Jak se rozplakat?

mě stačí si vzpomenout na poslední výplatu a

Většina z nich odpoví, že slzy přišly prostě samy. Holt to někdo umí, někdo ne. Znám děvčici, která se rozbrečí na požádání, což se jí někdy dost hodí...

Někteří si taky vzpomenou na něco hodně smutného.

A Vy myslíte,že oni to řeší jak?Že pláčí na povel?Vidíte jen vodu,kteron jim na tvář nastříkají.Tvrdý povahy použíjí tu cibuli...

Herci by se měli umět vcítit do role. Takže když točí něco k pláči, přijde jim to k pláči, a tak k tomu pláči fakt není daleko. Ale taky se jim může pomoct různejma vodičkama, mastičkama atd...

Někdo dlouho nemrká, pak oči přivře, začne se mu třást ret a je to. Ale většina lidí, jak už tady bylo napsáno, se rozbrečí spíš při pomyšlení na svoji škodu, než na druhé..krutá pravda o nás lidech.

Už nevím, u jakého herce to bylo, ale vždycky když točil nějakou smutnou scénu a měl se rozplakat, tak mu režisér připomněl psa, kterého kdysi ten herec měl, a který umřel.

Mi jde stáhnout koutky rtů dolu a zatřepat svaly v bradě a rtech, trošku přivřít oči a pak už je jen kousek k slzám. Jo a v duchu si říct, že je mi to tak strašně líto. Ne konkrétní věci, jen mi to všecko zabude líto. A brečím. Ale horší je, když mám trápení , nějaké veliké a pobrečet nemůžu. Nejde to, ikdyž vím, že by se mi ulevilo. A tak se mi smutek hromadí v dušičce a týrá mě nesmírně dlouho. To potom třepání brady nefunguje.

Ahoj je to jednoduché v divadle mě učily, at si nepredstavuji staré spomínky protože to je potom akorát na deprese... ale udělat ze sebe spíš hysterku a v te hlavě si vše přetočit tak abych to v tu chvilku prožíval tak že plaču je to těžké, ale za měsíc se to dá naučit i za týden

Ahoj,ukazovali to v televizi na jedné herečce z primy. Vím, že jste psal/a aby jsme neodpovídali, že čilipapričkou, ALE ! Vždy když jde na scénu pod oči jí dají silný mentol, a ona pak brečí sama