 3tí dítě s jiným manželem, dělá dobrotu, moc jsem chtěla aby se z domu vystěhovala, ale nechce, protože tady nepřispívají na nic ani neplatí nájem. Říkám si, jiní nájemníci platí tak je nechám, jsem ráda, že je klid. Jedině mohu poradit, všechno si někam pořádně schovejte, oželte to, a pokud s vámi nebydlí, tak když přijde tak jí hlídejte. Ani o penězích s ní nemluvte, kolik máte a kde, nebo kolik berete. Od té doby co se to u nás stalo, jsem svý dceři nikdy už neřekla, kolik mám našetřeno apod, spíš, že nemám a budu potřebovat na barák, člověk nikdy neví,