Jít nebo nejít na pohřeb?

Pěkná písemná kondolence určitě postačí...jsou k dostání na poštách. Pokud jste si nebyly příliž blízké, ta tato forma určitě postačí i její rodině...ale je to individuální v každé rodině jinak...některá rodina si potrpí na doržování určitých zvyklostí...to už ale musíte posoudit sama.

No mínění jiných mimo rodiny není podstatné. Otázkou je, jaké máte vztahy v rodině. Tato povinnost přece není (pokud nevadí, co si ta rodina o vás řekne). Rozhodnutí je jen a jen na vás.

Někteří lidé mají smrt v ohromné vážnosti, nebo jsou pokrytci. Hrncují se i v zimě spousty kilometrů na pohřeb příbuznému, kterého řadu let neviděli. Měli se raději stýkat, dokud byl čas.

Být Vámi, nejezdila bych. Už proto, že je to moc daleko a mohla byste to odnést i pořádnou chřipkou. Cožpak, to uvolnění v práci by nebyl problém, mohla byste si vzít dovolenou. Ale to počasí není vážně na cesty. Pošlete kondolenci, třeba i zavolejte a omluvte se. Nenavádím Vás ke lhaní, ale když řeknete, že jste nastydlá, jistě lhát nebudete. Nastydlý je totiž teď skoro každý.

Něco jiného by to bylo, kdybyste musela jet vyprovodit třeba své rodiče či sourozence. Ale u sestřenice, s kterou jste se navíc neviděla spoustu let, Vám to jistě všichni odpustí. A když někdo bude frflat, stejně s tím nic nenaděláte. Jaga.

Jeden kamarád, velice hodný a veselý člověk, vždycky říkával, když se rozebíralo, zda jít někomu na pohřeb:

Já mu na pohřeb nepůjdu, protože vím, že on mi to neoplatí!

A v tom měl veliký kus pravdy.

"krkovičko", nevím zda jste chtěla jet autem, ale v tomto počasí asi ne. Víte, poslala bych poštou kondolenci, vyberte nějakou v papírnictví s pěkným veršíkem, a až přijedete za čas osobně, tak dáte na hrob kytičku. Myslím, že to pozůstalí takto přijmou. - pt

Podle toho co píšete, tak prakticky téměř vše hovoří proti Vašemu "výletu". Nejdůležitější je, jak to cítíte sama v sobě, Vaše svědomí. Protože Vaše nimravé tetičky Vás pravděpodobně pomluví i když se obřadu zúčastníte a prokletí se snad bát nebudete...