Kamarád mě štve nespolehlivostí

Ahoj rádci. Někdy během ZŠ se k nám přistěhoval jeden kluk z druhého konce republika. Původně do kolektivu moc nezapadal - měl výrazný moravský přízvuk. Snažil jsem se k němu chovat normálně a dopadlo to v nejlepší přítelství. Dnes je to již řada let a mezi okolní prostředí dosti zapadl. Zažili jsme spolu řadu věcí (nablbli jsme se). On nemá řidičák, tak jsem kvůli němu najezdil stovky km. Já nemám rád IT, takže když se mi něco pos... přijde i ve 3 v noci.

Nedávno jsem přišel s určitým podnikatelským projektem a zeptal jsem se ho, jestli do toho nechce jít se mnou, protože už toho mám hodně. Nabídku nadšeně přijal, ale ještě jsme se do toho aktivně nepustili a já už asi ani nechci.

Domluvil jsem se s ním nedávno na jedno odpoledne, aby jsme vyřídili nějaké věci. Ten den ráno jsem odmítl plno záležitostí s tím, že odpoledne něco mám. Před polednem mu napíšu SMS a on mi napsal, že se něco změnilo a že odpoledne nemůže. Ok - to chápu - řekl jsem, že by mi to příště mohl dát vědět dřív a on že to ví od dnešního dopoledne ... no následovala tzv. SMS hádka. On nikdy nepřizná chybu a neomluví se, tak jsem si s ním po týdnu dohodl schůzku. Vůbec jsem to nestíhal, ale chtěl jsem být zodpovědný, tak jsem dost spěchal a jel nepřiměřeně. Přišel jsem o chvilku déle - v normě a i když jsem myslím si byl v právu omluvil se mu za ten minulý týden - s vědomím, že se třeba taky trochu omluví. NE - omluvu přijal a to bylo vše. Včera večer jsme se dohodli, že dnes půjdeme na jednu místní akci. Počítal jsem s tím. Myslel jsem, že když tak hrozně moc chtěl jít a furt mě zval, tak že je to tutovka. Mezitím mi zavolali známí, at k nim přijdu na grilovačku. Šel bych mnohem raději než na tu akci, ale kvůli kamarádovi jsem to odmítl. Dopadlo to tak, že jsem mu poslal SMS před několika hodinama a teď sedím doma u PC a nejsem ani na grilovačce, kam jsem moc chtěl jít ani na té akci. Toto jednání mě hrozně štve. S takovým člověkem nechci vést firmu - ta představa mě děsí. S takovým jednání se setkávám realtivně často, ale když je to od cizího člověka - hodím to za hlavu. O tohoto kamaráda nechci přijít, tak mě to dost trápí a ač mám práce i na teď dost - nedaří se mi nic dělat - neustále musím myslet na to, že se na mě asi vykašlal - šel s někým jiným a v randálu neslyšel mobil.

Jsem toho názoru, že skutečných přátel je málo a proto je nutné si jich vážit. Proto jsem např. riskoval svou hnusnou jízdou, abych stihl schůzku. Proto když mi jeden z mála přátel zavolá ve tři v noci, at pro něj přijedu, tak to udělám. V poslední době mám spíše pocit, že se snažím jako id...t, ale když já něco od někoho na rychlo potřebuju třeba v noci - každý ofrňuje nos.

ACHJO - tento večer jsem kvůli tomu nic moc neudělal.