Nejste přihlášen/a.
Zdravím.
Chtěl bych se vám tady svěřit se vým velkým trápením.
Je mi 30 let , měřím 195 cm, vážím horko těžko 90 KG. Od mala jsem byl neduživé vyzáblé dítě. Zhruba do 25 jsem vypadal jak vezeň z Osvětimi. Od 16 let se v létě nechodím koupat a vlastně ani do krytého bazénu nechodím.
Teď už sice nevypadám jako z koncentráku ale ze svojí postavy mám komplexy a stydím se svléknout mezi lidmi.
Nemám žádné sebevědomí.
Nemám žádné přátele kamarády. Za to si ale můžu sám. Nikam nechodím. Od mala se necítím ve společnosti dobře.
Nikdy mi samota nevadila ale během posledního půl roku mi už asi leze na mozek.
Mám strach z víkendů. Z dovolené. Protože nevím co s volným časem. Samotnému se mi nikam nechce.
Koníčky žádné nemám. A ten čas utíka tak pomalu zvláště v létě. To si nikdo neumí představit jaké to je peklo přetrpět léto.
No a ještě jsem neměl holku,vztah, sex.
Nejsem žádný gay , holky se mi líbí.
Ale neumím to s nimi a asi se jim ani nelíbím.
Většinu svého života jsem byl hubená chcíplotina a to jsem vlastně i teď, takže se jim ani nedivím.
A cítím že mi ujíždí nebo už ujel vlak. Nebo to jsou biologické hodiny nevím?
Spolužáci už mají děti a já nemám nic.
A už mě to nebaví.
Je to život o ničem.
Myslím už i na sebevraždu protože život v současné podobě pro mne nemá cenu.
Sbírám odvahu zajít do posilovny a něco s sebou udělat.
Ale nevím , mám strach a mezi cizí lidi s mými komplexi se mi nechce.
Co poradíte?
Děkuji Pavel , Liberec.
Ahoj Pavle.
Snad se nebudeš zlobit, když ti budu tykat.
Takže, hned na začátek říkám SEBEVRAŽDA NIKDY NENÍ ŘEŠENÍ NIČEHO. Vždycky jsou lidé, kterým na tobě záleží a jen něco, co tě tíží, v jiné podobě přesuneš na smutek, který způsobíš jim. Často jsou to i lidé, o kterých nevíš, že pro ně jsi důležitý.
Za druhé, tvá postava mi, podle poppisu, nepřijde zas tak extrémní. Jeden můj bývalý byl jen o pár cm nižší, než ty, vážil asi o 15 kg méně, než ty... ano, byl nezvykle hubený, ale mě se to na něm líbilo! A určitě nejsem jediná. Někomu to prostě sluší. A každý máme jiný vkus. Není žádný muž, ktrý by se nelíbil žádné ženě, věř mi.
Jako problém vidím to, jak moc se stahuješ sám do sebe, bojíš se společnosti, bojíš se negativních reakcí atd. Klidně do té posilovny zajdi. Možná by ze začátku nebylo od věci najít si osobního trenéra, aby ti pomohl vytvořit cvičící plán přesně pro tvou postavu. Navíc, když tm budeš s ním, budeš se cítit možná lépe, povede tě a ty se budeš soustředit na něj, ne na chlapy kolem. Po čase budeš vědět, co v posilovně přesně dělat, zvykneš si na prostředí, zvykneš si na sotatní muže, oni si zvyknou na tebe... Budeš se cítit komfortněji.
Určitě si najdi nějaké hobby! Je jedno, jestli je to sport, nebo cokoli jiného. Tvůj čas bude hned zábavnější, navíc přes spoustu koníčku lze poznat nové lidi. A to ty potřebuješ. Přátele. Přátelům je jedno, jak vypadáš. Až zažiješ ten pocit, že tvůj zevnějšek nikoho nezaráží, stoupne ti sebevědomí. Až ti stoupne sebevědomí a vystoupíš z kruhu, do kterého se uzavíráš a budeš mít přátele a známé, dříve nebo později, mezi nimi nebo někde jinde, narazíš na dívku
Jinak ti napíšu doporučení, které já používám celkem často. Neber to prosím zle, neber to osobně. Možná se tu do mě zase někdo opře, že je to nesmyslné, nebo přehnané, ale není. To je jen starý stereotyp lidí, kteří nejsou schopni přistoupit na něco nového. Takže, moje doporučení zní: pokud tě tvůj způsob života nebaví, působí ti psychickou nepochodu, ale zároveň ho nejsi schopen změnit, protože se ti to zdá těžké, nebo protože prostě nevíš, jak začít, neboj se kontaktovat psychologa. Máš na něj nárok i v rámci pojištění. Není to žádná ostuda. Přesně tohle je to, proč psychologové existují. Někdy i jen pár konzultací, kde si s tebou poradí někdo zkušený, pomůže člověku najít zdroj problémů a sílu ho překonat. Znám spoustu lidí, kteří na venek nemají žádný problém a přesto chodí k psychlogovi. (Nebo že by to bylo naopak, problém nemají právě proto, že k němu chodí?
Potřebuješ překonat své komplexy a pak přijde všechno... chut být mezi lidmi, přátelství, vztahy, rodina...
Navíc, na světě je spousta dívek, které mají velké komplexy. A nikdo je nepochopí tak, jako ty! Pro některou budeš skvělý partner.
Kdyby sis chtěl popovídat, klidně napiš do soukromých zpráv.
Zdravím, Pavle. K sebevraždě Vás zde nikdo navádět nebude. Píšete o sobě to negativní, ale ani slovo o tom, co děláte proto, co proto děláte, abyste na tom byl lépe. Čí je to vina, že je Váš život o ničem? Nejste spokojený, tak to prostě změňte. Najděte si motivaci, koníčky, sport, výlety, děvče. Nebrečte sám nad sebou, nelitujte se. Psychicky na tom nejste dobře, tak pokud to nezvládáte sám, vyhledejte odbornou pomoc - psycholog, psychiatr. Nečekejte, že někdo udělá něco za Vás. Život za Vás nikdo žít nemůže. Choďte mezi lidi, zbavte se komlexů, vylezte z té své ulity zkrátka.. Není to tak těžké, jen musíte chtít a něco proto udělat. To, že se nazýváte troskou a chcíplotinou opravdu svědčí o tom, že je na čase, svěřit se odborníkům a odbourat tyto negativní myšlenky.
doplněno 03.06.12 16:25:Jen pro zajímavost - mrkněte se do této diskuze: www.poradte.cz/volna-diskuze/13940-proc-prave-ja.html
Možná byste se s paní mohli podpořit vzájemně. Oba bojujete se svými pocity méněcennosti, oba byste chtěli od života víc...A nevíte jak na to...Jen mne napadlo, že byste mohli najít společnou řeč, pomoci si vzájemně, dát si najevo, že v tom nejste tak úplně sami. I to by mohlo třeba pomoci...
Milý Pavle, určitě trpíte sociální fóbií, máte prostě strach z lidí, nikam kvůli tomu nejdete. Ale kvůli tomu se přeci nebudete sebevraždit, ne? Vše se dá napravit. Ale vy holt nemáte tu sílu, asi by to chtělo trošku tomu napomoci. Neuvažoval jste např. o návštěvě psychologa nebo psychiatra? To není ostuda chodit k psychiatrovi, on dokáže pomoci. Jestliže uvažujete o sebevraždě, je jasné, že trpíte i depresivními stavy, to není dobré. Věřte ale, že se opravdu dá s tím hodně udělat. Že jste chudý a nikdo vás nechce? Ale no tak, určitě máte i jiné kvality, vzhled není všechno. Vlak vám ještě neujel, jste ještě mladý. Co je to třicet let. Nic. Být vámi, hned letos zkusím jít na koupaliště. Sám velice dobře uvidíte, co za různé postavy tam chodí. Na koupaliště nechodí jen krásní lidé, ale i ti, co např. mají nadváhu či podváhu. Ani já nemám už postavu, co bývala, a myslíte si, že kvůli tomu nepůjdu na koupaliště? Na to dlabu, co si o mě budou myslet ostatní lidé. Hlavně, že já jsem se sebou spokojená. A to je to nejdůležitější. Vy ale se sebou spokojený nejste. A to je třeba změnit. Jste mladý muž, tak hlavu vzhůru, uvidíte, že bude jednou líp. Ale nesmíte házet flintu do žita, nesmíte se v životě vzdávat.
tak tedy nechápu tvé kompexy - seznámila jsem se s dnešním mým manželem když vážil 72 kg a měřil 192cm
nikdy mi nepřipadal hubený byl štíhlý a mě se vysocí chlapi vždy líbili a líbí - je fakt, že už má o pár kilo víc .Někdy říká, že to až škodí.Lépe se žije člověku štíhlému.
Choď do přírody, po památkách kup si kolo jezdi na kole , uvidíš na každého někde někdo čeká - hlavně se netraň lidí- jsi zdráv - co mají říkat ti co mají nějakou těžkou vadu- žijí klidně mezi námi a my je tak bereme mezi sebe jak zdravé jedince .
Užívej život - byl ti dán a nepromarňuj ani hodinu . Držím palce .Možná by ti pomohlo dojít se poradit do nějaké psychologické poradny - popovídat si - uvidíš vše se změní.
Pavle, nezoufejte, jenom na sobě trochu zapracujte.Choďte mezi lidi, třeba na kuželník, do pěveckého či tanečního souboru, mezi trampy, zkrátka navažte vztahy .Vždycky se ve společnosti najde dívka , se kterou si budete sympatičtí, hlavně nedřepte u počítače a nebrečte do fejsbuku, věřte mi, ve svém věku už vím svoje...
Ahoj, Pavle, myslím, že jste fajn kluk, ale že Vám chybí sebevědomí. Jste, jaký jste a pokud si najdete partnerku, je na ní, aby Vás brala prostě takového jaký jste.
Máme opačný problém: Manžel 172 cm, 138 kg. Čekala ho nepříkemná operace, měl silné bolesti v noze a lékař operaci nechtěl povolit. Prý až zhubne, aby umělou kyčel pak nevybalil. A tak přišlo období temna. Ale podařilo se a manžel shodil 15 kg. Ale dalo to. Víte, co to je hladový a podrážděný chlap?
Ale o tom jsem tady psát nechtěla. Prostě se nestyďte, klidně vyrazte do bazénu, k rybníku. Jste jen vysoký štíhlý chlap a právě takoví se ženám líbí. Začněte třeba jezdit na kole, či pěší turistiku. V nějakém oddílu se snadno seznámíte. Ne třeba hned s ženami ve Vašem věku, ale s lidmi různými a naučíte se komunikovat, reagovat na rozhovory. Já si třeba ve svých 30 letech báječně popovídala při dálkovém pochodu s 60 letými lidmi - ty jejich zkušenosti, názory, zážitky - to byla nádhera.
A tak se kontaktům s lidmi nevyhýbejte a uvidíte, že časem se seznámíte s někým, pro koho budete jediným na světě. Chce to jen zbavit se těch svých chmur a mít trochu sebevědomí. Jste pěkný mladý muž, být mi o 30 míň, měl byste partnerku hned. Jaga.
doplněno 05.06.12 07:51:To jsou zase překlepy - hrůza: nepříjemná operace
aby kyčel nevyvalil...
já bych řekl, že váš problém je ve vaší hlavě a ne v postavě. Když mi bylo devatenáct, měřil jsem 192 a vážil 75,-. Taky jsem měl kvůli postavě komplexy, ale mým známým holkám ta moje podváha kupodivu zas tak moc nevadila. Dnes už mi devatenáct není, měřím 192 a vážím 126,-. Kéž bych těch vašich necelých 90 kilo měl. Tak bych radil, přestaňte se kriticky pozorovat, přestaňte blbnout o sebevraždě a přestaňte se bát ženských. Já bych se vůbec nedivil, kdyby ve vašem okolí bylo rovnou několik ženských vhodných na seznámení. Ono je to tak vždycky. Tak mnoho zdaru.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.