Popření otcovství

Tuto problematiku upravuje zákon o rodině v § 61/1: Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte a dokud neuplyne šest měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno; tato lhůta neskončí před uplynutím šesti měsíců od narození dítěte.

Ale i když lhůta již uplynula, není vše ztraceno. § 62 totiž stanoví:
(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství vůči otci, matce a dítěti, pokud lhůta stanovená pro popření otcovství některému z rodičů uplynula.
(2) Je-li vzhledem ke všem okolnostem zřejmé, že muž považovaný za otce dítěte otcem není a uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství některému z rodičů, podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství, ledaže zájem dítěte výjimečně vyžaduje, aby k popření otcovství nedošlo.
Tolik právo. Jestli však správně rozumím vašemu dotazu, tak váš syn se svou přítelkyní chce vychovávat dítě nadále, ale chtěli by, aby biologický otec jim každý měsíc přispíval nějakou finanční částkou. Pokud se jim tento záměr vydaří, pak ale musí počítat s tím, že biologický otec bude také uplatňovat určitá práva ve vztahu k dítěti. Zastávám názor, že otcem je ten, kdo se o dítě stará, učí je chodit, mluvit, jíst lžičkou, poznávat svět - a nikoli ten, kdo dítě zplodil.

Pokud vím tak popřít otcovství lze do půl roku věku dítěte.

Bohužel, v současné době stále ještě platí, že pokud Váš syn nepopřel otcovství ve lhůtě 6. měsíců od doby, kdy se dítě narodilo, není jiná šance, než se domluvit s biologickým otcem, aby uznal otcovství.

K níže uvedenému § 62 bych chtěla dodat toto:

Pokud jsou rodiče schopni dítě zaopatřit a společně vychovat ve funkční rodině, nebude mít soud důvod přistoupit na popření otcovství a žalobu zamítne. V zájmu dítěte se posuzuje v této situaci i to, co by tato změna do života dítěte vnesla dobrého. Tudíž je brán na zřetel dopad takového rozhodnutí na život dítěte o hodně přísněji. Takže šance, že soud vyhoví žalobě a vnese takovouto změnu do života dítěte, je opravdu minimální. A to říkám naprosto zodpovědně. Ale je to na zvážení rodičů.

Ve skutečnosti... není za tím jenom touha po mamonu? Dá se s úspěchem pochybovat, že matka skutečně ví, kdo z těch dvou je otec a u ročního dítěte není moc pravděpodobné, že by mělo tak výrazné rysy, aby se dalo s jistotou ukázat na jednoho z těch dvou. Na nějaké světlé - tmavé vlásky či oči se taky nedá moc hrát. Já jen aby nedošlo k dlouhodobému dusnu a zpochybňování a já nevím co ještě jenom proto, aby se ukázalo, že otec je skutečně otec. Jiná věc je, jestli si připravuje půdu pro to, že se rozejdou (což u nesezdaného páru s náhle vykulenou nevěrou není nic nepravděpodobného); platit pak alimenty na dítě, o kterém si myslí, že není jeho, by asi nebylo to pravé ořechové. Spíš než cokoli by měli začít testem otcovství u toho pána, co je v rodném listě...

Jeden z mála případů, kde funguje presumpce viny, byt je to proti vší logice a dobrým mravům. Kéž jednou zákonodárci přijdou k rozumu a právo bude fungovat tak, jak má. V současnosti je to bohužel jinak. Jak už psalo několik lidí nademnou... Po šesti měsícich máte smůlu a soudce rozhodne podle práva jen pokud má mozek v hlavě (a většina z nich nemá)