Nejste přihlášen/a.
Paní.Děda nám pokaždé říkal"Největší soužení je to,které si člověk provede sám".Vybodněte se na ty slepice v práci a začněte žít jen pro sebe a pro ty co máte ráda.Jestli to není Vaše práce sledovat jejich práci,tak na to kašlete..At se postará o pořádek ten, co to má dělat.Oni Vám taky ted nepomůžou,když Vám ted nadávají,nebo se Vás někdo zastane?A všude je něco v nové škole v nové práci i doma.Vymýšlejte jen něco pro rodinu,abyste byla štastna tam, ostatni vám musí být šumak.A sv*ně nejsou závistivý jsou jen nenažraný,tak si dejte pozor, aby Vás nesežraly,bylo by Vás škoda,máte tak krásnou pruhovanou kožešinku,umíte také tak zařvat jak ta kočička?Tak si zařvěte"Já jsem vůl,že se starám o druhé,odted prdím na vás,nemám to zapotřebý."Jedte někam s manželem s dcerou,synem a všechno ostatní hodte do žumpy a užívejte si volno.
Na každého z nás někdy dolehnou chmury a jak už to bývá,nepřijde jen jedna blbá věc,ale musí se jich sejít víc,asi aby si to chudák člověk užil nebo co.
Moje sestra s oblibou říká,že když se delší dobu nic neděje a jaksi se daří,začne trnout,co se velkého "povede"...
Když je mi ouzko (A věřte,že ač se možná zde na poradte tak nezdám,mám ty stavy také. I já znám nepřející sousedy,pomluvy na pracovišti či hulváta v nejbližšší rodině...) tak si zkouším vzpomenout,co mě asi trápilo touhle dobou přesně před rokem...jak malicherný a nicotný se mi onen loňský problém nyní zdá...No vidíte a přesně tak se na ten svůj současný budu dívat za rok...Pomáhá to...
A taky se snažím na všem si najít něco dobrého,někdy to jde ztuha,přiznávám...
Příklad :Ujel mi autobus před nosem,řidič mě musel vidět,jak dobíhám,ale holt mu to udělalo radost...Samozřejmě jsem byla vzteky bez sebe...,začínalo pršet a další mi jel za hodinu...,A co! Vyzvedla jsem si v bankomatu penízky a šla si koupit novou hezkou garnýž do jídelny,naplánovala jsem si jakou záclonu na ni pověsím a doma pak vše hned zrealizovala...Jo a představte si,že ten řidič jel i tím autobusem o hodinu déle a vůbec nechápal,že mám dobrou náladu,asi si myslel ,že mu vynadám,že mi ujel a já nic.Kašlu na to,jeho problém,že škodí...
Zkuste nadhled a netrapte se tím,s čím nelze nic dělat.Někdy člověk ublíží a ani o tom neví.Může se snadno stát,že něco řekneme před někým a neznáme souvislosti,co onen člověk prožil,či jaké má trápení a ublížíme mu aniž bysme tušili a stejně i obráceně.,,
Jinak s Vámi soucítím,lidé jsou na sebe zlí a zbytečně,stačilo by více tolerantnosti a slušnosti jeden k druhému a na světe by bylo hned lépe.Vaše Lenka
A nechtěla byste zajít za psychologem?At Vás rozebere.Ale za chlapem,jste žena a žena doktorka je zase lepší pro chlapy.Třeba by Vám to pomohlo.Přece nechcete takhle žít.No a od těch maličkostí začněte třeba hned zítra,třeba tím,že již se má zase udělat lepší počasí a že bude zase sobota a neděle-volno.Vlezte do vany s pěnou a nějaké bylinky do toho a ležte ,tak to dělá mamina, když se chce uvolnit, v té pěně ji není ani vidět.Pak vyleze a u zrcadla si říká sama pro sebe,no to jsem ted pěkná ženská,že tatínku,tak co mi pěkného koupíš?Starou bačkoru,že?No tak to si musím něco koupit sama.A my se v pokoji řehoníme.Ale říká,že se cítí fajn.
Zkuste něco,at nejste smutná,ale at máte klid.
Jsem,proč?Já nemám zase takovou zkušenost se špatným kolektivem v práci.A chtěl jsem paní nějak říci ,aby se těch ženských nevšímala.A taky vím, jak někdy holky dokážou být jako slepičky.Tak mě to nějak štvalo,jak tady paní píše,jak tam s ní jednají.Jakub
doplněno 12.08.11 07:29:A jestli myslíte tu svinu,tak to je přece normální zvíře.A jestli tu kočičku, tak tu má v ikonce a chtěl jsem paní naznačit aby si zařvala a uleví se jí.A žumpa?Tam se má odhazovat vše špatné a začít znovu.Přeci ji nenapíšu aby se chovala jako doted.Paní si musí sebevědomí zvýšit a že začít od maličkostí,pak ji takové ženské již nerozhází.Chtěl jsem aby se rozlobila sama na sebe a tu zlobu dostala ze sebe.Tak sai jsem to napsal blbě.Ju?Jakub
Prokletí funguje, pokud na tuhle hru přistoupíš. Je to záležitost tvého svědomí, pokud je čisté, tak se tím zabývat nebude a prokletí fungovat nebude. Zkus trochu změnit pohled na svět a na lidi a hledej ve všem něco pozitivního. Lidé mohou být pomalejší, ne tak precizní jako ty, ale mohou mít na druhou stranu spoustu jiných dobrých vlastností. Jsou na světě mnohem důležitější věci, než jenom práce a každý má svoje priority nastaveny trochu jinak. To neznamená svoji práci flákat, ale vidět i to ostatní. Že je venku hezky, svítí sluníčko a že někde úplně jinde by mi bylo daleko líp, než se tady rozčilovat nad neschopnými kolegyněmi.
Ale ale,to je vzdychání! Sakramentský lidi,že nejsou jak potřebuju,safra porte! Že jo! Špatnou karmu můžete mít leda tu na ohřev vody. Odjet hodně daleko chce spousta lidí,akorát jim nedojde,že si ty své problémy vezou s sebou .Že by se nenašel mimo ta "prasátka",nebo jak je nazýváte, nějaký odpovídající člověk? Že by ten svět byl tak ukrutný na Vás? Možná si ani nevšimnete u některých samozřejmých věcí ve Vašem životě,že vlastně samozřejmé vůbec nejsou.
Já nevím jak říct, že mi mluvíte z duše. Přesně ta poslední věta. Naše máti byla celý život nespokojená, protože nikdy neměla to, co sousedka. Nakupovala množství jídla, snad plná lednice v ní vzbuzovala pocit hojnosti a pak byla zoufalá, protože to nikdo nejedl. Nadávala celý život na tátu, jak je neschopný, k ničemu a jak jí ničí život. Teď táta není a nadává zase. Mě vynadá, proč jí občas nezavolám a tak když se jednou za měsíc nadechnu a zavolám, nadává mi, že jsem nezavolala dřív. Končí hovor nadáváním, že jí zase bůhví jak dlouho nezavolám.
V práci kolegyně neustále lamentuje, jak je všechno na nic. Má auto, slušné a chytré děti, jen tak z rozpustilosti si každou sobotu koupí něco na sebe (to se mi svěřila) a teď jede s kamarádkou na 14 dní do zahraničí. Já jí to nezávidím, jen se musím smát když lamentuje nad nepřízní osudu. Takhle můžu pokračovat dál a dál.
Koukám na Pelíšky a je mi fajn. Mám fůru problémů a směji se tady jak malé děcko. A o tom to je. Co mi vlastně chybí? Najedená jsem, sedím si tu a koukám, pod nohama dvě skvělá zvířátka, manžel v práci a ... chybí mi káva.
Víte jak to Krkovičko myslím? Zkuste si počíst osudy jiných lidí na netu.
Nezačínejte někde na "novo".Nikde na "novo" totiž neexistuje.Nikde neexistuje místo kde Vám to půjde lepši.To "lepší místo" je jen ve Vašich představách.V reálu neexistuje.Začněte právě v bodě kde jste teď,protože to je jediné co existuje a proto se právě vždy v tomto bodě dá něco dělat.Před tím co máte vyřešit neutečete ani kdybyste odletěla na Měsíc.Opravdu Vám 10 let nic nevychází?! Vůbec by se nic nenašlo co se Vám za tu dobu povedlo? Třeba uvařit oběd,uklidit byt,co? Se mi teda nechce věřit,že byste byla tak neschopná. A co Vaše dítko,probůh?! To se Vám také nepovedlo?! Kašlete na to jak je na tom ten druhý.Jestli je na tom z Vašeho pohledu lépe či hůře.On je jiný a určité situace prožívá jinak než Vy.Starejte se o sebe.Podle těch Vašich stesků máte se sebou dost co dělat.Vy totiž pořád čekáte,že to co chcete přijde od druhých,ale od Vás sobě samé nic nejde.Zacházíte se sebou jako s kusem hadru.Přečtěte si své příspěvky co tu píšete.Uvědomujete si jak sama sebe shazujete a peskujete? "řeším banality"..."10let mi nic nevychází"..."spíš přežívám"... Stále se soustředíte na to negativní a vůbec si na sobě nevšímáte toho pozitivního protipólu.A protože to nevidíte na sobě i ostatní okolo Vás se Vám zdají příšerní. Napadlo Vás někdy jak takto působíte na ostatní? Já Vám to řeknu.Na lidi,kteří si sebe alespoň trochu váží,nepříjemně.Prostě z Vás nemají dobrý pocit,proto jich tolik nepotkáte.Musíte začít sama u sebe.Ve vztahu k sobě samé. Pro začátek byste mohla začít tím,že byste si konečně Všimla u sebe samé co se Vám za těch Vašich "smolných"10 let povedlo zatímco jste si sama sebe nevšímala a přehodnotila je na úspěšné. Ač to není z mé hlavy,pamatujte si toto: "Každá zkušenost je úspěch!
Neznám samozřejmě Váš život. Možná byl plný problémů a zklamání. Ale určitě za to nemůže nějaké "prokletí". Je to jen souhra mnoha špatných náhod a událostí. A je jen na Vás, jak se s tím dokážete vyrovnat. Svádět to na nějaké nadpřirozené síly je jen pohodlný únik od reality, kterou je potřeba řešit zcela realisticky. Pokuste se zapomenout, kdo Vám kdy ublížil, to už je pryč a nic s tím nenaděláte (lehké to není) a určitě uvidíte, že se ve Vašem životě odehrála i spousta pozitivních věcí. Problém je, že ty dobré věci člověk bere jaksi jako samozřejmost a moc o nich nepřemýšlí, kdežto ty špatné mu leží v hlavě i řadu let.
Ale ano, vím, oč běží. I já měl v posledních 3 letech touhu prchnout co nejdál (Austrálie?). Jenže před sebou člověk neuteče, i kdyby to bylo na Mars. Měl jsem problémy v práci (po 33 letech u jedné firmy jsem byl "odejit" z administrativních důvodů), v zápětí jsem měl problémy v osobním životě, nic nešlo tak, jak by mělo, všechno a všichni se proti mmně spikli... Takže tenhle pocit znám moc dobře. Neříkám, že to na mě nepůsobí negativně, ale snažím se být nad věcí. Život jde totiž dál, bez ohledu na moje problémy.
doplněno 11.08.11 20:09:Ještě doplním: Nesnažím se svoje neůspěchy svádět na nic a nikoho (tím méně na cosi nadpřirozeného). Prostě se ke mně okolí zachovalo tak, jak jsem si zasloužil. Tu práci jsem samozřejmě ovlivnit nemohl, ale všechno ostatní více-méně ano. Kdybych se choval ke svému okolí jinak, zachovalo by se i to okolí jinak ke mně. Udělal jsem řadu chyb a ty se mi vzápětí vrátily. Je jen na mně, jak bude probíhat můj život dál.
No jasně. Ale tak už mě trochu znáte. Mojí minulost. Ta mě naučila radovat se z toho, co mám a nekoukat na to, co nemám. Nesednete si s vedoucím. Je pro vás nepostradatelný? Jste s ním v přímém kontaktu denně? Babička. Máte zdravé a krásné dítě, které vám dělá radost? Tak babičku vypustte z hlavy, ona na to časem přijde a když ne, její škoda. Ona se připraví o to nejhezčí, vy to přeci máte. Bije vás partner, pije, zahýbá? Nevšímá si vás? Tak si ho taky nevšímejte, nejste siamčata a vyražte někam se svým dítětem. Udělejte si víkend v ZOO třeba a nemyslete při tom na babí, na manžela. Myslete na dceru/syna, smějte se opicím, obdivujte třeba hady, to je fuk. Nekoukejte okolo, dívejte se na to, co máte před nosem.
Tohle vám nepíšu jako recept na štěstí, je to jen přibližný popis toho, jak takové kopance řeším já.
Toto mě přimělo k zamyšlení, kdy jsem se naposled tak nějak pořádně zasmál já. Safra ... no ... a jsme na tom stejně.
Já se dobře zasmála včera a to sama sobě. Koupila jsem si nanuka za poslední dvacku. Rozbalím ho, chut jak blázen a šup s papírkem do koše. Chystám se do něj zakousnout a koukám, v ruce mám ten papírek. Hádejte, co skončilo v koši. Mohla jsem brečet, ale to nešlo.
Krkovičko, jako další věc, která mě pomohla je bublina. V ní jsou se mnou 3 lidi a dva psi. (to bohužel není ironie) Babička, ségra a můj manžel. I tak hledám útěchu jen sama u sebe a dá se říct, že i pomocnou ruku. Já vím, že se to dobře říká a hůř udělá, taky mívám depky s pocitem, že na tomhle světě mě to už nebaví, ale vždycky to přejde, ani nevím jak. Bude líp.
marenko ,,ale to jí na nohy štěstí nepostaví. Bude zase tam kde byla ,,tímže bude myslet chvíli na něco jiného ji nespasí,,opět se vrátí do reality a trápit se bude stále. To chce řešení ,ne zavírání očí.To si myslím já . To je žití jakoby v bludech ..
A jsme u toho! Nastoupím do práce...vše je ok ale už si nesednem s vedoucím... Vy si nevážíte toho, že vůbec máte kam nastoupit. (mnozí nemají i řadu let). Vám vadí, že si nesednete s vedoucím. Radujte se i z takových "drobností", že vůbec nějakou práci máte a nehledejte za každou cenu jen negativa! Vy si ve svém rozpoložení vyloženě libujete a ani to nehodláte to řešit.
doplněno 11.08.11 19:04:No jo, já zapomněl. Vy za to vlastně nemůžete, vy jste přece prokletá.
Problém je jednoznačně ve Vás. Ono je velmi pohodlné svádět neúspěchy na všechny a všechno ostatní a nepřiznat vlastní podíl. Nakonec už nebudete nic ani začínat, protože to přece nemůže dopadnout dobře, když máte to prokletí. Vzpamatujte se, zamyslete se nad sebou! Někde děláte chybu. Vykašlete se na kartářky a podobná individua. Pokud to nezvládnete sama, obratte se na dobrého psychologa. Ten Vám sice přímo nepomůže, ale poradí, jak to zvládat vlastní silou.
Promiňte,ale "dobrý psycholog,"neexistuje,všichni tito rádoby faráři,vám dokážou pěkně vymýt mozek,ale před tím si ještě naúčtují super kulatou sumičku za sezení,udělá s vámi testy IQ,a posléze se vás zeptá:Ták,copak vás trápí,povídejte..."A vy povídáte,a povídáte,až se z toho vypovídáte,a on vám odpoví,že by jste se měla dívat na život optimističtěji,a že by jste si měla najít nějaké opravdu dobré hobby,a že by jste si měla zajít ke kadeřnici,a že by jste,blááá,bláááá,blááááA když už není zbytí,pošle vás ke svému "kámošovi,"panu psychiatrovi,u kterého to bude probíhat obdobně(myslím ty privátní dotazy),načež vám předepíše kvantum odporné "chemie,"která vás sice utlumí,ale játra a ledviny půjdou k šípku...
Pro krkovičku. Je škoda, že nemáš alespoň jednu dobrou duši, které by ses mohla vypovídat. Už jsi tady jednou položila podobnou otázku. Měla jsi tenkrát obavy, jestli ses zachovala správně, když jsi upozornila svou nadřízenou na neschopnost své kolegině. Bylas to Ty, viď? Já si osobně myslím, že by ses možná neměla tolik zabývat těmi ostatními, i když Tě jejich chování a přístup k věci irituje. Musíš v sobě najít sílu k tomu, abys si vytvořila kolem sebe "krunýř". Nesleduj, co a jak to dělají ostatní, soustřeď se na vlastní práci a tu vykonávej tak, jak bys to očekávala od nich. Když Tě někdo o radu požádá, vyhov, když ne, nenabízej se, a hlavně neupozorňuj, kde dělají chybu. Není to Tvá povinnost. Za to určitě placená nejsi, a toho člověka proti sobě popudíš. Pamatuj si, že pak se oni semknou proti Tobě. Budeš se cítit jako vyvyrhnutá z jejich splolečnosti, z čehož máš asi nakonec ten pocit "prokletí". Asi vím, co Tě trápí. Zřejmě jsi ve své práci důsledná, a nejde Ti do hlavy, že to tak ti druzí neberou, a projde jim to. S tím však nic nuděláš Ty. To je věc vedení, ne Tvoje. Přestaň se trápit a hledat spravedlnost, nebo se jí dokonce dožadovat. To je marná, a vyčerpávající snaha. Nenech se zničit sama sebou. Suzy.
Já jsem ale psal DOBRÝ psycholog. Možná se Vám to nezdá, ale existují.
doplněno 11.08.11 16:32:Jo, pokud ale za psychologa považujete faráře, tak s Vámi souhlasím.
"Věř,a víra tvá tě uzdraví",ámenTak nějak,že?Mám téže veliké trápení,pomůžete mi tedy,pane faráři?
Já určitě ne. Nejsem psycholog, tím méně farář. Jsem jen realisticky založený člověk s rozmanitými zkušenostmi, dobrými i špatnými. A pokud někoho uzdraví jeho víra (v cokoliv), je to v pořádku. V tomhle případě platí, že účel světí prostředky, jako nikde jinde.
Pro wamp. Lituji, že Ti nemohu dát deset zelených hokejek. Jsem absolutně téhož názoru. Ne z vlastní zkušenosti, ale měla jsem kdysi klientku, bylo to jinde, ne u nás, a ta se pokaždé stavila v mém obchůdku, když se vracela od svého psychologa. U něho platila za půl hodinu sezení, 300 franků. Tenkrát eura ještě nebyly, a u mne pak seděla dvě hodiny zadarmo, a já s ní rozebírala to, co ona jemu vykládala. Ona byla státní zaměstnanec, a ve Francii se státním zaměstnancům výpověď nedá dát. Mají práci jistou. (Tedy tenkrát to tak bylo) Měla psychologické problémy toho druhu, že se s nikým v práci nesnesla, a cítila se ubližovaná a nedoceněná. Šoupali s ní z místa na místo, a vždycky to skončilo nervovým zhroucením. Vyhodit ji nemohli, tak byla vždycky na pár měsíců v neschopnosti. Poslali ji na léčení, kde byla zadarmo, platil to stát, tam se odreagovávala "malováním", a jinými ručními pracemi. Všechno hezky v pohodlí, vše zajištěno. Po dvou měsících se vrátila "vyléčená", a po dalším měsíci tam byla znova. Jednou za mnou přišla v momentě, kdy já musela ještě stihnout utíkat do banky a na nákup. Že prý tedy půjde se mnou. Já vyběhla a ona se ploužila za mnou jako mrtvola. Stěžovala si, že mi nestačí, abych zpomalila, tenkrát jsem se zastavila a pravila. "Milá zlatá, problém je v tom, že já jdu ŇEKAM, zatímco ty nejdeš nikam. Tobě je tedy fuk, kdy tam dorazíš, což není můj případ. Tak se nezlob, ale já běžím, protože bych to nestihla. Nechala jsem ji na ulici a šla za svými povinnostmi. Vůbec jí to nevadilo, přišla zase, neměla totiž co dělat, a já ji vždycky, v rámci svých možností, vyslechla.
Hezký den "krkovičko", Myslím si, že prokletí funguje, ale asi to musí být prokletí ze zoufalství a ne jen tak vypuštěné z "huby". Asi máte dnes špatný den, někdy emoce s lidmi zacvičí a hned je ve vzduchu špatná energie, a kdo je citlivý, tak se jí nadechne taky. To víte, v každé práci je něco, spíš se najde někdo, kdo znepříjemní druhým atmosféru. Ale kdoví, co se tomu člověku přihodilo, že je tak zlý a dává to ostatním okolo "sežrat". Krkovičko, dnes to vydržte, zase to odezní a bude klid. Ignorujte takové řeči i jednání a myslete si, jak je takový člověk "malinký". Dnes je hezky, svítí sluníčko, tak si vylepšete náladu. - stařenka
"krkovičko", máte asi náročnější období, ale to přejde, tak to v životě chodí. Chvíli jsme na "hoře", abychom nabrali síly, až přijde od života "facka", která nás hodí "dolů". Věřte, že každý se s něčím potýká a nic netrvá věčně, zase se vše sklidní. - stařenka
Nejsem věřící a nemám pochopení ani pro podobné mystické otázky. Nikdy jsem se nesetkal s něčím takovým a neznám člověka, který by se s tím setkal a mohl to dokázat. Tudíž za sebe říkám jasné "Ne, nefunguje"
Vidím to stejně, jak už bylo řečeno výše - "jaký si to uděláš..." Moc si berete co ostatní říkají a příliš řešíte věci, které se vás přímo netýkají. Musíte se smířit s tím, že ne každý člověk na světě vám bude rozumět a bude vás mít rád. S takovými lidmi stačí vycházet jen natolik, aby vám neškodili a aby vás respektovali, pokud by přece začali škodit, musíte se jim umět postavit. Vím, že to u žen není v módě, ale doporučuji na to jít přímo a klidně vyvolat konflikt, nikoli útočit zákeřně (takové nenávidí všichni). Já osobně praktikuji zub za zuby, oko za oči a pokud mám nějaké "nepřátele", tak se odemně drží daleko.
Nebyl bych si tak jistý, lze to někomu vsugerovat, zvl.slabým jedincům že je nemocný a pod... , nakonec podívejme se, jak se na dětech podepisují rodiče, jestli je podporují, nebo "zadupou".
Já si myslím, že prokletí funguje. Pokud neuděláte něco jak to ze sebe sundat a poslat to tam, odkud to přišlo. Mě se od jisté doby taky všechno bortí rodina, vztahy, zdraví až si říkám to přece není normální, at cokoliv začnu vše skončí nezdarem. Vím kdy to začlo, kdo mě proklel a proč. Byla to závistivá a chtivá osoba z mého příbuzenstva, do které bych to nikdy neřekla. Zkrátka chtěla mě připravit o peníze, které jsem jí odmítla dát. Už jsem sháněla i na internetu nějaké babské rady jak se prokletí zbavit, nějaké zaříkávadlo, myslíte, že by opravdová čarodějnice pomohla? Ale kde jí najít?
Někde jsem čet, že prokletí se dá zlomit tím, že pohladíš paroubkovu bradavici a proneseš přitom zaklínadlo : "bradavice ochlupená, bradavice čarovná, at je ze mě štastná žena, at se život urovná" ...ale jstli to vopravdu funguje...
Zde, stařenko, zde máte ideální příklad protiřečení si.
"Osud je už vepsaný než se narodíte,záleží jen na nás na jakou cestou se dáme." pokud by byl osud vepsaný, byla by jen jediná, již předem vybraná cesta.
Proto se mi víra v osud hnusí. Já doufám v lidskou vůli, nebo duši, říkejte si tomu, jak chcete, díky které je vesmír nepředvídatelný = neexistuje osud.
otazky.vira.cz/... posílám jen malý odkaz, že opravdu něco takového je možné, protože já tomu od jisté doby věřím. Dlouho jsem nevěděla co se to se mnou děje, proč se to děje, až jsem si dala do souvislosti dobu kdy se to stalo a osobu, s kterou jsem přišla do styku a která mě takto nenávidí.
Já osobně se domnívám,že prokletí opravdu funguje,že existuje něco mezi nebem a zemí,když si to proberu opravdu globálně,tak přemýšlím,jak je kolikráte možné,že lidé,kteří jsou nenávistní,zlí a podlí,jsou ve svém životě štastni,spokojeni,a vše se jim daříAle pozor,mám na mysli ty,kteří se sami nezapřičinili na to,aby jejich život byl "krásný.".Říká se,:jak si kdo ustele,tak si lehne,ale toto rčení není zdaleka pravdivé,ti lidé mají kolem sebe permanentně někoho,kdo jim tu tzv.cestičku zametá,a oni slízávají pouze tu smetanu.Jenom se "vezou,"a pro druhé neudělají absolutně nic,chtějí pouze brát,ale nikoli dávat,a navíc,což je opravdu nabíledni,jsou zlí,ale strašně zlí,znám jich okolo sebe pěkných pár.Tento můj názor je absolutně objektivní,nikoli zaujatý,a otázku "proč" si kladu dosti často.Ovšem,také se říká,že "Boží mlýny melou pomalu,ale jistě",a s tím se ztotožňuji,každý,at si to přebere jak chce,nikomu nic nepodsouvám.Věřící jsem,i nejsem,jak se to vezme,ale to už zabřehávám do právě těch oněch zmíněných mystických sfér,či jak se tomu ještě dá říciProč jsou v pohádkách andělé,nebe,peklo,čerti...Proč vždy tam vítězí dobro nad zlem?!Proč se lidé ve smutku a zármutku vždy obracejí k bohu,a to myslím i ateisty,kteří to v podtatě ani sami nevědí,ale jejich podvědomí se dívá k nebesům,a volá:Pane Bože,prosím,pomoz mi."
doplněno 11.08.11 16:05:Proč se říká,že na Zemi je očistec,že naše duše se zde očištuje?Jó,že po X té reinkarnaci bude absolutně čistá,proč se říká,že každý máme svého anděla strážného,a proč,a proč,a proč?Každý jsme jiný,někdo realista,někdo idealista,a je pouze na nás,jak svůj pohled na bytí cítíme a vnímáme.Můžete si myslet,že můj názor je totálně zmatený a demagogický,ovšem,dotaz tohoto rázu je alespoň pro mne zhruba tak na XXX stran,možná snad i na knihu.Také znám dvě dámy,které vyvolávají duchy,nejsou to podvodnice,ti duchové skutečně jsou a "mluví."Také jsem byla svědkem,kdy se oná dáma ptala zmíněné duše na cokoli,a ta duše ji ventilovala,a posléze i mně přes obyčejnou tužku,která mi vedla sama ruku,zírala jsem na to jako blázen,a kdybych si to nevyzkoušela na vlastní kůži,nevěřila bych.Brrr,ještě teď se mi z toho klepou kolena!A také,když jsem byla v úzkých,také jsem prosila Boha o pomoc,a cca po jedné hodině modlení a proseb,jsem ho požádala,aby mi dal jakékoli znamení,že mne vyslyšel,načež začal zvonit můj mobil,který jsem měla na stolku u sebe,číslo žádné,jen zvonil,a zvonil,a zvonil,a to přesně 45minut.Vím,teď si myslíte,že jsem blázen,anebo,že lžu,ale je to svatá pravda,a vidíte?Už jsme zase u toho:svatááááá?
"wamp", a jsme u toho. Lidé, kteří bez svého přičinění zbohatnou, jsou zlí. Víte proč? Protože nejsou štastni. Ty věci, které jim spadnou do klína, jim radost ani štěstí nepřinesou. Člověk má radost, když sám něco vytvoří, i když jsou to "blbosti", má z nich radost a je štastný. - stařenka
Nesouhlasím. Touhle teorií se jen utěšují lidé, kterým nikdy nic do klína nespadlo. Je to v podstatě stejný blábol, jako že bohatí lidé jsou neštastní.
takže ,když něco zdědím a zbohatnu,,vlastně budu neštastná a zlá..
A když budu chudá a budu si plácat třeba i s plastelinou ty blbosti ,,budu štastná,že jsem něco dokázala.A hodná .?také- že?
"polínek", Vy možná ne, když něco zdědíte, po rodičích, tak si toho třeba budete vážit. Ale někdo podniká, tuneluje, bohatne a nikdy nemusí mít dost a tak není štastný. Narozdíl od člověka, který je skromný, ale žije poctivě, a je štastný. Nemusí to tak být automaticky. - stařenka
No potěš koště! Souhlasím akorát s tou částí o tom, že si mohu myslet, že Váš příspěvek je totálně zmatený a demagogický.
1) Kde berete přesvědčení, že lidé, kteří jsou zlí a nenávistní jsou v životě štastni. Ani oni nemají nic absolutně zdarma.
2) Váš názor není objektivní a je zaujatý, to můžu říct jistě.
3) Nepaušalizujte. Zdaleka ne všichni lidé se obracejí k bohům. Pokud za to považujete klasickou frázi "ach Bože, proč já?", pak nejde po obracení se Bohu, ale o pouhý povzdech a jen minimum lidí to myslí vážně.
Já se také setkal s Bohem. Vypadal jako tmavě modrý chobotnicomamut. Chvíli jsme spolu hráli bowling, ale pak nejspíš účinek toluenu z leštidla vyprchal a já se vrátil do reality. Od té doby si při leštění dávám pozor, vám doporučuji to samé.
Buďte tak laskav,a napište si svůj názor,a nechte mne laskavě být!Ten toluen očividně užíváte již delší čas,že?!
Ten už jsem napsal, teď se soustředím na komentáře k jiným názorům. Pokud si nepřejete, aby vaše názory někdo komentoval, tak je přeci neuveřejňujte.
Člověče,jak to tady průběžně pročítávám,zjištuji,jak jste vysoce arogantní a hádavý,se divím,že vás to baví,Aha,potřebujete vyventilovat,doma bude asi dusno,že?:D
Zvláštní, jak někteří lidé mají potřebu otáčet debatu do osobní roviny, pokud nemají žádné argumenty a cítí se dotčeni. Doma je poměrně příjemně, teplota tak akorát a vzduch cirkuluje. Dusno nehrozí, ale děkuji za optání.
Nechme toho,moudřejší ustoupí,že?Apropos,nejsme tady proto,abychom se hádali.Hezký den vám přeji.
Proč se lidé ve smutku a zármutku vždy obracejí k bohu?
Pár zármutků, smutků a situací, kdy jsem si myslel, že se to nedá zvládnout jsem v životě prožil. NIKDY jsem se neobracel k Bohu a neprosil ho o pomoc (ono totiž není koho). Do kostelů chodím jen jako turista a modlit se neumím. Vždycky jsem si musel pomoct sám, případně za podpory svých blízkých. Pokud jste věřící a motlitba Vám pomůže, ve skutečnosti Vám nepomáhá Bůh, ale pomáháte si sama (už to tady bylo - víra Tvá Tě uzdraví). Nic proti tomu, každá metoda je dobrá, když pomůže.
Ne, podle mne prokletí jako jakási nezvratitelná vyvolaná zlá síla neexistuje. Někdo má v životě víc štěstí, někdo méně, někdo je od přírody lidem sympatičtější, někdo tolik ne, někdo je šikovnější, chytřejší, zdravější atp., ale mystické síly bych do toho netahal.
Jestli se Vám nic nedaří, bude to buď náhodné seskupení nezdarů (a možná jich ani není víc, než jindy, jen je víc vnímáte), nebo se pokoušíte o něco, co prostě dobře neumíte nebo co z principu nejde, nebo se na věci nedostatečně soustředíte (už třeba proto, že jste nevyspalá).
Vypadá to, že máte prostě blbou náladu. Už jste měla dovolenou?
Vaše příbuzenské vztahy neznám, ale ... proč jste tam tedy byla ten týden?
Jinak jestli si myslíte, že lidé jsou dobří, tak jste opravdu naivní. Nejsou, jen velmi málo jich je opravu dobrých (ke jejich smůe, protože většina ostatních je akorát zneužije). Většina je takových, že zbytečně neškodí, ale jinak jste jim lhostejná, pokud jim v něčem důležitém nepřekážíte. A někteří jsou zlí, ale těch naštěstí také není moc. Snad.
Kéž by fungovalo, sice nevím zda bych s tím mohla žít ale z chutí bych proklela tchýni. Občas si říkám zaco mě ten nahoře tak trestá,proč zrovna já, nic zlého jsem neudělala (aspoń myslím), švagrová co věří na minulé životy tvrdí, že patrně tehdy jsem se provinila. Já na to nevěřím a říkám si že všechno zlé je k něčemu dobré. Co ale odmítám je vítat se a loučit polibky na obě tváře z některými lidmi, necítím-li to tak tak to nedělám.
krkovičko,
... v následujícím odkazu nejde přímo o řešení "prokletí", ... ale snad tam najdete něco málo o tom, ... "jak na to"... tedy, jak úspěšně "vybruslit"z problémů, které ... se-tam ... potkají snad každého z nás ... a je jen potřeba najít vhodný způsob, jak se k "vykrystalizované"situaci postavit.
Je pravda, že to řešení mnohdy není jednoduché, ale jde to ... a dost často není ani potřeba hledat vhodné východisko v mystice.
... ale tady je ten odkaz: poradte.cz/...
... přeji příjemný den ...
V životě člověk jsou etapy, kdy se mu daří, pak zase kdy se mu nedaří. Vy se zrovna nacházíte asi ve fázi nezdaru. Berte to jako výzvu, nenechejte se tím otrávit život. Život jednotlivce není většinou procházka růžovým sadem, každý se potýká s řadou problémů. Je jen na vás, jak se k tomu postavít. Otevřeně a upřímně - lidé vás nemohou mít rádi za to, že kvůli vám např. přišli o práci, byt to tedy možná byla nefachčenka maximálního kalibru. Vy jste je nahlásili, oni byli vyliti z práce, vy jste zůstala, proto ty řeči o tom, že každého vyštípete. Ruku na srdce, nemají oni tak trošičku pravdu? Já se jich nezastávám, jen naznačuji, jakou asi tak můžete mít v práci pověst? Určitě se to o vás ví, že na základě vašeho "udání" šéfová ty nefachčenky vyhazuje. A zbytek osazenstva v práci si to řekne mezi sebou, zvláště pak, nemají-li s vedoucí tak dobré vztahy jako vy. Ano, lidé jsou na světě závistiví, zlí. Ale jsou i seriozní a slušní. Takže - vy v práci stojíte na opačné straně barikády než vaši spolupracovníci. Budou proti vám, i kdybyste byla svatá. Tak se s tím smiřte. Peníze asi potřebujete, že. Takže nikoliv prokletí, milá krkovičko, ale asi tak trošku svědomí vás hryže. No abych se vám přiznala, když jste před nedávnem řešila podobný problém (ohledně toho vyhazování nefachčenků z práce), tak jsem předpokládala, že to u vás takto dopadne. Že vás lidi v práci nebudou mít rádi. Nejste totiž jedna z nich.
Milá paní.Máte prostě funkci,která je nevděčná.Ale věřte ty děvčata,která jsou nyní proti Vám,by nejednala jinak.Jste jim nyní sůl v očích.Musí být přeci v práci nějaký pořádek.Děvčata budou stále na Vás hubatit,ale slušně je upozorněte na případné následky a že vy nerozhudujete,zda zůstanou či ne.A více to nechte na povolanějším.Ale pracovní nápln si plnte jak máte.Ale vy se musíte sama nějak potěšit, odprostit se od deprese a zloby.To můžete jen jinde než v práci ,nabrat novou energii.Dovolená,rodina,přátelé,děti.Nejlepší je to v přírodě.Každý člověk má svůj strom života.Najděte si ten svůj,obejměte ho a tak 20 minut se na něj soustředte a zdělte mu své starosti a náladu a vemte si z něj energii.Možná tomu někdo nevěří,tak jako dříve bylinkám,ale funguje to.A až si odpočinete a vrátí te se do práce,pozvěte děvčata všechna na kafe a vysvětlete jim co máte v náplni práce a neděláte to jen pro své potěšení.Když budou dělat svou práci,tak nebude te muset upozornovat,Vaše nadřízené.Chcete, aby vše šlapalo a né udávat.Pěkně v klidu.
A co napsal Jakub s tou vanou, také platí a pomůže.Ale jinak by měl za některá slova co napsal,dostat za ucho.Vaše Majdalena
doplněno 13.08.11 08:34:A jen jsem chtěla doplnit.Neznám Vás ani jaká jste letorou,ale opustit svou pozici v zaměstnání jen pro děvčata,že jim to nejde pod nos,tak to stejně nepomůže.Musela by jste odejít Vy,nebot by se Vám mstily a vymýšleli by si na Vás kde co.A v jiném zaměstnání by to bylo stejné.Ta zná tu,ta zná onu a měla by jste peklo i tam.Dala jste se do boje ,tak bojujte.Začně te tím,že se nejdříve Vy dáte dopořádku a pak si v klidu a pospolu promluvte s děvčaty.Připravte se na různice od nich,ale vydržte.Pak jste udělala vše co jste mohla a nechte to na nich,zdá to uznají,či ne. Majdalena
Nikdy jsem moc na takové věci,jako je prokletí nevěřila,ale asi budu muset. Asi před 3-roky jsem ,,z hloubi duše a mysli,,proklela jednu osobu,která se ke mně moc špatně chovala a chtěla mi ublížit.Proklela jsem ji i s celou rodinou,at hodně trpí,když je tak zlá.Nedávno jsem se dozvěděla,že měli v rodině za sebou 2 úmrtí a velmi blízká osoba velmi vážně onemocněla.Myslím,že teď trpí už opravdu dost,ale těch osob je mi líto.
Znám to, Ruze. nedělej si s tím hlavu. je dobře, že Ti je líto lidí, kteří byli do příběhu vtaženi. Ale už nikdy nikoho neproklínej, nepřej nikomu, aby trpěl, i kdyby Ti ublížil sebevíc. Je v Tvých silách se nad to povznést. Věz, že každá špatná myšlenka, která je vyslaná do "éteru", se spojuje s s těmi dalšími špatnýmy myšlenkami, od jiných lidí. Funguje to jako magnet. Nalepuje se to na sbe, jako magnet. Pak z toho je obrovská koule zla, a ta se vrací jako bumerang. A to zlo Tě nemine, dříve, nebo později, se k Tobě zase vrátí. A to v podobě, kterou si ani nevysvětlíš, v ten moment, určitě ne, a budeš se tázat, proč se Ti stalo to, co se Ti stalo. Budeš mít dojem, že sis to nezasloužil, a v tu chvíli si musíš vzpomenout na moment, kdy jsi Ty sám vyslal svou myšlenkou, a přáním, ZLA, které mělo zasáhnout někoho, kdo Ti podle Tvého cítění ublížil. Tohle všechno je velice složité, a je to na dlouhé povídání...
podívej,,,neříkej nikomu pravdu,,nebot ji málokdo snese.Na každého se usmívej ,raději se dělej při zeptání naněco ,že jaksi nevíš.. a budeš nejlepší,,ale můžeš si myslet co chceš.A nikomu nic nevymlouvej at se nic proti tobě neobrátí.
A až najdeš člověka,před kterým můžeš myslet nahlas tak si toho važ.
Polínku, takže radíš, abychom byli raději pokrytci. Docela Tě chápu, ale není to smutné? Ale neboj, i já jsem se přesvědčila, že ono to jinak ani nejde. Tys to nasal na plnou "hubu", a já s Tebou souhlasím. Líbí se mi Tvoje poslední věta, že až najdeš člověka...,jenomže to je utopie. Takový člověk není. Kolikrát nemůžeš myslet nahlas, ani před svou vlastní rodinou. Žijeme ve smutném světě. A to jsem zapřísáhlý optimista, a hlavně srandista, protože jinak bych nepřežila. Mám tu kliku, že se dokáži smát, i svému vlastnímu selhání. Beru to s nadhledem. Ovšem až pak, když to bolavé odezní. Kdyby ses mě zeptal, abych vyprávěla, tak bych vyprávěla, ale byl by z toho román...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.