Jak obnovit rodinná pouta matka vs dcera?

Krkovičko, je to Vaše zpověď a asi Vám nebylo lehko u srdce, když jste nám to zde psala. Víte moje máma byla také víckrát vdaná, já nikdy žádnému cizímu chlapovi neříkala táto ani otčíme, byli to pro mně cizí chlapi. Je to všelijaké, nakonec jsem chtěla a snažila jsem se s mámou dát do hromady, už jsem byla dospělá, jako Vy. Bylo to po mnoha výměnách názorů, hádek a křiku, které v našem vztahu proběhly. Nakonec jsem mámu před smrtí 8 let neviděla a nebyla jsem ani na pohřbu. Mám v srdci takové prázdné místo, ale je tam i klid a odpuštění. Asi rodičům odpustíme všechno. Mně se nepodařilo obnovit pouta s mámou, a neudělala jsem s tím nic, když druhá strana nechce. Vám přeji, abyste to zkusila, ale když tonepůjde, zkuste se s tím smířit. - stařenka

krkovicka, chápu že se trápíte a vím, že jste tohle nechtěla. Ale také trochu chápu Vaši maminku. Vy dvě jste se vzájemně odcizovali ještě před tím nežli jste Vy osamostatnila. At už vedla maminka život jakýkoliv, jistě měla v mládí nějaké představy a sny , které se jí nenaplnily. Zčásti si to asi zavinila sama, zčásti na tom měl asi podíl i někdo jiný. Píšete o Vaší hádce kde vás přirovnala k Vašemu otci. Asi soužití s ním bylo pro ni nakonec takové nepřekonatelné trauma, ze kterého se už nikdy nedokázala dostat. V hněvu pak prostě řekla to co řekla.Pokud jste mu v něčem podobná (genetika se u nikoho nezapře a puberta dítěte se rodiči většinou jeví jinak než přímo tomu dítěti) asi jí to asiciovalo zpětně vzpomínky na všechno to zlé, které nedokázala odžít ani vytěsnit. A vy jste byla poruce jako hromosvod. Já vím nemělo by to tak být, ale stává se to. Nepíšete jaké měla matka sama dětství. Možná sama příliš lásky doma nedostala, i lásce se musí člověk naučit. Smrt Vaší sestry byla pro ni jistě to nejhorší co jí osud mohl určit. Zatáhla se do ulity, nechala všechno být, vzdala to.Myslím si ale že není žádný asociál a že se trápí podobně jako Vy. Udělala chyby a neumí je napravit, neví jak na to. Přitom si asi také připadá hrozně zraněná.Vy jste myslím z vás dvou nyní teď ta silnější. Zkuste to pochopit a odpustit jí. Píšete, že i kdyby se ozvala, vnučku jí za trest nepůjčíte. A přitom je Vám líto, že se neozývá. Zkuste se přes to všechno zlé co se mezi Vámi stalo přenést. Neživte v sobě lítost i hněv současně. Vy jste mladá a máte spoustu hezkých let před sebou. Vaše maminka to u sebe ale už asi takhle nevnímá.Zkuste s ní promluvit, nebo jí to vše vypsat dopisem , e-mailem. nebo ji pozvat někam na neutrální půdu - na kafe, oběd apod., že byste si s ní ráda promluvila.Nevyčítat, nevzpomínat s trpkostí na staré křivdy . Dát jí najevo, že máte jasno v tom co a jak se všechno seběho, že jste dospělá, sama dnes matka a spoustu věcí vidíte už jinýma očima .Zkuste projevit trochu pochopení. Jedna z vás to musí udělat, pokud se obě nyní trápíte( a já myslím, že maminka trápí také, jen to asi neumí tak zformulovat jako Vy). Udělejte prostě za minulostí tlustou čáru, zašlápněte zatrpklos, která i ve Vás pochopitelně je. Opravdu Vás chápu. Ještě je na to čas, maminka ještě žije. Zkuste to,za pár let byste si mohla vyčítat že jste to nedokázala ze vzdoru udělat. Nebo by Vám to za pár let mohla vyčíst Vaše dcerka, že vlastně přišla o babičku.Asi to nepůjde hned rychle, ale přeji Vám abyste se krůček po krůčku k sobe vzájemně přiblížily. Držím palce, doporučuji pevné nervy a chladnou hlavu ve vypjatějších chvílích, které by ještě při vzájemném usmiřování mohly nastat.Karina

No, ono je to asi složitější. Mezi vás a vaši matku se asi plete její nepovedený vztah s vaším otcem. Možná, že ho ve vás stále vidí, připomínáte jí ho a bohužel, ne každá matka toto dovede zkousnout a přes dítě si pak vyřizuje své křivdy, které jí život uštědřil. Píšete, že ani jí rodiče nijak nepomohli. No, možná proto ona nepomáhá vám. Neumí to, jelikož ji to neměl kdo naučit. Vaše matka si dělala celý život, co sama uznala za vhodné - viz při hledání dalšího tatínka pro vás a sestru. Nezeptala se vás na váš názor, ale byla v pozici té dospělé osoby, vy jste byly děti. Možná je sobečtější než ostatní matky, těžko říci. Ona možná má pocit, že se zrovna k ní nezachoval život nejlépe, když jí vzal dítě. Víte, vztahy v rodinách jsou kolikrát kdovíjaké. Rodiny jsou rozhádané, nebaví se spolu, intrikují proti sobě. A někdy se ten vztah obnoví až na samém konci života, ale taky ne.