Co dělat.

Ahojky Dádo, já si myslím, že máš obrovský štěstí, že máš tak hodného a pozorného přítele. Já se s vím přítelem taky nejsem zrovna štastná, ale z opačného pohledu, nebot on tak hodný, pozorný ... není. Myslím si, že tvá nespokojenost s vaším vztahem, vyplívá spíž z tvého děctví. Myslím, že je to psychikou z toho co jsi prožila, že jsi na to aby byl na tebe někdo tak milý nebyla moc zvyklá, prostě jsi v tom nevyrostla a i když se to nezdá tak teď když se ti toho dostává tak je to pro tebe zvláštní, nezvyklé, ocitla jsi se úplně v jiném světě a možná proto cítíš to co cítíš. Kdybi jsi přítele opustila a pak si našla jiného, který by s tebou zacházel tak jak v tvém dětství, nevím jestli by jsi pak byla štastná, ale možná by se ti to zdálo"normální". Nevím, možná by bylo nejlepší promluvit si o tom s nějakým psychologem. Já bych přítele neopouštěla, ale pokusila bych se mu se všemi pocity svěřit. Myslím, že tě určitě pochopí a společně se pokusíte něco vymyslet. V nejhorším zkus toho psychologa nebo nějakého poradce. Držím pěstí

Naprosto souhlasím s oběma děvčaty. Děkujte Prozřetelnosti, jste-li věřící, že jste měla možnost po tom všem, co máte za sebou, potkat někoho, s kým je Vám dobře. A užívejte si to. Kašlete na bolesti a deprese - nemáte k nim naprosto žádný důvod. Carpe diem - Užívej dne! Žijte každý den tak, jako by měl být Vaším posledním. A pokud jde o Vašeho přítele - Odpovězte si na otázky:"Je to člověk, vedle kterého se chci příštích čtyřicet-padesát let každé ráno probouzet? Chci s ním mít děti?"Odpověď na tyto otázky je odpovědí na Váš problém.

Příjemný den.

Taky si myslím, že ve vašem případě je bohužel nutné začít u sebe. Minulost nezměníme a snažme se zpříjemnit si současnost a budoucnost. Radím pohovor s psychlogem a určitě se nerozcházet s přítelem.

Přeji hodně štěstí a lásky.