Jsem sama a mám deprese

Dokud jednoho přítele máte, ani dost dobře nemůže. uvědomte si, že tím, že někoho máte, od vás spousta mužů bude držet odstup. A zároveň ani vy se nebudete chovat stejně uvolněně v mužské společnosti, jako když budete nezadaná.

Vztah vám nevyhovuje? Buď se snažte to vyřešit a pokud jste přesvědčená, že to nejde, ukončete to. Sama si necháváte místo v životě zabírat někým, dko vám neposkytne to, co potřebujete, místo toho, abyste ho uvolnila pro někoho lepšího. Správný postup je přeci se rozejít, pak být delší či kratší chili sám, pak mt to štěstí a potkat někoho báječného... ne naopak.

Ale kdeže. Myslíte si, že jsem nikdy nemusela ukončit vztah s mužem, kterého jsem měla ráda, ale z ěnjakých důvodů mi to víc ubližovalo, než dávalo? Nedělejte z toho větší drama, než to je. Tím to nechci zlehčovat, ano, je to těžké, ale ne nemožné. Je to jednoduché - koho máte víc ráda, sebe, nebo jeho? Snad sebe, ne? tak udělejte pro sebe to nejlepší. A vlastně váš "přítel", pokud vám říká, že pro něj nejsta ta pravá, jé vážně idiot, ale hlavně, i kdybyste měla raději jeho, než sebe, tak můžete udělat to nejlepší pro něj - a rozejít se s ním.

Stojí vám takovéhle pstelové přátelství za to, aby se třeba nejbáječnější chlap pro vás na světě otočil a řekl si "ta je zadaná" a ani se vám pořádně neukázal?

Na tom s někým se rozejít bývá, alespoň pro mě, nejtěžší ten pocit, že toho člověka zraním. Toho vy se očividně bát nemusíte. Máte tovlastně lehčí, než ve většině případů.

Ukončete sebemrskačtví...

Jasně, ze začátku se třeba budete cítit ještě opuštěněji, ale uvidíte, že to přejde.

Děvče, děvče, to co píšete, že do vás pořád hučí atd. (ani se mi to neche opisovat), je strašné. Posbírejte poslední zbytky sebeúcty a pryč, daleko pryč od toho člověka. Možná si i pár dní popláčete, ale s někým, kdo vám bude říkat taková slova, neztrácejte čas. Ani svoje tělo.

Jéééžiši... Připadá mi, že si sebe vůbec nevážíte. Co Vám ten vztah přináší tak úžasného, že si nedovedete představit, že byste o to měla přijít? Naprosto nepřípadně jsem použila slovo "vztah", protože ve Vašem případě o nic takového nejde. Zkuste si ale odpovědět na otázku, kterou jsem Vám položila.

Tak to tedy nechápu. Proč by bylo těžké říct mu sbohem, dává-li Vám najevo, jak o Vás vlastně vůbec nestojí. Pochopte, že s ním budete vždy sama, jen využívaná. A jinému vztahu nedáte šanci. Pro ostatní kluky jste zadaná.

Prostě si řekněte, že se k němu nevrátíte. Řekněte to i jemu. Pokud vám to pomůže, přerušte s ním na nějakou dobu úplně kontakt. Na zprávy nereagujte, hovory nepřijímejte. Svěřte se nějaké kamarádce nebo kamarádovi a řekněte jim, at vás zkusí zabrzdit, kdybyste měla tiky se k němu vrátit. Bylo by to to nejhorší, co byste pro sebe mohla udělat. TEN ČLOVĚK SI VÁS VŮBEC NEVÁŽÍ a pak by si vás vážl ještě méně, bral by vás jako psíka, který přiběhne, když on zavolá. To snad nechcete být. Nejste hračka. Jste svobodná bytost. Nejste tak slabá, abyste to nezvládla. Jste pánem toho, co se stane.

Samozřejmě to časem přestane. Ale rozhodně nehledejte útěchu v cizí náruči. A i na nový vážný vztah si počkejte, vyplatí se to.

to víš ,že to přejde,hod to za hlanu a začni nový život,jsi ještě mladá,hodně štěstí

No, zaplatpánbůh za to rozhodnutí. A co tě na tom vlastně bolí? Vždyt jsi fakt o nic nepřišla; teda když si vyzvedneš tu helmu.

To je dobrý začátek. Držím Vám palce.

Musíte to vydržet. Musíte si přece taky vážit sama sebe. Tak jste mu vždy k dispozici, jen si vzpomene. Ale co vy? Na Vás a Vašich pocitech nezáleží? Ztrácíte s ním čas, který můžete prožít s někým jiným. Tak tu šanci nezahazujte a seberte odvahu. Jinou radu neznám.

Zdravím. Milý banánku, ten by jel, jako namydlený blesk! Já vím, že se lehce poradí a hůř vykoná, ale co s takovým chlapem, který Vám neustále sráží sebevědomí a je navíc ještě neomalený? Samota naní souzená nikomu a je to špatný rádce. Možná že tím, že se držíte stále tohoto chlapa, si zavíráte srdce k jinému a lepšímu vztahu. Ukončete to, přebolí to, nebojte se.

To není o štěstí. Je to o tom, jaké může si vybíráte a hlavně tom, jak dlouho s nimi jste ochotná zůstat, když zjistíte, že je to nějaké divné. Kdybych nenašla sílu se rozejít, taky ještě chodím s jedním psychopatem, co měl tendenci mi kecat i do toho, jak se učešu.

Jasně, člověk to někdy nepozná hned - taky mi nejdřív přišel zajímavý, milý a kdo ví co všechno. Ale když to člověk pozná, chce to usilovat o změnu. Když změna není možná, řešení je jednoduché - rozejít se a hledat dál.

obuj si nový boty a jdi do světa

Už se vůbec nerozmýšlej-neztrácej čas koukej po pořádném klukovi pro rodinu,jěště od něj něco chytíš...nech ho jít,ale k sobě už ho nepouštěj.Hele banánku nechtěla byjsi mého bráchu ten má totální smůlu na holky,je sice rozvedený,ale děti nemá a říká to samé coty-že snad bude lepší když bude sám...

Jestli máš už tu helmu-brácha také jezdí na motorce,pokud chceš sveze tě a možná by tu bylo jedno rande...

Jistě podle šestnástek jsi hrozně stará ... Jen si prosím nevyhledávej stejné týpky

On už jednu 25 měl a zjistil že není pro rodinu a neumí a nechce vařit takže hledá něco staršího kolem30,ale nevadí jestli umíš vařit to se dneska počíta...jinak jak ženská se neumí postavit k plotně to nemá vůbec cenu=láska prochází žaludkem -znáš to?.Založte prosím na poradně seznamku-bráchu přihlašuji jako prvního