Nejste přihlášen/a.
ahoj hele mě sice není, co vám ( je mi 17:o) ) , a rodinu taky nemám ale vím, že kdyby jsi žila s tím tvým "romantikem" tak i on ztratí jiskru...jen toužíš po dobrodružství, to je normální;o) ale jestli opravdu miluješ svého muže, tak víš, že ho tím raníš, kdyby se to dověděl...a i kdyby ne tak máš přeci svědomí ne? tím že si užiješ s někým jiným mezi vámi vzroste zeď, kterou uvidíš jen ty, ale on ji pocítí... tak proč zranit někoho koho miluješ? a taky si myslím, že 18 let je příliš málo na to mít manžela, přeci jenom ještě pořádně nevíš, co chceš;o) sama to vidíš;o)
Zvažte, zda Vám to stojí za to. Obvykle se to dříve nebo později provalí a Vaší rodině to nejspíš ublíží. Nic není horšího, než ztráta důvěry. Já Vás neodsuzuji, vím, že po osmnácti letech manželství je změna vítaná, ale ačkoli muži bývají slepí a dozvídají se o nevěře partnerky až jako poslední, nakonec se to dozvědí, protože nic nelze dokonale utajit. Zvažte, zda je za chvilku radosti případná destrukce Vašeho, jak říkáte fungujícího vztahu, odpovídající cenou.
Hodně zdaru.
jsem asi staromódní, ale jsem proti nevěrám.Ne že bych za těch několik let co jsme s mužem spolu neměla příležitost a chut, ale vždycky (3x) jsem si to rozmyslela, nevěra se nekonala a finálně jsem pak byla moc ráda. Podrazila bych tím hlavně sama sebe a všechno, na čem s partnerem stavíme. I kdyby se to neprovalilo, svědomí mám jen jedno...
Buďte ráda, že máte takového manžela jakého máte. Já vím, že je asi trochu nekomunikativní a pokud jen vysedává u práce a vy jej musíte nadirigovávat tam kam chcete, je to někdy pěkná otrava, sama mám takový trochu nekomunikativní typ, co vysedává u počítače a pak na procházku do lesů... Ale jinak je to velmi jemný a citlivý, inteligentní člověk, který mne má moc rád. Když někdy vidím někoho společenského, upovídaného, jak má plno duchaplných řečí a ještě mne třeba i balí, je to na jednu stranu trošku pokušení, ale:pak si řeknu, že kdybych měla něco takového doma, asi bych se neubránila tomu, že stejně duchaplně nebude balit i jiné, že mám velmi hodného muže který mi dává lásku, peníze i svou důvěru a nic mi nenakazuje a má mne rád takovou jaká jsem a že přemýšlením nad tím, jak by to asi bylo s tím nebo oním je vlastně jen"pálení dobrého bydla"... Mimochodem - známá, která si vzala jednoho společenského, vtipného a okouzlujícího seladona mi mého muže upřímně závidí, i když mi ho jinak přeje.
Co kdybyste si nejprve zlusila napsat sama na papír klady a zápora svého muže?Schválně, co bude převažovat? A až na to přijdete, zkuste mu napsat milý, ale pravdivý a otevřený dopis, co Vám na něm vadí a co naopak máte ráda. Třeba když uvidí ta slova na papíře, budou pro něj mít větší závažnost a vezme si je k srdci
Tak jsem o Vás trochu přemýšlel a mám čím dál silnější dojem, že jste se již rozhodla a vlastně je hledáte u místních poradců at už vědomě či nevědomky"alibi". Obávám se, že uvažujete tak, že:"na poraďte.cz mi doporučili at manželovi zahýbám, tak mu mohu v klidu být nevěrná".
Osobně si jsem přesvědčen, že děláte chybu. Aniž si to uvědomíte, můžete se dostat někam odkud již nebude šance na návrat. Stojí Vám to za to?
Hezký den.
Komu není rady..., až se ucho utrhne. Nebo tak nějak. Pak nezbývá než dodat: a dobře Vám tak, jak si kdo ustele, sám do ní padá.
Osobně si myslím, že se řítíte někam, kam možná ani nechcete. Ale jak jsem řekl výše: komu není rady...
Pan kolega"zwiki"Vám potvrdil alibi. Tedy vzhůru do bezvědomí...
Děláte chybu paní"váhavá". Váš manžel se chová (bohužel?) naprosto standartně, tedy jako většina běžné mužské populace. I Váš"milenec"se dříve či později bude chovat když ne stejně, pak velmi podobně. A co potom? Vrátíte se k manželovi? A bude kam se vrátit? Nebojte se, že by se ve Vašem okolí nenašla nějaká"dobrá duše", která mu oznámí, že je paroháč. Jak myslíte, že bude Váš manžel reagovat? Bude mu to jedno? O tom si dovolím pochybovat.
Hezký den a hodně zdaru
Příklady, které bych Vám k tomu mohl uvést a informace, které bych možná mohl poskytnout jsou na můj vkus příliš osobní a opravdu je nechci a nebudu na těchto stránkách prezentovat. Pokud stojíte o další diskusi se mnou, je zde k dispozici moje e-mailová adresa, slibuji, že se pokusím odpovědi příliš neodkládat.
Hezký den.
Jsem taho názoru, že jste se rozhodla správně. Mluvím trošku z vlastní zkušenosti, nebot tyto pocity jsem mívala s mým nejlepším kamarádem. Častokrát jsem přemýšlela o tom, že je"lepší"než můj stávající přítel - hodnější, vtipnější ... Několikrát jsem mívala nesmírné záchvaty zamilovanosti k tomuto kamarádovi a přemýšlela jsem, že přítele opustím. Ovšem tato zamilovanost VŽDY vyprchala a já jsem byla ráda, že jsem to neudělala.
Krásný den
Nemyslím, že byste se měla cítit ponížená. V každém případě ho nechci obhajovat, zachoval se poněkud nečestně. Ale! Možná cítil, že mu to přerůstá přes hlavu a z"lehkého flirtu"se stává něco, do čeho nechce zabřednout a je pro něj úleva, že to dopadlo právě tak. Možná je z Vašeho přístupu rozčarován a nechce teď zrovna reagovat, možná dostal strach, že po něm budete chtít více - nevím, spekuluji, možná je všechno jinak, nikdo z nás tady nezná skutečnou situaci, jen Váš pohled na věc. Možná jste tomu přikládala význam, který to nemělo? Kdo to může zodpovědně posoudit?
Podle mne byste měla být ráda, že to končí, viditelně jste se řítila do něčeho, čeho byste mohla později litovat.
Přečtěte si knihu Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách od Alana a Barbary Peaseových - pomůže vám nahlédnout do mužského způsobu uvažování - pomůže Vám to pochopit jak chování Vašeho (ex)přítele, tak i Vašeho manžela. A znáte-li příčiny chování, můžete ho změnit...
A určitě se tím, co se děje, netrapte. Chcete si zlepšit náladu? Zaskočte na www.skvelyden.cz/.
Hodně zdaru.
Milá váhavá,
i já jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo, asi to tak mělo být. Ale zamýšlím se ještě nad Vaším mužem... Z vašich popisů mi není úplně jasné, jestli je jen takový tichošlápek, kterému určité věci nedojdou, a nebo jestli se někdy chová vyloženě paraziticky - tj. jen sedí u počítače, Vy děláte všechno kolem a pokud ho požádáte, aby něco udělal, jen odsekne, křičí, hádá se apod. a nedělá nic. Jsem samozřejmě ráda, že mu nezahýbáte a máte tu nejlepší vůli to urovnat, tak to má být! Ale: na druhou stranu, uvědomuje si on, co ve Vás má? Nevím, jakým způsobem u Vás probíhá přesvědčování ve smyslu, aby něco udělal, mělo by to být vlídné a takové, aby on věděl, že si vážíte, když něco udělá, když jej za to pochválíte atd., aby si nepřipadal někam manipulovaný. Ovšem, jestli se snažíte to tak dělat a přesto z jeho strany komunikace i činnost vázne, možná, že by nebylo špatné si dát na pár dnů od něj svátek - a at si všechno zařídí jak chce, to co mu teď děláte Vy si prostě bude muset udělat sám. Nešlo by si"zařídit"nějakou pracovní cestu? A nebo se domluvit s rodiči (babičkou, tetou...) a odjet k nim, jakože nutně potřebují, abyste o ně v nemoci pár dnů pečovala? Přemýšlím, že by nebylo špatné to vymyslet takhle, jakože máte nutnou a neodkladnou práci jinde, ne že si jedete někam na dovolenou. Jakože nutně musíte být jinde, jinak to nejde a on at se o sebe postará jak může. Pokud se bude muset najíst, umýt nádobí, vyprat si ponožky a trenýrky, tak prostě od počítače bude muset vstát, protože to za něj nikdo jiný neudělá. A pak mu třeba dojde, co by měl, kdyby Vás neměl.Nevím, jak staré máte děti, předpokládám, že už soběstačné, takže i toto by se zkusit mohlo, nevím, jsou to jen moje úvahy. Jinak hodně štěstí.
Je sám se sebou nespokiojený...vyčetl vše ,,,já jsem VŠ on nemá ani maturitu -nikdy jsem mu to nevyčítalala...nemá v podstatě ani on přátele , já ano ...nechce pomoci, rozhovor s ním skončí vždy špatně..já se nechci hádat, raději mlčím a jsem štastná , když nejsem s ním doma...asi hrozná představa, ale naučila jsem se to...
Myslím, že tady je"zakopaný pes". Pokud Vy jste VŠ a on nemá ani maturitu... To bude ono!
Hezký den.
Vážená paní kolegyně"hannah", řekl bych, že jste to naprosto vystihla a daleko dříve, než jsem si ujasnil, co bych k tomu napsal na vysvětlenou. To je to, oč tu běží. Manžel"váhavé"má nějaký problém. Ovšem každý chlap si své problémy řeší sám a partnerku do nich netahá, zejména, když se jí ten jeho problém netýká. Vylezl na skálu a řeší svůj problém. Až ho vyřeší, zase sleze dolů a všechno bude jako dřív. Pokud ovšem je problém těžší, může dojít k situaci, kdy se muž, jenž si neví tak docela rady, skrývá za jakousi hrubost. Je to nečestné, leč pochopitelné. Ovšem je třeba to netolerovat, aby se to nestalo normou. Popřemýšlím, jak by se to dalo řešit dál, ale znovu bych doporučil knihy A. a B. Peaseových, o nichž jsem psal výše. Velmi doporučuji knihy a velmi doporučuji neodkládat jejich přečtení
Hezký den.
takže jste na něj vymyslela dobrou taktiku - jen to chce ji nějakým způsobem (nevím samozřejmě jakým, neznám Vašeho muže...) dotáhnout do konce, aby nezačal znovu se svými starými praktikami
nemyslím, že jej lze diametrálně změnit, ale vždycky přece nebyl takový jaký je teď, ne?
at se tedy vrátí k tomu, jaký býval, když Váš vztah byl Ok a mohla jste si ho vážit, snad si ještě pamatuje, jak se k Vám choval tehdy a umí si trochu uvědomit, a co předvádí teď...
přeji hodně moc štěstí a vytrvalosti
Hannah
zwiki-Po mé zkušenosti co se mi stalo Vám musím odpovědět,Vy mě tedy poradte? jestli vy vydíte z 30,met. dálky do kouřového skla(viz.autobus)když Vám někdo mává, ta dotyčná osoba mě napadla, že mi mávala což já jsem nemohla vidět.Odpovězte mi co byste například udělal Vy-doma jsme se radili co budem dělat dál v našem vztahu doma mě řekl, že si to on doma všechno urovná, já jsem chtěla jen více lásky mu dát ne jednou za měsíc a chtěla jsem vědět jak si zařídime spolu dál život doma mě slíbil, že si vše urovná, ale odjel a potom mě napadl, že ho nutím se rozvést byl velice vugární,když jsem se mu pokusila volat vypinal telefon tak, že jsem nemohla se zeptat proč se tak otočil a je vuči mě vulgární já jsem ho velice milovala byl jediný který mě dokázal dát po čem jsem toužila"Poradte".SO.
ů
...a já bych jenom dodal, že nemáme nikdo z nás dost informací na to, abychom dokázali posoudit situaci paní"váhavé". Nejsem si jist, zda souhlasím s jejím postupem, ale v žádném případě ji nemohu a nechci odsuzovat. Jen mám dojem, že celá diskuse byla o ničem a snad o hledání alibi. Udělala, co považovala za nejlepší řešení své situace a mně nezbývá, než jí popřát, at se jí daří a at jí nový vztah vyjde. A doufám, že se na tomto webu nebudeme setkávat při řešení starých problémů s novým partnerem...
Hezký den.
Naprosto souhlasím. Koneckonců jsme zde proto, abychom poradili. Paní"váhavá"je zbytečné, abyste se uzavírala do sebe. Rádi s Vámi probereme cokoli, co si budete přát. Držím Vám pěsti pro štěstí. At Vám to vyjde podle vašich představ.
Hezký den.
Dobrý den,
taky se ozývám po delší době, už dlouho jsem tady nebyla. Tedy - to jen zírám, jak se to vyvrbilo. Myslím, že Vám rozumím a trochu si už dokážu udělat obrázek o Vašem manželovi. Sama jsem za svobodna prožila skoro dvouletý vztah, kdy na mě jeden kluk přímo visel. Když mi poprvé na zábavě vyznal lásku a já ho -hodně slušně- odmítla, tak se rozbrečel a vyhrožoval, že si něco udělá. Smilovala jsem se nad ním, ale samozřejmě to nebylo ono. Nijak jsem mu nemohla vymluvit, že se k sobě nehodíme, když jsem nadhodila rozchod a rozdílnost zájmů, dělal předně to, co Váš manžel - urážení a řvaní, infarktové stavy, kdy"omdléval"a přitom to jen dělal. A taky padal na kolena a brečel, at mu dám šanci. Bylo to děsné, nakonec jsem to razantně utla, utíkala jsem před ním a finálně mi dal po několika měsících pokoj. Jen mě mrzelo, že jsem to nedokázala dřív, byli jsme svobodní, žádná svatba, žádné děti ani majetek, ale - on se člověk naučí být tvrdší...
Tím chci říct, že Vás chápu, pokud manžel dělá takové scény, asi už nemáte chut s ním zůstávat a možná je opravdu čas na rozchod, takového člověka si už asi nemůžete vážit. Nicméně bych vše ještě jednou pořádně rozvážila. Nový vztah Vám nemusí vydržet, neupínala bych se na něj, spíš bych přemýšlela, jestli opravdu chci odejít, jestli mi bude i samotné lépe a svobodněji, než s manželem. A také bych si dala moc dobrý pozor, jaký vztah má manžel s dcerou a jak před ní o Vás mluví. Pokud Vás nazývá tak jak nazývá, asi bych jí taky jednu flákla, jenže ona to nemusí mít ze své hlavy. Třeba jen papouškuje to, co slyší jinde (co vaši rodiče, tchyně?) a bylo by potřeba si s ní spíš popovídat, mnohé jí vysvětlit nebo napsat, aby Vám později nehrozil syndrom zavrženého rodiče. Já vím, že je už dospělá, ale možná právě proto. Třeba by Vám po čase mohlo být líto, že se s Vámi nestýká, nevíte nic o ní, jejím partnerovi, možná časem i vnoučatech...
Hannah.
děkuji za Váš zájem. Vše jsem několikrát znovu a důkladně promyslela. Dnes , po velké debatě, jsem stála nasvém a řekla muži, že za vším dělám tlustou čáru a prostě končím. Plakal a plakal . Říkal, že nemám cit , není to prvada, i mě se chtělo brečet , ale nesměla jsem to udělat, možná to vypadalo, že jsem tvrdá, že jsem necitelná ..ale musela jsem stát na svém , jinak by to nebylo možné ukončit. Řekla jsem si , že nemohu už dál. Chlap přece nesmí vydírat pláčem, asi mě pořád miluje , cítím to ,ale já s ním nemohu zůstat jen ze soucitu. nebylo by to fér a trápila bych se zase já . Je to kolotoč. Mého nového přítel opravdu miluji, ale zároveň si uvědomuji , že o něj mohu přijít. Alekvůli tomu si nemohu nechávat"zadní vrátka"- nebylo by to přece fér. Dcra je na tom líp než manžel . Nestojí při mě , už mi nenadává , a snaží se klidnit manžela- říká manželovi, at se přede mnou neponižuje , a´t mě neprosí..myslím, že je nakonec statečnější než on, jen mě mrzí, že nechce být se mnou .Aler nemohu jí bránit, Bude to její rozhodnutí, cítí se ublížená mnou, chápu ji , i když jako matce se mi to těžko říká.Ani já ani manžel ji nenavádíme, to je dobře. Nepoštváváme ji jeden proti druhému . Toho si na nás cením. Bolí mě ta situace , brečím uvnitř duše, navenek se jevím jako silná lvice. Musím. Věřím, že to dotáhnu do konce . děkuji Vám
Tak mám silný dojem, že manžel"váhavé"je tady rovněž. Nebo jde jen o náhodu? V každém případě by si měl pročíst tuto diskusi - mnoho věcí mu bude jasnějších - a my se dovíme, jak to vidí on. ( vypis.php3?id=5&i/...) Ovšem netuším, jak se srovnají spolu Doufám, že se navzájem nezabijí. Možná by bylo dobré otevřít novou diskusi, kde by si mohli přes počítač a hlavně v klidu probrat spolu s námi svůj problém. Co Vy na to paní"váhavá"a"jirkare"? (tahle stránka už je opravdu hodně dlouhá)
Hezký den.
Prosí Vás,nezlobte se na mne. Můj příběh znáte.Doufala jsem že Vám něco řekne.Mýlila jsem se.Raději obětovat rodinu a jít tvrdě za svým cílem je taky řešení.Dovedete si představit jak na Vás bude vzpomínat bývalý manžel a co vaše děcko?Dovedete si představit jak jim bude a jak je zabolí srdce při vzpomínce na manželku a maminku?I já jem pochybila a pak litovala.Bohudík mně manžel se synem vyšli vstříc a já jsem štastná,i když mi v nemocnici oznámili,že mi zbývá jen pár let?Života.Moc mne bolí Vaše jednání.Prosím přehodnotte vše pro a proti.Dle toho co jse četla,tak odhaduji Váš věk mezi37-40ti lety.Dovedete si představit co bude za deset let?Stárneme všichni a to je jediná spravedlnost kterou se musíme řídit všichni.Však Víte že počáteční zamilovanost po nějakém čase upadá do stereotypu a člověk začne přehodnocovat jak je ted a jak bylo předtím.Začínat nvý život ve Vašem věku bude opravdu těžké.Začnou Vás za to odsuzovat v práci,sousedia možná i rodiče.Já jsem to zažila.Je to strašné,zažila jsem to.Nic takového bych nikomu nepřála.Když jsem šla po ulici a každý se po mně otáčel a šeptal.To je ta co rozvrátila štastné manželství.I nadávky jsem nechtěně zaslechla od lidí co byli mími přáteli.Špatně se s tím žije.Jestli máte svědomí,prosím zkuste přehodnotit pro a proti.Uvidíte sama k čemu se dopracujete.
Walika
Zdravím vespolek,
domníval jsem se, že už se do této diskuse nebudu míchat, ale nedávno mi přišel jeden hezký hoax, s nímž bych se rád podělil:
" Nikdy neopouštěj někoho, koho miluješ, pro někoho, kdo se ti
líbí, protože ten, kdo se ti líbí tě opustí pro toho, koho miluje!"
Je to jen k zamyšlení, jinak už vážně tuto diskusi opouštím. Pokud budete mít kdokoli zájem si popovídat, můžeme se sejít na www.bazina.cz, nebo mi můžete napsat"emila". Hezký den a hodně zdaru.
Jiří"Al Bunda"
Když se ženské ve středním věku zblázní hormony, často se stává, že to nezvládne. V takovém případě nemá smysl ji od jejích záměrů odrazovat, ale naopak ji podpořit, at vypadne co nejdříve... Protože pak to končí nenávistí, obviňováním a je to velmi zraňující pro všechny.
Hezký den.
Přeji všem hezký den. Dlouho jsem stránky Poraďte jen pročítala, nakonec jsem dospěla k závěru, že i já bych mohla něčím přispět. Na stránkách váhavé jsem pročetla všechny příspěvky od začátku. Paní váhavá řešila a řeší své vztahy, jak uznala a uzná za vhodné, tak, aby byly k jejímu prospěchu, protože se týkají její osoby. To je pochopitelné. Chtěla rady, těch se jí dostalo. Rozhodla se, přejme jí do budoucna štěstí. Jejímu manželovi a dceři také. Čas je dobrý lékař.
Chci jen reagovat na Váš poslední názor, waliko. Mám pocit, že jste ani vy nepochopila, oč vlastně jde. Jak mohou kolegyně v práci, případně jiní známí, tvrdit, že až do srpna loňského roku bylo jejich manželství spokojené? Odkud to vědí? Bydleli snad s nimi v jejich bytě a prožívali všechny situace s nimi, aby to mohli posoudit? Ty informace mohli mít přece především od paní váhavé, a ta se k této skutečnosti přece vyjádřila výše v některých svých příspěvcích, a vysvětlila, proč zpočátku hovořila o hodném muži a spokojeném manželství. Pokud by byla paní váhavá v manželství spokojená, nehledala by někde jinde to, co jí chybělo. Vůbec by na tyto stránky nevstoupila a už vůbec by se nesvěřovala se svým problémem. A propo: vzpomínáte na její prvotní prosbu o radu? Ta přece nebyla o rozvodu a rozbíjení manželství. Byla o tom, že by chtěla žít společně s manželem, ne vedle něj. Byla o tom, že poznala muže, který je úplně jiný, než její manžel, a který ji přitahuje. Byla o tom, že si neví rady jak dál. O tom, že chce prožívat společné chvíle s manželem, jenž však o ně nestojí. Aspoň ona to tak tenkrát cítila. Nemyslím si, že by to byla cílevědomá potvora, která jen pálí mosty. Nechci, abyste si myslela, že ji hájím, to ne. Jen ji chápu. Neodsuzujte ji, proto ani Vy, waliko, ani my ostatní. To, že znáte její jméno, neznamená, že znáte paní váhavou. Následující vývoj manželského vztahu paní váhavé se dal předpovídat právě tak, jak jsme měli možnost to sledovat na těchto stránkách a někteří se i spolupodílet svými radami. Každá z těch rad byla specifická a odrážela životní zkušenosti, prožitky a naturel těch, kteří je poskytli. Možná byly některé pro paní váhavou svým způsobem přínosem. A nemysleme si, že je to jen o splašených hormonech ženy ve čtyřicítce, jak pronesl al bunda. Je to hlavně o tom, že každý má právo na štastný život. A jestliže je pro paní váhavou štěstí, to co prožívá nyní, ponechme jí ho. I když víme, že někdo jiný je neštastný. Ale tak už to v životě chodí. Když nepoznáme trápení, nemůžeme poznat, že už skončilo, a že teď už jsme štastní. Každý máme nebo jsme v minulosti své malé či velké trápení jistě poznali. Určitá část těch, kteří přispěli na těchto stránkách radou, prožívá, nebo prožila určitou krizi v partnerském vztahu. Každý ji řešil po svém. Manželská krize v partnerském vztahu paní váhavé dopadla, jak dopadla. Vinu na ní mají jistě oba partneři, jakým dílem, to nelze posoudit. Jejich smůla byla v tom, že nedokázali vzájemně spolu komunikovat, řešit problémy spolu a říct si, co od toho druhého očekávají a co by je v jejich vztahu uspokojilo.
Kdo chcete, vemte si mou následující radu k srdci: Snažte se vždy pochopit toho druhého. Snažme se my, ženy, pochopit specifickou povahu mužů, a vy, mužové, snažte se pochopit nás ženy! Každé pohlaví je z úplně jiného těsta a řídí se jinými zákony přírody. Při velké psychické odlišnosti mužů a žen je zázrak, že lidstvo ještě nevyhynulo! Na závěr jistě doporučím i dobrou radu al bundy o literatuře, která se týká vztahů mezi muži a ženami. Vám, ženám, ale i Vám mužům!
Přeji všem štastný život!Zdravím Vás vážená paní štastná,
a díky za Váš názor. Jak jste měla možnost vidět, vztah paní"váhavé"se během doby vyvíjel a možná i někteří z nás nasbírali další zkušenosti. Neodsuzuji paní"váhavou"za to, co udělala, ani už nechci bagatelizovat (viz můj příspěvek o"zblázněných hormonech"). V každém případě je mi trochu"proti srsti"způsob, jak to udělala, ale i k tomu jsem tady řekl svoje. Nikdo z nás, kdo jsme se snažili poradit, nebo pomoci řešit, případně jen sdělit svůj názor, nikdo z nás není skutečně seznámen s tím, jak to doopravdy bylo. Tudíž nemůžeme ani chválit, ani odsuzovat. Osobně přeji paní"váhavé"i jejímu manželovi a dceři, aby jim všechno vyšlo co nejlépe podle jejich představ.
Krásný den.
Přeji i Vám krásný den, paní váhavá!
Jsem ráda, že se Vaše vztahy s dcerou urovnaly a že jste k sobě opět našly cestu. Pro Vás jako matku to musí být krásný pocit.
Přeji Vám štěstí a spokojenost. A přeji Vám, aby jste nelitovala do konce života.
Štastná.Dobrý den, přečetla jsem si celou diskusi. Zasloužíte si podle mě OBROVSKÝ obdiv! Jste velký bojovník. Šla jste do neznáma a přes všechny řeči, které Vás mohly vrátit velice lehce ( v tu dobu jste byla snadno ovlivnitelná) do role otroka, jste vydržela! Máte můj největší obdiv. ( samozřejmě v případě, že vše bylo opravdu tak, jak je uvedeno).
Taky se mi velice líbilo, jak někteří"ptáčkové"během diskuse přelétavali na tu, či onu stranu podle toho, jak se situace právě vyvíjela.
Ještě jednou respekt, at se Vám daří.
zuz
..ani nevém, proč jsem vlastně zabrouzadala zpátky na stránky, kde jsem psala svůj skutečný příběh...možná vás všechny zajímá, jak se vyvíjí dál...za týden mám termín rozvodu...bojím se ...vzpomínky stále bolí...bolí mě to, že můj bývalý manžel je nemocný, že nemám u sebe dceru...možná si to ten, kdo to sám neprožije, nedovede představit...ale nechci se vracet a být s někým jen ze soucitu ...zapomněla jsem na všechno to špatné, na urážky a ponižování...necítím žádný vztek ani zlobu na bývalého muže ..vímdnes už vím, že se bránil, nechtěl ,aybch odešla...cítím jen lítost nad tím, že je stále sám, že je nemocný...moc mě to bolí, moc je mi to líto, ale přece se nemohu vrátit jen pro tu lítost a soucit...navštěvuji se se svoji dcerou, říkám, že jim oběma pomohu, pokud budou potřebovat...jsem s novým mužem štastná a přitom mám stále výčitky...myslela jsem si , že to pomine, ale asi to nejde tak rychle...jsem moc štastná a přece ...je mi dost často smutno, protože vím, že bývalý muž je sám , nemocen...dcera je na tom líp...ale on se na ni asi moc váže...přála bych mu nějakou ženu ...ale to musí chtít i on...někteří z mých známých se ptali, jestli bych odešla , kdybych věděla, co mě čeká, jak mě budou trápit výčitky...řekla jsem jim, že jsem příliš citlivá, že mi je líto spousty věcí...občas mám i takový pocit bezmoci...ale vždy to překonám...čas snad všechno zhojí...váhavá
Horší už to nebude a časem to zvládnete. Minulost nezměníte, je třeba se z ní poučit. Ovlivníte jen to, co se děje právě teď a trochu i to, co se bude dít. Dívejte se dopředu. Děti odrostou a odejdou. Myslete na sebe. Být s někým ze soucitu, to nikam nevede. I Vašebu (ex)manželovi by to dříve, či později začalo vadit a nedělalo by to dobrotu.
At máte vždy dostatek www.motivace.pise.cz.
Hodně zdaru.
Lítost nikdy nesmí zvítězit nad láskou.
Předpokládám, že váš manžel je, plnoletý a svéprávný. To, že se na někoho upne, anebo že si svým nezdravým životním řivodí nemoc je přece jeho problém. Kdyby se choval jinak než jak se choval, tak by zřejmě nezůstal opuštěný. To by jste ostatně měla posoudit nejlépe sama. Vaše výčitky svědomí nejsou na místě. Držím Vám palce at se přez tyto pocity dokážete co nejdříve přenést.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.