Dovolena v Italii autem

Jezdili jsme po 3 roky do Lignana /850 km jedna cesta/ autem. Je to starý ford z roku 1993. Vydržel v pohodě. Ale starosti byly. Platila se dálnice, obávali jsme se i poruchy nebo nehody. Naštěstí se nikdy nic zlého nevyplnilo. Měli jsme nepsaný zákon - tam jsem nonstop řídila já, zpátky manžel. I když třeba točení se po Vídni nebylo nic moc, měla jsem raději to cestování za volantem, než jako spolujezdec. Jinak rakouské i italské dálnice jsou skutečné dálnice, které nemají nic společného s naší D 1. A byly výborně značené.

Poslední roky jsme přesedlali na Gargáno. Letos pojedeme potřetí. Je to ale opravdu veliká vzdálenost - asi 1800 km jedna cesta. Jezdíme klimatizovaným autokarem. Nebála bych se řízení, ale s 19 letým autem člověk nikdy neví, co se vyvrbí. Autobusem ta cesta trvá kolem 20 hodin. Střídali se 3 řidiči, takže se jelo pořád.

Jedni známí jezdí přesto na Gargáno vlastním autem. Dělají to tak, že asi v polovině cesty si najmou pokoj v penzionu na noc a ráno jedou dál. Je to sice zbytečně zdlouhavé, ale zase řidič není pak unavený, když se před dalším úsekem cesty vyspí a odpočine si.

Byla bych kvůli té vzdálenosti opravdu pro autobus. Jezdíme na Rozvadov, Mnichov, Garmisch, Innsbruck a pak už dolů na jih. Jaga.

Také Vás zdravím, na relevantní odpověď jste zadal málo informací...

To přece záleží jen na Vás,my k tomu nemáme co říci.

Chcete vědět,zda budete platit dálniční známky,kde a za kolik? Kde sehnat ubytování? Zda auto vydrží dlouhou cestu? Další podrobnosti? Napište jaké,k Vaší otázce je opravdu obtížné nalézt odpověď.

Byli jsme tak ve před 6 lety ještě s felícií. Naplánovali jsme si trasu (kterou jsme stejně nedodrželi) a jeli dolů po jedné straně itálie a pak přejeli na stranu gargána. Tam jsme viděli městečko Peschici, kde se nám v kempu zalíbilo, že jsme zůstali po zbytek doby a jezdili po okolí. Stan, auto jako zásobárna, kola, člun a MIMO sezónu.