Jak se vyrovnat se smrti maminky?

I já vyjadřuji upřímnou soustrast.

Myslím, že my všichni tady, hlavně ti starší, se s nějakým úmrtím v rodině už setkali. Mně můj otec zemřel náhle v šestapadesáti, když mi bylo dvacet a opravdu pomohlo, věnovat se rodině a držet jaksi víc pohromadě.

Je to fráze, ale opravdu pomáhá čas a pocit, že teď už je jí líp. Vzpomínat na to hezké společné a žít dál. Opít se na chvíli pomáhá, ale jen jednorázově. Musíte chodit do společnosti, snažit se nebýt sama a myslet pozitivně.

Vaše maminka by na Vás určitě byla hrdá, že svoji lásku k ní prožíváte doslova až za hrob.

Vidím, že jsem vlastně nijak neporadil, ale tady se asi ani moc radit nedá.

Prostě vydržte a žijte.

Mimochodem, minulý týden jsem měl opravdu živý reálný sen a zase jsem viděl svého otce, který zemřel před několika desítkami let. Je to příjemné, že vím, že jeho obraz, gesta i řeč mám pořád někde v mozku uložený.

A ještě bych radil z vlastní zkušenosti jednu dost drsnou věc. Provést generání úklid a zklividovat co nejvíc věcí. Nemá cenu si doma vytvářet jakési muzeum. To nejdůležitější Vám v srdci zůstane.

Dobrý den. Oli, je to opravdu smutná zpráva. Maminka je asi ten nejbližší člověk pro nás všechny. Trochu pomůže upnout se k ostatním členům rodiny a držet při sobě v dobrém i zlém. Dávat najevo lásku tomu, na kom nám záleží a koho máme vedle sebe. Čsem opravdu ta bolest přejde, otupí se. Maminku budete mít navždy ve svém srdci a ve vzpomínkách. Zkuste myslet na to, že sice odešla, ale nic jí už nebolí a netrápí se ničím. Upřímnou soustrast.

Dobrý den.

Přeji upřímnou soustrast, Oli. S odchodem maminky se asi úplně vyrovnat nedá. Maminka je nejbližší člověk i pro každého z nás. Je to moc smutné. Ale smrt patří k životu a život se žít musí. Musí se pokračovat dál. Myslím, že nejlepší je se smutku moc nebránit. Vyplakat se, pomáhá to. Nebraňte se tomu a za slzy se nestyďte. Obklopte se svými nejbližšími a na maminku vzpomínejte. Ty společné chvíle s maminkou už Vám nikdo nikdy nevezme. A láska, kterou jste k sobě s maminkou cítily, ta je ve Vás pořád. Čerpejte z ní. Později budete vzpomínat i na úsměvné chvíle s maminkou a budete se přes slzy smát.

Mě při smutku hodně pomáhá práce. Je dobře, že chodíte do práce. Snažte se udržovat určitý denní režim. Vím, že teď děláte vše automaticky jako robot. Ale časem se to srovná. Nepřestane to bolet, ale už to nebude bolet každý den a každou hodinu. Smíříte se s odchodem své maminky. Moc mě to mrzí. Buďte silná a statečná.

Upřímnou soustrast!

Jediný, co pomůže je čas. A hlavně se musíš zaměstnat jinýma myšlenkama. Jasně, že se nepůjdeš někam se bavit, ale prostě něco dělej. Mě strašně pomáhá manuální práce - vyklidit sklep, půdu, uklidit skříň s oblečením, sekat dříví apod. A taky sport. to je dobrý na vybití.

Je mi Tě strašně líto. O to víc, že mě s největší pravděpodobností něco podobnýho čeká v nejbližších měsících, či max. pár letech. Moje maminka má rakovinu ve IV. stádiu a je zázrak, že ještě žije. Původně ji lékaři úplně odepsali. Ale naděje umírá poslední a hlavně je tu stále s námi.

pokud máte manžela nebo přítele myslím že kdyby jste jeli někam na výlety a chodili spolu na piknik nebo se jakýmkoli spůsobem odreágovali myslím že se rychle se strátou matky vyrovnáte rychleji jinak upřímnou soustrast

zdravim.je mě líto vaši maminky..já mám vyzkoušené se ztratou blízkého tak měsic i víc hlubokého trapení..kdy mě a absolutně nic nebavi a nezajimá ..ale čas opravdu vše překoná i když je to ted pro vás nesmyslné..člověku nic jiného nezbyde než se vzchopit a jit dál.hodně sil vám přeju.a myslím na vás

Zdravím, moc dobře vím jak Vám je ale musíte se s tím poprat.

Mně umřela maminka v 17. letech. Situaci jsem měla stíženou ještě tím, že u nás bydlel můj přítel.

Maminka měla rakovinu, kterou trpěla dlouhých 10let. Už jako malé mi povídala věty typu "až já tady nebudu.." ani si nedovedete představit co to pro malé dítě je. Ještě, když kolem Vás všichni chodí na špičkách a ptají se jak se maminka má.
Vzhledem k tomu, že se maminka celý život starala o babičku, zůstala tato "povinost" na mně ( i když má babička další dva syny ). Musela jsem okamžitě dospět. Bylo to pro mě tak strašně těžké. Brečela jsem každou noc, k tomu chodit do školy. Taky jsem si přála, aby to už byl alespoň rok, ale bohužel ani to Vám nepomůže.

Už je to dva roky co moje maminka umřela a i tak mám večery kdy brečím do polšáře. Každý den si na ni vzpomenu a vyzdvíhám ji do nebe, protože moje maminka byla anděl. Nemohla jsem chtít, aby tady s námi byla dále a trpěla.

Věřte, že Vaše maminka na Vás odněkud kouká a říká si: " dobře jsem ji vychovala" .

Přijměte upřímnou soustrast! Vyrovnáte se s touto pro vás tak bolestnou ztrátou pouze časem. Čas je lék. Vyhraďte si čas na smutnění, smutněte, vzpomínejte na vše krásné s maminkou, vzpomínejte v dobrém. Pravděpodobně nikdy úplně nezapomenete, možná že slovo maminka vám vždycky vhrne slzy do očí, ale čas otupí bolest. Tím, že na své mrtvé vzpomínáme, tak vlastně s námi pořád žijí. A to je dobře. Maminka s vámi bude vždycky ve vašich vzpomínkách. Budete-li na vzpomínat často, bude to, jakoby byla s vámi. Víte, cítit bolest při odchodu někoho, kdo je nám moc blízký, je přirozené. Je třeba si to prožít, tu bolest. Je třeba ale bolest nechat časem odejít, aby nepřišla např. deprese.

Oli,

musíte krůček po krůčku a naučit se se tím dýchat. Měla jsem to podobně, maminka mi umřela doma v náručí, Bylo ji lehce přes 50let. Chtěla umřít doma a já s tím žiju, páč mám pocit, že jsem ji měla nechat v nemocnici, kde by měla kapačky, výživu, veškerý servis a prodloužil by se její život o nějaký čas, nechtěla. Vyplnila jsem její přání a občas se probouzím s hrůzou, že jsem ji zkrátila život-byla to rakovina. Bylo to rychlý, půlroku... Takže moje rada, krůček po krůčku, den ze dne a učit se s tím žít.

Je to prázdno, ale zvládnete to. Když se nadtím zpětně zamyslím, tak jsem vděčná, že neodešla, když jsem byla dítě, že byla se mnou co to šlo a to je pro mně budující. Hned jak umřela, jsem si nechala jenom pár vzpomínek a snažila se vše uklidit, abych se netrápila při pohledu na každou věc, co by mi jí připomínalo. Dlouho jsem si doma zapalovala denně svíčku, ted´ už méně a v duchu si s ní promlouvala, že je vše ok a že se o mně nemusí bát. Takže vzpomínejte, ale pomalu, zapalte si svíčku, uklidte věci, nechte si jen ty nej a dýchejte i za ní, promlouvejte s ní v duchu, ale pozitivně. Uvidíte dodá Vám sílu žít, vždyt´ je to maminka! Posílám Vám mnoho sil a vroucné objetí, a držte se!

Je mi to moc líto

Zkuste se podívat na dobrý film, prožijte skvělý den, udělejte párty,jeďte na dlouhou cestu, udělejte si výlet k moři... .

Na maminku neustále myslete jenom v tom dobrém, připomínejte si veselé okamžiky, které jste společně strávily a nemyslete na ni ve špatném a každý den vzpomínejte a hlavně tomu dejte čas! Uvidíte, že to bude dobré

Mi se o mamince hodně často zdává,,jsem tak štastná ,že jsem s ní aspoň ve snu.

Rˇíkám si,,že se sejdeme zase tam nahoře. Nějak to pomáhá. Z počátku než se odhlásil telefon její ,,jsem jí volala a vše jí vyprávěla,jak kdyby mne poslouchala .Ulevilo se mi,Každý den na ni myslím,,,ale je to smutné ,,ale říkám si,že by určitě nebyla ráda kdybych se trápila.Mám ji tady na fotce a jak kolem procházím,tak ji něco řeknu ,tak si to ulehčuji.

Naučíte se s tím žít ,chce to čas.