Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer,
vím, že mi asi nepomůžete, ale potřebuji se vypsat. Je mi 33 let a mám pocit, že už mne asi v životě nic nečeká. Vím, že mám víc než jiní lidé - hodného muže a krásnou dcerku, ale i tak...
Narodila jsem se s jistou vrozenou viditelnou vadou, která mne v životě velmi omezuje. Už od dětství jsem bojovala s nejrůznějšími omezeními, navíc jsem zažila i šikanu (děti umí být dost kruté). Nakonec jsem vystudovala střední školu, úspěšně udělala maturitu, VŠ nevyšla (v tu dobu mne zdraví velmi zradilo). Nyní už si studovat netroufám, neumím vůbec žádný cizí jazyk (maturovala jsem z matiky), pochybuji, že se ho kdy naučím (není to lenost ani výmluva, pamět občas bohužel vynechává). V 18. mi byl schválen částečný invalidní důchod, který mám dodnes. Po maturitě jsem si našla práci na zkrácený úvazek (na celý pracovat nezvládnu), bohužel místo již zaniklo. Zvládla jsem těhotenství (sice problémy, ale vše dopadlo dobře), mám krásnou dceru (bude jedináček, další dítě nepřipadá v úvahu) a už se nebylo kam vrátit (práce). V našem kraji je těžké najít místo i pro zdravé lidi, natož, když má člověk zdr. omezení. Nemohu mít ani řidičák, často kolabuji. Naštěstí manžel práci má, nemůžeme rozhazovat, ale zvládáme to.
Teď k "jádru pudla" - nemám se špatně, to opravdu ne, mám muže, dcerku a maminku ( žádné jiné příbuzné nemáme, manžel žádnou rodinu nemá, asi mi i chybí lidé), ale přesto ... co dělat, když hlava by chtěla dělat tolik věcí a tělo zrazuje? Mám několik koníčků, které mne baví, ale ... prostě se cítím divně - připadám si jak "...", závislý na dávkách.
Možná má vliv i tahle dlouhá zima (a málo sluníčka), snad až budu moci chodit víc ven, tak mi bude lépe, ale ...
Děkuji, že jste mne vyslechli.
Přeji pěkný den,
plně Vás chápu. Někdy se cítím velmi podobně (taky už jsem přemýšlel nad tím, že ta dlouhá zima mi nedělá dobře ).
Přejdu, jak píšete, k "jádru pudla". Problém není ani tak v tom, že by jste byla nespokojená se svou situací. Problém je v tom, že nejste spokojená sama se sebou. Musíte se přijmout taková, jaká jste. Váš manžel i dcerka to zvládli, tak myslím, že Vy to taky můžete dokázat. Rozumím tomu, že se cítíte divně. Možná si říkáte, že někteří lidé jsou na tom mnohem hůř a že Vaše problémy nejsou tak důležité, jak je vidíte Vy. Možná si říkáte, že ostatní lidi Vaše problémy nepochopí. Ale at už si říkáte cokoliv, je to Váš pohled, který máte ve chvílích, kdy je Vám zle a takový pohled nemusí být zrovna realistický.
Základem úspěchu je smířit se sama se sebou. Mít se ráda, tak jako lidi, které máte ráda. A taky pamatujte, když se se svými problémy musíte vyrovnat Vy, tak to také musí udělat lidé kolem Vás. Respektivě nemusí, ale o takové lidi nemusíte stát.
Přeji Vám hodně síly do života a abyste nalezla to co hledáte. Buďte trpělivá, nebot kdo hledá najde.
Noviny
Beruško vždyt máte mnohem víc než spousta dalších lidí. Mám RS a jestli mi i přesto mnozí závidí tak je to to, že i přes ten obrovský problém co RS je mám manžela, dceru a vnučku. Dávno jsem se musela vzdát řízení, lyžování, bruslení, plavání...Přesto, že nemůžu to co zdraví mám dobré dvě kamarádky a ty se mi když se sejdeme podřídí-třeba kuželky jdou hrát i z vozíku. Pytel peněz je k ničemu, radujte se ze života a užívejte si ho. Už aby konečně přišlo Jaro pak nám všem s prvním sluníčkem bude hnedle líp.
Zkusila jsi nějakého psychotronika neboli léčitele, jestli by ta pamět (tělo) nešly vylepšit? V Ústí nad Labem je pan Pešek Jaroslav (asi 45-ti letý) Tel. 607 211 432 , syderickým kyvadlem i určuje v čem je problém a jak to řešit. Při návštěvě pomohl, cena 0-400 Kč. Kolik dáte nechává na každém. Zkuste jestli něco po telefonu poradí. Určitě na netu budou na něj další informace. Další "léčitel" (oni to slovo nemají rádi) je v Žatci p. Davídek (pyramidální léčba pro koně žokeje p. Váni ) telef. 777 140 985 -spíše zaměřen na léčitelnou rakovinu- no zkuste, uvidíte. Já doktory nemusim jsou drahý a výsledky někdy žádné ( bohužel neschopná vláda tomu napomáhá)
Taky mám deprese, ale je mi už 67 let. Nemám děti, před rokem mi umřela maminka, kterou jsem měla moc ráda, jsem už stará, takže nemám ani žádnou budoucnost, ale když je mi blbě, tak si vzpomenu na ty hrůzné lidské osudy, které nám takřka denně ukazují TV, - a hned jsem ráda, že mám alespoň to, co mám - vždycky může být ještě hůř - a člověk by se neměl "rouhat" a přivolávat na sebe neštěstí. Nejsem věřící, ale na tohle nějak věřím! Když už jsme se narodili, musíme to nějak vydržet, nedá se nic dělat - a Ty máš proč žít - máš dceru a jistě si pro ni přeješ jen to nejlepší!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.