Nejste přihlášen/a.
Dobrý den všem... jsem tady prvně, asi především proto, že mám potřebu někomu " POMLUVIT " vlastní děti. Jednoduše hrozně mě štvou mí dva synové kteří si za rok od doby kdy odmaturovali nenašli práci / kromě dvou kratších brigád / . Možná jsem ze "staré "školy, ale tady je něco hodně špatně. Takových rodičů je určitě hodně...teda aspoň doufám, že nejsem sama. Panstvo "chrápe " do dvou odpoledne, pak se nají, umejou a vyrazej do ulic, vrátí se v noci a tak to jde dokola , jednou za čtrnáct dní jedou na plazmu a přežívají . Mladí se prostě nenaučej dělat...a věřte nějak se nechci chválit, ale já si opravdu myslím, že já chybu neudělala. Oni totiž nejsou zdaleka osamocení . Vím, že je to s prací špatné a oni jsou bez praxe...ale ...co s tím člověk kolem padesátky je starej a ...mladí se nenaučí základním pracovním návykům a začne jim tohle flákání stačit a vlastně i vyhovovat...
Dobrý den. Podívejte se na to z druhé strany. Z pohledu svých synů. Proč by nepřežívali v pohodě a bez starostí, když jim to rodiče umožňují? Nic jim nechybí. Proč by nevyspávali, když je něčeká žádná povinnost? Mají kde bydlet, mají co jíst, mají přísun peněz, mají všechen čas pro sebe...Prostě mají úžasné pohodlíčko a zázemí. Co na tom, že rodičům visí na krku, však oni se postarají, co si budou lámat hlavu s tím, s čím si ji lámou jejich rodiče? Domů si chodí jako do hotelu - jsem tady a starejte se! Rodiče se musí opravdu jednou pořádně naštvat, stanovit podmínky pobytu svých dětí doma a neustupovat! Pokud mladí nemají žádné návyky pracovní ani morální, je třeba je naučit, aby si je osvojili. U dospělých dětí to jde již hodně obtížně, ale nikdy není pozdě na razantní krok. Vysvětlete jim, že je třeba, aby se sami živili, aby začali přispívat na domácnost, jestli-že v ní chtějí nadále s rodiči žít. Nedávat peníze za nic. Chte-li se courat a bavit, vydělejte si na to. Chcete-li sedět u TV, či pc, to také stojí peníze...Podílejte se na svých vlastních potřebách. Nemáte práci, hledejte si brigády. Máte dost času na pomoc s úklidem, dojít nakoupit, zapnout pračku...Prostě je třeba po nich začít tvrdě vyžadovat zodpovědnost a práci...Nic není v životě zadarmo, flákání skončilo. Nelíbí se vám to? Najděte si své bydlení, at poznáte, jak je bydlení drahé a že vám nikdo nikde s placením nepočká...Rodiče v nouzi pomoci mohou, ale nesmí život dětem příliš usnadňovat. At se naučí být samostatné a uvědomí si, že rodiče se věčně starat nebudou...Každý má své děti rád a je jedno, zda jsou malé, nebo již dávno dospělé. Starosti si o ně člověk dělá neustále, to je pravda, ale každý má svoji hranici trpělivosti i tolerantnosti...Nemá smyslí si stěžovat na to, jaké jsou naše děti. Často si myslíme, že my jsme rozhodně chybu neudělali. Ale není to tak. Ačkoliv to myslíme vždycky dobře, nakonec se ukazuje, že to třeba až tak dobře nebylo atd. Jen můj názor a pohled na věc.
Já bych jim dala "nůž na krk" a žádné vyspávání - musí se postavit na vlastní nohy - to na moji náturu není,abych měla doma dva nepracující/napsala jsem ti raději slušně/ a vy jim vaříte, perete a staráte se o ně?Pokud nedělají musí pomáhat doma a ne si jen užívat nic nedělání .To je zásadní chyba jim to prostě vyhovuje - co by se snažili.
Nenamlouvejte si , že není i chyba ve vás.To není chyba druhých - je třeba nastavit pravidla a musí začít někde dělat ,byt začnou za třeba i menší peníz. Oni si totiž dnešní mladí myslí, že na ně všude čekají a dostanou pěknou štavnatou výplatu.A že nemají praxi? Doma ji nezýskají, to je neomlouvá .
Je třeba být nekompromisní - musí začít dělat a vy je nepodporujte v lenošení .
Oni si totiž dnešní mladí myslí, že na ně všude čekají a dostanou pěknou štavnatou výplatu.Ne ze bych se chtel dnesni generace zastavat, ale myslim, ze moje generace mela v jejich veku uplne stejny nazor A kdybych se pred lety zeptal dedy, co si myslel muj tata, kdyz mu bylo 18, tak by mi asi rekl to same Spise nez "blbost dnesni generace" je to "blbost vsech 18 letych".
no, drivejsi generace vedela ze musi a bude pracovat. Takze praci meli.
Dneska maturanti opravdu cekaji na managerske pozice a teplou kancelar. A toho moc neni. A pohodlnost je hezka vec.
Naštěstí to neznám z vlastní zkušenosti, ale už jsem slyšel hodně takových případů.
Určitě jste chybu neudělala, je to v době a v možnostech, které jsou dnes. My bychom si nic podobného nikdy nedovolili. S prací je to opravdu špatné, tentokrát to vím přesně. My okolo padesátky jsme už pro zaměstnavatele staří i když máme pořád nějaké pracovní návyky, chut pracovat i zkušenosti. Ale zajímavé, že když přijdu osobně do firmy, personalisté se chytají za hlavu, že už na tom místě měli spoustu mladých, co nechtěli dělat...
S tím opravdu nic neuděláte. Ale třeba za nás bylo normální, na chod domácnosti přispívat. Takže jim dejte najevo, že doma není bezplatný hotel s all inclusive a všechno něco stojí. A rovnou vyměnit zámek a tvrdě do toho. Takové chlapce už nepřevychováte, na spoustu věcí musí přijít sami.
Ale ano, udělala jste chybu, chybu při výchově, jen to nevíte, pouze vidíte výsledky. Většinou každý říká: "chci, aby se moje děti měly lépe než já". Ale tím, že všechno tolerujete nenaplníte své předsevzetí. Jedině nastavit mantinely. V klidu sedněte a rozeberte tu vaši situaci pěkně pohromadě. Dopředu si promyslete, jak to chcete řešit. Přeji hodně sil a rozumnou domluvu. - pt
Částečně jste udělala chybu ve výchově /tedy udělali oba dva, s otcem/, částečně za to může naše dnešní společnost.
1/ Chyba ve výchově: je mi už 57 let, ale po příchodu ze školy jsme jako děti měly různé povinnosti. Namátkou: přivést mladší sestru ze školky, sebrat vejce od slepic, zajít na trávu králíkům, oloupat brambory k večeři. A další. To dneska děti neznají, je jim všestranně ulehčováno, vše stekáno bez práce až pod nos a tak neví co s volným časem, nudí se a vymýšlejí různé ptákoviny. Ty povinnosti jim v tom zamezily. Asi jste selhali, měli chlapci už v dětství nějaké povinnosti? Nebo se jen bincali od ničeho k ničemu?
2/ Dnešní společnost - když jsem odmaturovala a na VŠ dál nemohla jít /náhlé úmrtí otce, bylo mu 49 let a umřel jen den po mé pěkné maturitě/, hned jsem musela nastoupit do práce. Jedno do jaké, ale byla jsem středoškolsky vzdělaná a na práci tudíž zralá. Dneska práce takřka není, mladí se naučí pořádně flákat, něco dá pracák, něco dají rodiče a není jim zle. Po nějakém čase už ani práci nehledají. Na co? Dnešní společnost vychovává flákače s nataženou rukou. A bude i hůř. A kdo za to může?
Vypakujte chlapce z domu, at si najdou podnájem a starají se sami o sebe. Třeba pochopí, když jim bude téci do bot, práci si najdou a budou se snažit o slušný život. Opravdu jen takový krok s nimi zamává. Takhle mají servis u maminky, teplé jídlo, ustlanou postel a nic jim nechybí. Zbavte se jich, nemyslím to ve zlém, jsou to Vaše děti, ale už se oba opeřili, a mají věk na to opustit rodiče, tak at se rozlétnou. A uvidíte, že to bude jen k jejich prospěchu. Jaga.
doplněno 14.11.12 11:40:Omlouvám se za ¨překlep: Vše strkáno bez práce až pod nos...
Babajaga to napsala skvěle, k tomu není co dodat. V devatenácti nebo dvaceti letech by se měl mladý člověk už umět o sebe postarat.
Kluky jsem adoptovala, když jim bylo pět let umřela jim máma a já si vzala jejich otce k práci se postavit uměli, jsme z vesnice a kromě opravdových zvířat - králíci, prasata, slepice...měli a mají ještě mladší sourozence a pomáhali i na stavbě, všechno se zlomilo až teď po té škole ... já jen doufám, že jsem za ty roky co se známe do nich vložila něco co se jednoduše nemůže zatoulat na dlouho a zase se to objeví.
Pokud byli v dětství zapojeni do různých domácích prací, tak doufejte, že to v nich je, a že nyní je to přechodné období. Ale to neznamená, že to budete přehlížet, nebo trpět. Nějak mi v tom výchovném procesu chybí tatínek. Žije ještě? Žije s Vámi všemi? Snad by mohl také uplatnit v rodině autoritu, budete na kluky už dva. - pt
Trináctka, četla jsem všechny odpovědi, je jich hodně a všichni mají pravdu. Jenomže! To jsou rady , které by oni sami v tom samém případě neuskutečnili. Jsou to Vaše děti, milujete je. Já mám naštěstí jen jednoho v této situaci, ale chovám se jako Vy. Dám mu najíst, "půjčím" peníze. Vím, že bych neměla, vím, že bych mu měla ukázat na dveře... Ale neudělám to. Nebudu se tady rozepisovat co všechno pro něj dělám já, a čím mi on oplácí. Nechce se mi. A právě proto Vám rozumím. I přes všechny dobře míněné rady , jako je uzavřít "kohoutek" a tak dál, nejsou nic platné. Neuděláte to. To už byste to dávno udělala, a neptala se zde. Nejste blbá, víte o co jde. Ale nedokážete to. Ani já ne, i když vyhrožuji...
Tak jediné,čím Vás mohu potěšit je to, že v tom fakt sama nelítáte.
Já vím, že v tom nelítám sama , nejsem slepá ani hluchá a ani němá, mluvím s lidma kolem sebe a je to prostě tak . Ta práce je pro člověka hodně důležitá, ale když není tak si asi každej rychle zvykne ... Ti "hrdinové " kteří by vykopali z domu jsou asi lepšími rodiči než já. Nedávno jsem se bavila s kamarádkou na nádraží a pán stojící vedle se zapojil do toho co slyšel a skoro mi vynadal, že jestli jsem zvonila před dvaceti lety klíčema, že si za to můžu sama. Holt někdo je hned se vším hotový a taková já nejsem , mělo by to jít po dobrým. Hodně lidí tady má pravdu ono není všechno bílý nebo černý, většinou se ty barvičky prolínají, takže z chyby a z lásky musí být něco namíchanýho někde uprostřed, takže, když mi někdo napíše, že dělám chybu ve výchově pořád - nezlobte se to je to jediné s čím v těch odpovědích nesouhlasím.
trinactko,tedy nikdo si nemuze dovolit rici,ze nedela chyby ve vychove.Ale vy jste zrejme vyjimka a vse delate dobre.Tak proc ti vasi kluci sedi doma misto aby pracovali?Delate si to sama.Proc by se namahali,kdyz maji vsechno.A vite co?Dobre vam tak,kdyz podle vas delate vsechno dobre.Zrejme je budete mit doma jeste hodne let,dokud si nenajdou protejsek stejneho mysleni jako mate vy.
no nedejbože aby si našli protějšky se stejným přístupem k životu ... to bude maminka živit nejen syny ale i jejich manželky a ratolesti
Třináctko: lidi co za všemi problémy tohoto světa vidí politiku bych kopal s rozběhem do (_|_) (a že jsou takoví i tady na poradně ) ... ono je moc pohodlné nadávat na všechny kolem a svádět na ně svoje potíže, místo toho aby člověk zatnul zuby a něco pro řešení udělal
Pěkně jste mi to nandala, jsem prostě jednička, ono je dobře se pochválit, dělám to celkem pravidelně, protože jinak bych se z toho zbláznila a ono občas stojí za to kouknout se do zrcadla a říct si jseš pěkná holka a i když ti tečou slzy tak se zasmát a pochválit se že se ti něco povedlo. Ti kluci sedí doma protože nemají práci! A to si rozhodně nedělám sama . Bydlíme tak říkajíc mimo "větší města " a ještě skoro na samotě. Jak už jsem napsala je jednoduché někoho odsoudit. Já jsem tu otázku napsala protože mě štve že tu práci není možný najít , ano štve mě, že jsou doma a nic nedělaj, ale asi jsem neměla takhle uvažovat. Jednodušeji se na člověka kydne špína , ale dobře mi tak já jsem začala protože jsem POMLUVILA ...
To je mrzuté, že bydlíte "mimo větší města" ale co kdyby teda oba zvedli prdel a šli za prací do nějakého jiného města? Nebo za hranice? Jenom mi nezačněte vysvětlovat, jak je drahé dojíždění nebo podnájem ... kdo chce, hledá způsoby. Tisíce lidí takto fungují.
13ko, nezlobte se , ale opravdu začínám ve vašich odpovědích vidět tu známou, co už 15 let živí jednoho nefachčenka - v tomto vláknu jsem ji už zmiňoval.. Evidentně ji to štve, ale na jakoukoliv dobře míněnou nebo jinou radu reaguje omlouváním synáčka: tu je nemocný, tam nemůže nic sehnat, tam přece nebude pracovat, to je pod jeho úroveň, tam ho platili málo, proto odešel. Je všem pro smích.
Jestli jste sem přišla pro radu, dostala jste jich několik, dokonce rozumných. Jestli jste se přišla jen vypovídat, budiž, snad se vám ulevilo.A jestli hledáte spřízněnou duši, která vám přitaká, že za to přece může doba a režim a že za socilaismu to bylo 100x lepší, určitě se někdo ozve ale já to nebudu.
zdravím, to mi neříkejte, že za peníze za plazmu dokážou žít 14 dní od někoho musí mít nějaký finanční příspěvek, že by od Vás jestli jo tak navrhuji přiškrtit kohoutek, já kdysi dávno kdy jsem bydlel u rodičů a neměl jsem normální práci jsem musel dávat mámě 3000 kč na bydlení a stravu, které jsem si vydělal načerno na brigádě, potom jak jsem se oženil jak jsem byl rád, že mi máma peníze co jsem ji dával dala najednou a měli zjme na zařízení domácnosti.
doplněno 14.11.12 08:59:chce to hlavně jak se u nás říká zvednout jašle a mít u toho pevné nervy a neustoupit ani o krok
Ono to není tak jednoduché, třeba rada vyhoďte je. Jak byli vedeni od dětství k zodpovědnosti, k práci... Povinnost pracovat není, máme zákon o rodině. Otázka je, jak radikálně to chcete řešit.
doplněno 14.11.12 13:07: No na výchovu co byla je už pozdě. Argumenty jak by se měli chovat asi nepomohou, způsob života jim vyhovuje, a ani se nedivím...
Jak má přemýšlet co s tím, když neví?
to babajaga: a jak je má "vypakovat" když dobrovolně! neodejdou, sedí spokojeně doma, budou se bránit, žádat nedej bože výživné? Tak napište.. jděte se žalobou k soudu (pokud je toho schopna) a jaké argumenty má pro to vypakování předložit, popř. vydědění.. Výsledek by byl zajímavý.
No, někde na to flákání berou peníze, nebo ne?
Mimochodem, co je to ta plazma, na kterou jezdí jednou za 14 dní?
Chyba je hlavne doma, doma se meli naucit ty zakladni pracovni navyky, jako ze se neco musi delat, ze nic neni zadarmo, zkratka deti musi uz doma mit nejake povinnosti a ne ze za ne maminka uklidi, nadobi maminka hodi do mycky, deti ho ani neodnesou ze sveho stravovaciho mista, odpadky odnese maminka cestou do prace, to je zivot. Mel a castecne to jeste doma mam, snazil jsem se to zmenit, ale jelikoz meli deti zastani u maminky, tak to neslo. Nejake moje ze je potreba treba odnest ty odpadky koncili slovy jejich mamy: nech to byt, ja to odnesu rano a tak ruzne. Pokud se oba rodice navzajem nepodporuji, tak je to v prdeli.
Bud matku rezat spolecne s detma, nebo se na to pro klid doma vykaslat a nebo z ni udelat byvalou a at si to vyzere sama.
Celkem s vámi souhlasím, ale tazatelka třeba o otci vůbec nemluví. A jestliže sama ženská má na krku dva devatenáctileté kluky, je to ještě mnohem horší. Pokud ti kluci nepřevezmou částečně roli hlavy rodiny a chovají se takhle, pak osamělá žena má s výchovou určitě větší problémy.
Vaše slova-udělat z ní bývalou a at si to vyžere sama- typický hospodský názor. Ty děti přivedli na svět společně a společně by se měli starat i o jejich výchovu. Za to jak se nakonec děti povedou, asi můžou oba stejně.
Kecas, to bych ji musel zabit a to se nesmi, proste kdyz ma svuj rozum a nedokaze si to uvedomit tak s tim nic nenadelas, bud se porad budete hadat a nebo rezignujes kvuli klidu doma. A na hospodsky nazory se vykasli, hospody nesnasim a nepiju.
Vida, mám tady dalšího spolužáka...
V každém případě se tu o otci nemluví a právě chlap tam určitě chybí. U mne stačilo, když můj táta zvednul obočí.
Ano tátu opravdu nemáme, před čtyřmi roky umřel a já jsem zůstala sama s pěti dětma - tři moje / 12,11 a 6 let ,synové byli mého muže z prvního manželství / , rozestavěným domkem a nemocnou tchýní - žádná sranda . Splatila jsem půjčky a žiju - nebo se snažím, stíhám opravdu hodně a prostě mi nestačí zvednout obočí ,kluci byli v pohodě , bydlíme na vesnici a dělat opravdu museli, nešlo to jinak, ale teď jsem na ně prostě přesto, že jsem vystudovala psychologii krátká. Není to o výchově ... je to o tom, že je jiná doba , vždyt stačí, číst co si píšou na Facebooku ... je to jiná generace , ale k práci je nikdo nemá a nemusej dělat až teď, když jsou dospělí!
Možná bych neměla říkat to že VOJNA dělala z kluka chlapa, aby se zase někdo nenaštval, ale možná na tom něco bylo . A to, že se MUSELO ráno vstát a jít do práce taky naučilo ne, že ne.
Jelikož jste své děti nenaučila základním pracovním návykům,neučili je samostatnosti a poskytujete jim ,,mamahotel,,tak se nedivte a nestěžujte si.Mám dceru a syna v podobném věku jako vaše,ale že by mi spali do oběda?Oni nemusejí pomáhat kolem domácnosti-nákupy,dům,zahrada,vaření,úklidy...Co kdyby se Vám,nedejbože,něco stalo?S takovou se ještě v 70-ti budete o Vaše děti starat a sponzorovat.Chudák v budoucnu jejich protějšky,ty Vám poděkují.Ale nikdy není pozdě,s důrazem si o tomto ihned promluvte a řešte.
Rozumný názor, též doporučuji. Postupně přitvrdit dokud nepochopí nebo nevypadnou. Je to těžké a kruté vůči vlastním dětem ale jiná cesta není. Nebo vlastně je: zachovat současný stav a živit je donekonečna.
Podobný případ mám hodně blízko. Maminka takto podporuje synáčka prakticky od vyučení do současných 35 let. Zaměstnaný byl v souhrnu možná tak 5 let. Nastoupí do práce, vydrží max. 1 měsíc a pak se hodí marod. Vaří mu, pere, uklízí, kupuje cigarety (!), řeší jeho dluhy na pojistném. Při svém nicnedělání si stihl vyrobit dítě, na které neplatí.
Hlavně si to nenechte přerůst přes hlavu. Čím později to začnete řešit, tím horší to bude.
Okamžitě utnout přísun peněz. Kupte jídlo pro sebe, co potřebujete, a až se pánové vzbudí a budou se shánět po jídle, at si jdou nějaké nakoupit nebo si uvaří, protože nejste jejich sponzor. Nechtějí? Tak at se jdou třeba napást. Nenechte se zviklat a toto pár dní praktikujte. Taktéž přestaňte třeba prát a žehlit jejich věci apod., mají dost času na to, aby to udělali sami. Nebo at si chodí ve špinavém.
doplněno 14.11.12 21:56:Jen abych neplácala z vody - když jsem se mezi studiem VŠ chtěla flákat doma, táta stanovil jasná pravidla, kolik budu přispívat atd., a pokud se mi to nelíbí, můžu jít někam jinam.
A když jsem se vykašlala na platby telefonu a přišla vyhrůžka exekutorem, dal mi tři dny na vyřešení, než mi sbalí věci a vymění zámky. A ejhle, zabralo to.
A není zde náhodou také zákonná povinnost postarat se o své rodinné příslušníky, do té doby, dokud se nedokáží postarat sami o sebe? Kdy se vlastně"pozná", že se umí člověk starat o sebe a kdy tato zákonná povinnost už neplatí?
To jistě je, ale to není případ tazatelky. To by se o ně takto mohla starat do smrti. I děti mají určitou povinnost ke svým rodičů. Podílet se v rámci možností na společné domácnosti např. atd. Jinak vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, dokud studují a připravují se nepřetržitě na své budoucí povolání. To synkové tazatelky již nedělají. Jsou schopni se sami živit, pokud již pracovali brigádně...Nebrání jim v tom závažné zdravotní problémy atd. Takže zde již žádná zákonná povinnost rodičů k dětem není.
Nečetla jsem celou diskuzi, takže jestli tam už podobná odpověd je, tak jsem ji neukradla ale jen mám s někým stejnej názor Takže od známího známej měl podobný problém, a vyřešil to tak, že dětičky vystěhoval z baráku, zaplatil jim podnájem za půl roku+nějaký jídlo na chvílu, a dětičky si museli najít práci, nebo brigádu aby se uživily, ale najednou přestali zvládat, tak se vrátili k rodičům a změnili se,
Molostpáni prostě spoléhají na to,že najíst prostě dostanou zadarmo a ostatní se vždycky nějaký peníz najde u Vás.Pomůže jen jedno-říci jim,že pokud chtějí najíst,pudou makat.Oznámit datum,kdy vysolí příspěvek na jídlo,ostatní a když nedají,nic nebude.On když kručí žaludek a není ani na chleba,benzín do auta,pak teprv člověk vezme jakoukoliv práci,třeba i sebehorší a pod úroveň.Věřte tomu,že nic jiného Vám nepomůže.Pak se teprv ukáže,zač jim stojíte.Jestli jsou normální-půjdou makat.Jestli jsou hlupáci-půjdou krást apod.
Dobrý den, skoro jsem se rozbrečela při čtení Vašeho příspěvku, protože v posledních měsících řeším stejný problém. Mám 19. syna (naštěstí na rozdil od Vás pouze jednoho) a od června, kdy se vyučil, nic nedělá. Přesně jak píšete - spí do půl druhé, pak se nasnídá (samozřejmě u počítače, bez fb neudělá ani ránu), pak se dívá s kamarádem dvě hodiny na film, pak jde do posilovny, přijde, nají se a jde "pařit" a přijde kolem šesté ráno. A tak je to každý den. Přivydělává se nelegální činnosti, které říká byznys, ale je to samozřejmě málo, a od června si našel jen dvě krátké brigády. Jsem na něj sama, a jsem navíc ještě asi ve složitější situaci než Vy, protože já ho vyhodit nemohu, protože bydlím u něj. Ano, jsem ve velmi složité, netypické situaci, můj syn zdědil po svém otci domek, do kterého jsme se letos v únoru nastěhovali. Do února byl syn "normální", o prázdninách chodil na brigády, už v 15 měsíc pracoval u McDonalda, přes rok pomáhal uměleckému truhláři, a tak si získával praxi, prostě šikovný, milý, už ve 14 letech mi sám smontoval gauč a skříň, zatímco jsem byla v práci, jako překvapení. Dědictví mu asi stouplo do hlavy, přece jen se jedná o několik miliónů, i když domek je vybydlený a v dost hrozném stavu, protože jeho otec byl psychycky nemocny, bydlel tu sám a nic tu nedělal.A tak, i když jsme celou dobu, zatímco probíhal dědický soud mluvili spolu o tom, jak to tu budeme zvelebovat, domluvili jsme se, že já mu budu jako platit nájem, a on bude šetřit z platu na opravy, tak teď je to tak, že já tu platím veškeré poplatky ze svého invalidního důchodu, a jediné, čeho jsem dosáhla, že platí polovinu za jídlo, ale stejně to z něj musím tahat. Dnes jsem ho prosila, aby opravil kohoutek v kuchyni, a samozřejmě, že když mu to nešlo, vybodl se na to, takže jsem to musela udělat já. Také mi kamarádky radily at nevařím, a neperu. Ale není to jednoduché. Kdyby si sám pral, tak bychom se neustále hádali, bylo by dusno, smrdělo by tu nevyprané prádlo a ve finále já bych zaplatila více za vodu a elektřinu,protože bychom oba prali v poloprázdné pračce. Nevařit a nenakupovat jsem vydržela týden, ale nakonec mi špatně od žaludku bylo mně, protože jsem jedla jen brambory a vajíčka ze zásob (neměla jsem na to srdce si nakoupit jen pro sebe) a měla z toho šílené nervy. Takže se omlouvám, že Vám neporadím, sama si nevím rady, naštěstí mám velkou psychickou podporu u kamarádek, jinak bych to nezvládla. Pořád věřím tomu, že to je nějaké "momentální pominutí smyslů", a že mu to časem docvakne... Takže Vám přeji mnoho síly a trpělivosti a cítím s Vám... L.
"limoska", také to nemáte lehké, obzvlášt, když syn už nemá tátu. Zřejmě teď prožívá "telecí roky", jako většina kluků. Pokuste se s ním mluvit po dobrém, znovu zavést hovory na zvelebování domečku, zahrady, za každou práci ho pochválit. Myslím, že dnes slyší děti hodně příkazů, povelů a kritiky, i když možná oprávněné, ale pocitují méně lásky, trpělivosti, a možná pochopení. Také jsem dělala chyby, ale už vím, že rodiče musí hodně odpouštět a nenechat se ovládnout hněvem a dávat si pozor na to co vypustí z pusy proti svým dospělým dětem. My jsme ti dospělí, my jsme rodiče, my máme více životních zkušeností, my musíme jít příkladem ve všem. přeji Vám hodně síly. Kamarádky jsou dobrá věc, na popovídání, ale nenechejte se příliš s nimi ovlivnit, Vaše srdce Vám napoví. - pt
chybu ze jste neudelala?Vzdyt ji prave delate.Musi se tvrde,jsi dospely,tak se o sebe stareja a jeste prispivej.Potomci,nepotomci,vypraskala bych to z baraku.
Samochvála sice smrdí, ale já chybu neudělala. Možná ji udělal kdysi jejich otec, asi chyba že umřel, ono je jednoduché takhle rychle být s problémem hotov. A jestli byste dokázal / a / vypráskat někoho z baráku tak na to já bych pyšná nebyla. Já s lidma mluvím a doufám. Teď asi namítnete, co se teda ptám? Ono to ale pomáhá, když člověk zjistí, že se nemusí za svoje chování stydět a že zvládá to co by jiní řešili tak hodně radikálně a nedali by si to líbit. Jsem asi divná, ale já ve svém okolí NIKOHO tak tvrdýho nemám. A jestli jsem těm klukům a všem svým dětem něco dala hodně moc tak lásku, a to se jen tak nevypaří ... leda by ty "MRCHY " geny zapracovali a vyhrabali se až někde z doby kdy se v naší minulosti vyskytoval nějaký "nelida " , protože jak známo geny neoblbneš.
Mladá paní, píšete - já chybu neudělala...Chybujeme přece všichni. Se svými dětmi prožíváme dobré i ty krušné chvíle. Dáváme jim sice spoustu lásky, máme pro ně spoustu pochopení, zároveň se je snažíme vychovávat tak, aby byly podle našich představ. Mnohdy se to nedaří, přesto je milujeme. Těžko se smiřujeme ale s tím, že jsou jiné, než jaké bychom si je přáli mít. Často srovnáme naše děti s tím, jací jsme byli my, co všechno jsme museli pod vedením našich rodičů dělat my, co nám vštěpovali do hlavy, jak jsme byli vychovávaní my... Snad každý z nás si v životě říkal, že své děti budeme vychovávat úplně jinak, než vychovávali naši rodiče nás. Nebudeme na ně tolik přísní, povolíme jim více, než jsme směli my, atd. Do určité doby se nám to i daří. Pak jsou děti najednou dospělé, začnou se šprajcovat, začnou se k nám chovat jinak...A my jim to buď budeme tolerovat (jsou to přece naše děti) nebo musíme na věc jinak. Tolerovat lze, ale jen do určité míry. Jak se člověk začne smiřovat s tím, že jsou takové, jaké jsou a svádět všechno na dobu, to jim v životě moc nepomůže. Přestat jim umetat cestičky, je leckdy jediná možnost. Nechat je, at je život naučí, at se začnou spoléhat samy na sebe...Ono člověka trochu vždycky povzbudí, když ví, že v tom není sám. Že se s dětmi potýkají ve všech rodinách. Ale řešit to v té své, musíme každý sám. Já věřím, že si děti na všechno přijdou samy tak, jako my a že vše to dobré, co jsme do nich zaseli, vyplave nakonec na povrch. Jen jim život příliš neusnadňovat. Zpohodlní a nenaučí se spoléhat se sami na sebe. Což o to, dětem to může třeba vyhovovat, ale rodičům to nevyhovuje. Co tedy s tím? Zase jsou to rodiče, kteří by měli děti přimět k tomu, aby je nakopli správným směrem. Někdy to po dobrém ale nejde...U Vás klobouk dolů za vše, jak se s životem umíte poprat a co jste všechno zvládla. Ale tím spíš bych očekávala od dospělých dětí, že budou brát ohled a budou se snažit Vám ten život ulehčit a pomáhat Vám...Proč má být najednou z mámy jen služka a bezplatný servis? K tomu jste je jistě nevedla. A děti si k nám dovolí jen tolik, kolik jim my sami dovolíme...Plakat někde v rohu, vztekat se a litovat, nepomůže nikomu. Z části je to tedy naše vina, že jsou děti takové, jaké jsou a ne, že ne. Psychika člověka dostává zabrat, ale je třeba začít u sebe a změnit svůj přístup. Nesmiřovat se a neomlouvat věci tím, že za všechno může doba, protože my jsme přece chybu neudělali...Berte, to prosím, jen jako jeden z dalších názorů. Rozhodně nikoho nesoudím, ani neodsuzuji za to, jak své děti vede a připravuje je do života. Každý máme své odžité zkušenosti a je dobře, když se navzájem o ně zde podělíme. Přeji Vám jen to dobré a brzské zlepšení situace...
Mela by jste se vice soustredit ne na to,jestli jste chybu udelala,ale jestli ji nedelate nyni.Vy s lidmi mluvite.No,ja jsem take mluvila k synovi,kdyz se zacal flakat,ale nepomohlo to.Pak ma clovek 2 moznosti,bud se cely zivot o deticky starat a nebo je poslat na zkusenou-vypraskat.,nebo-li slovne poslat at si jdou zkusit jaky je zivot,aby porozumeli.Vratit se muzou,kdyz budou slusni,kdykoliv.Taky mi muj zemrel a synek se potatil a ja vim ze jen z tezka bude jiny.Vsak se na neho snazim pusobit vychovne i v 19 letech.Jeho chovani prekrocilo meze a ja v nem prece nebudu zivit,ze je vse v poradku.Ma jeste sanci se zamyslet a poznat co je zivot.Mate pravdu v tom,ze geny neoblbnes ale ani laskou nezmenite.,spis naopak.Uvedu vam priklad.Meho prvniho muze matka milovala tolik,ze si k ni jeste v 39letech nez umrel chodil pro penize a svym detem nedal ani korunu.Cely zivot verila,ze se zmeni a oceni jeji lasku.Bohuzel,spis vic a vic vyuzival jeji,, lasky''Takze ja mela doma presnou kopii ,naseho syna,ktery to na me zacal take zkouset,nechtel se ani doucit atd.A prave proto,ze sve deti miluji,jsem musela byt tvrda a vyhodit ho se slovy prijd,az budes slusny.Neco jineho je odpoustet chyby detem,ale pokud se stanou dospelymi a nechovaji se tak,musime jim opet pomoci dospet.Je mozne,ze jsem prisla o syna,ze neprijde,jelikoz nezvladne byt slusny.Boli to uz ted a hodne,ale neda se nic delat,jinak nemuzu.
oprava: Jednou taky budete říkat...
Vidím, že mnozí rodiče nevědí, co s dospělými dětmi. Jen jsem četla: "Podobenství o marnotratném synu"
Tuto pasáž považuji za nejsilnější z Písma, kdykoliv jí čtu, běží mi mráz po zádech.
Z knihy LUKÁŠE - "Podobenství o marnotratném synu"
Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: "Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá."On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země: ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: "Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!"
Jak to dopadlo, si dočte každý sám: katis.signaly.cz/...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.