Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
mám pocit, že moje babička je snad ta nejhorší ženská na světě. Kam se na ní hrabou všechny tchýně světa. Vše jen přepočítává na peníze a neustále dělá jen drby. Je to tak nepříjemný člověk, že se mi z ní dělá zle, jen ji vidím.
Dokonce, když umřel děda, tak neuronila ani slzu. Jen řekla, že mohl ještě pár let žít, protože by se jí hodil jeho důchod. Na pohřbě, ale předvedla neskutečný divadlo, kde se histericky rozbřečela. A proč? protože hrála divadlo před ostatníma lidma. Doslova dědu utýrala. Život s ní musel být neskutečný peklo, chudák děda.
Tyranizuje celou rodinu. Se svým synem se dopracovala tak daleko, že jednou bouchnul dveřmi a už ho 2 roky neviděla. Zrovna dnes neskutečně pomlouvala mýho bratrance. A to se jí snažil pomoc - vyměnit jí žárovku. U příbuzných pomlouvá nás a u nás zase drbe příbuzný. Vymýšlí si takový historky, který nejsou vůbec pravda.
Lze vůbec vycházet s takovým člověkem? Jak byste s takovým jednali vy?
Zeptam se - proc byste s ni chtela vychazet? Bydlite u ni? Pokud ne, tak bych na zadne navstevy nejezdila, ani bych tam nepachla. Pokud ano, zatnou zuby, vydrzet do doby, kdy se co nejdrive odstehuju.
Ano, dokonce s ní i bydlím, ale naštěstí doma trávím jen málo času. Snažím se s ní vycházet, protože nikoho jiného než nás nemá. Všichny ostatní příbuzní, sousedé, přátele už se na ni dávno vykašlali. Bez nás by se už o sebe nedokázala postarat. Ale je to těžké se starat o někoho, kdo mi řekne at táhnu a už se nikdy nevracím. Je to dáno častečně její povahou, možná už pracuje stařecká senilita...
Jo, tak tohle je hodne tezky, preji pevne nerrvy a hodne stesti. Snazit se vychazet s nekym, kdo neustale hleda citlive misto, aby do nej zabodl svoji poznamku, je horor. Nicmene senilitou to asi nebude, podle toho jak jste popisovala ten pohreb a tak... proste ma nejspis takovou povahu..
Udelejte, co je potreba a jinak si ji moc nevsimejte a nereagujte - kamaradka ma prave takovou babku doma a ta jen ceka na nejvhodnejsi okamzik, aby rekla neco, cim ji rani, a ma z toho odporne skodolibou radost.
"Ale je to těžké se starat o někoho, kdo mi řekne at táhnu a už se nikdy nevracím."
Tak vyhovte jejímu přání a udělejte to, co ostatní příbuzní.
Zas bez mrknuti oka nechat pribuzneho, ktery je odkazany na peci druhych, samotneho, to je taky drsny. Pokud ovsem mate kam jit, ze Ani trochu tuto situaci nezavidim...
Bydlet s ní nucená nejsem. Bydlím s ní právě kvůli péči o ni. ...Snažím se o ní dobře starat i proto, že ji moji rodiče dost omlouvají. Tvrdí, že je stará, nemocná, že za to nemůže, že si toho nemám všímat atd. Na druhou stranu toho dost využívá, že se o ni staráme. Mojí mamce poroučí, co jí má uvařit a pak tvrdí že je to takový a makový, zelí je moc sladký a po dalším ochutnání je zas moc kyselý. Mamka ji má docela ráda, protože je to přece jenom její maminka a nechá si od ní kydat hnůj na hlavu. Je to hnus, jak kolem ní skáčeme a ona má jenom kecy.
Promiňte, ale nikdo nevíme jak budeme fungovat my až budeme staří.Musíte to prostě vydržet a nebo se odstěhovat. Když je babička pro Vás babizna a můžete se odstěhovat nechápu proč to neuděláte. Buď přijmete to, že staří lidé mají tyto projevy umíněnosti a nebudete tím trpět nebo jděte pryč. Nevím co chcete poradit. Je ještě možnost zajít sama za psychiatrem gerontologem a poradit se s ním. Maminka se o ni stará tak nevím proč babičku tady haníte!
"Podle vypraveni je takova cely zivot". Tudiz nejenom ve stari, nekdy je proste clovek svine po cely cas.. A obcas se kolem nas vyskytuji lide, kteri umi jen kritizovat, nadavat, pomlouvat a ublizovat. A i kdyby to byla rodina, nekdy s tim nic neudelate, akorat sama sobe pekne otravite zivot. Nehlede na to, ze skvelou babicku by asi neopustili vsichni ostatni pribuzni a pratele. To uz neni uminenost, ale pekny problem.
Clovek nikdy nevi, jak se zachova, kdyz jde o vlastniho rodice. Nicmene babicku, ktera mi ublizuje, nadava mi a rika, at tahnu, bych take nechtela a odmitala bych se s ni videt. Holt na fajn vztahy musi byt vzdycky dva, nejde to, ze se jeden snazi a vsechno zkousne, a druhy se k nemu chova s prominutim jako prase.
Pro giny: nezkusila si nekdy mama s babkou promluvit naprimo, proc to a ono dela a ze Vam to vadi?
dobrý den také se starám o babičku, je to moje 86 letá tchyně. Je už popletená a i když má taky své mouchy, tak zlé, jak popisujete Vy, to s ní není. Ale pokud s ní bydlet nemusíte a máte jinou možnost /jak uvádíte/ a s babičkou nikdo nevychází, nezbývá, než nějaký domov pro seniory. Píši to nerada, sama bych neudělala, ale když to s paní jinak nejde. Není to asi nejlacinější, ale paní má jistě svůj důchod a k tomu příspěvek na péči pro bezmocnost. A tyto dvě částky by jí měly na ten pobyt stačit. A tam to s ní sestřičky zvládnou, jsou za to přece /chudáci/ placené. Jaga.
"giny", jen Vy víte zda je pravda, co jste zde napsala, pokud to nebyl jen emoční výlev. Je vidět, že Vaší mamince to očividně nevadí a o svou matku se stará. Asi to tak hrozné nebude. Vemte si ze své maminky příklad i Vy budete jednou stará a možná se u Vás projeví povahové rysy zděděné po babičce. Možná si babička ani neuvědomuje své chování, snad to nedělá schválně. No a pokud Vám osobně to příliš vadí, tak se raději odstěhujte, pokud je to možné. Je to můj názor. - stařenka
A teď si představte, že je to vaše přímá příbuzná, a že jste tu hašteřivost možná taky po ní zdědila. Nevíte, jaká budete vy na stáří. Možná, že vaše babička byla herdekbaba už jako mladá, možná se takovou stala až s přibývajícími lety. Příbuzné nezměníte. Dosti možná, je-li babička už starší, může se u ní projevovat nemoc stáří - demence. Lidé se pak hodně mění po psychické stránce. Vy jste nyní mladá, ale mladá pořád nebudete, jednou zestárnete, bude vás všechno bolet, budet otrávená, nervozní, protivná, nebudete všechno stíhat a do toho vás budou štvát vaši příbuzní, protože vám vůbec nebudou rozumět. Jak s ní vycházet? Můžete se na ni úplně vykašlat a říci si, stejně jednou půjde do domova důchodců, můžete čekat, až umře. Můžete ji ale také občas navštívit. Ale je to pořád vaše krev. Záleží jen na vás, jak se k tomu postavíte.
Dobrý den. Kdo není vinen, at hodí šutrem! Každá ženská, vlastně i chlap mají nějaký soubor vlastností nahraný na jejich harddisku, který se někdy nazývá mozek. A některé jsou napadeny viry a způsobují problémy při komunikaci. Ale zárověň babizny jsou matky a babičky a lidé. Takže jak na vojně existuje jakási subordinace, tak to chodí i normálním životě. A jak z toho ven? Odpověď je naprosto triviální. NIJAK. S tím se musíte smířit, musíte to nést na svých bedrech jako kříž a zcela se tomu poddat, a pojmout tojako službu svému bližnímu. Nebo od toho utéci. O dalších možnostech raději nemluvím. Ty asi nikdo nechce slyšet, ani použít. Jedno je jisté a platné lásku nikomu nevnutíte a starého psa novým kouskům nenaučíte. Musí se z Vás stát Matka Tereza. S pozdravem Laďa
Také to znám ze svého okolí. Nesnesitelní starouškové. Často z těch řečí bolí hlava Je to možná závist z vašich úspěchů nebo štěstí, které oni sami za života neměli. Teď jim způsobuje jakousi zvrácenou radost, když můžou někoho ranit. Dokonce si myslí, že na to mají oni právo, takhle s vámi jednat.
Tyto lidi nezměníte. Musíte se změnit sama. Mít k tomu přístup jedním uchem tam, druhým ven. A nenechat se zatáhnout do debat. Maximálně jako kývací panák ve stylu odkývu všechno. Ano babičko (děděčku), máte pravdu, samozřejmě že ji máte, já jsem blbej, ano všichni jsou blbí...
Říká vám něco termín "though love"? Hned při dalším projevu umíněnosti bych stařenku seřval jako psa, nebral bych si žádné servítky, doslova bych jí řekl, jak moc mě její chování se*e a dal bych jí jasná ultimáta. Bud se s tím srovná a polepší se, nebo zůstane sama. Nevěřila byste, na kolik lidí tohle působí a kolikrát taková tvrdá upřímnost pomůže.
"amadeus", to je Váš styl zastrašovat a strašit staré lidi? Víte, že kde je strach, tam není láska? Nebo jste si s Vaší radou dělal reglaci? - stařenka
Zastrašovat a strašit? Nic takového, prostě jí jen řeknete, jak to bude. Pokud jí to vyděsí, tak se s tím nedá nic dělat. Můžu mít rád sebevíc, ale pokud by mě nějaká osoba dlouhodobě štvala, tak jí to řeknu do očí a buď se to změní, nebo se s osobou rozloučím. REGLACI jsem si tedy určitě nedělal!
giny, upřímnou soustrast. Měla jsem v bytě pod sebou takovouhle babku. Jéžiši, co ta se mně natrápila! A to byla cizí, nic jsem jí nedlužila, nic jsem po ní nechtěla, v srdci jsem ji neměla. Ještě po dvou letech, kdy umřela ve spánku, když si na ni vzpomenu, osypávám se a začnu se zajíkávat. A co bylo dál? Zemřela a do bytu se nastěhovala cikánská rodina se šesti, fakt šesti dětmi. Většinou postiženými! Vy máte možnost se odstěhovat nebo to zkousnout a říct si: No, co už! A další rada? Přežít! Ví jen bůh, jak dlouho. Není už čas, žít si svůj život, ve své domácnosti, se svou rodinou?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.