Vztah s rodiči

Zdravím. Když mi bylo tolik jako Vám, byla jsem v naprosto stejné situaci. Jezdila jsem za rodiči z Prahy 3OO km na víkend, a měla stejné pocity jako máte Vy. Navíc ještě jsem měla problémy s maminkou, která byla hyperkritická, takže mě za víkend několikrát zkritizovala a oba rodiče mi dávali najevo, že jsou s mým životem nespokojení, že nežiji tak, jak by si představovali. Že nemám vysokou školu a nemám už rodinu a děti. Nicméně mě měli rádi a chtěli, abych za nimi jezdila. Teď už oba rodiče nežijí, a já bych dala vše na světě za to, abych mohla nasednout opět do vlaku a jet za nimi a strávit s nimi nudný víkend... Tolik ode mne.

Dobrý den. Kláro, buďte ráda, že máte rodiče, mají Vás rádi a že o Vás mají zájem. Že se vídáte a jste spolu v kontaktu. Kdyby to v rodině bylo jinak, rodiče Vás odstrkovali, nestáli o Vás, hádali se s Vámi atd. určitě by Vás to mrzelo mnohem více, věřte mi. Rodiče jistě pochopí, když jim vysvětlíte, že máte již jiné plány na víkend a že tudíž některý víkend se domů nedostanete. Mamce se nebojte ohleduplně říci, že máte hodně učení a že potřebujete o víkend i svůj klid. Ale že to rodičům vždy vynahradíte. Postupně si začnou zvykat, že jste již samostatná žena, máte svůj život a domů nejezdíte pravidelně. I tak budou určitě moc rádi za každou chvíli, kterou si pro ně najdete. Jinak si myslím, že Vaše pocity jsou naprosto normální. Dříve, či později, si v každé rodině jde dítě svojí vlastní cestou. A rodiče to musí přijmout jako fakt a smířit se s tím.

Já se od rodičů do Prahy (35km) odstěhoval, když mi bylo 20. Od té doby jezdím domů zhruba jednou měsíčně, abych pomohl s nějakou tou prací (zametl střechu a okapy, nařezal dřevo na zimu, apod). Rodiče mám rád, ale nemám potřebu je vídat častěji. Oni mají spoustu přátel v sousedství, já mám vlastní program a nemusím jim dělat společnost.

Pokud vám to není příjemné, tak prostě nejezděte. Řekněte rodičům, že máte plány i na víkendy a je to vyřízené.

Také jsem po mnoho let takhle jezdila. Každý víkend. Bylo to nesmírně vysilující. Neměla jsem pro sebe skoro vůbec čas. Když si na to vzpomenu, padne na mě zase ta únava, jako tenkrát. Dnes už rodiče nemám a s dcerami, které bydlí kousek, jsem ve styku vlastně každý den, několikrát za den. Nevidíme se, ale píšeme si sms, maily, zkecnem na Skype. Necítím se osaměle. Když něco potřebuji, naběhnou a pomohou mi. Vím, jak bojují s časem, jak nestíhají. Vnoučky si užívám. V pátek navečer jdou mladí do tělocvičny, někdy zůstane malý na noc, někdy si ho na cestě z tělocvičny vyzvednou. A když ne, tak se hlásím, přivezou mi jednoho a druhého vyloží u druhé babičky. Když se nic neděje, večer se měě smskou ptají, co je nového a co dělali oni. Mi se tohle uspořádání velice líbí. Vlastně proto jsem se naučila ovládat mobil a pc. Vlastně pc ne, jen internet. Na počítač se chystám do kurzu. Mám pocit nezávislosti a jsem s nimi vlastně někdy i několikrát za den. Nešlo by to u vás řešit takto? Protože máte všichni mnoho let před sebou a příjde ta chvíle, kdy opravdu nebudete moci přijet a maminka sebude cítit osaměle, opuštěně.

Dobrý den, chápu Vaši situaci. Jde zde o nevyhnutelný způsob osamostatňování, který musí dříve či později řešit většina z nás. Zkuste si s rodiči někdy sednout a vysvětlit jim nějak taktně jejich situaci, zdůrazněte, že je máte pořád stejně ráda, na tom se nic nemění, ale máte také svoje záležitosti, které oni budou muset pochopit. Pokud byla maminka nemocná, je přirozené, že vám chce nyní vyjádřit své díky za vaši obětavou péči. Pokud maminka ještě navíc nemá své další přátele, tím více se ulpíná na vás, jako svoji dceru. Pokud mají rodiče více přátel, nebývá toto odloučení tak bolestivé.

Jestliže se necítíte s nimi promluvit, můžete požádat někoho z vaší rodiny, kterému důvěřujete a dají na něj i vaši rodiče.

Nicméně za rodiči jezděte často, pocit je to nenahraditelný a mnoho lidí si pak nadosmrti vyčítá, že se rodině nevěnovali více, že si chtěli ještě vyjasnit hodně věcí a ono to už nejde - když se rodina setká na pohřbu.

Další možností je přístup, který radí rádce nade mnou: Za rodiči nejezděte fyzicky, ale komunikujte s nimi alespoň pomocí informačních technologií. Mám tetu, která žije sama, ale každý den si volá se svou sestrou, která nemá také moc času, ale není pak tak úplně sama. A sem tak se mohou navštívit. Hodně společností nabízí tnapříklad víkendové volání pro seniory zdarma a podobně. Dobré je také třeba naučit se pracovat s počítačem.

Vaše maminka si také může najít nové koníčky, poznávat nové věci. To je častým tématem článků zabývajících se pocitem, když děti tzv. vylétnou z domu. Může konečně začít dělat věci, které dlouho odkládala. Hodně lidí cestuje, věnuje se více manžalovi, žije aktivně.

Zkus se s maminkou posadit a vysvětlit jí to, snad to pochopí. Bude to lepší, než nějaké výmluvy, ještě by si dělala starost, co s tebou je nebo co ti přeletělo přes nos. Domluvte se, jak často budeš domů nyní jezdit, aby ti to nevadilo a ona si na to zas zvykne. To víš, honí se jí hlavou, aby si vás užila, když tak vážně stonala, to pak máš pocit, že se to může zas kdykoliv vrátit. No a tebe zas trápí pocit zodpovědnosti a povinnosti a to, že něco musíš. Tak snad lze najít nějaký rozumný kompromis.

Ale přemýšlej taky o tom, čím ten čas naplníš, kdy budeš sedět v Praze, aby to stálo za to. Možná, že ty nepříjemné pocity na tebe nečíhají doma, ale máš je pořád s sebou.