Nejste přihlášen/a.
Nebyl tady tentýž dotaz už jednou? Nechce se mi to hledat, ale určitě byl. :D Já bych vaši situaci vyřešila tak, že bych se nechala sezdat, v pěkných šatech s kytičkou sněženek, někde v jiném městě. Za svědky dva okolojdoucí. Koupila bych dort a s kusem toho dortu bych to dopoledne oznamila jedněm rodičům a večer druhým. Ušetřila bych peníze, čas a hlavně nervy z nicneřešitelných diskuzí, které vedou jen k tomu, že se protistrany zatvrdí a znepřátelí.
Když je tp takto, tak bych svatbu odložila, aby nebylo ani podle těch prvních a ani podle těch druhých. Jestliže vám přítelkyně klade taková ultimáta, že když svatba nebude v březnu, tak se s vámi rozejde, tak to je vydírání a nefér. Navíc jestli má psychické problémy, jak píšete, tak to je další důvod proč svatbu odložit. A jak tady radil někdo nade mnou a jak by poradil MUDr Plzák, mizela bych středem. Také jedno české dobré přísloví říká "jak si kdo ustele, tak si i lehne. A již jste zkoušeli doopravdy společně žít jak by vám to dohromady fungovalo? To je také důležité. Dnes je plno párů, které spolu žijí jen tak. Takže jestli by potom třebas za dva roky bylo vše v pořádku, o svatbě bych přemýšlela.
Dobrý den,
moc děkuji za odpověď. Spolu jsme sice zkoušeli žít, ale jen kratší dobu. Bylo to bez problémů, až na drobné vyjímky.
Také si říkám, že buď svatba nebo rozchod je podle mě vyhrožování. Chci udělat to, že pozvu obě rodiče na kafe a probereme situaci.
Díky moc za odpověď.
A co si od jednání s oběma rodiči slibujete? Zda svatba bude a kdy je jenom věc vás dvou. Já bych to udělala jak jsem napsala. Zatím bych svatbu nekonala. Na to, aby jste mohli spolu žít, dnes nepotřebujete nutně "papír". S rodiči žít nebudete. Obzvláště když vaše přítelkyně má takovéto psychické problémy si nejsem jistá, jestli je to vhodný partner pro manželství. Vy na tom nejste také po této stránce nejlíp. Čas vše ukáže. Rodiče bych vynechala. Oni se s tím smíří.Život není lehký. Je to boj. Obzvlášt když pak přijdou děti tak je to zátěž. Bylo by dobré, aby jste si zjistil o onemocnění vaší přítelkyně víc informací.
Michale, opomenu, že jste už jednou stejnou otázku zde pokládal. Je tedy asi jasné, jak vás váš problém trápí. Berte to tak, že možná pro nevěstu je potřeba bít vdaná silnější než dodělat zkoušky. Už má své roky, možná je to to, po čem z hlouby duše bytostně touží - být vdanou paní, být svou paní, mít muže, vlastní rodinu a ne pořád poslouchat od druhých, co by měla dělat a co by bylo správné. Nechápu, proč by kvůli svatbě neměla vaše dívka školu dodělat, to s tím přeci nesouvisí. Přizpůsobujete se přání rodičů, a jak to tak vidím, tak to budete dělat celý život. Ale jestli v tom budete takto pokračovat, tak k manželství buď vůbec nedojde, nebo i když dojde, tak vás pak rodiče z jedné nebo z druhé strany s manželkou rozeštvou a vy se rozejdete. Toto si musíte ujasnit. Vaši rodiče jsou zásadně proti, abyste se ženil? Však jste už chlap na ženění, o nevěstě ani nemluvě. Nemusíte mít svatbu velikou, která vás bude stát majlant, můžete se vzít v klidu se svědky na radnici. Ale myslím si, že ta svatba je takový zástupný problém u vás, rodičům se nezamlouvá asi ani nevěsta, ne? Už nejste oba nejmladší, život vám plyne a vy se necháte vydírat. Myslíte si, že se vaše dívka bude moci soustředit na školu a na učení, když se jí termín svatby posune podle přání rodičů a nikdo nehledí na přání její? Je to její a vaše svatba, ne svatba rodičů.
doplněno 23.01.13 11:22:opravuji - potřeba být vdaná (ne bít vdaná)
Andrea má pravdu!
Bála bych se vstoupit do svazku s takovou nervově labilní paní. Má zaměstnání, kde se jí líbí /to mnoho z nás nemá/, přesto tam musela skončit, protože se nervově složila. A také to přerušování studia kvůli psychickým problémům.
Dneska celá řada lidí spolu žije beze svatby a nikdo to nebere tak, jako někdy před 50 lety, kdy to byla ostuda. Klidně s paní žijte beze svatby a uvidíte, jak se zhostí všeho, co společný život přináší. Když byste se vzali a ona se skládala pokaždé, když by měla nakoupit, uvařit, nebo se dokonce starat o potomka, bylo by už pozdě uvažovat, že je něco špatně.
Rodiče do toho asi vidí a svazku nepřejí. Také by se mi nelíbilo mít nervově labilní snachu. Proto se brání a vcelku je i chápu.
Zkuste s paní žít a čas ukáže, jak se bude chovat, jak se dokáže vyrovnat se společným životem, jak se postaví třeba k zaměstnání. Vždyt v 31 letech ji čeká ještě spousta produktivních let.
A za nějaký rok, pokud vše bude dobře probíhat, může ta svatba být. Přála bych Vám to. Jaga.
Omlouvám se, že píšu opětovně, ale problém tu stále je a třeba tady bude někdo, kdo ještě něco napíše.
Jinak je mi 34.let a přítelkyni 31.let. Chci udělat s oběma rodiči schůzku a věci si vyjasnit.
Nějak se mi ten věk nechce věřit. Stylizace celého textu, reakce na odpovědi a celkové smýšlení bych typoval spíš na začínajícího středoškoláka cca 16-18 roků. Možná bude lepší, když se ženit nebudeš, při takové otázce se nabízí otázka další - jsi-li na to dostatečně vyspělý. Myslím tedy psychycky.
Ani březen, ani září. Ujeďte na týden an dovolenou, do pěkného penzionku, v místě se nechte oddat a užijte si romantický týden. Rodičům zašlete ...xxx ... byli sezdáni ...v ... Je to vaše svatba! A i když rodiče budou na oko trucovat, dlouho nevydrží. Nebo jste opravdu mamánek a bez máti ani tuk? I já bych vaši máti za tchýni nebrala.
Také zdravím. Pokud má někdo psychické problémy, je to nemoc, jako každá jiná a nikdo za ni nemůže. Řekla bych, že po psychické stránce má problémy i tazatel. Michale, vybral jste si partnerku a víte o jejích problémech. Právě proto, že je má, stojí třeba o oporu ( stát při sobě v dobrém i ve zlém a splnit to, co jste si slíbili). Je to život vás dvou, ne rodičů. Když se na to podívám ze strany Vaší partnerky, proč by se měla podřizovat vůli rodičů a zvláště když ví, že Vaši rodiče Vám svatbu s ní rozmlouvají? Z její strany nejde možná ani tak o to, dávat ultimata a trvat si na svém jen proto, aby si svojí vůli prosadila, jako o to, že má prostě strach, že o Vás přijde. Zvlášt když ví, že sám se nedovedete rozhodnout a hledáte cestu, jak vyhovět rodičům a jí přesvědčit, že je to tak správné.Ona teď prožívá nejistotu, termín svatby jste si stanovili spolu, domluvili se na něm a teď potřebuje, abyste stál při ní a věci šly tak, jak jste se na nich domluvili spolu. Ne s rodiči, ale jen vy dva. Je-li pro Vás těžké splnit již nyní dohodu mezi Vámi, bude Vám to dělat potíže pokaždé, kdykoliv se do vašeho života vloží rodiče. Pokud nejsou rodiče též psychicky labilní lidé, měli by se chovat ohleduplně a s respektem. Nemusí souhlasit s Vaší volbou, ale milující rodič by to dětem nestěžoval a pochopil by, že chtějí žít svůj vlastní život a podle svých představ. Chápu jejich obavy též, ale proč házet klacky pod nohy vlastnímu dítěti, vystavovat ho stresu a nutit ho, aby podlehlo jejich vůli? Napadlo Vás, že tím ubližují Vám i Vaší budoucí ženě? Situaci jí rozhodně nikdo neusnadňuje. Nechci se zastávat jedné, nebo druhé strany, ale pokud se máte rozhodnout, nestěžujte si, že jste vystaven tlaku. Tomu je Vaše partnerka vystavená též. Ale ona se k tomu postavila čelem a dokázala se rozhodnout. Vy ne! Je tedy řada na Vás. Poslouchejte své srdce a svůj rozum. Zahoďte Neurol a zachovejte se dle svého vědomí a svědomí...Je to jen můj názor, Váš je to život.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.